UJax - 3. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička, Viki

Jax

Zvednu hlavu, když se otevřou zadní dveře a Ellie zašeptá: „Jaxi?“ Hlasitě vklopýtne do kuchyně. Drží se Wese, jehož tělo je přes ni ohnuté, s jeho téměř dvojnásobkem její hmotnosti.

„Co se kurva stalo?“ ptám se, jak se zvednu ze stoličky, na které jsem seděl a pracoval na případu pro klienta při čekání na Ellie, až se vrátí domů, abychom si mohli promluvit, ať chce nebo ne.

„Ona, July a všechny sestry a bratranci se rozhodli mít improvizovanou společnou rozlučku se svobodou, párty,“ řekne a zatíná čelist, když Ellie říká něco o tom, že miluje July a bude běhat s ní.

„A tebe nenapadlo, abys mi to řekl?“ zavrčím a tahám od něj Ellie a strčím si jí před sebe, voní tequilou smíchanou s její sladkou vůní.

„Sorry, chlape.“ zavrtěl hlavou.

„July mi řekla, že jestli ti zavolám, nebudu spát dnes večer v posteli s ní. Udělám spoustu sraček, ale není žádný způsob, abych byl na gauči, kvůli sračkám, které nejsou moje starost.“

„Nemluvím s Jaxem,“ vyhrkla Ellie při pohledu na Wese a pak ukázal prstem na mě, přejela očima ke mně a zamumlala: „Nemluvím s tebou.“

Vím to, protože se mnou nemluvila skoro týden. Ani by mě zasraně nenapadlo, že ženy můžou používat ticho jako trest, ale Ellie to dělá a zasraně mě to sere.

Tohle probíhá už od chvíle, kdy jsem přijel s Roverem, který je stále zaparkovaný před domem, protože jsem odmítl odvézt ho zpět. Ellie potřebuje něco bezpečného, aby se s Hope, mohla pohybovat kolem a já vím, že to nakonec vzdá.

Nebo aspoň doufám, že ano.

Pět dní, cokoliv a všechno, co Ellie považovala za nutné, aby mi řekla, dělala to přes textové zprávy, včetně toho, že ji July požádala, aby byla jedna z jejích družiček na svatbě tento víkend.

Po tom, co July unesli, Wes jí řekli, že se vezmou už teď a ne až za několik měsíců. Teta November odmítla nechat July vdávat se u soudu, jak se vdávala ona, takže dala dohromady mojí mámu a tety a plánovali svatbu v několika málo dnech, do kterých zřejmě byla zahrnuta improvizovaná dnešní rozlučka, protože zítra bude svatba.

Také jsem se prostřednictvím textu dozvěděl, že Harlen bude doprovázet Ellie na svatbě. Ačkoli tato textovka byla od mé sestřenice, která jak jsem si jistý, mi to napsala jen, aby mě naštvala. A fungovalo to.

Ten den jsem přesunul zadek na Broken Eagles Bike Shop, kde jsem si promluvil s Harlenem o jeho rukách a co se s nimi stane, pokud by se byť jen jedinkrát dotkl Ellie takovým způsobem, který by se mi nelíbil.

„Zítra se žením. Jakoukoli jinou dobu, bych zavolal, ale moje holka to chtěla dnes večer, takže jsem jí to dopřál.“

„To je důvod proč jsi sladký… a žhavý,“ zamumlá opile Ellie, při pohledu na Wese, což způsobuje, že mi zlostí vibruje v hrudi, ale ten pocit náhle končí, když si přitiskne tvář do mého trika a obejme mě kolem pasu.

Říct, že tohle všechno pokládám za sračky, je slabé slovo, ale teď, když vidím Ellie opilou a roztomilou, je mi to kurva jedno. Musíme si promluvit, ať chce nebo ne. Možná ne dnes, protože by si z toho pravděpodobně nic nepamatovala, ale bude to velmi brzy.

„Měl jsi mi zavolat, abych pro ni přišel.“

„Jak jsem řekl…“ krčí rameny, pak se podívá na Ellie v mém náručí a zvedne obočí.

Zavrtím hlavou a ptám se: „Kde je Hope?“ zatím co mi Ellie vjede rukama pod triko a hladí mě. Už takhle jsem byl tvrdý, když jsem ji viděl v těsných džínách a upnutému triku s tělem přitisknutým k mému, ale její ruce na mé kůži mě pošlou přes okraj.

„Tvoje máma si ji vzala domů na přespání, když se holky rozhodli, že půjdou ven a budou pít.“

Máma si Elli a Hope zamilovala a úplně podpořila Ellie v její tiché domácnosti, takže mě ani nepřekvapilo, že mi ani nezavolala, aby mi řekla o dnešním večeru. Přesto mě tohle hovno docela dost sere. Co se stalo s loajalitou?

„Jestliže jsi v pohodě, odcházím. July je v autě,“ řekne Wes.

Zvednu bradu, jdu s Ellie, která je stále přilepená na můj předek, ke dveřím a zamknu za ním.

„Je tu tak teplo,“ zareptala. Skloním hlavu a vidím, jak se na mě dívá. Na okamžik zavřu oči a modlím se za sílu.

„Musím se dostat z oblečení.“ Otevřu oči a dívám se, jak se odtáhne z mého sevření a upustí na zem kabát, přetáhne si triko přes hlavu a stojí tam v tmavě fialové krajkové podprsence a džínách.

„Ježíši,“ zasyčel jsem s výdechem, vím, že bych ji měl zastavit, ale kurva nejsem schopen se pohnout nebo něco říct, když dosáhne rukou na knoflíky džín a vidím tam také temně fialovou krajku.

„Ellie,“ zavrčím, musím ji zastavit.

„Co je?“ ptá se, naklánějíc se do strany, ale než dopadne na zem, vezmu ji do náruče a zamířím ke schodům.

„Jsem příliš těžká, abys mě nosil. V držení diety stojím za prd; Ani nemám ráda zeleninu,“ zamumlá, přitiskne mi tvář ke krku, kde přísahám, že krátce cítím dotek jazykem.

„Nemusíš držet dietu, Ellie. Jsi dokonalá, tak jak jsi a já bych mohl běžet okruh s tebou v náručí přesně takhle.“

„Opravdu?“ zašeptala, odtáhla tvář od mého krku a podívala se mi do očí.

„Opravdu,“ zavrčím a cítím, jak se mi péro tiskne na zip, právě z její váhy mém v náručí, z její kůže proti mé a pohledu na její prsa v té krajkové podprsence.

„Můžu se dívat?“ zeptá se a obejme mě kolem krku, když jdu nahoru po schodech.

„Jindy.“ zasměju se jejímu vážnému výrazu ve tváři.

„Dobře,“ řekla s našpulenými ústy a položila mi hlavu na rameno. Jakmile jsme ve druhém patře, nesu ji do svého pokoje a položím ji na postel. Vím, že bych ji nejspíš měl dát do její postele, ale říkám sám sobě, že ji musím být nablízku v případě, že by jí během noci bylo špatně a potřebovala mě.

„Proč jsme tady?“ zeptá se, posadí a rozhlédne.

Ignoruju její otázku, jdu k prádelníku a najdu triko, předtím než se vrátím k ní, a odpovím: „Pokud ti bude špatně, moje koupelna je blíž, než kdybys byla ve své posteli a musela bys jít přes chodbu.“

„Oh.“ usmívá se, seskočí dolů z postele a zvedne ruce nad hlavu, roztáhne nohy, což mi dává výhled pro moje potěšení. Zavrtím hlavou, zvednu jí nohu, pak druhou a sundám ji boty a ponožky a pak jí pomůžu posadit se. Přetáhnu jí triko přes hlavu a jakmile ho má na sobě, dělá tu holčičí sračku s tím, že dá ruce za zády, rozepne si podprsenku a protáhne ji rukávem.

„Doufám, že se Mellissa nebude zlobit, že jsem tady,“ zamumlá, zvedne hlavu a podívá se na mě.

„Mellissa?“ zamračím se a přemýšlím, jak o ní může vědět.

„Jo, Mellissa… ta co tě miluje,“ řekla monotónně a já zúžím oči.

„Bejby, Mellissa a já jsme spolu chodili na střední škole,“ zabručím.

„No, ona tě miluje a dokonce řekla tvý mámě, aby ti to vyřídila.“

„Nemiluju jí, nejsem s ní a ani s nikým jiným,“ odvětím a vím, že budu muset tohle hovno opakovat, až bude střízlivá, protože jsem si jistý, že by nepobrala nic z toho, co bych teď řekl.

„Džíny dolů bejby a dostaň se pod peřinu,“ nařizuji, otočím se směrem ke koupelně, abych vzal kýbl, ale zastavím se, když se posadí a pak kolem mě prolítne do koupelny, přistávajíc na kolenou před toaletou.

Odtáhnu ji vlasy z obličeje a třu záda, čekám, až se vyzvrací, než popadnu žínku a namočím ji ve studené vodě.

Poté jí žínku umístím na čelo, dokud nevidím, že je jí líp a pak jí otřu ústa. Pomůžu jí posadit se a vezmu zubní kartáček z držáku.

Zamumlám: „Otevřít.“ Čistím ji zuby, zatímco má zakloněnou hlavu a přivřené oči. Po dokončení ji dostanu blíže k umyvadlu, aby si vypláchla ústa, načež ji zvednu a nesu do postele, lezu po kolenou po matraci s ní v náručí, pak nás oba uložím a přikryju nás.

„Jaxi?“ slyším její šepot, když popadnu dálkové ovládání pro světla a zhasnu.

„Jo, bejby?“

„Děkuji ti, že se o mě staráš.“

„Vždycky se o tebe postarám, Ellie,“ řeknu tiše a poslouchám, jak její lehké chrápání vyplňuje ticho. Obalím ruce kolem ní těsněji a usínám s její váhou na mně, protože vím, že takhle to má být a neexistuje žádný způsob, jak bych se toho někdy vzdal.

Když se probudím, cítím ruku na něčem měkkém a hladkém, načež zaregistruju, že je se mnou Ellie. Zadek má nalisovaný k mému rannímu stání, já mám jednu ruku na jejím břiše a rameno od druhé, mrtvé, z toho jak na mě leží. Ležím tam a užívám si ten okamžik, a přesně vím, kdy se probudí, protože jí ztuhne tělo a dá si ruku na hlavu. Otočí se a podívá se přes rameno, její ospalé oči se setkají s mými a tmavý ruměnec se jí plíží po tvářích.

„Dobré ráno.“ usměju se a snažím se zmírnit jakékoliv rozpaky, které cítí.

„Hm… “ mumlá a pak se rozhlédne. „Já… co tady dělám?“

„Včera v noci ses opila,“ připomenu ji, přikývne a pak se převalí na břicho a zamrká.

„Wes tě přivedl domů a nebylo ti dobře.“

„Postaral ses o mě,“ řekne tiše a zavře oči, jako by si vzpomněla.

„Je mi líto, že jsi to musel udělat.“

„Bejby, starat se o tebe pro mě není utrpení. Navíc teď mohu říci, že mi dlužíš, takže si vezmeš Rover a tichá domácnost může skončit.“

„Nechci to auto, Jaxi.“ zamračí se.

„Co když řeknu, že je to moje auto a ty si ho jen vypůjčíš?“

„Jaxi.“ Zavrtí hlavou na polštáři.

„Chci, abyste s Hope byly v bezpečí, Ellie a vím, že si můžeš obstarat auto sama, ale do té doby, než to uděláš, použij Rover,“ žádám.

„Podívala jsem se na cenu telefonu, který si mi přinesl Jaxi,“ řekne s přimhouřenýma očima.

DO PRDELE.

„Koupil jsem ho od někoho za padesát dolarů, Ellie,“ lžu a ona zavírá oči.

„Nesnáším pocit, že dlužím lidem. Vždy jsem všechno dělala na vlastní pěst a je to pro mě opravdu těžké přijmout pomoc,“ přiznává, pak otevře oči a ztiší hlas.

„Ty a tvoje rodina jste tak úžasní a já nechci mít pocit, jako bych využívala vaší štědrosti.“

„Bejby,“ Obalím ji ruku kolem pasu a přitáhnu si ji ke mně blíž, tak blízko, jak ji jen můžu dostat, než celá ztuhne, „požádala jsi mě někdy o něco?“

„Ne,“ zašeptá, dívajíc se mi na krk.

„Požádala jsi někdy o něco mou rodinu?“

„Ne,“ opakuje a já jí stisknu, způsobujíc tím, že se opět setká s mým pohledem.

„Pak nikoho nevyužíváš. Pokud se budeš cítit lépe, můžeme říci, že auto máš ode mne půjčené a až ho nebudeš potřebovat, můžu ho prodat. Ale do té doby ho prosím používej.“

„Už jsem ti říkala, že jsi otravný?“ zeptá se rozmrzele, když jsem se usmíval.

„Párkrát.“

„Jsi otravný. Pánovitý. A otravný.“

„To už jsi říkala, že jsem otravný,“ usměju se.

„Potřebuješ to opakovat,“ zamumlá polohlasem.

„Ne tichou domácností,“ řeknu, přitisknu se a nakloním obličej blíž k jejímu.

„Nemám to rád.“

„No, já nemám ráda, když mi kupuješ drahé telefony nebo auta, takže jsme si kvit.“

„A ještě jedna věc, kterou musíme prodiskutovat,“ varuji ji.

„Co?“ zamračí se.

„Včera v noci jsi zmínila jméno Mellissa,“ řeknu a sleduju, jak její tvář ztrácí barvu a snaží se odtáhnout.

„Přestaň,“ zavrčím, přitáhnu si ji zpět ke mně, když se pokouší odtahovat mi z ní ruce.

„Máš přítelkyni. Neměli bychom,“ úzkostlivě vykřikne.

„Ellie, poslouchej mě,“ prohlašuji pevně, ztuhne a znovu se mi dívá na krk.

„Nemám žádnou přítelkyni.“ Jemně ji pošťouchnu a cítím jak je stále ztuhlá. „A když nějakou budu mít, ručím za to, že to budeš vědět jako první.“

„Bolí mě hlava.“ Vydechne vzduch, který zasáhne mou hruď.

„Přinesu ti nějaký aspirin a jídlo za minutu, ale pouze poté, co mi řekneš, že jsi pochopila, co jsem právě řekl.“

„Rozumím,“ zasípe a zaryje mi nehty do ruky.

„Dobře.“ Stisknu ji a přejedu ústy po krku před tím, než se vyvalím z postele a zamířím do koupelny.

Vejdu zpět do pokoje a nejsem překvapen, že Ellie už není v mé posteli. Jsem si jistý, že na konci chodby vyšiluje kvůli tomu, co se dnes ráno stalo. Místo toho, abych jí dal čas, aby mohla příliš přemýšlet, jdu k jejím dveřím a dvakrát zaklepu. Trvá jen chvíli, než mi otevře dveře a když to udělá, očima se setká s mýma, poté klesnou na má ústa, před tím než se mi zaměří na krk a zamumlá:

„Myslím, že prostě půjdu zpátky do postele.“

„Vem si tohle,“ řeknu a podám jí dvě tablety Advilu, „a pak půjdeme na snídani. Potom půjdeme vyzvednout Hope od mých rodičů, takže se oblékni. Vyrazíme za patnáct minut.“

„Já… nebudeme jíst tady?“ zeptá se a zatahá mě za spodek trička.

„Nejlepší jídlo na kocovinu, jaké jsi kdy jedla, je extra mastné a z místa zvaného Jones‘ on Main.“

„Moje dieta –“

„Bejby.“ zavrtím hlavou, přerušujíc ji dřív, než stačí říct víc, zatímco po ní cestuju očima.

Nemám tušení, z jaké sračky usoudila, že potřebuje dietu, ale v žádným zasraným případě nepotřebuje zhubnout. Ona je dokonalá.

„Nemusíš držet dietu.“ Když se očima dostanu až k její tváři, mají růžový odstín, který tam předtím nebyl, a oči zněžněly takovým způsobem, že mi to dělá opravdu zasraně těžké nenaklonit se a nepolíbit jí. Pročistím si hrdlo, zastavím se a zavrčím přes rameno: „Obleč se a sejdeme dole.“

Než udělám něco takového, jako že tě zatlačím zpátky do postele a ukážu ti svými ústy, jak krásná si myslím, že jsi.

Uslyším zamumlání: „Otravný.“ jak se zavírají dveře, usmívám se a zamířím do kuchyně, zvednu z podlahy její kabát a triko, před tím než odešlu mámě textovku s tím, že vyzvedneme Hope za hodinu nebo tak nějak.

Pak pošlu text Sagemu s dotazem, jak šlo setkání dnes ráno s naším klientem. Můj bratranec nesnáší, předávat špatné zprávy a zpráva, kterou dával dnes ráno, určitě špatná byla. Mužova žena měla poměr s jejím kolegou. Je zřejmé, že už ve chvíli, kdy nás najal, abychom ji zkontrolovali, měl své podezření, ale jen si to myslet a vidět důkazy jsou dvě zcela odlišné věci.

Nad téměř okamžitou odpovědí od mámy se usměju, protože vše, co pošle, je smutný obličej (smajlík). Sageho odpověď trvala déle, ale jeho poselství mi dává vědět, že tomu chlapovi musel vymluvit, aby nešel k manželčině kolegovi domů, poté co viděl fotografický důkaz. Neumím si představit, jak se ten muž cítí. Se svou ženou má dvě děti a to ve věku do pěti let a teď musí přemýšlet o tom, co dělat, pokud jde o jeho manželství.

Zadám rychlou odpověď, aby za mě vyřídil papírování a uzavřel případ, pak mu řeknu, že budu s Ellie na snídani. K tomu, mi odpoví téměř okamžitě, ona s tebou opět mluví?

Načež odpovím já jemu, Naser si. Moji příbuzní a Evan mi tuhle sračku předhazovali po celý týden co se mnou Ellie nemluvila, většina z nich zůstala mimo, protože věděli, že bych je pravděpodobně na minutu vyhodil.

Vím, že je v přízemí dřív, než jsem ji uviděl nebo uslyšel, páč její vůně mi obaluje plíce. Byl jsem s ženami, které nosí parfém jako vrstvu brnění, který je silný a zakrývá přirozenou vůni, ale Ellie ne.

Její vůně vanilky a třešní je tak jemná, že se toužím dostat k ní blíž, chtíc určit, kde se vůně na jejím těle přesně nachází, takže bych toho do sebe mohl vdechnout více.

„Připravena,“ řekne, vejde do kuchyně a pak se zamračí, když obejde pult, kam jsem dal její kabát a triko.

„Jak se to sem dostalo?“ ptá se a zvedá triko.

„Sundala sis ho včera v noci, když jsi přišla domů,“ řeknu s pokrčením ramen, protože nechci, aby byla v rozpacích, ale ani nechci lhát.

„Sundala jsem ho tady dole s… s tebou?“ zašeptala v hrůze a stočila triko do klubíčka.

Přesunu se směrem k ní, vezmu od ní triko, položím ho na pult, zatímco ji dám prsty pod bradu a zakloním jí hlavu tak, aby se její oči setkaly s mými.

„Neviděl jsem nic víc než to, co bych viděl, kdybychom šli do bazénu a ty bys na sobě měla bikiny.“

„Nenosím bikiny.“ zavře oči. „Já ani neumím plavat.“

„Přidáme, naučit se plavat do seznamu věcí, které tě naučím,“ prohlašuji tiše.

„To je tak trapné,“ zašeptá a oči má stále zavřené, pohybujíc hlavou dopředu a dozadu, čímž způsobuje, že mi její vlasy kloužou po ruce.

„Cítila by ses lépe, když si sundám triko?“ ptám se, zatahám ji za bradu a tak otevře oči.

„Viděla jsem tě bez trika,“ zamumlá, když jí zrůžoví tváře.

„No tak, jsme si kvit.“ usměju se. „A teď, jsi připravená jít na snídani?“

Zhluboka se nadechne, pomalu vydechne a pak přikývne.

„Dobře.“ S úsměvem se nakloním a než mě může zastavit, dám jí jemný polibek na ústa.

Odtáhnu se, aniž bych bral na vědomí její rychlé nadechnutí nebo způsob jakým přivřela oči, i když to opravdu chci udělat znova, jen abych viděl, jestli můžu znova dostat stejnou reakci.

Podám ji kabát, vezmu klíče z pultu a zamířím ke dveřím, které ji podržím otevřené, aby mohla jít přede mnou.

Čekám a sleduji, jak si vtáhne spodní ret mezi zuby, oblíkne si kabát a potom kolem mě proklouzne ven ze dveří a skloní hlavu, když se přesune k mému trucku.

„Řídíš bejby.“ Otočí se čelem ke mně a já jí hodím klíče od Roveru. Chytne je, něco polohlasně zamumlá a pak dupe na stranu řidiče, odemkne zámky a vleze si za volant.

Přesunu se na sedadlo spolujezdce, bojuji s úsměvem a nutkáním bušit si do hrudi jako nějaký barbar, když si prohlíží auto. Oči ji jiskří vzrušením a štěstím, ačkoli se to snaží skrývat, když nastartuje auto a pohybuje rukama podél volantu.

„Myslíš, že by to mohl být dobrý čas říct ti, že nemám řidičák?“ zeptá se a začne couvat, sešlápne plyn a pak tvrdě zabrzdí, což mě hodí dopředu a pak zády zpět do sedadla.

Cítím, jak se mi rozbušilo srdce v hrudi, chystám se jí říct, že přidáme jízdu do seznamu, když dostane záchvat smíchu, který způsobuje, že se mi utáhne hrudník.

Bez přemýšlení obalím ruku kolem její hlavy, zamotám jí prsty ve vlasech a hrubě si ji přitíhnu směrem ke mně, zakryju ji ústa mými a polykám její smích, když ji vrazím jazyk do úst. Ruce, které měla na mé hrudi, aby mě od sebe odtlačila, si zavinula do mého trika a přitáhla si mě blíž. Zasténám, když zafňuká, začnu polibek zpomalovat, ještě jednou přejedu jazykem přes její, vtáhnu její spodní ret do úst, poté ji jemně políbím, neochotně se odtáhnu a položím si čelo na její. Otevřu oči a všimnu si, že ona je má stále zavřené.

„To… to bylo páni,“ zašeptala, pomalu otevřela oči a polkla, když se naše pohledy spojily.

„Je to vždycky takové?“ ptá se šeptem.

Umístěním ji druhou ruku na spodní strany brady, a zamumlám: „Nikdy, bejby.“

„My… ehm…“ Vypadala ztraceně.

„Měli bychom se nasnídat,“ řekla po dlouhé chvíli, vyklouzla mi z ruky a poté co si mě ještě jednou prohlédla, se zaměřila na čelní sklo. Zavrtěla hlavou, dala si prsty na rty, nadechla se a opět zavrtěla hlavou.

„Chutnáš tak jako voníš,“ řeknu, nechci ji nechat zapomenout, že jsem tady s ní, že jsem stále v autě, že jen proto, že nemám ústa na jejích, neznamená, že nemůžu stále vnímat její rty proti mým, s rukama omotanýma v mém triku.

Začne couvat, aniž by vzala na vědomí můj komentář. Vím, že mě chce tak moc, jak já chci ji a odmítám nechat ji ignorovat tuto věc, ke které se mezi námi schyluje, jen proto, že se bojí.

„Zajímalo by mě, jestli i ty další od tebe budou chutnat takhle.“ Zazubím se, když dupne na brzdy, způsobujíc trhnutí auta.

„Jsi v pohodě se řízením, bejby? Nevadí mi to převzít, pokud potřebuješ čas.“

„Jaxi,“ varuje mě a obrátí na mě se zamračením.

„Bejby, pokud mi nedáš něco k jídlu doma,“ nechám oči na jejím klíně, „pak mě budeš muset dostat k jídlu.“ Zvedánu pohled k jejímu, dívám se ji do tváře, která má ještě tmavší odstín růžové a začíná se jí šířit po krku.

„Ty mě opravdu rád přivádíš do rozpaků, viď?“ zamračí se, těžce dýchá, což je něco, co mi říká, že není v rozpacích, ale vzrušená.

„Pokud se ptáš, jestli tě chci lízat přes tvé růžové záhyby, abych zjistil, jak chutnají, pak odpověď zní ano.“

„Panebože,“ zašeptá a zakryje si tvář rukama.

Se smíchem ji odtáhnu ruce od obličeje.

„Dobře, bejby, už toho nechám.“ Přitáhnu si jednu její ruku k ústům, políbím ji a zamumlám: „Čestné skautské.“, zatímco zvednu dva prsty.

„Pochybuji, že jsi někdy byl skautem.“ Obrátí oči v sloup a poté se dívá přes rameno a couvá na ulici.

Když dorazíme do restaurace, je tu nabito, tak jak je normálně v sobotu ráno. Můžete říct, že většina co tu je, jsou po párty. Téměř každý má na sobě teplákovku a polovina má sluneční brýle a hrnky kávy v ruce ve svém sevření jako by se modlili, aby si tím vyléčili kocovinu, kterou trpí.

Položím Ellie ruku na dolní část zad a přesunuji nás středem restaurace dozadu, kde je volný stůl pro dva, je blízko okénka, kde můžete sledovat tři kuchaře u grilu.

„Jaxi,“ Jones, majitel a můj přítel, zvolá zpoza okýnka, kde obrací vejce. Jones a já jsme spolu chodili do školy. Hrával se mnou fotbal; je malý, podsaditý a vládl na poli pokaždé, když vstoupil na trávník. Byl naše tajná zbraň. Sakra, pořád je.

„Jak to jde, chlape?“ ptám se, vytáhnu pro Ellie židli, aby se posadila a pak se usadím naproti ní, což mi dává výhled na celé místo.

„Nemůžu si vůbec stěžovat.“ usměje se.

„Víš, že mi dlužíš deset za hru Giants, že jo?“ připomenu mu a sleduju, jak vrtí s úsměvem hlavou.

„Ty opravdu chceš, abych ti zaplatil?“ ptá se a ukáže na sebe.

„Kurva že jo, ty bys měl můj zadek za tímto grilem, kdybych prohrál.“

„Máš pravdu.“ usměje se. „Chceš kávu?“

„Jo, dvě,“ řeknu mu a sleduju, jak dává signály pro jednoho z busboys (mladý muž, který uklízí a otírá stoly), aby nám přinesl dvě kávy.

„Jak se má Sylvie?“ ptám se, mluví o své manželce.

„Dobře, bude tady brzy. Kdo je tvoje kamarádka?“ ptá se, skloní hlavu směrem k Ellie, která si prohlíží menu a zároveň se za ním snaží schovat.

„Tohle je moje přítelkyně Ellie,“ oznamuji a sleduju, jak se několik hlav v místnosti otáčí mým směrem, když zasyčí: „Jaxi.“, zatímco mě pod stolem kopne.

„Bejby, tohle je Jones, majitel,“ řeknu a ignoruju její pohled v očích, který slibuje odplatu.

„Těší mě,“ řekne a nalepí si úsměv na tvář.

„Mě taky, krásko.“ usměje se a pak se začne smát, když se mě Ellie snaží znova kopnout a těsně mine moje nářadíčko.

„Říkal jsem ti, že budeš první, kdo bude vědět, až budu mít přítelkyni,“ připomenu ji.

„Mám příliš velkou kocovinu a neměla jsem ještě dostatek kafe na to, abych přemýšlela, jak sakra jsem skončila v této situaci,“ zamumlá, přičemž se napije ze svého hrnku.

„Osud, bejby… je to osud,“ řeknu jí vážně a přemýšlím, jak bláznivý by si myslela, že jsem, kdybych jí řekl o Boom.

„Jaxi?“ Odtáhnu oči od Ellie a zasténám, když uvidím Felicii, jak kráčí směrem k našemu stolu. Felicia byla jedna z mých pravidelných hookups (kámoška na šukání) za poslední rok. Na rozdíl od toho, co si moje rodina myslí, nespím kolem sebe s kýmkoliv.

Většina žen, se kterými spím, jsou z těch, co nemají čas na vztahy, nebo prostě žádný nechtějí. Což bylo pro mě perfektní – tak to bylo až do Ellie.

„Neodpověděl jsi mi na mé volání,“ řekne a předstírá našpulená ústa, když si překříží ruce pod hrudi.

„Nejsem k mání,“ řeknu jí s pokrčením ramen a doufám, že to pochopí a odejde. Je to milá žena, která je velmi inteligentní, pokud jde o knihy, ale běžného rozumu moc nepobrala.

„Viděla jsem Mellissu v nehtovém salonu a ona mi řekla, že vy dva jste zase spolu, ale upřímně jsem jí nevěřila,“ zamumlá, začnu drtit zuby a Ellie přede mnou celá ztuhne, prsty omotá kolem hrnku kávy, až jí zbělají.

„Nejsem s Mellissou,“ zavrčím naštvaně, zasraně ji musím zavolat a osvětlit ji stav našeho vztahu. Jako bychom nějaký zasraný vztah vůbec měli mít.

„Aha.“ Naklání hlavu. „S kým tu jsi?“

„Jdu na toaletu,“ řekne Ellie, najednou se postaví, čímž přiměje Felicii uskočit od stolu a já se postavím s ní a snažím se ji chytit za ruku, kterou vytáhne z mého sevření.

„Kurva,“ zakleju a sleduju Ellie jak spěchá na druhou stranu místnosti a zmizí mi z dohledu.

„Omlouvám se. To jsem nevěděla,“ řekne Felicia, jak jsem si přejel rukou po tváři.

„To je v pořádku, ale myslím to vážně. Už ti znovu nikdy nezavolám,“ řeknu jí a nenávidím, že se cítím jako idiot, ale vím, že je třeba, aby bylo každému jasné a to nejen jí, že nejsem k mání.

„Jasně, chápu. Dávej si pozor, Jaxi,“ řekne, otočí se k odchodu, ale stačil jsem se chytit v jejích očích něco, co mě znervóznilo a okamžitě jsem byl v střehu.

„Budeš mít plné ruce práce, příteli,“ řekne Jones, odtáhnu oči z místa, kde byly přilepené na dveřích toalet a zase se podívám na něj.

„Víš, že tě miluju, chlape, ale některé z dívek, které jsi navštívil, jsou,“ řekl, krouží prstem kolem jeho ucha, „tak trochu šílené a ta holka… tvoje holka vypadá, že má strach z vlastního stínu.“

„Hodně si toho prožila,“ řeknu mu a on na mě špachtlí v ruce poukáže.

„Já vím, a to je důvod, proč ti radím, abys to těm čubkám vysvětlil, aby si nemysleli, že mají právo vyjebávat s ní. Protože, kámo, ať tomu chceš čelit nebo ne, budou s ní vyjebávat a dokud váš vztah nebude pevný, pak budeš muset tyhle sračky trpět.“

„Já vím, kámo.“ zhluboka jsem se nadechl a postavím se, když se Ellie vrátí ke stolu.

„Jsi v pořádku?“ zeptám se a znovu pro ni odtáhnu židli.

„Jo, fajn, promiň,“ zamumlá a zvedne menu zpět nahoru.

„Už víš, co si dáš, krásko?“ ptá Jones a já se snažím předstírat, že mě nesere, že jí říká krásko.

„Co je nejlepší?“ zeptá se ho, odloží menu a otočí se k němu.

„Všechno, ale pokud to necháš na mě, udělám ti něco speciálního,“ řekne a uměje se na ní, tím úsměvem, ze kterého ženy odhazovaly kalhotky před tím, než se oženil se Sylvii.

„Jasně.“ pokrčí rameny.

„Chceš to tvoje obvyklé?“

„Jo, chlape,“ řeknu a pak se podívám na Ellie, která má oči na jejím hrnku kávy před sebou. Jak jí sakra dokážu, že je pro mě ta pravá, nemám tušení, ale vím, že neexistuje žádný zasraný způsob, aby nebyla moje.

***

„Nyní můžete políbit nevěstu,“ řekne pastor a Wes ohne July dozadu přes rameno, políbí ji takovým způsobem, že jsem překvapen, že se strejda Asher nezvedl ze židle a nezaútočí uličkou, aby ji od něj odtrhl.

„Panebože,“ zvolá moje sestra sedící vedle a já se na ni podívám, když si utírá oči a obejme mě kolem ramen.

„Jsou pro sebe tak ideální,“ řekne, pak se na mě podívá a usměje se, načež se jako všichni ostatní postaví.

„Axi,“ zavolá na mě Hope z mé druhé strany, odtáhnu oči od mé sestry a zadržím dech, když se na mě Hope usměje.

Vypadá jako její matka… její matka, která převzala veškeré mé myšlenky, od té doby co jsem se s ní setkal.

„Co se děje, srdíčko?“ ptám se tiše, stále si nejsem jist, co dělat s tříletou holčičkou.

„Můšeš mě švednout, abych viděla maminku?“ zeptá se a mě se sevře hrudník, podobně jako pokaždé, když se podívám na její matku.

„Jasně,“ odpovím a ona ke mně vztáhne ruce. Vyzvednu ji v jejích nadýchaných růžových šatech a pak si ji zvednu na ramena, aby mohla vidět její maminku projít uličkou za July, držíc Harlenovu paži, což způsobuje jiný druh těsnosti vyplňující mou hruď.

Dneska vypadá nádherně. Její dlouhé hnědé vlasy má svázané bílou stuhou, která je vetkaná přes cop a pramínky vlasů ji rámují tvář. Šaty jí těsně přiléhají k tělu a jen já vím, jak to tělo vypadá, že její ňadra by se perfektně hodila do mých rukou. Sakra, její tělo dokonale pasuje k mému.

Vím to, protože pokaždé když dostanu šanci, si ji přitáhnu k sobě. Protože po naší dnešní snídani, jsem si dal záležet, abych ji ukázal, že ona je jediná žena, na kterou myslím.

Ona je moje. Možná to nechápe-k sakru, já ani nevím, jestli to chápu-ale ona byla stvořená pro mě.

Nesu Hope sebou a potkám se s Ellie na konci uličky, převezmu si ji od Harlena, ten se zazubí, když mu ji vytáhnu z jeho sevření s rukou kolem jejího pasu.

„Mami, ty vypadáš tak kvášně,“ řekne Hope, když se pohybuje z mého držení do Ellienina náručí.

„Děkuji, Andílku,“ řekne Ellie a pak se na mě podívá.

„Nemohu uvěřit, kolik lidí tady je.“ Rozhlédnu se po dvoře mého strýce, musím přiznat, že na spontánní svatbu je tu dost lidí, ale nejsem překvapen. Ženy v mé rodině jsou odhodlané, když už nic jiného.

„Mám hlad,“ říká Hope dramaticky a naklání se tak, až se na mě dívá vzhůru nohama.

Usměju se na ni a zamumlám: „Pojďme dostat pro dívky něco k jídlu,“ umístím Ellie ruku na dolní část zad a vedu ji davem směrem, kde je rozprostřeno jídlo. Jakmile máme každý talíř, zamířím ke stolu, kde sedí mí rodiče se sestrou.

Ve chvíli, kdy si Hope všimne mého otce, zaječí: „Děda!“ A běží k němu. On ji zvedne a hodí ji do vzduchu, což způsobuje, že její velké nadýchané šaty plavou kolem ní, když se nahlas směje. Pak se podívá na mou mámu a usmívá se, křičí: „Babičko, podívej še! Moje pvinceznovské šaty jak mi šluší!“ Maminčiny oči změknou, když řekne něco, co nemůžu slyšet.

„Nevím, kdy jim začala říkat babička a děda,“ šeptá Ellie, zastavujíc se několik kroků od stolu.

„Moje máma ji zřejmě podplatila,“ řeknu jí, chtíc jí odstranit ten neklid z tváře. A zřejmě to ani není lež-vím, že máma a táta oba milují děti. Asi by měli víc dětí, než jen mou sestru a mě, kdyby věci byli jiné, ale poté, co od sebe byli tak dlouho, vím, že se chtěli zaměřit na naší rodinu.

„Hope nikdy neměla opravdové prarodiče. Moje máma, jak víš, je blázen a můj táta, ten by ji zbožňoval, ale zemřel dlouho předtím, než vůbec dostala šanci setkat se s ním.“ Odmlčela se.

„Ona je už miluje,“ říká tiše a předtím, než mám možnost zeptat se ji na rodinu Hope z otcovy strany a proč žádný z nich není kolem nebo proč není zapojený do jejího života, ustoupí ode mne ke stolu a posadí se. Následuju ji a posadím se vedle ní, pozoruju její tvář, když pozoruje Hope, která nyní sedí na klíně mojí mámy a blábolí o něčem s tátou.

„Taky už jí milujou,“ řeknu a šťouchnu Ellie do ramene svým, abych získal její pozornost. Když se na mně podívá, přiblížím k ní svou tvář a jemně ji řeknu: „Teď máš rodinu. Ty i Hope ji máte.“

Stiskne dohromady rty a mě se znovu nepříjemně stáhne hruď. Vezmu její ruku ze stolu, položím si ji na stehno a položím svou ruku na její. Nějakou dobu to nejspíš potrvá, ale tak či onak, naučí se, přijmou fakt, že už není sama.