Hater - 18. kapitola

Překlad: Lucie

#ZimniTypProPreziti
Nejezte žlutý sníh
#OpiliKluciMociVsude
…Alpha BuzzFeed

Romeo

Jakmile se za mnou zavřely přední dveře, podíval jsem se na Braedena, „Za to zaplatí.“

Braeden přikývl. „Jsem s tebou.“

Nějaký kluk, kterého jsem sotva znal, se pokusil proklouznout kolem nás do domu. Chytil jsem ho za rameno. „Dům je uzavřený.“

„Musím močit, kámo.“

Ukázal jsem ke straně dvora. „Támhle je nějaké křoví.“

„Je pokryté sněhem,“ zamumlal kluk, ale nehádal se.

„Co je to s ní a s bazénem, chlape?“ Zeptal se Braeden.

Přejel jsem si rukou přes tvář. „Její máma se utopila, chlape. Našla její plovoucí tělo v bazénu.“

Braeden si zaklel pod vousy. „Co to, sakra, je se Zachem? Sledoval ji do koupelny v kampusu?“

V hrudi mi slabě zaburácel zvuk. Připojil se k nám Trent a podíval se na mě, jako kdyby taky chtěl odpovědět.

Zavrtěl jsem hlavou. „Je nasraný, že ho kvůli mně zatkli. Je nasraný, že jsem mu sebrat jeho trůn v Omeze. Ale bere věci příliš daleko. Jestli ke mně chce přijít, pak by měl. Neměl by si to vybíjet na Rimmel.“

„Je tvým slabým místem,“ řekl Trent. „Využívá ji, aby se k tobě dostal.“

„Jak, sakra, můžeš tohohle kluka vystát v bratrstvu?“ Obvinil jsem ho.

Trent se ušklíbl. „Nikdo ho tam nechce. V tichosti buduju případ, který přednesu děkanovi, aby ho vyhodil úplně. Žádný hovor od jeho otce nedokáže zamést celou složku pod koberec.“

„No, můžete do té své složky přidat napadení bezbranné ženy v koupelně a snahu udeřit jí židlí,“ odsekl jsem. „Nemluvě o modřinách na jejím levém zápěstí z prvního dne školy.“

„Tvůj táta je právník,“ řekl Braeden. „Mohl bys dostat na něj soudní příkaz. Udržet ho daleko od doučovatelky.“

Přikývl jsem. To byl dobrý nápad. Jak to, že jsem na to nepomyslel?

„To by opravdu mohlo donutit děkana, abychom se ho zbavili z Omegy,“ dodal Trent.

„Považuj to za hotové,“ řekl jsem. Jako první věc zítra ráno si promluvím s tátou. Vydechl jsem. „Právě teď jsem v pokušení ho najít a zadupat ho do země.“ Prokřupal jsem si prsty, když jsem přemýšlel nad tím, jak dobrý pocit by to byl zmlátit Zachovu tvář.

„Řekl bych, že už trpí z těch ran, co jsi mu dal,“ řekl Braeden. Pak si pročistit hrdlo. „A ode mě dostal několik dalších, když jsem ho vyhazoval z pozemku.“

Sakra, že jo. Usmál jsem se.

V každém případě to bylo to nejlepší. Potřeboval jsem tu zůstat s Rimmel. Postarám se o Zacha později. Jen jsem si zatím nebyl jistý jak.

„Pojďme si dát pivo,“ řekl Braeden. Šel jsem za ním a Trentem k sudu, ale zastavily mě Ivy a Missy.

„Je v pořádku?“ Zeptala se Ivy. „Kde je?“

„Je v domě. Už se nevrátí ven. Snaží se zahřát.“

Missy vážně přikývla. „Řekni jí, že jí zítra zavoláme.“

„Řeknu.“

Připojil jsem se k týmu u ohně a nikdo neřekl ani slovo o tom, co se stalo. Bylo to, jako kdyby se to nikdy nestalo. Párty pokračovala a lidé pili a slavili výhru Vlků.

Zůstal jsem venku o trochu déle, protože z větší části jsem cítil, že bych měl, a z té menší, protože jsem tu chtěl být. Většinu času jsem se bál o Rimmel – jestli je uvnitř sama v pořádku, co s ní to spadnutí do bazénu udělalo.

Ten pohled v jejích očích, když jsem ji nesl do domu, mě vyděsil. Byl prázdný, nepřítomný… jako kdyby byla vypnutá. Poté, co jsme se milovali, vypadala lépe, víc jako ona. Přesto jsem chtěl být s ní. Chtěl jsem si být jistý, že byla v pořádku.

Když jsem to už nemohl vydržet, plácl jsem Braedena po zádech. „Jdu dovnitř.“

Přikývl.

„Pokud budeš chtít zůstat, můžeš spát na gauči. Žádné řízení.“

„Díky, chlape,“ odpověděl.

Uvnitř domu bylo teplo, oheň stále jasně hořel a Rimmel byla sotva vidět uprostřed mé postele. Jak jsem odhodil oblečení, Murphy zamrkal svým jedním otevřeným okem a díval se na mě, aniž by se obtěžoval pohnout.

Vklouzl jsem pod deku a vyplnil prostor vedle Rimmel, takže byla vmáčknutá mezi kočku a mě.

Ve spánku se posunula směrem ke mně, převrátila se a strčila si tvář proti mé hrudi. Přitáhl jsem si ji k sobě a ona vzdychla.

Ležel jsem tam dlouhou dobu, přemýšlel nad způsoby, jak bude Zach trpět, než jsem si konečně dovolil usnout.

#♥  #♥  #♥

Druhý den ráno jsem se probudil s polibky hebkými jako peří, které se mi vlekly po břiše, a škádlením na gumě u boxerek.

Rimmel se pod přikrývkami pohybovala pomalu, klouzala dolů k mým již vzrušeným částem.

Bylo zřejmě, že se tyto části probudily k životu rychleji než zbytek mého těla.

Spokojeně jsem se usmál, když její jazyk ochutnával mého ptáka a lízal ho, jako kdyby to byl obrovský dezert. S nízkým zasténáním sjela moje ruka pod přikrývky a zapletla se do jejích vlasů na temeni hlavy.

Tohle byl můj oblíbený způsob probouzení se. S Rimmel v mé posteli a jejími ústy na mně. Jedna její ruka mě poškrábala na vnitřní straně stehna, masírovala mi tam sval, a tak jsem rozevřel nohy trochu více od sebe pro lepší přístup. Její ústa na mě pracovala v různých rychlostech, klouzala nahoru a dolů, zatímco jedna její ruka držela základ mé tyče, držela si ji přesně tam, kde ji chtěla mít.

Zasténal jsem nad pocitem jejích měkkých rtů klouzajících přese mě a liboval si ve způsobu, jak mě sála. Byla naprosto důkladná, téměř pečlivá. Dávala mi potěšení, které jsem nikdy předtím nezažil.

Myslím tím, opravdu, nebylo nic horšího než špatná kuřba.

Ale tohle byla ta zasraně nejlepší věc ze všech.

A každá další z těch zasraně nejlepších od Rimmel (a jejích úst).

Moje břišáky se začaly chvět a já věděl, že jsem blízko. Odmotal jsem ruku z jejích vlasů, abych se ji pokusil vytáhnout nahoru, čímž bych se mohl pohřbít hluboko uvnitř jejího těla, ale udělala zvuk protestu a lehce táhla zuby podél špičky mého ptáka.

Ruka mi klesla na stranu a já se zachvěl.

Další věc, kterou jsem věděl, že se její rty obalily kolem mě v perfektním úhlu, používaly dokonalý tlak a mnou projel divoký orgasmus.

I když jsem pulzoval a naplnil jí ústa, stále se pohybovala. Rimmel mě nepropustila, dokud jsem nedopadl zpět na matraci, zcela ukojený a vyčerpaný. Sakra, ona byla jako zasraný zaříkávač ptáků.

Když mě konečně pustila, neodtáhla se ani nevyšplhala po mém těle, aby mě políbila. Místo toho mi stáhla z nohou boxerky a osvobodila mě. Pak se zhoupla zpět k mému pasu a použila kapesníčky, aby mě očistila, a jemně mě masírovala.

Předl jsem jako zatracená kočka.

Když byla hotová, její tmavé vlasy pokryly přikrývky, když se zhroutila vedle mě, její vlasy byly divoké a neučesané. Překulil jsem se a přišpendlil ji do polštářů. Její paže sklouzly kolem mě a ona vzdychla.

Políbil jsem ji a strčil ji jazyk do pusy. Vnitřek jejích úst byl mírně slaný a já jsem věděl, že to bylo ode mě. Většina kluků by nejspíš neměla chuť ochutnat sami sebe na ústech jejich ženy, ale já ne.

Mně se to líbilo.

Nebylo tu nic, co by se mi s Rimmel nelíbilo. Kromě toho všichni věděli, jak se mi na ní líbilo moje jméno… No, rád jsem věděl, že jedna moje část byla v ní.

„Čím jsem si zasloužil takový druh probuzení, a jak to udělám znovu?“ Zamumlal jsem, když jsem se odtáhl od jejích rtů.

Usmála se a zavřela oči. „Jenom se snažím udržet svého pana Nejužitečnějšího-hráče šťastného,“ zamumlala.

„Hej.“ Jemně jsem ji popadl za bradu, aby otevřela oči. Byly podlité krví a trochu rozmazané. „Už nikdy znovu to dělat nemusíš a já s tebou stejně budu šťastný.“

„Opravdu?“ Její hlas byl dnes ráno trochu chraplavý.

„Jo, ale ať tě nic nenapadá.“

Zachichotala se, ale změnilo se to na zasténání.

Ušklíbl jsem se. „Někdo má kocovinu.“

Znovu zasténala. „Ať odejde.“

Zasmál jsem se a vyskočil jsem z postele. Vytáhl jsem pár volných tepláků, protože jsem si nebyl jistý, kdo je v obýváku, a pak jsem opustil pokoj.

Očekával jsem, že uvidím Braedena na gauči, ale nebyl tam. Na jednom polštáři byla prohlubeň z jeho hlavy a bylo tam několik přikrývek, ale byl pryč. Nikdy předtím se mi nestalo, že by vstal a odešel tak brzy.

Nikdo jiný v domě nebyl, naštěstí, tak jsem šel do kuchyně, popadl jsem láhev vody a něco na bolest ze skříňky.

„Tady,“ řekl jsem Rimmel, když jsem byl zpět v pokoji. Posadila se a já ji dal pilulky a vodu. Uznale je polkla.

Vypadala trochu bledě a já se zamračil. „Tvůj žaludek je v pořádku?“

Přikývla. „Myslím, že ano. Jen trochu žaludeční nevolnosti. Z větší části mě bolí hlava a cítím se zmateně.“

„Budeš v pořádku, zlato. Vypij tu vodu.“ Naklonil jsem se, abych ji políbil na čelo.

V druhé místnosti se zabouchly přední dveře. „Kafe!“ Zakřičel Braeden.

Tak proto byl pryč. „B. tě opravdu musí mít rád, Rim,“ řekl jsem. „Mně nikdy pro kávu nedošel.“

Zasténala.

Zasmál jsem se a zamířil ke dveřím. „Nechám tě v klidu odpočívat.“

„Copak ty nemáš kocovinu?“ Vykřikla za mnou.

Braeden se zasmál z kuchyně. „Říkal jsem ti, že je příliš malá!“

„Ne, zlato. Jsem velký kluk. Dokážu zvládnout alkohol,“ škádlil jsem ji.

V kuchyni měl Braeden stále na sobě moje džíny a mikinu, kterou mu dala Rimmel, byla přehozená přes jednu ze židlí. Díval se na mě trochu bledýma očima, když se posadil ke stolu a napil se toho, co vypadalo jako obrovská káva. Ve středu stolu byla obrovská krabice s koblihami.

Ukázal na kávu a já si šel jednu vzít. Zavrtěl hlavou. „Ta je pro Rim.“

„Ty víš, jakou si dává kávu?“ Zeptal jsem se podezřívavě.

Odmávl mé podráždění. „Je to holka. Všechny holky mají rády tyhle nařasené nápoje plné volánků.“

Zakabonil jsem se, protože mě dostal.

Zvedl jsem druhou kávu u držáku a dal si doušek. Byla černá. Možná jsem nepil tyhle nařasené holčicí nápoje, ale ani jsem nepil svou kávu černou.

Natáhl jsem se do ledničky, vytáhl smetanu a nalil si ji do kelímku.

Podal jsem ji Braedenovi a on zavrtěl hlavou. „Už jsem ji použil.“

„Jak velký nepořádek je venku?“ Zeptal jsem se a posadil se naproti němu.

Zvedl víko od krabice s koblihami, jednu popadl a polovinu z ní si zasunul do pusy. „Obvyklý povečírkový nepořádek.“

Rimmel se objevila ve dveřích kuchyně. Její vlasy byly rozcuchané, její brýle byly pokřivené a neměla na sobě žádné kalhoty.

„Umm, myslím, že jsi něco zapomněla,“ řekl jsem jí.

Nakrčila nos. „Nezapomněla jsem si učesat vlasy. Jen se na to necítím,“ zahudrovala.

Braeden se zasmál. „A co tvoje kalhoty?“

Její oči se rozšířily a podívala se dolů na holé nohy. Pak pokrčila rameny. „Tahle košile je tak dlouhá, že mi jsou stěží vidět kolena.“

Oba jsme ji sledovali, když vytáhla židli a ponořila se do ní. Své válenky měla v ruce, a když si je natahovala, dala mi pohled na své kalhotky, jak zvedla nohu.

Podíval jsem se na Braedena, abych se ujistil, že se nedívá, ale byl zaneprázdněn další koblihou. Popadla kávu ze stolu a posadila se před něj.

Uznale si povzdechla a obalila ruce kolem kelímku. Usrkla si a pohlédla na Braedena. „Jak jsi věděl, že mám ráda mocha?“

„Protože jsi holka.“

„Ach,“ řekla a vrátila se ke své kávě.

Braeden k ní popostrčil koblihy a ona udělala obličej. „Kafe, ano. Koblihy, ne. Stále si nejsem jistá, že se můj žaludek nebude vzpírat.“

Popadl jsem z krabice borůvkovou koblihu a ukousl si obrovský kus. Braeden mě následoval. Rimmel nás sledovala a řekla, „Nechápu, jak se vy dva udržíte ve formě.“

„Sezóna skončila,“ vysvětlil Braeden.

Přední dveře se znovu otevřely a zavřely, a já jsem vzhlédl ve chvíli, kdy moje matka vrazila do kuchyně. Rimmel vedle mě ztuhla a posadila se na židli trochu rovněji.

„Paní A.!“ Řekl Braeden.

„Ahoj, Braedene,“ řekla a podívala se na něj s úsměvem na rtech.

Moje matka měla Braedena ráda. Vždycky měla, už od té doby, co jsme byli děti.

„Co se děje, mami?“ Řekl jsem, i když jsem věděl, že dostanu přednášku o tom, jak velká párty to byla včera večer.

„Jen jsem ti chtěla říct, že není potřeba po včerejší noci uklízet. Najala jsem úklidovou firmu. Měli by tu být každou chvíli.“

Sladký.

„Vy jste hubená,“ řekl Braeden a kopl do prázdného místa vedle sebe. „Přinesl jsem vám koblihu.“

„Víš, že nejím koblihy, Braedene,“ řekla rozhořčeně. I když v jejím tónu byla i náklonnost.

„Mají posypku.“

„No, myslím, že když už jsem tady a mám kávu…“ Ukázala na hrnek v ruce.

Rimmeliny oči málem vypadly z důlků, když si má matka sedla na židli, kterou jí Braeden vytáhl. Natáhl se a položil na ubrousek koblihu s posypkou a posunul jí ho přes stůl.

Rimmel se na mě šokovaně podívala.

Mrknul jsem na ni.

„Táta je doma?“ Zeptal jsem se.

„Ano, je.“

„Musím s ním dneska mluvit.“

Znovu jsem cítil Rimmeliny oči, ale tentokrát jsem nejednal, jako že jsem si toho všiml. Nechtěl jsem jí před matkou říkat o soudním zákazu, který jsem chtěl.

„Také jsem přišla, abych ti připomněla dnešní večeři,“ řekla mamka.

Kurva. Úplně jsem zapomněl na dnešní večeři.

„Oslavíme tvé včerejší vítězství.“ Pak se její oči stočily kolem mě. „Stále máš v plánu přijít, Rimmel?“

Rimmel přikývla. „Ano, děkuji.“

„Večeře s nájemníky,“ vyštěkl Braeden. „Buďte hodní na mou malou sestřičku, paní A.“

Paní Andersonová pohlédla na Braedena. „Malou sestřičku?“ Vypadala překvapeně.

Přikývl. „Je teď rodina.“

Mamka se zamyslela a položila kávu. „Takže ji máš rád?“

Rimmel ztuhla a chtěla zaúpět. „Mami,“ varoval jsem ji ostře.

Braeden se zasmál. „Jasně, že jo.“ Pohlédl na mě. „Rimmel je v pohodě.“

Mamka znovu pohlédla na Rimmel, její oči byly o malinko měkčí. Možná, že Braedenovo schválení by mohlo pomoct zbavit se jejího postoje vůči mé přítelkyni.

„Tak dobře. Uvidíme se dnes večer na večeři.“ Vzala si hrnek a vstala. „“Braedene, víš, že jsi tu vždy vítán. Budeme mít jídlo z té italské restaurace, co je na konci ulice.“

„Moje oblíbená,“ řekl Braeden. „Ale nemůžu. Budu večeřet se svojí rodinou.“

„Dobře, pozdravuj ode mě svou matku.“ Než opustila místnost, podívala se na Rimmel. „Možná si učesej vlasy, než budeme jíst.“

„Mami!“ Vyštěkl jsem.

Rimmel vypadala, jako by se chtěla schoval pod stůl. Zasténal jsem, když se přední dveře zavřely.

Braeden se zasmál a otočil se k Rimmel. „Nedělej si starosti, doučovatelko. Je na tebe tak tvrdá jenom proto, že ví, že je to s tebou vážné.“

„Myslíš, že ano?“ Zeptala se nadějně.

Přikývl.

Doufal jsem, že má pravdu, protože jsem neměl v plánu nechat mou matku, aby se k Rimmel chovala, jako ke kusu hovna. Dnešní večeře se může ubírat dvěma směry:

1) Mohl by to být začátek vztahu mezi mými rodiči a ženou, kterou miluju.

nebo

2) Mohla by to být cesta přímo do pekla.