CIC - 8. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

8/ Air Force One

Charlotte

Naposledy, kdy jsem překročila Atlantik, jsem se mezi nás snažila dostat určitou vzdálenost. Dnes ho překračuju po jeho boku. Nastoupili jsme do Marine One na Jižním trávníku Bílého domu. Průjezd s motorkami za námi by způsobil až moc velké problémy pro dojíždějící lidi.

Brzy dojedeme na letiště a jsme doprováděni po dlouhých schodech do Air Force One s americkou vlajkou vzadu.

Prezident ukáže, abych šla první. Srdce mi zběsile buší v hrudi, když vejdu do největšího soukromého letadla, které jsem kdy viděla. Je luxusní, vkusně zařízené v béžových tónech a dřevu.

Projdu chodbičkou a nahlédnu do pokojů a oddělených částí.

Nemůžu uvěřit, že jsme v Air Force One. Trochu se stydím za to, jak mimo se cítím, zatímco všichni ostatní vypadají klidně. Matt jde za mnou, na sobě má tmavě modrou bundu s prezidentskou pečetí a já ji z něj chci strhnout.

„Trochu změna od naší kampaně, co?“ Zašeptám, když si všechno zaujatě prohlížím. „Bože, tohle je jako hotel ve vzduchu. Konferenční místnost, kancelář...“ Dodám. Otevřu dveře a znovu zalapám po dechu. „Ložnice?“ Zeptám se ho přes rameno.

„Jo.“

Vejdu dovnitř a uslyším, jak se za námi zavřou dveře.

Otočím se a uvidím Matta, který si sundává bundu.

Otevřu pusu, ale nic ze mě nevyjde.  Jediné, co opravdu v tuhle chvíli pracuje, jsou moje intimní části. Mezi nohama mě zalije vlhko, ucítím, jak mi ztvrdlé bradavky tlačí do kašmírového svetru přes látku podprsenky.

Matt si toho všimne.

Všimne si na mých vystouplých bradavek, které ho zdraví. Mám citlivá prsa a cítím, jak se začnu červenat.

„Musím udělat nějakou práci. Ale nic nezvládnu, dokud neudělám tohle.“

Z toho šepotu mi přejede zachvění po páteři.

Matt si vytáhne košili z kalhot, vezme mé ruce a sjede si s nimi po hrudi. Pak mi svými zajede pod kašmírový svetr a přitáhne si mě – dotýkáme se prsty nahé kůže toho druhého. Oči má v ohni.

„Tvoje nadšení z toho všeho mě hodně ovlivňuje, zlato,“ vydechne a přejede mi palcem pod spodním rtem.

Zasténám v očekávání, když se nahne a políbí mě na čelo. „Vím, že jsme řekli pomalu. Takže tě políbím. Velmi, velmi pomalu. Protože kdybys vzdychala přes celé Air Force One a Élysée Palace až dorazíme, chci, aby to bylo s tebou na mém jazyku. A chci, aby každý tvůj sten chutnal jako já,“ vydechne a sjede rty pomalu, mučivě pomalu dolů na nos. Zadrhne se mi dech a i jeho, když zašeptá, „Teď mě polib zpátky, C, jako bys to myslela vážně. Jako bys mi chyběla,“ a natlačí svoje rty přímo na mé.

Otřesu se při tom doteku, rozevřu pusu. Vystrčím jazyk a dotknu se jeho. Jeho zasténání je mučivé stejně jako polibek.

Polibek.

Není jen mučivý. Rozbíjí mi duši. Je tvrdý a vlhký. Položím mu ruce na ramena, chytí mě za pas. Naše rty spolu splývají, pohybují se, Matt je tak tvrdý a hladový.

Hraje si s mým jazykem a nasaje mi ret do úst.

Mám pocit, že se líbáme nekonečně dlouho a zároveň ne dost dlouho. Oddálíme se, ale Matt zůstane blízko a dívá se na mě. Přejedu si jazykem přes rty, opuchlé a citlivé.

Pohled má propalující a bože, jak mi chyběl.

Matt se na mě dívá svýma tmavýma očima.

Zatne čelist. Použije palec, aby mi stiskl spodní ret a odpojil ho od horního.

Sejdu se s ním v půlce; natáhnu se a popadnu ho za vlasy, otevřu pusu a vystrčím jazyk.

Vpiju se do jeho těla, do jeho polibku.

Jednou rukou mi drží obličej, dokud se neodtrhne. „Jestli teď nepřestanem, všichni poznají, že tě někdo šíleně líbal.“

Dívá se na moje zlíbané rty s mužskou hrdostí a nulovou známkou lítosti.

Polknu. Nemůžu se nadechnout.

Zajede mi pod svetrem nahoru po zádech, dotýká se mě na nahé kůži.

Zasténám a trochu povolím sevření na jeho ramenou.

V tom, jak se na mě dívá, je něco predátorského.

Pustí mě až když piloti oznámí, že za chvíli budeme vzlétat.

Usměje se. „Někam se posaď během vzletu. Jestli chceš, klidně se prospi. Mám osobní úkol ti zpříjemnit pobyt v Paříži jak jen to půjde.“

Polknu nad tím příslibem a přikývnu.

Najdu si místo k sezení a vyhlédnu z okna, sleduju D.C. pod námi, když vzléteneme a pak oceán a z nějakého důvodu se cítím špatně, jako bych si nezasloužila tu být. S prezidentem, s celou Amerikou, která na nás spoléhá.

Nepochybuju, že Matt to zvládne bez námahy. Má červenou, modrou a bílou v krvi. Já jsem ale jen holka, která pracovala ve Women of the World, senátorova dcera, která chtěla něco změnit, ale nikdy ani nesnila o tom, že by to mohla udělat z téhle pozice. A přemýšlím, jestli na to stačím. Jestli nejde jen o zářivou iluzi mé nejlepší verze v mé mysli. Ale o to jde, ne? Snažit se jí dohonit, i když vypadá nedosažitelně.

Až na to, že tenhle sen je až příliš velký na to, abych v něm neuspěla. Chci být skvělá První dáma; chci být skvělá žena, která si zaslouží skvělého muže. Muže, kterého miluju.