CIC - 11. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

11/ Přizpůsobení se

Charlotte

Matthew odletěl na jednání s premiérem Kanady a já tak mám v plánu strávit následující dny tím, že se zabydlím v Bílém domě.

V neděli se podívám na menu a řeknu šéfkuchaři, že si nemyslím, že potřebujeme mít každý den nóbl jídla a dezerty, že i jablečný koláč postačí.

Upekl svou verzi koláče s několika vrstvami, který připomínal trochu cheesecake se skořicí a jablky, a v životě jsem neochutnala nic lepšího.

„Nikdy jsem nejedla v restauraci lepší jídlo než od Vás, šéfkuchaři.“

„Je naší prací vás dobře krmit a dělat šťastnými – a také je naší prací, abychom při návštěvách zahraničních vyslanců vypadali dobře.“

Za dva měsíce pořádáme večeři pro Prezidenta Asafa a než Matt odjel, řekl mi, „Nešetři na tom.“

Jedna z věcí, které jsem se po příchodu do Bílého domu naučila, bylo, že nejdřív se platí za náklady rodiny včetně služebnictva a jídla. „Matte – vím, že tvoje rodina má peníze, ale tobě žádné nezůstanou, pokud-“

Začal se smát a pak mě ujistil, „Nešetři na tom. Tohle jsou Spojené státy Americké a Bílý dům. Jde o investici. Kdybychom se drželi určitého rozpočtu na státní večeře, pokryje je ministerstvo zahraničí,“ ujistila mě Clarissa, když jsem jí řekla později své obavy.

Občas se procházím po domě se správcem, kterého jsem požádala, aby mi řekl víc o umění a památkách v něm. Je tu tolik historie. Tolik srdce a hloubky. Miluju to, ale už jsem neviděla Matthewa několik dní.

Dívám se na svůj rozvrh a mluvím s tiskovou tajemnicí, asistentkou a šéfem přes sociální události a jsem v pokušení přeorganizovat celý program kolem jeho návratu, když mi Clarissa řekne, „Asistent prezidenta mě požádal, abych Vám přizpůsobila rozvrh, abyste se s ním mohla zůčastnit několika událostí.“

Zčervenám. Touží mě vidět stejně moc jako já jeho? „Určitě; bude mi potěšením,“

Ona a šéf přes sociální události se na sebe s úsměvem podívají. Zasměju se. „Vím, co si myslíte.“

„Neřekli jsme ani slovo.“

„Podívejte, oba chceme udělat to nejlepší-“

„Nesoudíme Vás, slečno Wellsová, naopak. Vypadáte spolu skvěle.“

Jen se usměju, nevím, co říct. Tolik mi chybí. Pořád mi přijde neskutečné, že tu jsem, že tomu dáváme šanci.

Den před Mattovým plánovaným návratem už to nevydržím. Zamířím do Západního křídla.

„Portio, mohla byste mě spojit s Prezidentem?“

„Já… je v Air Force One. Podívám se, jestli ho zastihnu.“

Chvíli čekám, než telefon zvedne.

„Ahoj.“ Hlas má chraplavý.

„Omlouvám se, že tě obtěžuju – máš moc práce? Ach, určitě máš.“ Zasměju se a vydechnu. „Chybíš mi.“

„Taky mi chybíš.“

„Povečeřel bys se mnou zítra ve Staré rodinné jídelně?“

„Budu tam,“ řekne bez zaváhání.

Jsem z toho nervózní. Potřebuju to spojení. Šílím z něj. Chci jeho sílu, jeho ruce kolem sebe, chci jeho. Chci jen jeho a chci, aby věděl, jak moc ho chci.

Matt

Jsem nervózní a nemůžu se toho pocitu zbavit.

Letíme v Air Force One domů, D.C. už je pod námi.

Znovu si procházím nový plán na obnovu ekonomiky.

„Obchody se vzpamatovaly. Dolar je od té doby, co jste nastoupil do úřadu, silnější,“ řekne Fredericson a háže si s tenisovým míčkem.

„O obchodech se jen spekuluje. Potřebuju konkrétní výsledky, zase ekonomiku rozběhnout. Jak je na tom rozpočet na vzdělání?“ zeptám se Dalea.

„Měl by být hotový příští týden.“

„Chci investovat do mladých. Nejlepší vzdělání. Pak je zdravotnictví. Další, aby ženy dostávaly stejný plat – a placenou mateřskou, aby mohly strávit čas se svými dětmi. Jen kvůli nedostatečné péči je tam tolik lidí, kteří ubližují.“

„Je to na Vás, pane Prezidente.“

„Sežeňte mi mluvčího Bílého domu. A chci se sejít s vůdci Republikánů a Demokratů – jsou věci, které musíme udělat společně.“

Dale přikývne a odejde, Frederickson ho následuje a vykřikne, „Chytej!“ a hodí míčkem mým směrem.

Jack ho chytí dřív než já a přinese mi ho.

„Hodnej pejsek!“ Zvolá Frederickson.

Nasadím si brýle, abych pokračoval ve čtení a všimnu si, že Jack čuchá z hrnku s kávou. „Ale víc ne, kamaráde.“ Otočím hrnek a nechám ho olíznou pár kapek – a myslím přitom na ni, s vlajícímí rudými vlasy, jak mi přináší kávu. Myslím na ni, jak leží pode mnou. Sténá. Chce to.

Chce, abychom spolu povečeřeli. Vím, co chce. Taky to chci.

Chtěla čas, protože se bála tisku.

Byl jsem trpělivý. Ale jsem unavený z neustálého strachu o média. Jsem unavený z toho, že ji nemůžu vzít na veřejnost. Jsem kurva unavený ze skrývání jediné věci, které si jako jediné vedle mé práce a země cením. Jo, těším se na tu večeři. Ale jediné, po čem hladovím, je ona.