PSNSS - 1. kapitola

Autor: Tsukiko Haruka

James

Naštěstí mi táta dovolil odejít z práce dřív. Dneska jsem tam byl ze všeho hotový. Moje asistentka ve zkušební době byla úplně mimo, až jsem měl chuť ji vyhodit, ale nejsem až takový hovado, rozhodl jsem se jí dát ještě šanci. Táta se ke mně choval hnusně, protože zrovna probíhal audit a všechno se tak na něj kupilo i spolu s dalšími věcmi. Navíc jsem zaskakoval za dva lidi, takže jsem musel vyvinout skoro nadlidský výkon.

Hned jak jsem se vrátil, mě otravovala máma, jestli bych nemohl pozvat Serenu na rodinnou večeři, z čehož jsem nejistě vybruslil, protože kdybych pozval Serenu, tak by rodičům všechno vyžvanila, oni by mě donutili si ji okamžitě vzít za ženu, převzít firmu a zůstat v tomto městě navždycky.

Seděl jsem patnáct minut na posteli a pak jsem do sebe dostal pár skleniček whisky, dokud jsem nedopil celou karafu. Dřív než na mě alkohol začal působit, jsem se rozhodl zavolat Page, abych jí dal vědět, že Jess ani Elena nepřijdou. Myslím, že plánovala pro Jesse připravit něco speciálního na uvítanou, tak aby se nesnažila zbytečně.

„Ja-Jamesi?“ Ozvalo se nejistě z druhé strany.

„Jo v celý kráse, kterou teď bohužel nevidíš. Zdravím,“ zažertoval jsem. Když nic neodpověděla, tak jsem pokračoval, „jen volám, že Jess ani jeho maceška nepřijdou.“

„Aha.“

Nastala dlouhá pauza, protože jsem čekal, že něco dodá, ale nedodala.

„Nevadí to, neměla jsi něco přichystanýho?“ Snažil jsem se rozvést hovor. Měl jsem zvláštní nutkání s někým mluvit, protože jsem se cítil osaměle. Page sice nepatřila mezi lidi, se kterými vedu hlubokomyslné hovory, ale od jakživa to byla hodná holka.

„Ne…“ odpověděla tiše. Skoro jsem se pousmál její stručnosti, přestože stručně mluvila pořád, alespoň se mnou.

„Aha, no, takže se hádám… uvidíme tam,“ pokračoval jsem v rozhovoru, který se zdál spíš jako monolog.

„Hm,“ přitakala, pokud jsem jí dobře rozuměl.

„Nevíš, jestli tam bude tvoje kamarádka P. G.?“ Zajímal jsem se, ale pak jsem zjistil, že už mi stihla zavěsit. Zřejmě moji předchozí větu brala jako rozloučení.

Page

Položila jsem telefon zrovna, když máma vyšla ze salónu. Jejich procedura jí hodně prospěla. Kruhy pod očima jakoby kouzlem zmizely, její obočí bylo zase perfektně upravené i vlasy neměla rozcuchané. Zkrátka vypadala skoro jako před lety. Přesto jsem věděla, že v nitru se nic nezměnilo. Od hádky s tátou se mnou nepromluvila ani slovo.

„Jsi na mě naštvaná?“ Zeptala jsem se, abych se ujistila, že se na mě nezlobí.

„Mohla jsi mě trochu hájit!“ Odsekla mi s prázdným pohledem, pak se vydala k autu, kde na nás čekal řidič, aby nás mohl odvézt domů.

„Mami!“ Zavolala jsem na ni, ale ani se neotočila, tak jsem šla za ní do auta. „Co jsem tátovi měla asi tak říct? Oba se jen neustále hádáte!“ Zavřela jsem za sebou co nejrychleji dveře, abych nedělala divadlo celé ulici.

„Ale on je ten, co spí s jinýma!“ Vykřikla, mezitímco si třesoucími se prsty zapínala pás.

„Já vím, ale rozvést se s ním nechceš a ani usmířit,“ řekla jsem jemně. „Mám to snad mezi vámi rovnat já?“

„Ne, ale mohla bys mi alespoň dát klíčky od domu, abych tam nebyla jako vězeň.“ Konečně se jí povedlo se zapásat a zadívala se mi do očí. Opravdu vypadala ublíženě, i když jí šlo jen o lahve z našich bohatých zásob a ne o svobodu pohybu, protože té měla dost.

„Přístup nemáš jen do sálu, kde je alkohol, mami,“ připomněla jsem jí, i když o tom dobře věděla. Odtamtud brala alkohol většinou, ale občas někomu ukradla peníze a pak si ho šla nakoupit do obchodu, ale v poslední době táta podnikl jistá opatření. Nakázal služebnictvu i mně, abychom si peníze hlídali a nosili je u sebe.

Chvíli na mě naštvaně zírala. „Kolikrát vám mám říkat, že nejsem alkoholik!“

„Nemusíš nám to s tátou říkat. Stačilo by, kdybys dovolila pár sezení s odborníkem,“ zopakovala jsem slova, která jsme jí omílali neustále.

Odpověděla mi zíráním z okna. Místo toho, abych se s nažila s ní dál mluvit, tak jsem si povzdechla a začala si v hlavě plánovat, co všechno budu muset dneska zvládnout.

Máma si hned půjde lehnout a já se budu moct pustit do přípravy oslavy. Barmany už jsem objednala spolu s jednohubkami na lžičkách. Musím už jen udělat popcorn, protože o něm minule holky básnily, jsem se rozhodla, že ho nakoupím.

James

Značně v náladě jsem se trošku nešikovně převlékl z pracovního do tmavě fialové košile a černých džínů. Vyčistil jsem si zuby, aby mi nepáchlo z pusy a podruhé se dneska navoněl, takže jsem vypadal k světu, i když jsem chodil šejdrem. Nevím, co mě to dneska napadlo, ale možná jsem pil, protože mi pití zamlžilo a zpomalilo mysl, takže pak neběžela na plné obrátky. Poslední dobou jsem přemýšlel neustále, o všech mých problémech a přetěžovalo mě to.

Na party jsem si zavolal taxík. Věděl jsem, že tam Serena nepůjde, protože mi poslala zprávu, když jsem byl v práci. Hodně se mi díky té zprávě ulevilo. Ne, že bych nechtěl být Sereně oporou, ale ona oporu nepotřebovala a já potřeboval chvíli čas. Nenutil jsem ji do potratu ani jsem se o něm nezmínil, tohle by měla vždycky rozhodnout hlavně žena, ale napůl jsem doufal, že si interrupci zvolí, protože není mateřský typ. Ale nerozhodla se tak. Viděla dítě jako příležitost dosáhnout svého snu – vzít si nejbohatšího muže ve městě, který zdědí rodinnou firmu. Vím, že mě má svým způsobem ráda, ale víc miluje moje postavení.

I když byly moje myšlenky zpomalené, tak jsem přesto všechno celou cestu taxíkem přemýšlel. Probral mě až řidič, když po mně chtěl peníze. Zaplatil jsem mu a vydal se k sídlu. Příchod dovnitř mi udělal dobře. Všichni mě vítali a já konečně nebyl sám. Odjakživa jsem se rád pohyboval mezi lidmi.

„Ahoj, zlato,“ přivítala mě Andrea, která je moje nejlepší kamarádka. Věnovala mi pevné objetí, protože jako jedna z mála věděla, co se v mém životě dělo a co se v něm právě děje.

Široce jsem se na ni usmál. Ještě víc než na ostatní. „Ahoj, Andy.“

„Dáš si se mnou skleničku a povíš mi nejžhavější novinky?“ Zeptala se s lítostí v očích. Poznala na mě, že se necítím nejlépe, protože mě dobře zná. Stejně jako Jess, oba poznají, když se usmívám trochu z donucení, i přestože mě takto dobře nedokáží číst ani moji vlastní rodiče. Mám štěstí, že jsem si udělal takové úžasné přátele. Kdybych neměl ani jednoho z nich, byl bych na tom teď mnohem hůř.

„Proč ne,“ souhlasil jsem, i když jsem věděl, že už bych neměl pít. Když jsem se opil naposled, tak mě Serena svedla a zařídila, abych s ní nezůstal jenom u mazlení. Zjistil jsem totiž, že u mě opilost způsobuje, že jsem přítulný. I když, minule to nebylo jen z pití. Nevypil jsem toho až tak moc, ale kluci mě přemluvili si párkrát potáhnout z jointa, takže se k alkoholu přidalo ještě tohle.

„Škoda, že nepřišel Jess,“ zakřičela, mezitímco jsme šli k baru, abych ji slyšel přes hudbu.

„Jo, ale určitě přijde příště,“ odpověděl jsem, akorát když dorazila Page. Kývla na mě hlavou a stydlivě se usmála. Zamával jsem na ni, aniž bych se zastavil. Naplánoval jsem si s ní později promluvit, abych se zeptal, jestli přijde P.G., ale teď jsem si potřeboval s někým promluvit.

„Tak co ti ta tvoje mrcha zase provedla?“ Zeptala se Andrea, pak nám objednala tequillu.

„Vlastně skoro nic, jen se bojím, že to řekne mým rodičům, i když jsme se dohodli, že o tom ještě nebudeme mluvit a neříkej jí tak, ona není zlá, jen je trochu rozmazlená,“ odvětil jsem jí a prohrábl si vlasy. Už jsem je začínal mít hodně dlouhé, což se Sereně nikdy nelíbilo, asi jsem jí chtěl oponovat alespoň v něčem, jako nějaké nedospělé mrně.

Udělala na mě obličej. „Trochu?“

Místo odpovědi jsem protočil oči a kopl do sebe panáka tequilly.

„Nedělej obličeje, nejsem jediná, co si to myslí. Sice jsi s ní několik let chodil, ale ty v lidech vždycky chceš vidět jen to dobrý a nechápeš, že jen velmi málo lidí se opravdu mění. Pouze dospívají a někdy ani to ne. Lhář vždycky zůstane lhářem a mrcha mrchou.“

„Na takovou moudrost jsem moc opilej,“ zamumlal jsem, i když jsem věděl, že naráží na můj názor, že by mohlo mateřství Serenu změnit. Nechtěl jsem řešit Sereninu osobnost. Už před třemi lety mi došlo, že nepatří mezi nejlepší materiál na přítelkyni, když začala vystrkovat drápky. Přesto byla zábavná a krásná, proto mě přitahovala i potom zjištění. Do jisté doby nám to klapalo, ale teď nejde o to, že nám to klapat přestalo. Mohlo by o to jít, kdyby se mnou nečekala dítě, jenže čeká a částečně si za to můžu. Serena je navíc sobecká, takže se mnou nebude chtít dojít k žádnému kompromisu. Proto jsem doufal alespoň v to, že by se mohla změnit.

„Opilej, vždyť jsi měl jednoho panáka,“ divila se, ale když si všimla mého výrazu, tak jí došlo, že už jsem dnes pár skleniček měl. „Aha, ty už jsi pil doma, co?“

Nevinně jsem pokrčil rameny. „Dáme si ještě?“

„Dobře, tak ještě jednoho, ale ne víc, abys mohl odejít po svých,“ nakázala mi svým obvyklým, přísným hlasem. Andrea měla tátu u policie, takže od něj pochytila jisté manýry. Už na škole nás všechny sekýrovala, když to nedělala paní učitelka.

„Ano, mami.“ Přiťukli jsme si a hodili panáky do sebe.

Po chvíli jsem alkohol začal zase cítit. Dostal jsem chuť Andreu obejmout za to, že je tak skvělá kamarádka, a protože mi objetí chybí, když jsem opilý. Nebránil jsem se tomu nutkání, nahnul jsem se k ní a obtočil ji ruku kolem ramen, abych ji mohl pošeptat poděkování. Zrovna šla k baru Amber, asi aby vyzvedla drinky pro ostatní holky.

„Objímačka? Dostanu taky objetí?“ Zeptala se vesele.

„Pojď sem,“ řekl jsem s milým úsměvem a obejmul ji také. Mezitím jsem si všiml, jak nás pozorují ostatní holky z tentokrát polovičního kroužku, ve kterém se shromažďují Amber, Page, Hope a občas i Andrea. Trochu se mi zatočila hlava, tak jsem se o Amber trošku víc opřel.

„Je ti dobře?“ Strachovala se Andrea, když si všimla, že jsem zavrávoral.

Rozesmál jsem se. „Začíná se mi točit hlava.“

„To znám. Za chvíli budeš zvracet,“ upozornila mě Amber. Nechtěl jsem zvracet, nemám to rád, ale nepověděla mi nic nového. Tu noc, po sexu se Serenou, kdy jsem pil hodně, jsem zvracel také chvíli potom, co se mi začala točit hlava.

Page

„On je tak roztomilej. Dneska obzvlášť,“ řekla Hope zasněně, když jsme spolu pozorovaly Jamese, který zrovna objal Andreu i Amber, tak dlouze, až jsem na ně žárlila. Dneska mu to slušelo, protože měl delší vlasy než obvykle. Zjemňovaly mu obličej, takže vypadal ještě roztomileji. Navíc zvolil košili, která tak trochu kontrastovala s jeho velkýma očima a podtrhovala je.

„Hm,“ zamumlala jsem, protože jsem ji pořádně nevnímala. Sice se mi dařilo na Jamese nezírat, ale to neznamenalo, že jsem nepřemýšlela o obrázcích, co mi zůstaly v hlavě z letmých pohledů, které jsem jeho směrem vrhala.

„Kdo by si ho nechtěl namočit do kafe?“ Řekla s pohledem upřeným na mě. Hope byla vždycky hrozně ukecaná a těm, co jí neznali, mohlo připadat, že mele samé blbosti, ale ona všechno říkala s nějakým chytrým záměrem, jako detektiv, co ze sebe na oko dělá hlupáka.

Zakroutila jsem hlavou a zadržela úsměv. „Pane bože, měla bys míň koukat na animáky a přestat citovat hrošice.“

„Nevrlá odpověď. To znamená, že mám pravdu,“ řekla, jelikož mě chtěla provokovat. Jako jedna z mála věděla, že se mi James líbí, i že se převlékám za P. G.. „Při-pa-dá ti roz-tomilej,“ zazpívala.

„Ne, nejsem velkej příznivec opilých lidí.“ Povzdechla jsem si při vzpomínce na vlastní mámu, která spí nahoře, protože se na ní podepsala abstinence a vzala si prášek na spaní. „Kdy s tím vlastně začal? Nikdy moc nepil.“

„Nevím, asi dneska něco oslavuje. Co je na tom, já se jdu taky nechat obejmout a ty bys měla taky, nebo minimálně P.G., až se ukáže.“ Mrkla na mě a odkráčela k Jamesovi, který se na ni usmál jako na každého, jenže tentokrát ji k tomu ještě krátce objal, nebo se o to alespoň snažil. Hope ho u sebe přidržela za zadek, takže neměl jinou možnost než objetí prodloužit. Dostala jsem chuť jít za nimi, ale dřív než já tam stihla přiklusat rozzuřená Serena. Neměla tady být. Proč přišla?

Jakmile ji James uviděl, úsměv mu zamrzl. Chudák. Šla jsem k nim blíž, abych jako hostitelka věděla, k čemu se schyluje. Nebo možná, abych se dozvěděla, co se mezi nimi děje, protože jsem neznala žádné podrobnosti, proč to bylo mezi nimi v poslední době tak špatné.

„Neřekl jsi mi, že jdeš na mejdan, když nejde matka tvýho dítěte… navíc se tu muchluješ s těma krávama,“ křičela na celé kolo, ale díky hudbě ji nebylo slyšet dál než v našem úzkém kroužku. Zvláštní, že první moje starost byla, aby ji nikdo neslyšel. Nechtěla jsem věřit, že spolu čekají dítě, nemohli. Nemohla jsem mít takovou smůlu.

„Nepsala…“ zamumlal James, když udělal krok dopředu, ale trochu se zapotácel. „Nepsala jsi, že nemůžu jít.“

Serena ho zpražila pohledem, jako malého kluka a pak si všimla, že mířím k nim. Odjakživa mě neměla ráda, takže se na mě zatvářila ještě hůř než na Jamese. V jejích očích jsem byla méně než odpad.

„Co se dě-děje?“ Zvládla jsem se zeptat neutrálním tónem, i když jsem na ni byla naštvaná, mimo jiné za to, že urazila moje kamarádky. James vypadal, že chce něco říct, ale pak si potichu říhnul a chytil se za pusu.

„Ach, přišla koktalka,“ provokovala mě Serena, aniž by si všímala Jamese, který úspěšně zadržel zvracení, ale nevypadal, že ho vydrží zadržovat dlouho. „no, dřív než se vymáčkneš, tak si tu my dospělý promluvíme o důležitých věcech.“

„Nevidíš, že je mu špatně, musím ho uložit do pokoje. Ani tě nevnímá.“ Ukázala jsem směrem na Jamese.

Udělala na mě obličej. „Ty jsi řekla dvě souvislý věty, no paráda!“

„Vypadni z mého domu!“ Vyštěkla jsem na ni ani nevím, kde se to ve mně vzalo. Možná jsem konečně, po těch letech, vypěnila. I Serenu moje reakce překvapila, takže zůstala chvíli mlčet.

„Myslíš si, že nevím, jak se na něj vždycky díváš,“ vyčetla mi a já zamrzla na místě. Nevěděla jsem, že by mohla něco tušit. Nechtěla jsem, aby o tom James věděl, takže jsem se na něj podívala, ale nevypadal, že nás poslouchá. „Žárlíš na mě, ale je to můj kluk a čekám s ním dítě, tak drž pec.“

„Jestli spolu budete mít dítě s tvými geny, tak ho vážně lituju a znova opakuju. Nepřeju si, abys tady byla. Promluvíte si, až bude střízlivej, stejně pořádně nevnímá,“ odbyla jsem ji. Byla jsem přímo nasraná, což jsem nikdy předtím nebyla. Možná, že Serena o těhotenství lhala, ale pravděpodobně ne. Vzala mi veškeré naděje a urazila mě. Měla jsem chuť jí za celé ty roky ponižování a spaní s mojí láskou vyškubat vlasy.

Rozesmála se. Pořád mě nebrala vážně. „Nemůžeš mě jen tak vyhodit!“

„Sleduj mě,“ řekla jsem jedovatě s výrazem, který ji musel přesvědčit o opaku. Vzala jsem vysílačku a začala volat, „haló, ochranka?“

„Počkej!“ Zadržela mě a vytrhla mi vysílačku z rukou, zároveň mě podrápala svými umělými nehty.

„Vypadni!“ vykřikla jsem, když jsem získala přístroj zpátky. Možná jsem ji u toho trochu dupla na nárt, pak jsem ji odstrčila.

Najednou bylo v místnosti hrobové ticho ani jsem si nevšimla, že někdo vypnul hudbu. Všichni se soustředili na mě a na Serenu. Viděla jsem jí na očích, že to bere jako příležitost všem říct, že s Jamesem čeká dítě. Naštěstí v tu chvíli přišel plešoun z ochranky a vzal ji za ruku. Začal ji táhnout pryč. Chvíli kladla odpor, ale pak se jím nechala vyvést.

„Tedy Page, ty válíš,“ uznala Hope a poplácala mě po rameni. Až to plácnutí mě upozornilo, že stojí u mě. Pořád mi bušilo srdce a byla jsem nastartovaná na maximum, jako kdybych dostala injekci adrenalinu. Nevnímala jsem okolí. Na krátko jsem zavřela oči, když jsem je otevřela, všichni na mě koukali s otevřenou pusou. James visel na Andree, napůl v bezvědomí, hlupáček opilý.

„Musím ho odnést nahoru,“ pošeptala jsem nepřítomně a ještě jednou dlouze zamrkala.

Hope se na mě uličnicky usmála. „Samozřejmě že musíš a sama.“

„Neplánuju ho zneužít,“ odsekla jsem jí tiše, mezitímco jsem se na ni mračila.

Zvedla ruce před sebe ve znamení kapitulace. „Řekla jsem snad něco takovýho?“

„Zapněte hudbu!“ Zvolala Amber. „Představení už skončilo.“

Zakroutila jsem hlavou a šla k Jamesovi. Pořád jsem měla nepřítomný pohled a byla jsem mírně mimo.

„Vezmu ho do toho pokoje. Přehoď mi jeho ruku kolem krku,“ požádala jsem Andreu, jelikož James nevnímal.

„Nemám ti pomoc?“ Zeptala se mě, než mi ho předala, pak ho trochu profackovala. Ona nevěděla, co k Jamesovi cítím ani že se převlékám za P.G. Tedy, o mých citech se už teď nejspíš dozvěděla, když Serena udělala takové představení.

Zdvořile jsem se na ni usmála. „Ne, to zvládnu, bavte se.“

„Jen je nech,“ dodala Hope, když si všimla, že chce Andrea protestovat.

Vděčně jsem oběma kývla a vyrazila s Jamesem na cestu.

„Díky, že jsi zarazila Serenu,“ řekl tiše a trochu se narovnal, takže na mě tolik neležel. Malinko jsem znervózněla, protože očividně celou dobu vnímal víc, než jsem si myslela.

„Není zač,“ odpověděla jsem váhavě. „Je to… pravda? Čeká dítě?“

James se zastavil a zadíval se mi do očí. „Ona o tom mluvila?“

„Jo. Je–“

„Nemusíš mi gratulovat ani blahopřát. Není to dobrá ani špatná zpráva,“ skočil mi do řeči. Sršela z něj spousta emocí. Nejspíš nechtěl, aby si Serena pouštěla pusu na špacír.

„Dobře, chceš o tom vůbec mluvit?“ Zeptala jsem se a naznačila mu, aby pokračoval v chůzi.

„Teď zrovna ne,“ odvětil a opřel se o mě, pak mi přivoněl k vlasům. „Voníš jako popcorn,“ poznamenal s nosem zahrabaným v mých vlasech. „Hm, máslový…“A sakra! Poprvé mě objímá kluk, co se mi líbí a já smrdím jako popcorn.

„Ehm, já... já–“ Tušila jsem, že se na mě příprava několika kyblíků popcornu podepíše, ale přesto jsem je nenechala udělat nikým ze služebnictva, protože jsem se bála, že by tátovi vyžvanili, že pořádám oslavy. Už teď se to dalo tajit jen velmi těžce. Nikdo, kdo na moje oslavy chodil, o nich neměl mluvit, ale znáte lidi, občas nedokáží udržet jazyk za zuby.

„To je v pořádku, mám máslovej popcorn moc rád.“ Zašeptal mile, když si všiml mého výrazu a přitisknul si mě k sobě blíž. Trochu jsem ztuhla.

„To bych ti mohla nějaký přinést, jestli chceš,“ nabídla jsem mu, když jsme začali stoupat po schodech nahoru.

„Nebo bych mohl sníst tebe.“ Flirtuje se mnou?

Srdce mi vynechalo úder a málem jsem zastavila, ale donutila jsem se pokračovat v cestě. Mohla bych s ním taky zkusit flirtovat, ale co bych měla říct? Nikdy předtím jsem flirtovat nezkoušela.

Rozesmál se tím svým hřejivým smíchem, při kterém se mi motá hlava. „Promiň, dneska hrozně žvaním. Nevím, co to do mě vjelo,“ přiznal, pak se na moment zarazil, jakoby přemýšlel, jestli má pokračovat. „Je to asi podruhý, co jsem to takhle přehnal s pitím a vždycky jsem pak děsně mazlivej.“ Krátce se zasmál sám sobě. „Jako nějaký kotě.“

Znělo to tak svůdně a já ho tu jen poslouchala jako dřevo. Rozhodla jsem se něco podniknout a inspirovat se rozhovorem s Hope a použít její slova. „Až tak, že bych se ti vymočila do kafe…teda…já–“ Sakra, co jsem to plácla za pitomost?!

Přestala jsem mluvit ve chvíli, kdy se narovnal a zadíval se mi do očí. Na několik dlouhých vteřin jsme udrželi vážné obličeje. Pak se James začal smát a po dlouhé době to byl ten smích, který jsem u něho slýchávala předtím, než Jess odjel pryč. Připojila jsem se k němu, ale spíš jsem zněla zoufale, než vesele a červenala jsem se jako rajče.

„Děkuju, už dlouho jsem se takhle upřímně nezasmál. Poslední dobou je to všechno faleš.“

„Přeřekla jsem se,“ přiznala jsem a otevřela dveře jednoho z pokojů pro hosty.

„A co jsi chtěla říct? Znělo to tak nějak úplně nesmyslně,“ zeptal se zvědavě, mezitímco jsem ho dovedla k posteli, kam si lehl.

„Jen zopakovat něco, co o tobě řekla Hope,“ odpověděla jsem.

„A co o mně řekla?“ Zajímal se dál, ale pak mu z hrdla vyšel divný zvuk a začal blednout. Než jsem se stihla zeptat, co se děje, tak vystřelil na nohy a zamířil do koupelny k záchodu. Držela jsem se od něj dál, ale stála jsem na prahu, kdyby něco. Dávivé zvuky vystřídal proud tekoucí vody, když si vyplachoval pusu, pak se narovnal a zopakoval svoji předešlou otázku.

„Že by si tě namočila do kafe,“ prozradila jsem mu a ukázala směrem k posteli.

„To abych měl popáleniny druhýho stupně?“ Zažertoval, asi se mu udělalo lépe.

„Neviděl jsi Madagascar?“ Podivila jsem se, když už jsme stáli u postele. „Natáhni se.“

„Díky. Asi ne…“ zamyslel se nahlas. Najednou jsem si uvědomila, že spolu poprvé vedeme nějaký složitější rozhovor.

„Tak to neřeš.“ Zaklonila jsem se a protáhla si záda, potom jsem se vydala ke dveřím. „Musím jít zkontrolovat, jak to jde dole.“

Když už jsem vycházela z pokoje, tak se nazvedl na lokty. „Jenže teď jsem zvědavej, co to znamená.“

„Smůla.“ Řekla jsem a zabouchla dveře. Srdce mi bušilo jako o závod. Se rty roztaženými do úsměvu jako debílek jsem běžela do svého pokoje, abych se převlékla za P.G.. Doufala jsem, že se s ním naposled rozloučím trochu intimněji.

Vletěla jsem do svého pokoje. Převlékla jsem se, napatlala jsem na sebe make-up, tužku, řasenku a rudou rtěnku, potom jsem si nasadila paruku a kontaktní čočky. Na chvíli jsem se zastavila a začala zhluboka dýchat, abych se uklidnila. To dáš. Vydala jsem se do pokoje, kde jsem uložila Jamese. Zrovna byl v koupelně, protože jsem slyšela, že pouští vodu a nejspíš si čistí zuby. Zamkla jsem za sebou, abych nám poskytla větší soukromí.

Nasadila jsem hlubší hlas a zavolala na něj: „Page říkala, že jsi tu, protože jsi trochu přebral.“

James vyšel z koupelny a široce se na mě usmál. Vypadal lépe, možná trochu rozcuchaně. Horní knoflíčky košile si rozepnul, takže vykukovala jeho hladká kůže s náznakem prsních svalů. Nikdy jsem neměla ráda svalovce. James měl podle mě dokonalou postavu. Už jsem ho předtím viděla v plavkách a věděla jsem, že nemá buchty, ale jen jejich náznak, že by tam při troše většího úsilí byly. Rukávy si vyhrnul, takže odhalil silná předloktí s lehce vystouplými žílami.

„Ahoj,“ pozdravil moje alter ego. „zrovna jsem chtěl jít dolu.“

„Můžeme zůstat tu,“ navrhla jsem svůdně, „zamkla jsem.“

„Vážně a co se mnou chceš dělat?“ Pokračoval ve flirtování, aniž by mě odbyl. Nechápala jsem, že mi šlo najednou tak dobře flirtovat, i když jsem svůj první pokus pokazila. Každopádně jsem neplánovala zajít dál. Vzhledem k okolnostem jsem si od něj přála dostat svoji první a také poslední pusu.

Pokrčila jsem nevinně rameny. „Můžeme si lehnout a povídat si.“

„To zní dobře, ještě mi není nejlíp,“ souhlasil, ušel zbývající kroky k posteli a posadil se na ni. „Pokud vím, tak jsi mi slíbila, že mi o sobě něco řekneš. Příště. A teď je příště.“

Usmála jsem se, klekla si na okraj postele a šla k němu pomalu po čtyřech. „Proč o mně chceš pořád něco vědět, ale nezajímá tě, jaký to je mě líbat?“ Ocitli jsme se od sebe na vzdálenost několika málo centimetrů. Mohla jsem vidět jeho drobné pihy v obličeji, které mimo jiné rysy způsobovaly, že vypadal na patnáct. Také jsem si všimla, jak jeho dech zrychlil.

Na moment uhnul pohledem a pak řekl něco, co bych nečekala: „Jsem zadanej…“

„Chodil jsi s ní celou dobu, co se známe?“ Zeptala jsem se. Snažila jsem se znít tak, jako bych o tom ještě nevěděla, protože s P.G. o Sereně zatím nemluvil.

„Ne. Nechodili jsme spolu už několik týdnů, ale pak jsem zjistil, že spolu čekáme dítě a teď nevím, co bude dál.“

„Tohle by jen tak někdo nepřiznal,“ pověděla jsem uznale a zadívala se mu do očí. Cítila jsem se jako magnet, který se dostal do pole druhého magnetu.

Jeden koutek úst se mu zvednul v polovičním úsměvu. „Já vím, pořád mě chceš líbat?“

Nemohla jsem mu odolat. Konečně jsem se přestala bránit té přitažlivosti a přitiskla své rty k jeho v rychlém polibku bez jazyka, i přesto jsem mohla cítit náznak větrové chuti po pastě. Když polibek skončil, zadíval se na mě zvláštním pohledem, pak se zdálo, že o něčem přemýšlí.

Zamračila jsem se. „Co se děje?“

„Nic, jen jsem unavený,“ vysvětlil mi a dlouze mrknul. Najednou mi přišlo na mysl, že možná špatně líbám, zkoušela jsem to jen jednou.

„Tak, co kdybych tě nechala spát? Page říkala, že tu můžeš zůstat přes noc,“ vymýšlela jsem si smutně, i když jsem teoreticky nelhala, protože já jsem Page.

James chvíli mlčel. Začala jsem se nemotorně zvedat z postele, ale on mě zadržel svojí paží. „Lež tu se mnou ještě chvíli, prosím.“

Kývla jsem a pomalu klesla zpátky. Zbývající čas, než usnul, jsme spolu skoro nepromluvili. Chvíli jsem ho pozorovala, jak klidně spí. Pohladila jsem ho po jeho hustých hnědých vlasech a prohlížela si ta ústa, která jsem před chvílí políbila. Horní i spodní ret měl podobně plný. Nefuněl, nechrápal ani nespal s otevřenou pusou. Musela jsem si odškrtnout další položky ze seznamu na jeho potencionální chyby. Zatím byl pro mě dokonalý. Tím hůř jsem se cítila při myšlence na jeho dítě a na Serenu.