Checkmate:TIR - 6. kapitola

Překlad: Lanuszka

Drew

Dva dny do svatby…

Tento týden utekl a moje sestra bude brzy vdaná za mého nejlepšího kamaráda.

Přijedu na zkušební večeři včas, protože neexistuje, že bych byl tím, kdo Violu nastartuje. Už je opět ve svém nevěstozilla-módu a já jsem dostal od Travise varovnou SMS super-brzy ráno po mé směně. Po všechny ty roky jsem viděl Violu ve stresu maximálně ze školního projektu a finále, a zatímco přeřazuje na svou hyper rychlost, začne být emotivní. Nejlepší je prostě jít s proudem.

Naše matka jí dává všemožné instrukce, zatímco se připravuje orchestr. Travis si stoupne za mě a poplácá mě po zádech. Sáhne do saka a dá mi krabičku se snubním prstenem. Moje oči se rozšíří.

„Neztrať to. Uvnitř je opravdu prsten,“ říká Travis. Matka je zaneprázdněná párováním svatebčanů. Andy, Travisův bratranec, stojí hned za mnou a vtipkuje s Ashley. Jsem opravdu rád, že ho Travis pozval na svatbu. Je to vtipálek, co si pamatuju. Courtney za mnou přichází s velkým úsměvem na tváři a já musím zahnat všechny myšlenky, které mi proudí v mysli.

„Aspoň předstírejte, že se máte rádi,“ říká matka a strčí Courtney a mě blíž k sobě. Letmo se rozhlédnu a usměju na Court, ona mi úsměv vrací.

„Teď se do sebe zavěsíte a projdete uličkou, když řeknu: běžte. Je to velmi jednoduché, ale načasování musí být správné. Rozuměli?“ Matka se pasovala do role svatební koordinátorky, což všichni kvitují – až na Violu.

Stočím pohled na Violu, která je za námi s naším otcem. Mrknu na ni a ona se na mě usměje zpět. Travis stojí v přední části kostela s knězem, čeká s nejopravdovějším a nejšťastnějším úsměvem, jaký jsem u něj kdy viděl. Říct, že jsem za ně šťastný, je slabé slovo. Jsem zkurveně nadšený.

Stojím vedle Travise a dívám se, jak jdou holky uličkou. Courtney je poslední před Violou, a když se podívám Travisovi do očí, pokývne mi hlavou a vrátí svůj pohled zpátky na mou sestru. Vím, že to teď není reálné, ale způsob, jakým se na sebe dívají, je nakažlivý. Oni mají tu všezahrnující syrovou lásku, kterou jednoho dne najdu.

Kněz si odkroutí to svoje, já předám prsten a oni se políbí. Housle zahrají svatební pochod a Viola s Travisem odcházejí, potom Courtney a já, následováni všemi ostatními.

Když se dostaneme do zadní části kaple, vidím, jak Courtney pláče, ačkoli se celou dobu smála.

„Potřebuješ kapesník?“ ptám se.

„Ne.“ Popotáhne. „Tohle se mi stává na svatbách pokaždé.“

„Jsi roztomilá,“ řeknu a přísahám, že trošku utáhne svoje sevření. Jakmile jsme v předsálí jako všichni ostatní, Viola učiní prohlášení.

„Takže, uvidím vás všechny rozzářené v sobotu brzy ráno?“ Tak moc se usmívá, když kolem ní Travis obalí paži.

Dav vybuchne smíchy, když Courtney řekne vtip. Travis shlédne dolů na ni, jak je do mě pořád zavěšená a podívá se na mě, a je tak přirozené, že jsem si toho ani nevšiml. Cítím se s ní tak pohodlně.

Courtney mě nakonec pustí. Jde k Viole a vymění si velké objetí. Stojí tam v objetí, plačící před všemi, řasenka jim stéká po tvářích. Travis přijde za mnou, obejme mě a dělá si z toho srandu – předstíráme, že si vzájemně pláčeme na ramínku. Obě se otočí a Viola mi ukáže prostředník.

„V kostele? Řeknu to knězi,“ vtipkuju.

Ona vzdechne. „Nemůžu uvěřit, že jsem to udělala v domě Božím.“

„Drew si to zaslouží,“ dodá Courtney, smějící se na mě.

Zatřesu hlavou směrem k ní. „Já z tebe ty hovadiny vylechtám.“

Hodí na mě významný obličej, než spolu s Violou odkráčí.

Travis stojí blízko u mě a sleduje je odcházet.

„Takže…“ Travis pokračuje.

„Ano?“ Jsem zmatený jeho tónem.

„Ty a Courtney konečně děláte špinavosti?“

Mačkám svůj nos a udělám krok zpět. „Ne, chlape. Víš, že to takhle není.“

Zazubí se, tře si strniště podél čelisti a záměrně se na mě dívá. „Když to říkáš. Každopádně by to bylo víc důvěryhodné, kdyby ses neculil jako blázen.“

„Jestli nechceš mít monokl před svatbou, Kingu, neprovokuj.“ On ví, že kecám, ale i tak se do mě zabodne pohledem.

„Viola by sama připevnila tvou hlavu na Ježíšův kříž.“

„Jo, co se týče pomsty, je v tom dobrá.“ Směju se a vím, že dostane náhled. Viola a on se skoro pozabíjeli, než si konečně vyznali svoje city a dali to dohromady.

„Jo, je dobrá v tom, získat, co chce.“ Dívá se na mě a směje se. „To musí být Fisherovská záležitost.“ Chechtá se, pobavený.

„No, brzy bude Kingová,“ říkám. „Ona je tvoje odpovědnost,“

„Ona bude brzy mou královnou,“ říká Travis, když se přes místnost dívá na Violu.

„Vy dva jste nechutní.“

Vyprskne smíchy. „Já vím. A miluju to. Nemáš tušení, jak neslušná dokáže tvá sestra být.“

Nepřípustné. „A nikdy, nikdy, nikdy to nechci vědět.“

Courtney

Den do svatby…

V práci jsem se stala profesionálním snílkem za dne. Travis požadoval, abych v minulém týdnu chodila do práce tolikrát, že teď je to interní vtip. Dokonce i když zrovna pracuju, požaduje, abych šla do práce. Tři týdny jsem používala omluvu, že je to svatební týden, a doteď to fungovalo, tak chci na té vlně zůstat, dokud můžu. Ale za hodinu začne rozlučková párty a já jsem pro holky naplánovala tolik zábavných věcí. Bohudíky, Travis souhlasil, že si můžu vzít placený půlden. Kdyby ne, Viola by mu zatrhla na týden sex. Toto jsem si naprosto vymyslela, ale věří mi natolik, aby to nezkoušel.

Ostatní holky na párty byly Violiny spolubydlící z koleje. Ashley a Kayla jsou zlatíčka a za posledních několik měsíců se z nás staly skvělé kamarádky. Bonusem je, že všechny máme rády stejné věci, takže plánování bylo jednoduché, kromě faktu, že si všechny žádaly Drewa, aby byl striptérem pro dnešní noc. Musela jsem jim připomenout, že je to Violin bratr a jak divné by bylo, vidět noc před svatbou jeho žhavý malý zadek. Zatímco pro Violu by to byla jizva na celý život, já bych na to nikdy nezapomněla. Ale bylo to velké NE.

Travis pronajal na odpoledne lázně a limuzínu, aby vyzvedla Violu a stavila se pro všechny holky. Bude to mimóza, manikúra a pedikúra, pak půjdeme do karaoke baru v centru. Pro Violu mám roztomilou malou šerpu a korunku a taky šerpy pro zbytek holek. Moje má vpředu napsáno Hlavní družička a ostatní říkají Družičky nevěsty. Plánujeme mít dnes v noci klasickou holčičí rozlučku se svobodou. Budeme ty nejvíc sexy a nejchytřejší ženy v celém Sakramentu a já se nemůžu dočkat, až půjdeme ven a uvolníme se.

Přesně na čas mě u domu vyzvedne limuzína a já se ujišťuju, že mám s sebou kabelku a tašku s převlečením. Jsem tak zatraceně natěšená, že to můžu těžko potlačit. Vyšplhám dovnitř a vidím točící se disko kouli, která odráží střípky různobarevných světel vzadu v limuzíně. Hudba je rozjetá a drinky tečou.

„Party už začala? Beze mě?“ ptám se a ony pozvednou sklenice a na oplátku na mě zapiští. Mé štěstí nemůže být větší, když si sednu vedle své nejlepší kamarádky na celém širém světě. Mohutně ji obejmu a ona mi do ruky dá drink.

„Oh, přestaň, Court. Jestli teď začnu brečet, odpadnou mi moje falešné řasy,“ říká Viola.

„Mám tě tak moc ráda a jsem za tebe nadšená. Je ze mě totální emocionální troska.“ Ovívám si obličej. „Tohle se mnou svatby dělají, ale tvoje bude ta nejspeciálnější, na které jsem kdy byla.“

„Ááá, moje malá citlivá Jižanka.“ Zachichotá se. „Nestěhuju se pryč.“

„To už bych nikdy znovu nedovolila. Když jsi to udělala posledně, v podstatě jsi mě donutila vyznat ti svou nehynoucí lásku.“ Směju se, když si vzpomenu, co všechno se událo za poslední rok. Odešla do Bostonu před několika lety a bylo to šest mých nejhorších měsíců v životě. A samozřejmě taky Travisových.

Nicméně nás každý krok dovedl k této chvíli a v dobrém i ve zlém si Viola zítra bere lásku svého života. Uvědomím si, že se jeden bude muset smířit s tou kravinou o jednorožcích a duze. Její příběh není perfektní, ale je překrásný a já jsem velice poctěna, že jsem toho součástí.

Kayla se na nás směje, když přeleje šampaňské přes okraj mé skleničky. „Díky, cukrouši.“ Opravdu ji mám ráda a jsem šťastná, že jsme se v posledních několika měsících staly kamarádkami.

„Není zač, pusino!“ odpoví, čímž mě dostane.

Limuzína dorazí do lázní a řidič nám otevře dveře. Všechny se vysoukáme ven a vypadáme jako supermodelky s perfektními vlasy, dlouhýma nohama a přiléhavým oblečením. Když se převlečeme na masáž, žena nám přinese naše mimózy spolu s kyticí květin a kartičkou pro Violu.

Viola ji otevře a já se jí dívám přes rameno a čtu.

Miluju tě, má Královno.

Široce se na mě usměje, zavře ji a položí si ji na srdce, pak povzdechne.

„Ó můj Bože. Vy dva,“ říkám s úsměvem. „Tým Traviola pro vítězství.“

„Ty budeš hned Tým Drewtney,“ říká, asi jí alkohol zatemnil mozek.

„Nechápu tvoje naděje.“ Odfrknu.

Jsme zavedeny do masážní místnosti, kde jsou nachystané čtyři masážní stoly. Jediný mužský masér si vybere mě a z nějakého důvodu se cítím, jako bych vyhrála soutěž The Bachelor (pozn.: ženy soutěží o srdce atraktivního svobodného muže, u nás se vysílalo, tuším, pod názvem Vem si mě!) když jeho silné ruce krouživě masírují můj krk.

„Jsi tak napjatá,“ říká a jediné, co chci říct je tak určitěěě, ale raději mlčím. Ponoří prsty hlouběji do mých svalů a já se v jeho silných rukou roztékám. Pro jednou si přeju, aby všechny ty věci dopadly dobře.

Po našich masážích mu tupě poděkuju a rozhlédnu se po místnosti. Když vstupujeme do salónu na manikúru, každá z nás má v tváři prodělaný orgasmus. Točí se mi hlava a mé tělo je tak uvolněné; cítím se divně.

„Ten tě tak zvalchoval,“ říká Viola, když si sedáme jedna vedle druhé. Kayla sedí z druhé strany.

„Přeju si, abych měla tolik štěstí a dostala ho. Zatracená holka,“ říká a směje se, šťastná, že jsem já byla ta vyvolená.

„Kéž bych dostala jeho číslo,“ říkám, přičemž si dělám skoro srandu, když se naše nádobky plní horkou vodou.

„Jsme naprosto uvolněné, když si dopřáváme masáž nohou, teplý vosk a ručníky spolu s pedikúrou. Pokaždé, když ta žena spustí tu masážní věc na mých nohou, začnu se chichotat, což způsobuje hromadný smích všech ostatních.

„Já za to nemůžu, že jsem lechtivá jako prd- no, však víte,“ zastavím se a pevně se chytím křesla, když sebou zkouším necukat, jak se směju. To se mi stává pořád.

Viola sedí v křesle a se zavřenýma očima odpočívá. Vím, že kdybych se to odvážila udělat, za pět vteřin bych byla venku, aniž by se dotkli mých nohou.

„Jakou barvu máte ráda?“ ptá se žena, která se stará o moje chodidla.

„Děvkovsky rudou,“ vybreptnu. Kayla a Ashley vybuchnou smíchy.

„Já chci taky děvkovsky rudou,“ říká Viola a tak nám dají stejnou barvu.

Když je pedikúra za námi, dostaneme naši manikúru a necháme to uschnout, než zamíříme do zadního pokoje pro oblečení.

„Slečno,“ říká žena za pultem Viole s krabicí, obalenou velkou červenou mašlí. „Bylo mi řečeno, že vám to mám dát, až budete hotové.“ Otevře krabici a jsou tam ty nejpřiléhavější černé šaty, co jsem kdy viděla. Její oči se rozšíří.

„To myslí vážně?“ ptá se mě.

„Myslím, že jo,“ říká Kayla, když si je k sobě přiměřím.

„Obleč si je! Chci to vidět,“ říká Ashley a všechny čekáme, až se Viola převlékne. Když vstoupí, spadne mi brada.

„Ty kráso!“ Nemůžu si pomoct. „Žhavé!“

Směje se. „Jo?“

Všechny kýváme a souhlasíme.

„Travis ví, co se sluší a očividně zná tvé největší přednosti,“ říká Kayla.

Viola je tak sakra šťastná, že je to nakažlivé.

Jakmile jsme oblečené a make-up obnovený, podívám se na telefon. Je skoro šest. Další na řadě je večeře a pak to jdeme roztočit na karaoke.

Když vycházím z lázní, pan Žhavý-masér-žhavé-ruce mě potká ve vstupní hale a dá mi své číslo. Samozřejmě si ho vezmu a než vykročím ze dveří, mrknu na něj. Nepodívám se zpátky, všechno, o čem uvažuju je, jestli zná Kámasútru. Jak skvělé rozptýlení by to bylo.