Stay - 7. kapitola

Překlad: Clarissa

Tak holky, doufám, že jste si užily hezký první máj … 

Posílám vám další kapitolu. Těšte se na další setkání Cassie a Dana. Bude to stát za to ;)

Clariss

CASSANDRA

POSLEDNÍ POHLED NA Jasonovo jméno na náhrobku přede mnou a věděla jsem okamžitě, že tenhle víkend bude ještě těžší snést, než jsem si myslela.

„Potřebuju znamení. Prosím, jen mi pošli znamení.“ Moje poslední slzy padaly dolů, shromažďujíc se na zemi. „Miluju tě, Jasei. Zelené světlo navždy.“

Po návštěvě jeho hrobu poprvé za ten rok bylo opětovné rozloučení tak těžké, až mi to vzalo dech. Mohla bych to vůbec udělat? Mohla bych být tou Cassandrou, kterou všichni před rokem znali, před tím, než jsem utekla z Jasonova pohřbu a odstřihla se od jejich životů?

Došla jsem k autu a sedla si na místo řídiče.

Moose na mě pohlédl se starostí v jeho očích. „Jaké to bylo?“

„Těžké,“ řekla jsem, stručně a jasně. Na světě neexistovalo slovo nebo věta, které by mohly tu zkušenost přesně popsat jinak, než že byla težká.

Zamračil se, když sevřel jeho dlaně dohromady v jeho klíně. „Moje poprvé bylo taky takové.“

S tím pustil rádio hlasitěji než normálně a odjeli jsme. Ocenila jsem to gesto.

Bohužel, Luke Bryan zpíval o špatných zprávách a pití piva, zatímco sledoval západ slunce. Ten text mě nejen chytl, ale držel mě v zajetí. Mimochodem, Moose zíral taky před sebe  – sotva mrkajíc – myslím, že to cítil taky. Díky moc, Lukeu.

O deset minut později jsme zajížděli k Bradlyům. Vyložili jsme tady Jase, než jsem jeli na hřbitov, a ve vteřině, kdy jsem uviděla Jasonovu mámu Trish, bylo něco jinak. Byla to pořád Trish, ale z prázdnoty v jejím pohledu a z její ztuhlé řeči těla jsem pochopila, že ji ranilo, že jsem ji nenavštívila dřív. Ale moje mysl byla tak soustředěná na vidění Jasonova hrobu, že jsem si dřív neudělala čas, abych jí řekla, jak líto mi to bylo.

Teď byla moje šance.

Moje srdce vážilo asi dvacet kilo, když jsem vystoupila z auta a táhla jsem každou těžkou končetinu k domu.

Moose otevřel hlavní dveře a vstoupili jsme dovnitř, stojíc tiše v hlavní místnosti. Ve vteřině se Bart a Trish objevili před námi. Jase byl na tom samém místě jako když jsme odjeli; v její náruči.

„Ahoj, Trish. Barte.“ Kývl Moose.

Oplatili mu jeho pozdrav a pak se jejich pohledy přesunuli na to místo, kde jsem stála já.

„Ahoj,“ řekla jsem rozpačitě. Mávla jsem, oči zalévajíc se mi slzami, když jsem viděla, jak se jejich tváře formovaly v malé úsměvy.

„Vím, že už jsem vám to řekla, ale znovu vám dě-děkuju, že jste mě nechali tenhle víkend ve vašem domě.“

Moose mi řekl, že Trish by mi nedovolila zůstat někde jinde. Trvala na tom. Moose říkal, že jsem jí opravdu chyběla.

Trishina ruka hladila Jaseovo hlavičku, když na krátký moment zavřela své oči. Zlomila jsem jí srdce. Nejen, že ztratila syna, ale já jí také utekla. Vzala mě k nim, když jsem to nejvíc potřebovala. A na oplátku jsem ji nechala trápit se bez jakékoliv podpory z mé strany.  Co jsem to byla za člověka?

Bart, vypadající trochu drsnější kolem okrajů, uzavřel odstup mezi námi. Jeho paži přehodil kolem mého ramene, a já milovala tenhle známý pocit.

„Jaké to bylo?“ jeho chraplavý hlas vibroval proti mně. Věděla jsem, o čem mluvil … o návštěvě Jasonova hrobu.

„Těžké,“ zašeptala jsem.

Jeho hlas se zlomil, když řekl,“ Nikdy to není lehké.“ Jeho tělo ztuhlo, když sundal dolů jeho paži. „A nezapomeň … vždycky jsi tady vítaná, zlato.“

Blýskla jsem vděčným úsměvem. „Děkuju, Barte. Moc to pro mě znamená.“

Moose si odkašlal. „Jste připraven, pane B? Musíme teď zajet do obchodu, abychom vyřešili ten problém.“

Podívala jsem se zpět na Moose. Střelil po mně mrknutí. Věděl, že jsem potřebovala být s Trish chvíli o samotě. Než jsem si to stačila uvědomit, Trish, Jase a já jsme byli o samotě, v tichu.

„Byl na tebe hodný?“ zeptala jsem se, míříc k ní.

Trish se dívala na mé drahocenné miminko, a vrásky se jí tvořily v koutcích jejích očí.

„Byl naprosto dokonalý.“ Usmála se na Jase tak, jak se usmívala na mě. „Srdíčko, děkuju, žes dovolil Trish, aby tě chovala,“ zašeptala něžně, než se otočila ke mně. „Je tak klidný a tichý.“

Hravě jsem protočila oči. „To jste ho neviděla, když je čas jít do postele.“

Napětí v místnosti by bylo viditelné dokonce i lidmi v okolí. „Tady je tvoje maminka, Jasei.“

Její rty se zachvěly, když pohlédla na mě. „Opravdu se mi moc líbí jeho jméno, Cassandro.“ 

Slzy zaplnily její oči. Moje srdce se rozpadlo trochu víc. „Trish tě miluje.“ Dala něžnou pusu na jeho čelíčko, než mi Jase podala.

Bylo to ve chvíli, kdy moje hruď pulzovala a převalil se přese mě pocit lítosti. Tahle žena měla srdce ze zlata. Bylo to poprvé, co měla možnost vidět a chovat dítě, které mi pomohla si nechat, a říkala si před ním Trish.

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne. Prosím, může vám říkat babi? On žádnou nemá, a ...“ Mrkala jsem, abych udržela slzy ve svých očích. Tvořil se mi nepříjemný knedlík v mém krku. „Mohl by opravdu jednu mít.“

Čím déle ji trvalo promluvit, tím více moje oči pálily. Popotáhla, když se dívala dolů na koberec. Musela jsem napravit své křivdy. Bylo to teď nebo nikdy, abych napravila svoje sobecké chování. „Ještě jedna věc,“ vyhrkla jsem, můj hlas chvějící se, jako kdybych se chystala pronést řec před tisíci lidmi.

Ona se váhavě podívala nahoru a její lesklý pohled se setkal s mým. „Co je to?“

„Omlouvám se. Opravdu je mi líto, že jsem zmizela a nikdy nezavolala. Měla jsem být tady. Chyběla jste mi víc, než byste kdy věděla. Chyběl mi tenhle dům, útěcha rodiny – chybělo mi všechno. A nejvíc ze všecho … vy.“ Napravovala jsem to, jak nejlépe jsem dokázala, ale měla jsem to udělat už před měsíci. Neměla jsem dovolit svému vzteku, aby ze mě dostal to nejlepší a držel mě od Bradleyových. Slzy neustále dopadaly na deku, ve které byl zabalený Jase.

„My víme, proč jsi to udělala. Moose nám vysvětlil, jak to bylo pro tebe těžké.“ Něžná dlaň našla mou paži a moje oči se zvedly, aby se setkaly s jejím měkkým mědově hnědým pohledem. „Ale už mě nikdy neopouštěj, slyšíš? Tenhle dům už nebyl stejný od té doby, co Jason odešel, a potom o tobě nic neslyšet bylo nesnesitelné. Vždycky tady máš domov. Prosím, zapamatuj si to.“

„Tohle musí být pro vás a Barta tak těžké. Nedokázala jsem si to ani představit.“ Setřela jsem si slzy. „Je mi to tak moc líto, Trish. Opravdu je.“

„To … bylo,“ řekla se zlomením v jejím hlase. „Tolik jsi mi chyběla, zlato.“

Z  nás obou vyšlo úlevné oddechnutí, když jsme přešly k sobě, abychom se opatrně objaly, abychom nerozmačkaly Jase.

„Děkuju,“ zašeptala jsem, mé rty vlhké od slz.

„Děkuju, že ses vrátila,“ odpověděla stejně tiše.

Odstoupila zpět. Známý úsměv se zableskl v její tváři a její medové oči znovu získaly jejich světlý odstín. Otřela si pár jejích vlastních slz.

„Teď pojď zpátky k babi, Jasei,“ vzala si Trish Jase zpátky do její přívětivé náruče. „Babi Trish potřebuje s tebou víc času, sladký chlapečku.“ Naznačila mi pusou slova děkuju ti.

Nebylo těžké se na oba dívat a přát si, aby to byla moje vlastní matka chovajíc mé dítě v její náruči, říkajíc si babi. Ale nebylo pravděpodobné, že by se to v mém životě stalo.

„Melanie nepřijela?“ ptala se Trish.

„Bohužel, ne.“ Mohla jsem být sdílnější, vědíc, že by to Trish pochopila nebo by řekla něco podporujícího jako vždycky, ale nemělo to cenu. Naštvala jsem svoji kamarádku, dokázala se omluvit, ale přesto jsem byla já pořád ta špatná. Čím starší jsem byla, tím bylo těžší lidi potěšit. 

„Možná příště.“ Ozval se skrz mě její hlas. Věděla, že jsem tahle slova potřebovala slyšet. Vždycky to bude vědět … byla matka. Mateřská předpovídačka štěstí.

„Doufám v to,“ odpověděla jsem, opravdu doufajíc, že se mnou příště přijede. Ale stejně tak jsem nemohla upoutat veškerou pozornost ve všech Meliných věcech. Život už nebyl jenom o nás dvou. Ona to jednou pochopí.

„Dobře, potřebuju vědět všechno. Co jsi dělala?“ posadila se na květovaný gauč, poplácala na místo vedle sebe, a posunula si Jase v její náruči.

Bylo neuvěřitelné, jak dokázala, že jsem se cítila, jako kdyby se věci vrátily zpátky do normálu. Cítila jsem se, jako jste se cítili v opravdové rodině. Vždycky vás přivítali zpátky.

„Nic moc,“ řekla jsem. Sedla jsem si vedle ní a přítáhla si nohy pod sebe. „Život byl chaotický, a upřímně, mám štěstí, když si vzpomenu, jaký je den v týdnu.“

Její smích mě vylekal. „To je úplně normální. Jsi čerstvá máma s malou nebo žádnou pomocí. Myslím si, že si vedeš dobře.“ Jase trochu poskočil v její náruči.

„Děkuju. Moc to pro mě znamená.“

„Škola? Práce?“ Úsměv, který hrál na jejích rtech, ve mně vyvolával pocit déjà vu.

„Ano, škola. Zapsala jsem se na Metropolitan State Collage of Denver. Chodím na kurzy tvůrčího psaní.“ Byla jsem na sebe hrdá a řekla to nahlas, abych to potvrdila. „Vzala jsem práci pro školní noviny. Jsem asistentkou našeho reklamního manažera, a také mi přidělili vlastní rubriku článků. Můžu pracovat z domova a platit své účty. Nemůžu si stěžovat, a také to je zábavné.“

„Zní to, jako kdyby se věci vydaly tím správným směrem. Nemohla bych na tebe být pyšnější.“

„Je to krok tím správným směrem,“ řekla jsem, rozebírajíc v hlavě všechny kroky, které jsem musela ještě udělat.

„Ano, to je. Takže, předtím jsem řekla Bartovi, aby dal všechny tvé věci dolů. Chceš, abych ti pohlídala Jase, zatímco si budeš vybalovat?“

Musela jsem si dvakrát zopakovat její větu, než mě to udeřilo. „Do-dolů?“

Můj hlas se třásl nervozitou. Položila její dlaň na mojí poskakující nohu, moje nervozita jasně viditelná. „Vím, že to není snadné. Věr mi, vím to.“

Popotáhla. „Ale … také vím, že by to takhle chtěl, Cassandro.“ Její křehký hlas mluvil měkce, když držela mé koleno trochu pevněji.

Chtěla jsem to takhle já? Dokázala bych jít dolů do Jaseova pokoje a spát tam sama?

„Já-já nemůžu.“ Zavřela jsem své oči a sklopila jsem hlavu. Vynořily se vidiny na Jasonovu tvář, jak leží v nemocnici, jeho oční víčka zavřená, ale jeho ruce nehybně vedle něho. Mé hrdlo se začalo uzavírat. Bylo to příliš. „Ne. Ne. Já nemůžu.“

Schovala jsem svou tvář a vrtěla svou hlavou dopředu a zpátky. Nemohla jsem uvěřit, že jsem takhle reagovala. Mluvila jsem k jeho hrobu před pouhou hodinou, a tady jsem se hroutila při pouhé myšlence na spaní v jeho pokoji. Váha její dlaně opustila mé koleno a běhěm vteřiny hladila moje záda. Zlomila jsem se, rozpadajíc se do svých vlastních rukou, vlhkost vsakujíc se do mých dlaní.

„Omlouvám se. Neměla jsem to předpokládat. Dáme tvoje tašky zpátky sem nahoru. Jen jsem si myslela, že s Jasem by to mohlo být jednodušší. Připravila jsem tam dole pro něj postýlku.“

Nedokázala jsem přitisknout své ruce k mému obličejí dostatečně tvrdě, ty slzy je dělaly přiliš kluzkými, aby ode mě blokovaly svět.

Hlavní dveře se otevřely a dvojice hlubokých mužškých hlasů se nesla vzduchem. Než jsem měla šanci odkrýt svůj obličej a dát se dohromady, Moose byl přímo vedle mě.

„Cass, podívej se na mě,“ řekl Moose hravým, ale přesto důrazným tónem.

Popotáhla jsem zpět svůj smutek. Pokud bych neudělala, co požadoval, našel by způsob, jak by mě donutil, abych se na něj podívala. Pomalu jsem odhalila svůj obličej, moje ruce padající mi do klína, když jsem se podívala dopředu.

Rychlý dloubanec do mého boku mě posunul kousek dál. Koukala jsem na Moose skrz své zamlžené oči a nemohla jsem si pomoct, ale smála jsem se. Jeho nabručený škleb byl nakažlivý.

„Hodná holka,“ řekl.

„Uhm, no. Co se děje, dámy?“ zeptal se Bartův hlas za gaučem.

„Jenom holčičí věci, zlato,“ řekla svému manželovi, mávajíc rukou ve vzduchu. „A vy jste to v obchodě urovnali?“

„Jistě, že ano. Dan sem právě taky dorazil. Telefonuje venku,“ vmísil se do hovoru Moose, když si mě stáhl do objetí. Ztišil jeho hlas. „Jsi v pohodě?“

Kývla jsem hlavou.

„Dobře. Myslím, že dneska večer budeš mít možnost seznámit se s Danem. Čekala jsem ho až zítra,“ řekla Trish, dívajíc se zpátky na Barta. On pokrčil rameny a zamířil do kuchyně.

Dan, jo? Nevěděla jsem, jak připravená jsem byla na tohle setkání a přivítání, ale musela jsem se seznámit s Jasonovým bratrem.

Vleklé otázky nechtěly přestat blýskat v popředí mé mysli. Bude Dan vypadat jako Jason? Husí kůže pokryla můj krk až dolů k mým pažím. Moose si musel všimnout mé nově pokryté kůže. Třel moje paže, jako kdyby se mě snažil zahřát. Úplně se pleteš, Moosei.

Trish mávla na svého manžela. „Oh, Barte, můžeš dojít pro Cassandřiny věci a přinést je sem nahoru?“

Tohle byla moje šance oblíknout si moje zatracené kalhotky pro velké holky. Musela jsem být silná.

„Ne!“ vykřikla jsem.

Jase se v Trishině náruči vylekal a Moose se na mě podíval, jako bych se najednou změnila v něco, co přiletělo kosmickou lodí. „Nenoste je nahoru. Zůstanu tam dole. Máte pravdu. On-on by... to takhle chtěl.“

„Jsi si jistá? Nemusíš,“ řekl Moose. Tři páry ustaraných očí mě sledovaly a čekaly s rozechvěním.

„Ano. Jsem si jistá.“ Doufala jsem, že má slova zněla pevněji než můj hlas. Musela jsem to udělat, ale muset a chtít nebylo ani zdaleko to samé. Myslím, že jsem musela zjistit, jestli jsem měla pravdu nebo jsem se mýlila.

„Dobře, zlato. Nechám tvé věci dole,“ řekl Bart, jeho tvář se rozšiřujíc do úsměvu, když naklonil svou hlavu dolů na mě.

Byla jsem více než vděčná, že jsem je měla zpátky ve svém životě. Neuvědomovala jsem si, jak moc mi chyběly jejich srdečnost a pochopení.

„Pomůžu ti vybalit,“ řekl Moose, povolujíc jeho sevření kolem mě. „Pojď.“

„Podržím Jase. Dole je pro tebe taky houpací křeslo.“ Její oči posmutněly, jako kdyby si vzpomněla, že v tom samém křesle držela její děti.

„Myslela jste na všechno. Děkuju,“ odpověděla jsem.

V tu samou chvíli, co jsme se zvedli z gauče, se otevřely hlavní dveře a napětí v místnosti vzrostlo k rudému kódu. Trish soustředila svou pozornost na Jase, a Bart se potloukal kolem kuchyně. Připravila jsem se na setkání s tím tajemným bratrem, ale místo toho Moose popadl mou ruku a vedl mě dolů.

„Myslím, že se seznámím s Danem později?“ zeptala jsem se, když jsme došli k Jasovým dveřím.

„Jo, necháme je, ať si promluví. Nebo aby se o to aspoň pokusili. Ubytujeme tě, pak půjdeme pozdravit,“ řekl, otevírajíc dveře ložnice.

Mimo tělo, takhle jsem se cítila. Jako kdybych sledovala Moose a mě procházet pokojem, krok za krokem. Byla to zkušenost úplně jiná než ostatní. Můj pohled přecházel přes všechno, jako kdybych to viděla poprvé, a přesto jsem to už znala celým svým srdcem. Klobouky visející na zdi, fotky na jeho prádelníku, a pak ten gauč a dveře skříně, všechno bylo stejné. Moose mě pozoroval, čekajíc, aby mě chytil, kdybych padla žalem na kolena.

„Tohle se nestane. Ne teď, v žádném případě,“ mumlala jsem.

Naklonil jeho hlavu. „Jsem tady, kdyby se to stalo.“ Na jeho rtech se utvořil malý úsměv.

Zhluboka jsem se nadechla, všímajíc si, že Jaseova vůně byla prakticky pryč, když jsem se posadila na okraj jeho postele, zakryté červenou dekou.

„Donutíš mě, abych to všechno vybalil? Nemyslím si.“ Zamával na mě prstem.

Protáhla jsem si ruce nad hlavou a spadla jsem zády na postel. „Jenom potřebuju minutku. Je to jiný, víš? Potřebuju si na to zvyknout. Cítím se, jako kdyby se chystal každou minutou projít dveřmi, a vím, že se tak nestane. Jen mě nech, abych to vstřebala, dobře?“ Popotáhla jsem zpátky své neprolité slzy a dívala se na strop.

V typickém Mooseově stylu se on svalil vedle mě a během vteřiny ležely naše hlavy vedle sebe.

„Volala Mel?“ prolomil ticho jeho hlas a nepřetržitý proud Jasona proudil skrz mou mysl.

„Ne. Ještě ne. Ona trucuje. To je normální.“

„Holky. Vy jste komplikovaný druh.“ Polechtal moje žebra, způsobujíc mi chichotání.

Věděla jsem, co dělal. Snažil se zmírnit mé probíhající myšlenky a odlehčit náladu. Byla jsem vděčná, ale v tu samou dobu, jsem potřebovala zjistit, jak být v tomhle pokoji, aniž by mě to bodalo do srdce.

„Moosei. Ty seš komplikované zvíře,“ škádlila jsem ho. Vzdala jsem se jeho snaze odlehčit tu napjatou náladu.

„Dobrá, pojďme to dokončit. Pro dnešek jsem toho vstřebala už dost.“

„K tomu zatracenému času, bylo to jenom dvacet mizerných minut. Vy ženský si se vším dávate roztomile načas.“ Sevřel mojí ruku, aby mi pomohl vstát.

Stojící kousek od něj, zavrtěla jsem hlavou. „Trpělivost je přednost, kterou ty nemáš.“

„Zase mluvíš jako koláček štěstí. Nedává mi to smysl.“

O dvacet minut, prázdný kurfr a rozčíleného Moose později, zamířili jsme nahoru a byli přivítáni Trish, krájející v kuchyni zeleninu.

„Právě jsem dala Jaseovi láhev a pak ho dala do houpačky,“ řekla, natahujíc se za mě, aby vzala pánev ze skříňky.

„Do houpačky?“

„Bývala … Jasonova.“ Párkrát zamrkala. „Zdá se, že se mu to líbí. Běž se podívat.“ Ukázala Trish hlavou do obýváku.

Moje srdce roztálo, když jsem pozorovala, jak ta houpačka pohybuje s Jasem dopředu a dozadu. Naklonila jsem se nad ním a další úsměv se rotáhl přes mou tvář. Jeho zvědavá očíčka neopustila ty zvířecí figurky, které nad ním tancovaly.

„Líbá se ti to, zlatíčko?“ zeptala jsem se ho, jako kdyby se mi chystal odpovědět. Neodpověděl, ale místo toho se jeho rtíky vytáhly nahoru a dal mi jedinou odpověď, kterou jsem potřebovala; úsměv.

„Večeře bude asi za hodinu,“ zavolala Trish z kuchyně. Řekla jsem jí dobře a nabídla jí svou pomoc, jen abych slyšela, jak mi odpovídá NE. Typická Trish.

„Zůstáváš, Moosei?“ zeptala se Trish.

„Ne, madam. Musím se vrátit domů. Jen chci pozdravit Dana. Kde je?“

Její oči klesly na podlahu. „V pokoji pro hosty,“ odpověděla krátce a rychle.

***

O chvíli později se dveře od pokoje pro hosty zavřely a v chodbě se ozývaly dva mužské hlasy. Mé srdce bušilo a očekávání uvnitř mě bylo maximální. Každou chvílí se mohl Dan objevit za rohem. Nebyla jsem si jistá, co čekat a to mě nejvíce děsilo. Mohl by být stejně starostlivý kluk jako jeho bratr?

Povědomý hlas zabrněl v mých uších.

„To zní skvěle, Moosei. Co kdybychom vyměnili tu broskvovou deku na posteli, mami? Máme pořád tu modrou?“ Jeho hlas se šířil pokojem, když vstoupil.

Zvedla jsem hlavu a kradmo jsem se na něj poprvé podívala. Moje plíce přestaly okamžitě fungovat a moje oči odmítaly mrkat. Zakryla jsem si svou otevřenou pusu, když jsem vstávala ze země. Jeho oči našly moje a zůstal bez mrknutí oka. Co tady Aidan dělal? A proč to vypadá tak, jako by ho znali? Jako kdyby byl členem rodiny. A jak to, že ho zná Moose? Co se to sakra děje?

Moose přistoupil k mému ztuhlému tělu, Aidan následujíc ho blízko za ním. „Cass, tohle je Dan. Dane, tohle je Cass. Teda, myslím, Cassandra,“ řekl Moose, gestikulujíc s jeho rukama.

Stál mezi námi, čekajíc, protože jsme oba zírali. Ne vzdorovitě, nečekajíc na toho druhého, až mrkne, ale zvědavě, tázavě a nevěřícně. 

„Cassandro, jsi v pořádku?“ byla Trish najednou po mém boku. Aidanovo oči se jen rozšířily, čím déle jsem na něj koukala. Měla jsem jí odpovědět, ale jak bych mohla? Moje ruka spadla na mé břicho, držíc ho, podpírajíc sama sebe. „Aidane?“

„Ahoj. Jsem, hm, Jaseovo starší bratr.“ Jeho ramena poklesla a jeho výraz na tváři vypadal bolestně.

Cože?! Proč?! „Oh, Bože,“ mumlala jsem, když jsem se chytila krbové římsy za mnou.

„Cass?“ zeptal se Moose, jeho oči se pohybovaly sem a tam, jako kdyby sledoval tenisový zápas.

„Co se děje?“ ptala se Trish.

Kladli mi otázku za otázkou, ale já nevěděla, jak odpovědět.

„Já ne-nevím. Jsem zmatená.“ Můj pohled skákal mezi Moosem a Trish jako ping-pongový míček. Vrtěla jsem hlavou a pak uzamkla pohled s Aidanem. „Co tady děláš, Aidane?“

Dříve, než jsem mohla odmrknout pryč svůj údiv, jeho metr devadesát silné tělo stálo přede mnou.

„Všichni mi říkají Dane.“ Natáhl se pro moji ruku. Zdálo se, že jeho oči měly problém, aby se nepřestávaly dívat do mých.

„Cassandro ...“ Jeho hlas se vytratil a já na něj zavrtěla hlavou.

Ne! Ne, to nemohla být pravda. Někdo tam nahoře byl zlý. Dokonce nenávistný. Jak bych mohla konečně najít někoho, kdo se mi líbil a pak se stát tohle? Moje těžké srdce narazilo na okraj jeho kapacity. Pomalu klouzalo dolů mým tělem, padajíc tak těžce, že rovnou propadlo podlahou, a přitálo ve sklepě pod námi. Koukala jsem na něj, jako kdyby byl výplodem mé fantazie. Nepřítomně jsem umístila svou ruku do jeho a při tom pocitu z jeho povědomého doteku mě opustil lehký vzdech.

„Vy dva se znáte?“ vyrušil mě Trishin hlas z mého tranzu a já si uvědomila, že Aidanovo ruka je pořád omotaná kolem mojí. Trhnutím jsem ji osvobodila a zastrčila ji za svoje záda.

„Jste vy dva v pořádku? Je tady něco divnýho,“ ptal se Moose, jeho obočí dosahujíc nových výšek.

Mým tělem prostupovala panika. Nedokázala jsem nic z toho pochopit. Polkla jsem a pak jsem se kousla do rtu.

„Hm, no, já musím jít, no, dolů. Právě jsem si vzpomněla, že jsem zapomněla něco vybalit.“

„Potřebuješ pomoct, Cass?“ zeptal se Moose.

Víc, než si myslíš. „Ne, ne. Já to zvládnu. Trish, vezmete si na chvíli Jase? Budu hned zpátky.“ Nečekala jsem na odpověď. Spěchala jsem dolů, prolítla dveřmi, a utíkala k posteli. Sedla jsem si, lapajíc po dechu, když jsem vrtěla hlavou. Popadajíc svůj mobil z nočního stolku, ťukla jsem na Melaniino jméno.

Zvedla to okamžitě. „Co se děje, holka?“

„Melanie, okamžitě sem dostaň tvůj zadek!“ Svírala jsem mobil, když jsem do něj šeptavě ječela.

„Co to sakra? To je trochu rázný. Ani žádné 'ahoj'?“

„Ne, žádné ahoj. Není čas. Je to zlý. Chci říct, je to horší než zlý. Je to špatný v tolika ohledech.“ Prasklina si dělala svou cestu dolů po mém srdci. 

„Zpomal. Kolik hrnků kafe jsi vypila? A co je zlý?“

„Co je zlý? Všechno. Bylo to moc dobrý na to, aby to byla pravda. Já to věděla. Kruci!“ Potoky slz se pevně držely v mých očích.

„Zpomal. Co se to sakra děje?“

Sklonila jsem hlavu, sklouzla z postele a sedla si na podlahu s koleny u mé brady. „Je to on. Pan Ťuk-ťuk na ptáka, Pan Žhavej z baru, Pan Šeptač sladkých nesmyslů do mého ucha.“

„Takže, ty říkáš, že to má co dělas s Panem Ťuk-ťuk na ptáka? Já to nechápu. Myslela jsem, žes protelefonovala s jeho pěknou prdelkou celý život? Co v tom vidíš za problém? A proč bych, kurva, kvůli tomu musela jet do Keatonu?“

„Aidan. Aidan-zasranej-Brad-ley, MELANIE!“ Zdůraznila jsem pomalu jeho příjmení, aby to ona mohla plně pochopit.

„No do hajzlu, sakra. Do hajzlu. Neee. To není možný, Cass. To musí být omyl. Seš si jistá? Počkej moment. Jak to víš?“

S dlouhým výdechem jsem jí řekla, „Tenhle naprosto dokonalý chlap je nahoře. Sedí tam a vede tam šílenej hovor s jeho matkou!“

„Jsem na cestě. Měla jsem jet s tebou. Sakra, Cass. Budu tam.“

„Díky.“

Řekla mi, že mě má ráda, a stejně tak rychle jak to vzala, tak to položila. Dala jsem mobil zpátky na noční stolek, opřela své ruce o kolena, a opřela jsem hlavu o postel. Měla jsem pravdu. Vůbec nic mě nemohlo připravit na setkání s Jasonovo bratrem. Nic.

Lehké zaklepání přitáhlo mou pozornost přede mě.

„Můžeš mi to vysvětlit?“ zaplnil Moose vchod do pokoje, jeho ruka opírajíc se o futra se zmateným, ale přesto hravým výrazem v jeho tváři.

„Ne,“ odpověděla jsem. Nevěděla bych ani, odkud začít.

Vloudal se dovnitř a klekl si přede mě. „Co se děje, Cass?“ Odhrnul pár pramínků z mého obličeje. „Je to Dan? Bylo těžké ho vidět?“

Ztišil jeho hlas. „On se snažil jít sem dolů, ale já mu řekl, aby zůstal nahoře a nechal mě,  abych s tebou promluvil první. Nepřemýšlel jsem o tom. Promiň.“

Aidan se snažil přijít dolů? Chtělo se mi smát, vědíc, že byl typem chlapa, kterým se zdál být. Ale teď jsem nevěděla, kdo byl a mně se chtělo znova brečet.

„Mluv se mnou, prosím.“ Mooseův pohled mi připomínal smutné štěně, když mě prosil.

Zabíjelo mě, slyšet ho prosit. „Dobrá.“

Potěšený úsměv se roztáhl po jeho obličeji. „Dobře. Nemůžu si pomoct, když nevím, co se děje.“

Prohlížela jsem si pokoj. „Oh, Moosei. Nemyslím si, že bys byl schopný mi s tímhle pomoct.“

Pohlédla jsem na jeho zúžený pohled. „Zkus to.“

Moje prsty se nepřestávaly vrtět, když jsem přemýšlela nad tím, jak to všechno vyjádřit slovy. „Uh, pamatuješ na toho kluka, kterého jsem potkala v kavárně a pak v restauraci?“

Zůstal zticha a kývl, pravděpodobně dávajíc dohromady plán, když jsem mluvila, připraven nakopat jeho zadek.

„No, on opravdu není … on vlastně … on ví …“ Nic nevyšlo ven správně. Slova byla nahrazena hatmatilkou.

Moose naklonil svou hlavu. „Udělal něco? Co se děje? Já ti nerozumím, Cass.“

Čím déle mi trvalo odpovědět a přijít na to, co říct, tím víc jsem si uvědomovala, že to byl holčičí problém. On by tomu nerozuměl. Nejen tohle, ale pravda byla určená k uzamčení; moje bušící srdce ochraňovalo samo sebe. Aidan to nevyzradil a nic neřekl. Možná bych taky neměla. Mel tady brzy bude a ona bude vědět, co udělat. Neřeknu mu to. Ne dneska.

„On mi nezavolal a myslím, že není opravdu takový, jaký se zdál být. Je po všem. Jen jsem byla naštvaná.“ Skoro jsem protočila oči nad svou vlastní lží. Ale byla to pravda; on nebyl tím chlapem, kterým jsem si myslela, že byl.

„Takže tys běžela dolů kvůli tomuhle? Mám tě rád, Cass, ale ženský jsou prostě zvláštní. Nikdy vás všechny nepochopím.“

Byly jsme komplikovaná skupina, ale jenom kvůli mužskému chování. Oni nám ženám nikdy nic neusnadňujou.

Moose si stoupl a natáhl se pro mou ruku, pomáhajíc mi nahoru. „On si tě nezaslouží, pokud je to tenhle případ. Nech to bejt. Ten pravej chlap se objeví, a až se tak stane, tak to poznáš. Ty a Jase, oba to poznáte.“

„Díky, Moosei.“ Obtočila jsem kolem něj svoje paže a objala jsem svého kamaráda.

„Co kdybys šla dneska večer na večeři ke mně? Abyste ty a malej vypadly na chvíli z domu.“

To byl výborný nápad. „Ano, prosím.“