CIC - 5. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

5/ Tisková konference

Charlotte

V konferenční místnosti Bílého domu je rušno, když se Matt objeví před novináři. Zatímco stojí na pódiu, létají kolem blesky fotoaparátů.

„Vím, že to není obvyklé. Většinou je prezident Spojených států ženatý, což já nejsem, nebo se v roli zastupující Pvní dámy objeví někdo z jeho bližších příbuzných. V mém případě to tak také nebude. Požádal jsem ženu, ke které chovám hluboký respekt a z několika důvodů ji obdivuji – hlavně kvůli její vášni pro tuto zemi, která se rovná té mé, a která má srdce stejně velké jako úsměv, který má teď na tváři. Dámy a pánové, dovolte mi představit Zastupující První dámu Spojených států amerických, Charlotte Wellsovou.“

Dýchej, dýchej, dýchej.

Matt mě pozve na pódium.

Fotoaparáty neustávají fotit. Divím se, že můžu chodit – s Mattovým pohledem na sobě, s pohledem všech lidí v místnosti na sobě. Že dokážu otevřít pusu a říct, co jsem si nacvičila s Lolou, tiskovou tajemnicí, před necelou hodinou.

„Děkuji, pane Prezidente.“ Nadechnu se jeho vůně, když kolem mě projde a upnu se k ní, aby mi dodala sílu. Navážu oční kontakt s co nejvíce sedícími reportéry, i když se cítím značně nervózně. „Jsem poctěna, že tu můžu stát. Nestydím se přiznat, že Matt – prezident – mě o tohle požádal a já ani nepomyslela na to, že bych řekla ne. Ukázalo se, že není jednoduché odmítnout prezidenta, zejména tohoto...“

Podívám se na něj a když zvedne obočí, ozve se smích a já se trochu uvolním.

„A ačkoliv se cítím, že si nezasloužím tu stát, udělám, co je v mých silách a budu reprezentovat naši zemi jak nejlépe dokážu a podpořím prezidenturu Prezidenta Hamiltona. Děkuji vám.“

Potlesk. „Slečno Wellsová-!“

„Slečno Wellsová, mohla byste nám poskytnout další informace o Vašem vztahu k prezidentovi-“

Lola mě odvede z pódia a zamumlá, „Tentokrát žádné otázky, děkujeme.“

A s tím ukončí tiskovou konferenci a já vyjdu za Mattem z pokoje.

„To šlo dobře, slečno Wellsová! Teď kdybyste se podívala na rozvrh-Ach! Pane Prezidente.“

Moje asistentka ustoupí, když si uvědomí, že tam Matt pořád je a jdeme spolu chodbou. Matt se dívá na svého asistenta, který vypadá, že na něj na konci čeká.

„Vypadala jsi tam dobře.“ Podívá se na mě.

Ta síla pohledu se zdá, že se nezmírnila.

„Nejspíš proto, že jsem stála vedle tebe.“

„Věř mi, s tím to nemá co společného.“ Oči se mu zatřpytí.

„Popravdě jsem čekala trochu bučení. Ale milují tě tak moc, že ať uděláš cokoliv, budou souhlasit.“

„Ne, to nebudou.“ Přejíždí po mně pohledem. „Ale kdokoliv řekl, že američané nemají vkus, se hodně, hodně spletl.“ Výmluvně nadzvedne obě obočí a i přes ten trochu arogantní úsměv vypadá sexy.

V jeho pohledu se skrývá tolik intimity, že se okamžitě přenesu do našich společných nocí – k jeho polibkům, jeho slovům.

Chci, aby se mě dotýkal. Chci se ho dotýkat. Ale něco tak jednoduchého jako dotek by způsobilo pozdvyžení a skandál – a to není to, co bych chtěla během svého prvního měsíce v Bílém domě.

Opustí mě s úsměvem na tváří a zamíří ke svému asistentovai, který mu začne vyjmenovávat tisíc věcí, které musí udělat. Mám problém odtrhnout oči od jeho vzdalujících se zad – a jak dobře v obleku vypadá – k ženě vedle mě.

„Takže pokud byste si chtěla projít Vaše úkoly První dámy,“ řekne, když mě vede do mého křídla, „je jen na Vás, v kolika z nich se chcete angažovat, ale pokud chcete být hodně aktivní, vždycky můžeme udělat rozvrh, naplánovat společenské události a pořádat...“

Při čekání nahá v prezidentské ložnici myslím na sebe a uvědomuju si horkost, která mi vstupuje do tváří. Ne. To může počkat. Musíme si být jistí, co uděláme jako první.

Nechci zklamat tuhle zemi nebo mé rodiče nebo samu sebe. Nebo Matta.

Spím sama v Královské ložnici. Uvědomuju si, že Matt – prezident – leží jen na druhém konci chodby. Slyším, jak pozdě v noci vejde k sobě do pokoje. Po špičkách dojdu ke dveřím a poslouchám, zatímco se rozhoduju, jestli se vydat za ním.

Dotýkat se ho. Políbit ho.

Přitisknu ucho ke dveřím, když uslyším přibližující se kroky.

Zadrhne se mi dech v krku a rychle běžím zpátky do postele a vklouznu pod peřinu, když se dveře otevřou. Objeví se v nich Matt. Uslyším, jak se s kliknutím dveře zavřou a jeho postava vyjde ze stínu.

Zvednu se na lokty. „Nemůžeš tu strávit noc – služebnictvo bude mluvit a je brzo na to, abychom dopřáli novinářům takovou zprávu.“

Posadí se do křesla u okna, několik kroků od postele.

Zamračím se. „Co to děláš?“

„Dívám se na tebe.“