Unpredictable - 11. kapitola

Překlad: Markéta

PARKER

Víš ty vůbec, co po ní chceš? Nebo po sobě? Asi ne. Ale prostě je to správný pocit. A ní se cítím tak skvěle. „Pojďme pryč z téhle toalety,“ říkám, tahajíc jí za ruku. Vyjdeme ven a já se rozhlídnu okolo. Samozřejmě, že se na nás všichni dívají. Viděli mě, jak jsem jí strčil dovnitř; pravděpodobně nám stopovali, za jak dlouho budeme hotoví.

„Synu?“ Zastavím se při zvuku jeho hlasu. Hlas, který tolik nenávidím. Hlas, díky kterému si chci strhat kůži. Můj otec.

Otočím se a vidím ho tu stát a zírat na Katherine. Jako nějaký zasraný nemocný starý chlap, který sleduje svou další oběť. Znechucuje mě to a taky nasere.

„Co chceš, Dicku?“ (Dick taky znamená čurák)

Oči Katherine se rozšíří, ale neřekne žádnou poznámku k výběru mých slov.

Otec se zasměje, ale vím, jak se cítí při výběru jména, které jsem mu dal. Nenávidí ho. Stejně tak moc, jako já nenávidím jeho.

„Kdo je tvá kamarádka, synu?“ Prohlídne si ji.

„Pane starosto.“ Slušně se usměje. „Katherine,“ říká a natáhne k němu ruku. Natáhnu svou ruku a popadnu tu její dřív, než si on s ní může zatřást.

On tu svou taky spustí, dávajíc si ruce do kapes u jeho kalhot. „Tvá matka ti volala.“ Podívá se na mě. „Snažila se o to už několik týdnů.“

„Byl jsem zaneprázdněný.“

„To vidím.“ Podívá se zpátky na Katherine a já cítím, jak jí ztuhne tělo. Dokonce i ona dokáže vycítit, jak se na ni dívá. Jako by byla kořistí. „Dobře, dám jí vědět, že budeš součástí mého večírku pro mé znovuzvolení, které bude už brzy.“

„Nemůžu….“

„Katherine. Jsem si jistý, že moje žena bude šťastná, až se s vámi setká.“

Ona chce odpovědět, ale stisknu jí ruku a ona zavře pusu.

„Nezpozděte se. V sobotu v sedm večer. Pošlu auto.“ A s tím se otočí a odchází. Škubnu jí s rukou a protáhnu jí dveřmi ven.

„Hodláš mi tohle vysvětlit?“ ptá se. „Tvůj táta je starosta,“ říká překvapeně, jako by si zrovna uvědomila, že jsem jeho syn. To dává smysl; každý ví, kdo je můj otec, ale ne každý zná jeho syna policistu.

„Nenávidím svého otce. Co je tady k vysvětlování?“

„A tvoje matka?“

„Moje matka to je jiný příběh.“ Miluju jí, ale nechápu, co vidí na tak strašném člověku. Nechápu, jak může tak moc milovat někoho, kdo tak málo miluje ji.

„Jaký je to příběh?“ ptá se, zastavujíc mě.

„Co o ní můžu říct? Zamilovala se do bastarda a vybrala si, že s ním zůstane. Když chce dělat stupidní životní rozhodnutí, pak to není moje starost.“

„Takže jsi vzal na sebe, že můj život je tvoje starost?“

„No, jo. Tvoje stupidní životní rozhodnutí mi vadí,“ říkám skrz zaťaté zuby. Poté, co jsem včera večer opustil nemocnici, jsem šel na policejní stanici a vytáhl si informace o Rollinovi. Zavolal jsem starému kamarádovi a dal mu Rollinovu adresu. Vyplatil jsem ho. Měl jsem člověka na to, aby dal Rollinovi peníze. Nevím, co mě sralo víc, zda skutečnost, že jsem musela zaplatit chlápkovi, aby ho setřásla ze zad, nebo skutečnost, že to chtělo jen pět tisíc dolarů, aby jí nechal na pokoji. To je všechno, za co mu stála? Pět tisíc dolarů? Znám jí teprve pár týdnů a neodešel bych od ní, i kdyby mi někdo nabízel deset tisíc. Ona je ten typ, který dělá věci zajímavými. Udržuje vás ve střehu. A mě se to líbí.

„Proč?“

„Protože můžu.“ Dávám jí jednoduchou odpověď.

„Takže hodláš jít na tu jeho párty?“ ptá se, zatímco se se mnou snaží udržet krok, když zamířím pryč od soudní budovy.

„My jdeme.“ Kurevsky to nechci, ale pokud budu muset jít, ona půjde se mnou.

„Parkere…..“

„Jdeš se mnou.“ Zastavím se a položím jí ruce na vlasy a zvednu její obličej ke svému. „Prosím. Prosím tě tady, pojď se mnou. Nemusíš být milá. Prostě jen potřebuju, abys tam byla se mnou.“ Uvědomuju si, jak zoufale zním, ale to je místo, kde jsem v tomto období svého života. Potřebuju jí; potřebuju její ‚Seru na to‘ postoj v tomto bodě mého života. Což je šílené. Proč tam chci mít sebou tuhle ženu? Nejsem si jistý. „Řekni mi, že půjdeš se mnou,“ dožaduju se.

Jemně přikývne. „Půjdu s tebou.“

Skloním se a položím svoje rty na její. Jemně mě líbá zpět, zatímco přejíždím svým jazykem po jejím. Bože, jsem tak kurevsky nadržený právě teď. Potřebuju jí znovu.

Odtáhnu se a vzhlédnu. Tam, na nejvyšším schodu soudní budovy stojí můj otec a sleduje nás. Natáhnu ruku, stáhnu si sluneční brýle přes oči a přehodím svoji ruku přes její rameno. „Pojďme.“

Doprovodím jí k jejímu autu. „Pojedu za tebou do tvého domu,“ říkám předtím, než se natáhnu a otevřu jí dveře. Očekávám, že se bude hádat, ale díky bohu to neudělá. „Budu hned za tebou.“

Přejdu ke svému autu a vidím otcovu černou limuzínu stále stát před soudní budovou. Naskočím do svého auta a vyrazím, abych sledoval Katherine.

*****************

Dojdu za ní a ona zůstává zticha, zatímco vcházíme do jejího domu. Přejde do kuchyně a vypouští svého psa ven, aby se vyčural. Pak se vrací zpátky do obýváku. „Měla bych být o něčem informovaná?“

„Co tím myslíš?“ snažím se zůstat němý.

Ona to nevezme. „Proč se tak bojíš svého táty?“

Položím jí ruce na ramena. „Nebojím se ho,“ říkám v obraně. „Ale on je hodně zákeřný člověk.“

„Je to starosta,“ říká, jako by to něco znamenalo. Mohlo by, ale pro něj to nic neznamená.

„A jak si myslíš, že se tam dostal?“ Tím, že nehrál čistě.

Ten zatracený pes zaštěká, že chce dovnitř, takže mě opouští, aby mohla jít otevřít zadní posuvné dveře. Ten velkej kreténskej pes si to razí do obýváku a plácne sebou na pohovku, jako by mu patřila. Nebudu lhát, děsí mě. „To je ten největší pitbul, jakého jsem kdy viděl,“ říkám, zatímco to na mě zírá, jako by se chtěl zakousnout do mojí ruky jako do hračky. Je celý černý s výjimkou bílé skvrny na jeho hrudi. Nakloní hlavu na stranu, jakoby chápal, co jsem řekl. Ustoupím dozadu.

„Je to americký Staford,“ opravuje mě.

„Jaký je v tom rozdíl?“ Nevím ani hovno, když dojde na psy. Jsem typ člověka, který má rád kočičky.

„Čistokrevnost.“

Ustoupím o několik kroků dozadu a sednu si na její lenošku. Promnu si ramena, snažíc se nemyslet na svého otce, nebo na psa, který na mě zírá.

„Proč jsi tak napjatý?“

Dokáže říct, jak moc jsem napjatý? Dovolím svému otci, aby mě to s ním podráždilo? Proč nás sledoval? Sledoval snad jí? Pokud jo, tak proč? „Mám toho hodně na mysli,“ řeknu.

Položí svou ruku přede mě a usměje se. „Necháš mě, abych ti s tím pomohla?“

Zasměju se. „Tohle není to, proč jsem tady přišel.“ Nebo jo? Jsem si jistý, že bych mohl využít sexuální uvolnění v tuhle chvíli.

„Tak proč jsi přišel?“ ptá se.

Sedím tu a dívám se na ni, zatímco stojí přede mnou. Vypadá tak upraveně ve své černé tužkové sukni, kterou má až ke kolenům a bílé knoflíčkové blůzce. Vlasy má stáhnuté do drdolu a několik pramínků jí z něj vypadlo. Ty rámují její krásnou tvář. Její make-up je lehký, takže stále ukazuje svou vlastní krásu. A krása to je.

Vezme moje mlčení tak, že znamená, že jsem zmatený. Udělá ke mně několik kroků ve svých vysokých podpatcích. Nejsou tak velké jako ty, které měla na sobě, když jsem jí poprvé zatýkal, ale pořád jí dávají nějakou výšku, kterou nepotřebuje. Je dost vysoká a mě se to líbí. Už jsem unavený z děvčat, které mi jsou jen po ramena, i když mají na sobě do nebe vysoké podpatky.

„Je to jen sex, Parkere. Ty ze všech lidí nejvíc bys měl vědět, co to znamená.“

Odtlačím se z pohovky a uzavřu prostor mezi námi. „Co to znamená pro tebe?“ ptám se, natáhnu ruku a zatahám za její drdol. Ten se uvolní a její tmavě hnědé vlasy spadnou přes její ramena.

Položí mi ruce na hrudník a začne jimi přejíždět po mých pažích nahoru a dolů, zatímco skloní svůj obličej k mému. „Sexe.“ Kurva, miluju, když mluví francouzsky. „Znamená to sex. To je všechno.“

„Proč mluvíš francouzsky?“ ptám se a její tvář klesne. Řekla mi, že její matka byla Francouzka, ale ona nemluví moc často. Zajímalo by mě, jestli je její táta Francouz. Možná to je jediný jazyk, kterým mluví.

„Jsou tady věci, které nepotřebujeme sdílet, Parkere,“ říká jemně. A já rozumím, jak se cítila, když se mě ptala na mého otce a já s ní odmítl o něm mluvit. Chci o ní vědět věci. Chci znát její příběh a to, jak se stala tou osobou, kterou je teď. Zpočátku jsem si myslel, že to byl bývalý, který s ní vyjebal, ale teď si začínám myslet, že je tu víc, než jen to.

„Tvůj táta je nemocný,“ řeknu a její tělo ztuhne. „Už se mu daří lépe?“

„Myslela jsem, že chceš sex?“ ptá se se zaťatými zuby. „Pokud je tohle tvůj způsob předehry, pak to nebude fungovat.“

Natáhnu se a popadnu jí za ruku. Vtáhnu si jí do klína, jakmile se posadím. Zabalím svoje paže okolo ní, takže se nemůže odtáhnout. „Můj otec a já jsme si byli blízcí, když jsem byl mladší.“ Dám jí to, co chce; možná mi toho dá taky trochu na oplátku. „Ale jakmile jsem byl starší, rozdělili jsme se. Chtěl, abych šel na vysokou školu a byl obhájce. A já nad tím na chvíli uvažoval.“ Pokrčím rameny. „To je to, kde je Sladův otec. Má svou vlastní firmu. Myslel jsem si, že bych mohl dostat práci v jeho firmě po škole. Ale jednoho dne jsem se vzbudil a rozhodl se, že to nebylo to, co bych chtěl dělat celý svůj život.“ Vzpomínám si na ten boj s mým otcem, jako by to bylo včera. „Řekl jsem mu, že chci být policejní důstojník. A po několika minutách ticha přikývl a řekl mi, že je to ještě lepší nápad.“ V tu chvíli jsem věděl, že je můj táta zkorumpovaný muž. Muž, který chce využít ostatní, aby dostal to, co chce. Slíbil jsem si pro sebe, že nikdy takovým mužem nebudu.

Sedí mi tiše na klíně, zatímco jí přejíždím rukou nahoru a dolů po její paži. Může mi sedět na klíně, ale mám pocit, že ve skutečnosti neposlouchala, co jsem jí musel říct. Dívá se přímo před sebe na stěnu přímo před námi se ztraceným pohledem v jejích krásných očích.

„Kat?“ ptám se, zvedajíc svou ruku k její tváři. Ucukne a podívá se na mě. V jejích očích se drží temnota, jako by se snažila zapomenout na to, na co si právě vzpomněla.

Vstane z mého klína a já jí to dovolím. „Řekla jsem ti, že to nemusíme sdílet.“

„Ale ptala ses mě na mého otce….“

„Jo. No, změnila jsem názor,“ vyštěkne.

Vstanu z křesla a jdu rovnou k ní, ale odtáhne se. „Prostě odejdi, Parkere.“

Chová se, jako by se snažila udržet kobru šťastnou. Budete kousat bez ohledu na to, co se děje. „Proč to děláš?“ ptám se začínajíc být nasraný.

„Protože nepotřebuju, abys mi říkal, jak se cítíš. Nemusím ti říkat, jak se cítím já,“ řekne a hlas se jí zvedá. „Nejsem typ ženy, která potřebuje, aby přijel bílý kůň a odvezl si všechny její problémy. Tyhle problémy jsou můj život,“ křičí, ukazujíc si na svůj hrudník. „Nepotřebuju mít ve svém životě muže. A rozhodně nepotřebuju tebe,“ dokončí. Hruď se jí rychle zvedá a klesá, zatímco těžce dýchá.

Nepotřebuje muže. No, uvědomil jsem si to v momentě, kdy vyšla ze své garáže, oblečená jako zabiják a byla připravená to udělat. Ale zachraňování lidí mám v povaze. Můžu být zkurvený čurák, ale pořád mám tu slabost a ona se jí stala. „Máš pravdu.“ Polknu, protože nenávidím, když říká tyhle zkurvené slova. Otočím se a začnu přecházet k předním dveřím. Ale zastavím se. Otočím se zpátky k ní. Může klidně dostat všechno pod širým nebem.

„Ve skutečnosti se mýlíš. Vybrala sis být sama. Vybrala sis být zkurvenou mrchou,“ křičím a ona otevře pusu, aby promluvila, ale já jí nenechám. „Vybrala sis bojovat se všemi svými problémy na vlastní pěst. A jednoho dne ti přerostou přes hlavu a ty budeš moct obviňovat jen sama sebe, jakmile se zhroutíš,“ křičím. A s tím mířím rovnou k předním dveřím a zabouchnu je za sebou.

KATHERINE

Nikdy jsem nebyla tou dívkou, která je závislá na druhých. No, jako dítě jsem byla závislá na svém tátovi. Ale to je součást dětství. Od té doby jsem se byla schopna o sebe postarat sama, což bylo to, co jsem přesně dělala Můj táta si zasloužil život. Můj táta si zasloužil znovu najít lásku. Ale už nikdy skutečně nežil a nikdy nenašel lásku, o které jsem věděla, že je tam venku. Vím, že bojoval za nějakým účelem. A teď se na něj podívejte. Je v pečovatelském domě – pečovatelském domě, do kterého jsem ho umístila.

Opustila jsem svůj dům hned, jakmile se Parker vyřítil ven. Převlíkla jsem se a jela jsem navštívit svého tátu. Byla jsem tady celou noc. Ležím na gauči v jeho pokoji, přikrytá dekou, zatímco on spí. Návštěvní hodiny byly už dávno skončeny, ale dovolili mi tady zůstat. Můj táta měl dobrý den a já toho chtěla využít. Ale jakmile usnul, nemohla jsem ho opustit. Chci tady být s ním, až se ráno vzbudí. Chci být první věcí, kterou uvidí, a doufám, že mu to pomůže mít další dobrý den.

Parkerova slova se mi stále přehrávají v hlavě. Mýlila jsem se, když jsem chtěla vědět něco z jeho života. Ale byla jsem šokovaná v tu chvíli, kdy jsem si uvědomila, kdo je jeho otec – starosta. Nikdy jsem si nedala ta příjmení dohromady. Myslím tím, že O´Hare není zas tak běžné. Jen mě to prostě nenapadlo. Ale na druhou stranu, proč by mělo?

Povzdechnu si, zatímco se snažím uvelebit na téhle pohovce. Chci být na Parkera naštvaná, ale nemůžu. To, co řekl, byla pravda a to bolí. To je důvod, proč jsem ho nechala odejít způsobem, jakým to udělal. To je důvod, proč jsem neřekla nazpátek nic bolestného. Protože to byla moje chyba. Otevřel se mi a já tam jen seděla a snažila se držet pusu zavřenou. Ve skutečnosti o mě nechce nic vědět. O mé minulosti. Už tak mě vidí jako bezcitnou děvku, která je v prdeli. Proč mu k tomu dávat příběh, který s tím souvisí? Takže co, že nás opustila moje matka? A co když si vzala kousek mě sebou? A co když jsem se přes to ještě nedostala? Lidé na tomto světě mají horší věci, čím si prochází.

Cítím můj telefon zavibrovat, jak tam leží na zemi vedle mého gauče. Podívám se dolů a vidím Sexy zkurvysyn na mojí obrazovce s tím stupidním selfie Parkera. Zmáčknu ignorovat a vypnu telefon. Jsem vyčerpaná.

***************

Zívnu, když se protahuju, zatímco ležím na pohovce. Ranní světlo naplňuje pokoj mého otce, zatímco svítá. Záda mě bolí a oči se mi snaží pořád zaostřit.

„Jules?“

Podívám se k posteli, na které leží můj táta. A usměju se, snažíc se skrýt svoje zklamání. Ale co jsem čekala? Nemáte moc dobrých dnů, když jste umístěni do domu s pečovatelskou službou.

„Dobré ráno, Williame,“ řeknu. Sestřička mi řekla, abych mu neříkala tati, protože by ho to mohlo jenom zmást. A tohle mu dělat nechci. Ne víc, než už je.

„Kde je Katherine?“ ptá se, rozhlížejíc se po pokoji.

„Je nahoře,“ odpovím, přecházejíc k němu.

Podívá se na hodiny, které visí na stěně. „Musíš ji jít připravit do školy. Nechceš, aby se zpozdila.“

Přikývnu a poplácám ho po ruce. „Máš pravdu,“ říkám jemně, polykajíc knedlík v krku. „Udělám to a hned jsem zpátky. Je te aime,“ říkám jemně francouzsky. Znamená to miluju tě. Miloval to, když k němu tak moje matka mluvila. Popadnu jeho hrnek, který má vedle postele. Půjdu mu pro nějakou kávu a pak se vrátím zpátky. A pak mu řeknu, že jeho malá holčička se bezpečně dostala do školy.

Vyjdu z jeho pokoje a zastavím se, když tu vidím stát Parkera, jak se na mě dívá. Je oblečený ve stejném oblečení, jaké měl na sobě minulou noc. Zírám na něj napůl překvapená, a napůl se stydím.

„Co tady děláš?“ ptám se tiše, stále se snažím polknout ten stupidní pocit, který chce vyplavat na povrch.

Nervózně si zastrčí ruce do svých předních kapes. Dívá se na dveře pokoje mého táty a vím, že zaslechl to, co bylo řečeno. Měla bych k němu cítit vztek, ale není tomu tak. Jsem ráda, že mu to nemusím vysvětlovat. Slyšel to z první ruky.

„Chtěl jsem, abys věděla, že chápu, že to, co jsem udělal minulou noc, bylo nemístné. Nemyslel jsem tak to, co jsem řekl.“ Jeho hlas je tichý, ale my oba víme, že to, co řekl, byla lež.

„Ale udělal jsi to,“ opravím ho.

„Katherine,“ povzdechne si, vjíždějíc si rukou do vlasů, „Snažím se.“

„Nežádám tě o to.“ Podívám se na strop, protože nechci ztratit hlavu. Cítím, jak se snaží na povrch dostat nervové zhroucení a na tohle není ani správný čas, ani místo.

„A to je právě ono,“ říká, přibližujíc se ke mně o krok. „Nic po mě nežádáš. Přestaň si hrát na tvrďačku.“

Pusa mi spadne. „Myslíš si, že o tom to je?“ ptám se bez dechu. „Myslíš si, že tohle všechno je pro mě jenom hra?“ svěsím hlavu a těžce si povzdechnu předtím, než se na něj znovu podívám. „Nejsem cena, kterou jde vyhrát, Parkere. Jsem kýmkoli musím být, když si to vyžaduje doba a čas.“ Chce o mě něco vědět? Zasvětím ho. „Potřebovala jsem matku – stala jsem se svou vlastní matkou. Potřebovala jsem někoho, kdo by mě miloval, takže jsem milovala sama sebe. Potřebovala jsem život, takže jsem si udělala svůj život pro sebe. Co mi ty můžeš dát, co bych si nemohla dát sama?“ dožaduju se. A okamžitě mě ta slova mrzí. Nechci, aby mi cokoli dával. Vím, že může slyšet ten hněv v mém hlase. Obavy, že jednoho dne budu jako můj otec. Sama a uvízlá v minulosti – v minulosti, kterou tak moc nenávidím. Vždycky jsem dosáhla toho, co jsem chtěla, ale dovolit někomu přidat se, dovolit jemu přidat se – může mě nechat na holičkách. Může selhat. Já můžu selhat a taky to pravděpodobně udělám.

Udělá ke mně další krok a položí mi svou dlaň na tvář. Stejně jako pes potřebuje náklonnost, i já se do ní opřu. Milujíc pocit jeho tepla na mé kůži.

„Mě,“ odpoví. „Jediná věc, kterou ti můžu dát a kterou si nemůžeš dát sama, jsem já sám,“ odpoví tiše.

Podívám se na něj, cítíc se ztracená a zmatená. Prostě jen řekl jedno slovo, které zbořilo část mé zdi, nad kterou jsem strávila tolik času, abych si ji vybudovala. „Proč bys mě chtěl?“ zašeptám. „Jsem jen bezcitná zkurvená mrcha,“ opakuju slova, která na mě křičel minulou noc.

Jeho oči se odvrátí od mých a znovu se podívají na dveře mého táty. Zhluboka se nadechne a pak se na mě znovu podívá. „Máš to největší srdce ze všech, co znám, Katherine. Jen ho opravdu skvěle ukrýváš.“

Málem jsem se usmála nad těmito jeho slovy. „Vždycky jsem byla dobrá ve skrývání.“

Nakloní hlavu na stranu a dává mi pomalý úsměv, zatímco jeho hnědé oči vyhledají moje. „Vidím tě, Kat. Vidím tě jasně jako den a stejně tak jako slunce, oslepila jsi mě tím, jak jsi krásná.“