AFN - 16. kapitola

Překlad: Peťa

LOREN HALE

Udělali jsme dohodu, že se nebudeme dostávat do stresujících situací. Jako nedělní oběd s Lilyinými rodiči. Jako jakákoli komunikace s mým otcem.

Dnes tu dohodu porušuji.

Lily je zaneprázdněná Sebastianem, předstírá, že se doučuje. Řekl jsem jí, že budu s Rykeem cvičit v posilovně na Pennu, ale když přijedu do Philadelphie, zabočím do Villanovy. Některé domy mají akry a akry udržovaných trávníků, vpředu na dvoře tryskající dekorativní fontány a na příjezdové cestě zaparkované jiskřící Lamborghini – místo spíš vhodné pro Beverly Hills než předměstí Philly. Moje nervy odskakují s každou mílí.

Než jsem minulou noc mluvil s Connorem, neměl jsem vůbec v úmyslu vidět svého otce. Ale zeptal jsem se ho na to, jaká je pravděpodobnost, že najdeme toho vyděrače dřív, než informace prosáknou. Řekl mi, že mám stejnou šanci, jako že slunce exploduje za méně než miliardu let. Dohledal jsem si to a podle všeho slunce neexploduje další čtyři až pět miliard, takže slovy Connora Cobalta – jsem v prdeli.

Pak na nočním stolku zavibroval Lilyin telefon. Byla ve sprše, tak jsem reagoval já. Psalo jí neznámé číslo. To slovo mi bušilo v hlavě. Couro. Bylo to, jako by mě někdo praštil do žeber a právě než jsem šel do koupelny, abych jí to řekl, jsem měl náhlý impuls zkontrolovat ostatní její zprávy.

Sedmdesát pět zpráv.

To je počet, kolikrát jí psal urážkami – některé barvitější než ostatní. Nejsem naštvaný, že mi o nich neřekla. Ale teď nemůže být naštvaná ona, že mluvím s tátou. Tohle už zašlo moc daleko. A já jsem bez možností. Můj otec, ten má víc moci v pravém malíčku než já v celém těle. A pokud je tohle to, co je potřeba, aby to zajistilo Lilyino bezpečí, tak ať.

Projedu branami a zaparkuju auto na okrouhlé příjezdové cestě. Zabere mi chvíli shromáždit odvahu, abych zazvonil na zvonek. Můžu slyšet zvonkohru rozléhat se domem.

Po pár minutách se dveře otevřou a já čekám, že na druhé straně bude stát personál, který mě zavede dovnitř, abych viděl svého otce. Možná Jonathanova asistentka. Možná správce, který si někdy najde cestu dovnitř.

Ale můj otec udělal nemožné a otevřel si vlastní dveře. Rám dveří zaplňuje jeho mocný postoj, skoro mě popohání k tomu, abych udělal krok z kamenných schodů a v porážce položil nohu na chodník. Nějak to ustojím.

Má ve tváři výraz s pevně sevřenými rty, oči potemnělé chlastem a duši začerněnou nenávistí. Zaměřím se na zmačkání od vrásek u jeho očí, které je ošlehané od toho, co jsem ho posledně viděl. Myslím, že v tuto chvíli bych měl k tomuto muži cítit náhlé nepopiratelné rozhořčení. Plival na mě, když jsem prosil o pomoc. Odebral mi můj svěřenecký fond, když jsem mu řekl, že půjdu na rehabilitaci. Dvacet jedna let mi lhal.

Moje emoce se navzájem propletou a přesto je hořkost tak daleko od toho, co cítím. Soucit je blíž k povrchu. Uvědomím si, že jsem se mohl stát jím. Sakra, pořád můžu jít tím směrem a být sám v honosném sídle, zapíjet problémy a odhánět přání „mohlo-by-být“ s „teď.“ Jak moc nenávidím věřit tomu, on je já – bez Lily. Bez Rykea nebo Connora. Je moje budoucnost, pokud budu znovu pít.

Nic neřeknu, částečně proto, že by mě měl vzít dovnitř, aniž bych musel žádat. Nemůže předstírat, že nikdy neposlal všechny ty zprávy, že se se mnou chce sejít nebo si dát oběd. Chce mě vidět, i když to popírá, i když se posunul od dveří sotva o palec.

„Jsi na mém zkurveném prahu,“ řekne nakonec. „Chceš mi vysvětlit proč nebo čekáš na pobídnutí?“

Zadržím napjatý dech. „Chtěl jsem si promluvit.“

Myslím, že možná řekne něco ostrého, jako stačilo by, kdybys mi zavolal zpátky. Ale potlačí dveře, aby se víc otevřely, a jde do domu, elegantní ve svém uhlovém obleku. Jdu za ním a zavřu za sebou dveře a dlouhou chodbou zamířím k venkovní terase.

Dům se zdá jiný. Vyrostl jsem tady. Běhal jsem chodbami a klouzal se na navoskovaném tvrdém dřevě a skoro si zlomil ruku. Přesto to že jsem tu střízlivý, s jasnější myslí, působí, že se všechny ty vzpomínky zdají temné a mlhavé.

Na kamenné terase si zaberu místo u černého železného stolu, kde je výhled na malý rybník, který leží na táhnoucích se akrech země. V kalných vodách plavou dvě kachny a vyhýbají se leknínům, které plují vedle nich. Táta si míchá drink za černým žulovým barem, přičemž sklenice o sebe cinkají ve známé melodii.

Zavřu oči a poslouchám uctivé zvuky: štěbetání ptáků, proud fontány, cinkání zvonkohry. Někdy si myslím, že část mě byla uštípnuta. Vím, že nejsem úplně ta stejná osoba střízlivý, jako když jsem pil. Ale co když ta část mě, která se změnila, byl kus mojí duše – dobrý kus? Nebo si možná jen vymýšlím výmluvy, abych znovu pil. To je problém, že? Rozhodnout si v hlavě, co je správné a co špatné. Celou dobu se prostě cítím tak zmatený.

Otevřu oči, právě když se táta loudá ke mně s dvěma prázdnými sklenicemi a lahví tmavé tekutiny. Položí křišťálovou sklenici přede mě a já se zaměřím na jeho pomalé pohyby.

Impulsivně položím ruku přes sklenici, než do ní může něco nalít. Srdce mi v hrudi hlasitě buší.

Jeho oči ztmavnou. „Takže teď si se mnou nemůžeš dát ani zkurvený drink?“

Moje hrdlo je jako olovo, ale zvládnu v pohodě najít slova. „Udělá mi to zle. Beru léky.“ Díky Bohu, že jsem si dnes ráno vzal tabletku.

Jeho čelist se pevně sevře a smíří se s tím, že nalije sklenici sobě a zapadne do židle naproti té mojí. Dám ruku z křišťálové sklenice a převrátím ji.

„Jsi tady kvůli penězům?“ zeptá se a skočí přímo k věci.

Zírám na stůl a sbírám svoje myšlenky. Proč jsem tady? Kvůli dvěma věcem, ani jedna se netočí kolem financí nebo jejich nedostatku.

Z mého mlčení stejně pokračuje a já ho nechám. „Vím, co jsem řekl, než jsi odešel“-

„Víš?“ vyštěknu.

„Ano, Lorene. A možná, že kdybys mi dal nějaký čas, abych všechno zpracoval, věci by dopadly kurevsky jinak.“ Nejsem si jistý, jaký typ jinak má na mysli. Že bych nešel na rehabilitaci? Že bych s ním měl vztah? Odebral mi svěřenecký fond jen na základě impulsu? Ale kdyby to byla pravda, dal by mi peníze, když jsem se vrátil do Philly. Vyvinul by větší úsilí na to, aby věci napravil.

Moje oči se v hlubokém zamyšlení zúží na stůl. Opravdu se mi snažil volat. On se ke mně snažil dostat. Já jsem byl tím, kdo ho odřezával – protože Ryke mi řekl, abych to udělal. Říkal, že bych tyhle dveře neměl znovu otevírat, ale možná se mýlil. Možná měl táta celou dobu pravdu.

Zašplouchá svým pitím, než ho na jeden lok vypije.

Udělá se mi sucho v hrdle.

„Jsi můj syn,“ říká rozhodně, „a nenechám tě mít potíže, protože děláš špatná rozhodnutí.“

„Rehabilitace nebyla špatné rozhodnutí.“

„Bylo to plýtvání zkurveným časem,“ popře to. „Pití není problém a budeš to dělat znovu. Nic si kurva nenalhávej.“ Než otevřu pusu, abych mu odsekl, řekne: „Ale to je irelevantní.“ Vytáhne svou šekovou knížku. „Chci ti pomoct se znovu dostat na nohy.“

„Nechci tvoji hotovost,“ říkám, i když vím, že je to stupidní volba. Protože, vážně, co budu dělat? Nemůžu dál žít z Lilyina dědictví. Dřív či později budu muset přijít na to, v čem jsem dobrý, a vydělávat si, aniž bych se připlazil pro rentu zpátky k tátovi.

„Tohle není chvíle na to, abys začal být skromný,“ řekne mi. „Nemůžeš se snažit být střízlivý a zároveň pracovat.“

„Co si myslíš, že dělají normální lidi? Ne každý má bohaté rodiče, na které se zpátky vrhne.“

„Ty máš,“ řekne. „A proč si sakra myslíš, že tak kurevsky moc pracuju?“

„Nemáš nic lepšího, co bys dělal.“

Zlostně na mě hledí. „Dělám to proto, aby ses nemusel takhle pachtit. Tak přestaň být zkurvený idiot a vezmi si ty zatracený peníze.“

Věřím mu i přesto, že by mi Ryke pravděpodobně řekl, že bych neměl – že Jonathan Hale tráví hodiny ve své kanceláři, protože je nešťastný a osamělý a má rád všechna bohatství, která si může dovolit koupit. Taky je k tomu šeku vyhrazená podmínka. Budu mu určitým způsobem zavázán. To je důvod, proč mi na prvním místě odebral můj svěřenecký fond. Je v tom víc než jen to, že chce, abych se znovu přihlásil na vysokou. Chce tu moc nad mým životem – aby mi říkal, co mám dělat, aby mě tvaroval jako syna, o kterém vždy snil, že jím budu. Ale já jsem jen velké zkurvené zklamání.

„Tohle není důvod, proč tu jsem,“ říkám, na hrudi držím tíhu.

Povzdechne si a zavře šekovou knížku. Nalije si další sklenici. „Tak co potom?“ Je víc zaujatý, než dává najevo. V jeho tmavých očích se třpytí zvědavost.

Nadechnu se a zírám na převrácenou prázdnou sklenici přede mnou. Chlast by pomohl, ale musím to udělat sám. „Chci její jméno.“

„Čí?“ Jeho hlas má ostří, které mi říká, že přesně ví, o kom mluvím.

„Mojí skutečné matky.“ Ženy, se kterou měl aférku. Důvod, proč se odtrhl od Sary Hale, Rykeovy mámy.

„Nechce tě vidět,“ řekne chladně.

„A já ti nevěřím.“

Vydá tichý smích a poklepe zapalovačem o stůl, krabička cigaret nedaleko. „Věděl jsem, že budeš chtít odpovědi. Kde žila, jak vypadala, ale jen tě to rozruší. A já nechci vidět tvůj obličej zkroucený.“

„O čem to mluvíš?“

„Nechtěla tě, Lorene. Říkám ti, neplýtvej svým zkurveným časem.“

Jak mu můžu věřit po všech těch letech, kdy mi lhal? Ale část mě vstřebává tuhle informaci jako pravdu.

„Je to tady.“ Zvedne si sklenici ke rtům. Uvědomím si, že se můj obličej zkřivil spoustou emocí. Bolest nejsilnější z nich.

„Mýlíš se,“ říkám tiše, právě tak se dokážu vrátit k tomu, abych byl tvrdý a chladný jako on. „Chci její jméno. Po všech těch letech, kdy jsi mi říkal, že Sara je moje matka, si minimálně zasloužím mít zdání zkurvené pravdy.“

Dramaticky protočí oči a k mému překvapení vytrhne šek a obrátí ho. Sleduju ho, jak škrábe na papír a pak ho posune ke mně. „Já tady nejsem ten špatný,“ řekne. „Jen tě ochraňuju, abys necítil víc bolesti. Tak to je.“

Zírám na šek.

Emily Moore.

„Miloval jsi ji?“ Ne, kde je? Nebo, proč se mě vzdala? Musím se zeptat na nejstupidnější bezvýznamnou otázku, která je – protože můj otec nevěří v lásku.

„Po celých patnáct minut, jistě,“ říká suše. „Teď máš, co chceš, můžeme se posunout od celé této kraviny dál?“ Chce se vrátit k tomu, jak věci byly, ale nejsem si ani jistý, že je to možné.

„Potřebuju něco jiného,“ řeknu mu, když si dám šek do kapsy. „A vyžaduje to diskrétnost.“

Sarkasticky se zasměje a vstane, aby si znovu doplnil sklenici. „Proč nejsem překvapený? Co jsi kurva udělal tentokrát?“

Ignoruju tu urážku. „Není to tak úplně o mně. Zahrnuje to Lily.“

Posadí se zpátky, v dlani má plnou sklenici skotské. Snažím se na to tak moc nesoustředit. „Hraju s Gregem golf a mám s ním každý druhý den oběd, takže je to typ diskrétnosti, která vyžaduje, abych lhal jejímu otci?“

Oh, jo. „Zruinuje to Callowayovy.“

Můj otec se napřímí, jeho rysy ztvrdnou. Vlastně vypadá trochu jako Ryke. „Co se kurva děje?“

„Musíš to slíbit a chci to napsané.“

Věnuje mi pohled. „Nebuď malá sračka.“

Zlostně na něj hledím. „Nejsem malá sračka. Říkáš, že jsi udělal všechno tohle…“ kývnu kolem sebe. „… lhal jsi o mém bratrovi a o mé skutečné zkurvené matce, protože ses mě snažil chránit. Pak pochop, že se snažím chránit dívku, kterou miluju. A udělal bych cokoli, abych toho dosáhl. Takže jestli kurva nepodepíšeš něco, kde stojí, že neotevřeš svoji zatracenou pusu, pak mizím.“ Postavím se, hrudník se mi zvedá a padá s náhlým vztekem.

„Posaď se kurva.“

Neposadím.

„Sedni si,“ ušklíbá se otec. „Půjdu sehnat kus papíru. Nemyslím si, že můžu napsat smlouvu na zadní stranu šeku.“

Zapadnu do své židle a sleduju, jak otec odchází z terasy a mumlá si tiše nadávky. Ale já vyhrál. Tentokrát.

***

Skončí tím, že to napíše na svém notebooku. Po hodině máme smlouvu napsanou a podepsanou, nedovoluje mu to přímo ani nepřímo říct cokoli Callowayovým. Kdyby to udělal, vzdá se Hale Co. ve prospěch Rykea. Nejdříve jsme se shodli, že společnost bych získal já, ale vypadal trochu moc potěšeně představou, že bych zdědil jeho podnikání. Teď jeho rty svrašťují linky stresu při samotné myšlence na to, že jeho dítě – které jím pohrdá – by mohlo získat jeho odkaz. Aspoň vím, že mě miluje víc, ale fakt, není to moc velký úspěch.

Můj otec má nově až po vrch dolitou sklenici skotské a opět sedíme na terase. Jeho smlouva v kanceláři, moje na stole.

„Teď, co je tak vážné, že to nemůžu říct ani svému nejlepšímu kámošovi?“ zeptá se.

„Když jsem se vrátil z rehabilitace, dostal jsem zprávu z neznámého čísla,“ řeknu mu. „Psal, že mě nenávidí a v podstatě vyhrožoval, že z pomsty odhalí Lilyino tajemství. Takže si nemyslím, že nás vydírá. Nežádá peníze, ale jednou je zmínil. Psal, že by mohl dostat hodně zaplaceno od bulvárních tisků, kdyby řekl Lilyino tajemství.“ Slova se hrnou vpřed, než mám čas zastavit a každé vyhodnotit. Jsem vyděšený, a pokud to můj otec dřív neviděl, teď to vidí. Cítím se jako malé dítě, které řve kvůli tyranovi ve škole.

„Zpomal kurva,“ říká tvrdě. „Vezmeme to kousek po kousku.“

Znovu všechno opakuju a jsem neurčitý, co se týče Lilyina zahrnutí a dokonce jdu do větších detailů ohledně neznámého čísla a jak ho stopoval Connorův PI k jednorázovému telefonu.

Táta docela dobře poslouchá, a když skončím, můžu ho vidět, jak se motá nad kouskem puzzle, kterému jsem se záměrně vyhnul.

„Pokud není Lily vůdcem drogového kartelu, vysoce pochybuju, že je to něco, co způsobí Fizzle finanční krize. Vážně, bulváry mají lepší věci na práci než drbat o dědicích a dědičkách. Podívej se na sebe, když jsi šel na rehabilitaci, nedostal ses s tím ani do The Enquirer.“

Moje závislost a její nejsou úměrné. Ani zdaleka ne. Já jsem další zářez v uvzlykaném příběhu bohatého děcka, které se stalo závislým na alkoholu nebo na drogách. Lily, holka, je závislá na sexu. I když se to děje, lidi o tom nemluví, ale tentokrát budou.

„Řekněme, že ji lidé budou shledávat pro média zajímavou a ne v dobrém smyslu slova. Co teda? Myslíš, že bys mohl toho kluka najít?“

„Mohl bych se pokusit,“ říká, oči mu hoří zájmem. „O co jde?“

A já to jen vypustím. „Je závislá na sexu.“

Sleduju ho, jak se mračí a pak se rychle nevíra mění v humor. Směje se tak tvrdě, že jeho pěsti nevědomky buší do stolu, pepřenka se převrátí a cinkne do železa. Hádám, že je těžké tomu uvěřit, že dívka, kterou zná, stydlivá a trochu nesvá, by měla tento druh závislosti.

„Dostals mě. To ti přiznám,“ říká a s úsměvem se opře na židli dozadu.

Můj výraz nikdy neochabne. Nemůžu se s ním smát nebo vtipkovat o Lilyině problému. Ne když vím, jak nebezpečné to je. Než jsme byli spolu, přistihl jsem ji, jak kvůli šukačce surfuje na Craiglistu. Na závislosti na sexu jsou úrovně, ze kterých jsem podělaný strachy.

Můj otec sleduje moje pevné rysy a jeho úsměv zmizí. „Myslíš to vážně?“

„Je závislá na sexu. Je od… já nevím, od té doby, co o to přišla.“ Cuknu sebou, nikdy nechci o tomto mluvit s mým otcem.

Tře si pusu, jak si spojuje všechno dohromady. „Oh…“ Jeho oči se zvětší. „Oh… kurva.“ Pohlédne na mou smlouvu, jako by byl jedinou sekundu od toho, aby ten papír sebral a zapálil ho.

Dám si smlouvu do kapsy a jeho oči se zvednout k těm mým. „Máme dohodu,“ připomenu mu.

„Závislost na sexu – jsi si vůbec jistý?“ zeptá se. „To je vážné obvinění, něco co bude potřebovat důkaz.“

„Vídá sexuální terapeutku,“ řeknu mu, „a ne že by to byla tvoje věc, ale byla zvyklá najímat si mužské prostituty, takže jo – měla kurevský problém.“

„Měla? Minulý čas?“

„Pracujeme na tom.“

Vydá tichý smích, který mě mrazí v kostech. „Nechával jsi svou přítelkyni, aby šukala jiné muže?“ Vrtí hlavou a můžu prakticky slyšet jeho myšlenky: to nemůže být můj syn, tahle kunda. Vstane, aby si nalil další pití. Obvykle si nevšímám, jak často si dolívá, ale tohle musí být potřetí nebo počtvrté – množství, které by většinu lidí ožralo. Ale on je fungující alkoholik. Dvacet čtyři hodin sedm dní v týdnu opilý. Nikdo to ve skutečnosti nepozná. Je to v jeho tvrdých očích, připravených v každém momentě se záští útočit. On jen jede na vlně, hrana jeho života obroušená.

A vím, že pokud bych si srknul, byl bych úplně stejný. Možná by to nebylo tak špatné. Nejsem agresivní, ale někdy jsem útočný. Dokážu se ujistit, že se to nestane. Uklidním se.

Mám náhlé nutkání obrátit sklenici a požádat o alkohol. Bude mi špatně, připomenu si. Je to doslova jediný argument, na který právě teď dokážu myslet.

Snažím se soustředit na otcovy oči a ne na sklenici v jeho ruce. „Nenechal jsem ji šukat nikoho, když jsme byli spolu. Jen jsme spolu začali chodit před sedmi měsíci.“ Rychle vysvětluju náš falešný vztah a proklínám se, že se všechno tak komplikuje, že musím prozradit i tohle.

Můj otec si ještě nesedl. „Chovali jste se, jako byste byli spolu jen proto, abych tě neposlal na vojenskou akademii?“

„Jo,“ řeknu. „Byl jsi připravený mě odvézt, ne?“ Posral jsem to a úmyslně poničil dům jednoho kluka za to, že si zahrával s Lily. Poslal jí mrtvého králíka potom, co jeho přítelkyně zjistila, že píchal s jinou holkou a on tím vinil Lily, i když on byl podvádějící bastard.

Oplatil jsem mu to tím, že jsem mu polil dveře prasečí krví. Bylo to jedno z mých kreativnějších úsilí. A byl jsem do němoty zpitý. Upřímně si z celého martyria pamatuju jen velmi málo. Ale dokážu si vzpomenout na všechno potom – jak mě můj otec popadl za krk a křičel mi do obličeje. Co jsi tím získal, Lorene? Přimělo tě to cítit se líp? Rád jsi taková nemocná sračka?

 Můj otec byl připravený mě vykopnout potom, co jsem protáhl jeho jméno blátem. Byl jsem zdegenerovaný místní špatný kluk, který by šel do jiné školní čtvrti, jen aby si s někým zahrával. Byl jsem dočasně vyloučený ze školy. Byl jsem pitomé děcko, které chtělo přimět Lily, aby se cítila líp – které chtělo změnit každou příšernou zkurvenou věc. Ale jen jsem nevěděl jak.

Otec na mě chtěl být pyšný, ale nedal jsem mu nic, na co by mohl být pyšný.

„Možná bych tě odvezl,“ říká a šplouchá ledem v jeho whisky. „Tehdy jsem byl naštvaný jako ďas. Tvůj vztah s ní byl jediná vyvažující věc. Takže možná.“

Přikývnu. Jo, to je důvod, proč mi dovolil zůstat. Možná bych mu taky chyběl. Ale nikdy to nepřizná.

„Takže jestli jste vy dva nebyli opravdu spolu, co ksakru byly ty zvuky, které vycházely z tvého pokoje?“

Zamračím se a pak mě udeří uvědomění. Pohřbím zahanbeně obličej do rukou. „Tys ji slyšel?“

„Nebyl jsi jediný, kdo tu bydlel,“ odsekne, „a vy dva jste byli hlasití.“ Ne. Ona byla hlasitá. „Není to, jako bych se snažil poslouchat. Věř mi.“

Tohle je tak podělané. Přetřu si můstek nosu, tak hrozně se chci probudit. Prober se, kurva.

Konečně se usadí do své židle. „Neříkej mi, že jsi ji nechal šukat někoho jiného v tvé posteli.“

Spustím ruku a zamračím se. „Ujasněme si něco – nemáš dovoleno mluvit o ní kurva s nikým. Se mnou, s nikým jiným, s nikým. Pochopils?“

Protočí oči. „Právě jsi mi řekl, že je závislá na sexu“-

„Je mi to u prdele,“ říkám chladně. „Pořád je to moje přítelkyně. Pořád je to Lily. A nejsem vůbec blízko k tomu, abych byl v pohodě mluvit o tom s tebou.“

„Možná je jen coura,“ řekne můj otec, jasně mě ignoruje. „Už jsi na to někdy pomyslel?“

Mohl bych ho praštit. Myslím, že bych to dokázal. Ale neudělám to. Použiju svá slova, přesně jak mě to naučil. „Řeknu to jednou a pak ji kurva vůbec nikdy takhle znovu neřekneš. Ani nebudeme mít tuhle diskuzi.“ Teď se postavím. „Má problém. Proplakává se do spánku, protože na to nemůže přestat myslet. Držím ji ve své zatracené náruči a snažím se ji přimět přestat. Sex je její droga.“ Ukážu si na hruď, ruce se mi chvějí. „Já to chápu. Kurevsky to chápu a ty bys měl taky, když na zatracenou minutu popřemýšlíš o tom, jak moc jsi na tomhle závislý.“ Kývnu na jeho drink a on ztuhne. „A pokud je někdo coura, jsi to ty.“ Promenoval se s hodně ženami do a ven z domu, že jsem snadno mohl získat nějaký komplex. Hruď se mi zvedá a těžce padá, jak končím s mluvením.

Jeho hlas značně změkne. „To pořád nevysvětluje to, co jsem slyšel v tvé ložnici. Pokud jste vy dva nebyli spolu“-

Zašklebím se. Pořád je u toho? „Nechával jsem ji masturbovat v mé posteli.“

Oči se mu rozšíří a otevře pusu, aby promluvil. Přeruším ho. „V žádném případě,“ vyštěknu. „Nedostaneš se k tomu, abys na to položil otázky. Náš vztah – i podělaný – je mezi námi. Nemá to nic společného s touto situací.“ To je lež, ale nebudu diskutovat o téhle sračce s mým otcem, bez ohledu na to, jestli náš vlastní vztah je taky komplikovaný.

Drží teď rty pevné a pak si srkne ze své sklenice.

„Pokud to bulvár zjistí“- Začnu, ale teď je na řadě on, aby mě přerušil.

„Lily bude v bulvárních tiscích, bude nazývána jmény, které se ti nebudou líbit.“

„Co Fizzle?“

„Bude poškozen, a protože jsi s ní spojený, tak i Hale Co.“ Zvedne se ze své židle. „Pojďme toho bastarda najít.“