Unforgettable - 16. kapitola

Překlad: Peťa

Pořád ještě bylo brzo, když se dostali domů a potom, co jí pomohl poskládat várku prádla, které položila na jejich postel, podíval se z balkonového okna. „Chceš si dnes večer dát krátký běh, než se setmí?“

Chvíli se na něj šklebila a zavrtěla hlavou. „Možná bych neměla.“

Studoval ji s nakrčeným čelem, jak se snažil přijít na to, co přesně její šklebení a odmítnutí znamenají.

Nepotřebovala pobídnutí, aby to rozvedla. „Myslím, co když moje vajíčka… jakože… budou poskakovat?“ Dokonce použila rozkošné a bizarní gesto rukou, když se jí nakrčil obličej, aby to pořádně vysvětlila.

Upustil ponožky, které skládal, a když se na ni přes postel podíval, jen na ni zíral, absolutně omráčený. Zvedla obočí a čekala, až něco řekne.

„Um… Jasně. Jak to že jsem si nevzpomněl na ten fenomén malých poskakujících vajíček, který se nestal absolutně nikomu… nikdy“- okomentoval to sarkasticky, když konečně našel svůj hlas.

„Nebo…“ Strčila prst do vzduchu, aby ho umlčela. „… by tvoje spermie mohly být kvůli tomu všemu poskakování tam zmatené a plavat špatným směrem.“ Přikývla, zatímco se na něj dívala. Vypadala tak vážně, když to říkala, dokonce ustaraně.

„Nee. To není… ani… nemůžu na ten nesmysl odpovědět.“ Zachechtal se, když si dramaticky povzdechla. „No, pokud mě připravíš o moje cvičení, pak si budu muset tu potlačovanou energii vybít jinými způsoby.“ Mrkl na ni a ona se konečně usmála.

Pak znovu promluvila. „Měli bychom si sehnat jedno z těch udělátek, kde můžeš viset hlavou dolů. Možná že“-

„Zlato, myslím, že přicházíš o rozum.“ Odrazil se od postele k ní a vzal jí tričko, které držela v rukou a pustil ho na postel.

Přikývla. „Proč mě to že něco tak moc chci, přivádí k šílenství? Opravdu, opravdu s tebou chci mít dítě.“ Její oči ho prosily a vypadala vyděšeně.

Natáhl se k jejím tvářím a nechal svůj palec, aby jí jemně sjel po tváři. „I já to opravdu chci.“ Studoval její oči. „Musíš se uvolnit a nechat to, aby se to stalo. Okay?“

Když konečně přikývla, políbil ji. Potom mu vynahradila to, že mu odepřela jeho běh, přesně jak řekl, a když leželi na posteli a lapali po dechu na vrchu zdevastovaného čistého oblečení, které skládali, podívala se na něj.

„Možná že máme sex až příliš.“ Žvýkala si vnitřek rtu.

Přetočil se k ní a zasténal, když kolem ní obalil ruce a přitáhl si ji ke svému tělu. Rozhodně přicházela o rozum.

      -•●•-

Ten týden ji pečlivě sledoval. Věděl, že o tom přemýšlí až moc a nechtěl, aby trávila svůj čas starostmi. Chtěl s ní mít dítě, stejně tak jako to chtěla ona, ale nebylo to jeho tělo a hádal, že to znamenalo, že teď skutečně nemohl jejímu bláznovství porozumět. Během předešlých několika let si toho prošli hodně. Nakonec to skončilo úžasně, ale museli za to bojovat. V jistém smyslu přemýšlel, jestli je to tahle zbytková paranoia, která jí přetrvává v hlavě poté, co přestála takovou ztrátu a žal – něco podobného jako posttraumatická stresová porucha, jako by čekala, že jí v kteroukoli chvíli zpod nohou vytáhnou koberec a zničí její sny. Měl podezření, že na to kápl. Jak by asi ještě mohla věřit světu?

Ve skutečnosti si dělal takové starosti, že zavolal Dr. Greenovi a požádal ho, aby k nim tento týden zaskočil na návštěvu. Už Dr. Greena profesionálně nevídali, ale určitě se s ním pořád přátelili, ale už nějakou dobu nebyli skutečnými pacienty. Před dlouhou dobou je prohlásil za zdravé, silné a připravené postavit se světu“ jeho slovy, ale Darren v tu chvíli nic z toho necítil.

Když zavedl Dr. Greena do obýváku, Bailey se na něj z kuchyně podezíravě dívala. Neobtěžoval se jí zmínit, že jim Dr. Green věnuje návštěvu a neoblblo ji to. Věděla zatraceně dobře, že si dělá starosti a věděla, že jejich osobní cvokař tam není proto, aby si vyměňoval zdvořilosti.

„Jak se máte, Bay?“

Pokrčila na otázku Dr. Greena rameny, ale její oči pohlédly na Darrena. „Jsem blázen, zřejmě.“ Zněla rozčileně.

Když si sedla na podpěrku radši než vedle něj na gauč, zaťal zuby. „Není blázen.“ Studoval ji, i když jeho slova byla míněná Dr. Greenovi. „Strachuje se. Víc, než chci, aby se strachovala. Snažit se o těhotenství a založení rodiny by mělo být vzrušující. Jen chci, aby si tyto chvíle užívala. Jednou se na to bude ohlížet a chci, aby ty vzpomínky byly dobré. Taky náhodou vím, že stres, zatímco se snaží otěhotnět nebo během těhotenství, když na to přijde, není pro její tělo nejlepší.“

„Rodina, eh?“ Úsměv Dr. Greena byl skoro nakažlivý, když na něj Darren pohlédl, a když se podíval zpět na Bailey, viděl mírný úsměv i na jejích rtech. „Proč jste kvůli tomu vystresovaná, Bay?“

Chvíli vrtěla hlavou. „Když něco chcete tak moc… skoro se to zničí, víte?“

Zdálo se, že čeká na jeho odpověď, aby potvrdil, co cítí.

„Opravdu vím. Je to normální cítit se takto. Nejvíc se bojíme, že ztratíme to, o co se staráme víc než o cokoli. To samé platí pro věci, které ještě nemáme, ale které chceme.“

„Pořád mám takové živé sny. Některé jsou úžasné. Některé děsivé.“

„Bailey vždycky hodně mluvila ze spaní. Od té doby co byla dítě. Ale poslední týden… mluví, mlátí kolem sebe, ona… No, na rovinu, někdy je to zábavné.“ Uculil se na ni a ona se konečně uvolnila a protočila na něj oči.

Doktor Green zabručel. „Zajímavé.“ Pokývl s tím klidným úsměvem na rtech. „No, jsem za vás oba šťastný. Ale oba, a opravdu myslím oba, se potřebujete uvolnit. Bailey, Darren má pravdu. Musíte se soustředit na to, abyste to nechala proběhnout tak, jak to proběhnout má. Stane se to, až bude správný čas. Neovlivníte to tak nebo onak, když se budete strachovat.“ Pak obrátil svou pozornost na Darrena. „A vy, přestaňte trávit všechen čas strachováním se o Bailey a pochopte že, bez ohledu na to, jak moc jí říkám, aby si nedělala starosti, si je dělat bude. Nechte ji teď trochu bláznit.“ Mrkl na Darrena a Darren se uchechtl. „Opravdu jsem za vás oba šťastný. Budete úžasnými rodiči.“ Vstal, zatímco mluvil a oni ho následovali ke dveřím.

Když byli znovu sami, okamžitě se na něj otočila. „Vykecali jsme to cvokaři, že?“ Otřela se o něj na cestě ke kuchyni a on šel za ní.

Obalil kolem ní paže, zatímco stála u kuchyňského dřezu a oplachovala zeleninu. „Miluju tě příliš než, abych si nedělal starosti.“ Přitulil se jí ke krku a ona se obrátila do jeho hrudi. „Slyšelas toho chlapíka. Bojíme se o věci, o které se staráme nejvíc.“