Stay - 19. kapitola

Překlad: Clarissa

OMG! Tak z téhle kapitoly jsem málem měla infarkt :)

Děkuji vám za komentáře, holky.

Clariss

CASSANDRA

POHLÉDLA JSEM NA JASE, spinkajícího v jeho postýlce. Ne dlouho po večeři u babičky Maggie začal být podrážděný, takže jsme se brzy rozhodli, že pojedeme domů. Což nebyl špatný nápad – byla jsem vyčerpaná a připravená se taky trochu prospat. Urovnala jsem Jaseovu deku a pohladila jeho vlnku. Nesnášela jsem, že jsem od něj odcházela, abych si umyla obličej, ale bude to jenom pár minut, ujišťovala jsem sama sebe, než jsem se odvážila jít na opačnou stranu sklepa.

Otevírajíc dveře koupelny, vstoupila jsem dovnitř a tam stál Aidan, méně než dva kroky ode mě v horké, párou zaplněné místnosti. Vysoký, senzační a zakrytý jen ručníkem, omotaným kolem jeho úzkého pasu. Zářící pohled, který osvětloval jeho oči, mi řekl, že nebyl ani zdaleka tak v rozpacích jako já, když jsem na něj takhle narazila.

Zbytky kapek po sprchování zdobily jeho tělo. „Ahojky,“ řekl s nestydatým úsměvem.

„Oh můj Bože! Omlouvám se. Nevěděla jsem, že jsi tady.“ Stála jsem ztuhle, neschopná utvořit další slova. Mé ruce připadalo, že měla zakrýt mé oči, jako kdyby tohle bylo zakázené rande a on byl děsivá socha Davida.

„To je v pohodě. Vrátil jsem se z běhání a máma byla v koupelně nahoře. Tady nikdo nebyl, tak jsem skočil do sprchy. Doufám, že ti to nevadí.“ Projel si rukou jeho mokré vlasy.

Nevadí? Ne. Každou vteřinou, která minula, nacházely na něm moje oči více k obdivu. Všechno bylo tak pevné a vytvarované. Ne jenom od teď, ale pokaždé, když jsem ho viděla oblečeného, přesně jsem věděla, jaká dokonalost se skrývala pod oblečením.

Co jsem to dělala?

Okukovala jsem ho, jako kdyby byl reklamou ve fitness časopise, která byla hříšná.

„Já počkám,“ řekla jsem mu, stále toužebně zírajíc na každý jeho břišní sval, vlnící se k jeho pevné hrudi. Sebrala jsem veškerou svou sílu, abych našla svou silnou vůli, nutíc sebe, abych se otočila. Když jsem sáhla na kliku od dveří, velká ruka zakryla tu mou, a mně přejel mráz po celé délce mé páteře.

„Neodcházej.“ Jeho hlas byl chraplavý a žádající.

Odejdi, Cassandro.

Otočil mě, abych k němu stála čelem. Moje volná ruka se opřela o jeho nahou hruď, hýbajíc se neúnavně v rytmu jeho dýchání.

Nahoru, dolů, vzestup, pád, pevně, rychle.

Odmítla jsem se mu podívat do očí. Kdybych to udělala, roztála bych v jeho náruči. Tohle jsme nemohla. Už tak bylo dost těžké, stát na dvou třesoucích se nohách, být takhle blízko. Moje pyžamo a jeho ručník byly jediné věci, které nás oddělovaly od té rostoucí touhy, kterou jsem k němu cítila. Vše, co by stačilo, by bylo rychlé škubnutí za jeho nedbalý uzel na ručníku, a měla bych sladké sny po celé další roky.

Moje zaneprázdněná mysl se zatoulala k tomu kousku froté látky, která ho zakrývala a k celé té nádheře, která se pod ní proti mně vyboulila. Z toho pocitu, že se to dotýká mého podbřišku, jsem nebyla zklamaná. Oh. Bože. Chtěla jsem se odtud dostat, abych myslela na cokoliv jiného, než na jeho tělo přitisknuté k mému, ale bylo to zbytečné. Nemohla jsem. Ať už to bylo tou párou nebo jeho opojnou aurou, nic by nedovolilo mé zamlžené mysli uvolnit cokoliv, co souviselo s Aidanem.

Aidan mě držel v zajetí jeho klidného pohledu, když kráčel dopředu, až dokud jsem nenarazila na zavřené dveře.

V okamžiku, kdy se jich moje záda dotkla, zasáhl mě nával odvahy a můj pohled se konečně odvážil setkat s jeho.

Ve vteřině, kdy se tak stalo, jsem věděla, že nebudu schopná se podívat pryč, ani kdybych po tom toužila. Jeho tmavé, přivřené oči ukazovaly pravěkou bytost, kterou se stal, když držely mé končetiny a tělo v zajetí, přišpendlené ke dveřím. K těm samým dveřím, které jsem já otevřela.

Jeho pevné ruce sevřely mé boky. Věděl, jak roztancovat mrazení po mé kůži, když se mě dotkl. S každým rychlým dechem, který jsem vypustila se moje hruď otřela o jeho. To mi najednou připomnělo podprsenku, kterou jsem si svlékla, když jsem vklouzla do svého pyžamového topu. Jeho hruď pokračovala v otírání se o mojí, moje ztuhlé bradavky se tyčily proti mému tenkému tričku.

Lehce jsem povzdechla. Moje vnitřnosti toužily po jeho doteku.

Opřel si jeho čelo o moje, pevněji tlačíc jeho nahou hrudí do mé. Jeho rty se rozdělily a pomalu se nadechl. Moje srdce bouchalo proti němu.

„Aidane, tohle bysme neměli dělat.“ Můj hlas byl lemován touhou. Touhou, kterou jsem si nemohla dovolit.

„Já vím,“ zašeptal. V nose mě zašimrala pálivá vůně máty.

Odtáhl se. Jeho pohled hluboce pálil v mém, berouc pryč každý kousek sebekontroly, který jsem měla.

On to věděl a já to věděla – pozice našich těl, úhel našich úst, to byla katastrofa čekající na to, až nastane. Ale naše myšlenky, co kroužily v našich myslích, neodpovídaly našemu jednání. Moje tělo se napjalo, když jeho dlaně cestovaly od mých boků a neuspěchaně se propracovávaly jejich cestičkou nahoru.

„Aidane …“

„Ššš,“ odpověděl, jeho dlaně hladově uchopujíc můj obličej. Otřel bříško jeho palce o mé rty a jeho pohled zkoumal můj obličej. „Bože, ty jsi tak zatraceně nádherná.“

Nikdy, až do teď, jsem neslyšela šepot, který by zněl jako skrz megafon. Stálo mě to veškeré mé síly, abych nechala ručník na jeho těle, a byla tou hodnou holkou, kterou jsem věděla, že bych měla být. Ale ten žár, který rostl v mém těle, mě rozpouštěl proti dveřím, a všechna síla, kterou jsem kdysi měla, zmizela v okamžiku, kdy řekl 'neodcházej'.

Moje pusa nervózní, ale přesto neustále čekající na jeho přiblížení. Jeho rty se vznášely nad mými snad celou věčnost. Škádlil mě, hrál tvrdě, lákal mě příslibem polibku, ale nikdy nepokračoval dál.

Mučení. Ryzí nezvratné mučení.

„Chci tě,“ zašeptal jeho hlas, jeho pusa oštipujíc můj ušní lalůček, když jazykem obkresloval jeho linii.

„Taky tě chci.“ Moje odpověď zněla spíše jako zakňourání než cokoliv jiného. Moje mysl křičela ze všech sil, že jsem byla idiot, že jsem přiznala takové pocity někomu, k němuž jsem věděla, že jsem je nemohla – nebo neměla – mít. Ale údery srdce, narážející proti mému hrudníku, přehlušily všechen ten křik.

Jeho ruka přejela přes mé rameno a celou tou cestou dolů k mému břichu. Moje oční víčka poklesla, když jsem se rozplynula v jeho doteku. Lehkým dotykem kroužil po mé chvějící se pokožce pod mým slabým bavlněným vrškem od pyžama.

Vice už jsem nedokázala snést. Moje ztuhlá ruka roztála a našla útočiště v jeho vlasech, když jsem za ně pevně zatahala, sténajíc, když se jeho prsty dotkly okraje mého spodního dílu pyžama. Můj žaludek se zatřásl, když dosáhl na můj pupík. Mučení pokračovalo, protože jeho prsty putovaly níž a níž, moje pokožka brněla, když sjížděly dolů a konečně se vznášly nad tím místečkem mezi mýma nohama, které toužilo po jejich přítomnosti úplně nejvíc.

„Řekni mi, jak moc to chceš, Cassandro.“

Všechno uvnitř mě to chtělo, víc než jsem věděla, že by člověk kdy mohl něco chtít.

Slovo hrozně se ani zdaleka nepřibližovalo tomu, jak moc jsem ho potřebovala, jeho dotek. Aby pokračoval, a dal mi přesně to, po čem jsem toužila od okamžiku, kdy se mě znovu dotkl.

„Cassandro? Cassandro?“ Otevřela jsem oči, když se zvuk mého jména znovu a znovu opakoval, a byla jsem zmatená.

Rozhlížejíc se po koupelně, uvědomila jsem si, že se nic nejevilo tak, jak by mělo. Moje tělo nebylo přilepené ke dveřím. Byly pořád otevřené, když stál polonahý Aidan s úsměvem přede mnou.

„Jsi v pořádku? Na minutu ses mi ztratila.“

Fantazie? Tohle bylo zatracený fantazírování? No, sakra. Položila jsem si dlaň na mou bušící hruď. Cítila jsem, jako kdyby byly moje tváře v ohni, když jsem sledovala, jak se jeho úsměv zvedá k jedné straně.

Přistoupil blíž a uchopil můj horký obličej do dlaní, zapalujíc v něm žár, který byl skoro nesnesitelný. „Jsi celá červená. Kam jsi se ztratila?“

Do místa, o kterém bych mu nikdy nemohla říct. Polkla jsem své rozpaky a odpověděla, „Jenom jsem se trochu přehřála. To je dobrý. Vrátím se, až budeš hotový.“

Nedovolujíc mu odpovědět, vyběhla jsem ze zamlžené koupelny a spěchala pryč.

„Cassandro.“

Mé jméno se odráželo od zdí. Jeho hlas zvonil v mých uších, ale to pořád nezastavilo to bušení mého srdce, o kterém jsem přísahala, že ho mohl slyšet.

Oh Bože. To bylo ono.

Tohle byl ten moment, o kterém moje slabé tělo a pulzující srdce jenom snily. Můj dech se zkrátil, těžce vyrážel ven, když jsem se otočila na patách. Světlo z koupelny osvětlovalo prostor, kde stál, dělajíc jeho vysokou postavu jasnou jako ve dne.

„Neodcházej.“ Jeho hluboký, zoufalý hlas prolomil ticho, když kráčel ke mně.

Tohle byla ta slova. Ta, která jsem slyšela ve své fantazii. Nemohla jsem uvěřit, že každý zvuk kroku, který míříl k němu, byly ve skutečnosti moje vlastní nohy. Chtěla jsem to. Každý úder tepu v mém těle po něm toužil, ale byla jsem připravená na to, abych čelila důsledkům toho, co jsem se chystala udělat? Nezajímalo mě to.

S posledním krokem, mé chvějící se tělo stálo před ním. Každý dech, který jsem nabrala, byl jako věčnost, když můj pohled cestoval od jeho břicha k jeho tmavým, přivřeným očím.

„Aidane,“ řekla jsem zadýchaně v očekávání.

„Ššš.“ Uzavřel mezi námi tu mezeru, jeho tmavé zorničky mě pohlcujíc. „Neříkej nic. Teď ne.“

S hladem, který jsem nikdy nepoznala, měl jeho dlaně po každé straně mého obličeje, jeho prsty vklouzávajíc do volných pramenů mých vlasů. Použil jeho sevření v mých vlasech, aby lehce zaklonil mou hlavu a okamžitě, jak jsem zavřela oči, se jeho žhavé rty dotkly citlivého místečka pod mým uchem.

Z mých třesoucích se rtů vyšel lehký výdech. Vlhkost jeho jazyka zanechávala za sebou důkaz, když mě líbal směrem dolů k mé klíční kosti. Moje hlava byla zcela zamlžená, ani jedna myšlenka nebyla schopná se skrz ní prohnat, ani kdybych chtěla myslet. Chtěla jsem se vpít do tohoto okamžiku.

Jeho rty mě zajaly, když putovaly jejich cestičkou k druhé straně mého krku. Sténala jsem, a byla jsem si jistá, že jsem hluboko uvnitř jeho hrdla zaslechla zavrčení. Pokaždé, když se jeho pusa přitiskla na mou pokožku, bylo to, jako kdyby vybuchl dynamit, rozšiřujíc vlny následného otřesu do každé části mého těla. Ani jedno místečko se necítilo zanedbané od jeho polibků. Přitiskla jsem svá stehna k sobě, když sundal jeho ruce z mého obličeje, aby mě uchopil za ramena a pak je omotal kolem mého pasu, jak jeho rty pokračovaly v jejich útoku na mou odhalenou kůži.

Ta vášeň v jeho ústech byla tím nejintenzivnějším pocitem, který jsem kdy zažila. V mém těle brněl každý nerv; chtělo to víc než cokoliv jiného. Toužilo po tomhle. Moje tělo a duše byly na jejich nejvyšším bodu s každým označením jeho rtů, které za sebou zanechaly. Moje kalhotky zvlhly při pomyšlení na to, až se jeho ústa přitisknou k mým. Potřebovala jsem, aby se přitiskly k mým.

Přestal a stále svírajíc jeho hlavu, zvedla jsem své oči, abych se střetla s jeho intenzivním pohledem. Ty tmavé, hladové oči, které měl jen o pár okamžiků dřív, byly nahrazeny jeho úžasnými duhovkami v oříškové barvě se zelenou, čím déle jsem do nich koukala. Moje oči se pomalu přesunuly dolů na jeho dokonalé rty, červené a tak fascinující na dotek.

„Proč jsi … přestal?“ Zaplavila mě nejistota, když jsem uvolnila svou hruď, abych popadla dech a moje ruce spadly k mým bokům. Dívala jsem na ty samé rty, které jsem tak strašně chtěla, aby se přitiskly k mým.

Aidanovy paže klesly, ale nepustily mě. „Snažím se sám sebe přemluvit a vysvětlit si, co jsem se chystal udělat.“ Jeho dýchání se prouhloubilo a ztěžklo.

Zvedla jsem svůj pohled, aby se setkal s jeho. „Můžu ti pomoct s rozhodnutím?“

„Možná,“ odpověděl v odfrknutím. „Ale já musím být ten, kdo přijme, že v okamžiku, kdy přitisknu své rty k těm tvým, nebudu to moct vzít zpátky. Překročím tu čáru, o které vím, že bych neměl, ale každý úder srdce, pulzující v mém těle, mi teď říká, abych to udělal.“

Cítila jsem každé slovo, které řekl. Byla to ta zatracená čára, která se usadila mezi našimi bijícími srdci.

„Můžeme překročit tu čáru, Cassie?“ Něžně mi zastrčil pramínek mých vlasů za ucho, a pak putoval svým prstem dolů po mém krku. Vyskočila mi husí kůže, a nejen v místě, kterého se dotkl, ale úplně po celém mém těle.

Měla jsem odpověď na špičce jazyka, ale před tím, než jsem ji vypustila, dovolila jsem své mysli, aby přišla k sobě. Potřebovala jsem to promyslet. Nastavili jsme si tu čáru sami. Můžeme se odvážit ji překročit? Moje oči zkoumaly prostor kolem mě.

Oh. Můj. Bože. Realita se hroutila kolem mě. Co jsem to sakra dělala? Ostří se zařízlo do mé hrudi, když jsem koukala do Aidanovo hypnotických očí. Můj žaludek poklesl, když jsem promluvila.

„Já-já to nemůžu udělat, Aidane.“ On ostře vydechl a zmatek v jeho tváři se rovnal tomu, který jsem měla já ve svém srdci. Já bych ho rozdrtila. Zničila bych sama sebe. „Je mi to líto. Musím jít.“

Vyklouzla jsem z jeho sevření, vběhla jsem do koupelny a zavřela za sebou dveře. S mými zády na nich, vypouštěla jsem dech za dechem, snažíc se přijít na to, co se právě teď stalo. „Co jsem to právě udělala?“ ptala jsem se sama sebe šeptem, jako kdyby on stál na druhé straně dveří. Sklonila jsem hlavu a opřela své ruce o kolena, doufajíc, že popadnu dech.

Zhasla jsem světlo a šla do postele, cítíc se, jako kdyby se nade mnou vynořil tmavý bouřkový mrak.

Jak jsem mohla dovolit, aby mě skoro políbil v Jasonově domě? Jak jsem si mohla dovolit, být takhle uchvácena Jasonovým bratrem?

Sevřela jsem pevněji svůj polštář, vděčná za to, že Jase spinkal i navzdory tomu, že jsem práskla dveřmi a dovolila jsem si povalovat se. Tak hrozně jsem tu chtěla mít Mel, kvůli jejím moudrým slovům, která by do mě prosákla, abych se cítila jako nový člověk místo toho odporného, kterým jsem se cítila být.

Aidanovo šeptání se mi znovu přehrávalo v hlavě. Slova, která mi řekl, se znovu ozývala pořád dokola a dokola jako nikdy nezastavující kolečko pro křečky. Vina, která se ve mně uhnízdila, klesala hluboko do mé svalové tkáně.

Zvedla jsem svůj mobil z nočního stolku a poslala jsem Mel zprávu.

Já: Chybíš mi.

Mel: Bez tebe je v bytě ticho.

Já: Potřebuju tvou radu.

Mel: Použijte ochranu ;)

Já: Políbil mě. Ne na rty, ale na krk.

Mel: To je sakra žhavý.

Já: Ne. Vina mě požírá zaživa. Utekla jsem dřív, než jsme měli šanci se políbit.

Mel: Neeeeeeeeee

Já: Tohle je Jasonův dům. Jak bych mohla? Jsem tak odporná sama sobě.

Mel: Přestaň s tou vinou. Přestaň tolik přemýšlet. Nech přírodu, ať to převezme.

Já: Dobrou.

Mel: Promluvíme si o tom, až přijedeš domů. Dobrou, zlato.

Znovu jsem si pročítala její zprávy. Nech přírodu, ať to převezme. Ale, co když jsem jednala proti přírodě?