Checkmate:TIR - 18. kapitola

Překlad: Lenuszka

Drew

Šéf potřeboval mimořádnou pomoc a já jsem se dobrovolně přihlásil na službu v pátek. Je to na houby, protože jsem chtěl zůstat doma s Court, ale když se vás zeptají, jestli můžete do práce, odpověď by vždy měla být ano. Jedna moje část nechtěla ten telefon zvednout, ale s nechutí jsem to udělal. V době, kdy jsem v pátek skončil službu, v kuchyni na lince máme pět set čerstvě upečených muffinů, uložených v krabicích prakticky až do stropu. Směju se, odepnu si košili a povytáhnu, na stůl položím svou zbraň a odznak a jdu do ložnice ke Courtney. Rozrazím dveře a zjistím, že tam není. Vím moc dobře, kde je, shodím boty a mířím do své ložnice.

Teplá záře světla z lampičky osvětluje její obličej. Na vteřinku jen tak stojím a studuju její jemné rysy, a divím se, jak jsem si vůbec někdy zasloužil šanci být s ní. Potom, co si sundám pásek a kalhoty, shodím i ponožky a vlezu k ní do postele. Když zvednu přikrývku, nemá na sobě vůbec nic.

„Chyběl jsi mi,“ říká.

„Ty mi také. Voníš tak lákavě, jako borůvky a cukr.“ Obejmu ji a políbím měkkost jejího krku.

„Jsi studený.“ Ztuhne, když se jí hrudí přitisknu k zádům.

„Tak mě zahřej.“

Natlačí proti mně zadeček a já myslím na všechny špatné věci, které chci udělat, ale vidím, že je vyčerpaná. Po takovém množství muffinů jí dal Travis den volna; ale jsem si jistý, že s tím má co dělat Viola.

„Dlužíš mi vrcholné zážitky,“ připomene mi s malým úsměvem. O pár minut později slyším, jak se jí dech ustálil a vím, že znovu usnula.

„Už máš moje srdce,“ zašeptám.

Je pro mě těžké usnout. Tolik se mi toho honí v hlavě. V době, kdy je moje tělo dostatečně uvolněné k spánku, zdá se, jako by neustále zvonil budík. Vzbudím se vyčerpaný a v prázdné posteli.

Když se posadím, Courtney přijde s dvěmi šálky kávy, přesně, jak to mám rád – černé. Dá mi šálek a já se postavím, abych ji políbil, pak zívnu. Už má na sobě modré džíny a černou košili, která jí visí z ramen. Chci políbit každou píď její kůže a ona si toho všimne.

„Obleč se, kovboji. Nemůžeme přijít pozdě.“

„Nemáme dvacet minut?“ usměju se na ni.

„Tak moc si přeju říct ano a chci říct tak špatné ano, ale nemůžeme, protože když přijdeme pozdě, exploduje mi mozek a Kayla už na nás čeká.“

Lehce se usměju. „Okay. Myslím, že toho budeš litovat.“

„Už lituju.“

Obleču si džíny a polo tričko s logem Sakramentského policejního oddělení, které nosíme pro zvláštní příležitosti jako je tahle.

Courtney rozšíří oči, když vejdu do obýváku. Došourá se ke mně a přejede prstem po našitém znaku a mým jménem pod ním, který je na mé levé kapse.

„Strážníku Fishere,“ řekne šibalsky.

„Jak vám mohu pomoci?“

Postaví se na špičky a líbá mě pomalu a smyslně. Když se od sebe odlepíme, dýchá prudce a zírá na mé rty. Mé srdce splašeně tluče a na chvíli se nestarám, že přijdeme pozdě.

„Seru na to! Nemůžeme prostě zůstat doma?“ Vystrčí spodní ret a našpulí ho.

„A sami sníme pět set muffinů?“

„To by nebyla ta nejhorší možná věc.“ Zakření se.

Přitáhnu si ji zpátky k sobě a naposledy ji políbím, než začneme nakládat muffiny do auta.

Do městského parku, kde se každoročně koná benefice za padlé policisty, přijedeme včas. Je to velmi emocionální a připomíná mi to, jak může být moje práce ve své podstatě nebezpečná. Na akademii nám vštěpovali, že každý den, kdy si oblečeme uniformu, může být náš poslední. Bez ohledu na riziko, dobrovolně jsem přísahal, že budu chránit své okolí. Příležitosti jako je tato potvrzují mé poslání.

Přijedeme a Kayla běží po trávníku s obrovským úsměvem na tváři a vezme tolik muffinů, kolik unese. Jsem šťastný, že je tady a jsem si jistý, že Logan taky, ačkoli si to nechce přiznat.

„Tady jste vy dva. Trvalo vám věčnost se sem dostat,“ říká vzrušeně.

Courtney se směje a protočí oči. „Jsme tu o deset minut dříve. Jak dlouho už jsi tu?“

„Hodinu. Právě jsem pomáhala postavit náš stan blízko oslavě u pódia.“

„Po Loganovi ani památky?“ Courtney natáhne jeho jméno a já si můžu jen představovat, co říkají o mně. Musím se smát, jak rychle se v jejich konverzaci ztratili.

Vyložíme první várku muffinů a Logan přijde a pomůže se zbytkem. Kayla permanentně ožívá, když ho vidí a zkouší konverzovat. Dost překvapivě jí on vlastně odpovídá. Kayla se učí být ne příliš ambiciózní, což je dobré. Jednoho pěkného dne Loganova tvrdá slupka pukne.

„Kruci, to je tuna muffinů,“ říká a bere tolik, kolik jen může. „Měl bys cítit vinu za to, žes je nutil to napéct.“

„Nebylo to zas tak zlé,“ říká Kayla a mrkne na mě, když je ukládá na stůl.

Courtney se směje, když rozprostře skoro sto muffinů. Voní to jako nebe.

„Oh, on zaplatí.“ Zvedne ke mně oči a vím přesně, na co naráží. Ztěžka polknu a Logan zatřese hlavou s úsměvem na rtech.

Několik dalších žen přijde a pomůže Courtney a Kayle. Jsou tak přirozené v tom se zapojit a pomoct, kde je třeba. V duchu si udělám poznámku, že příští rok je nahlásím jako dobrovolnice na dvojnásobné množství muffinů, i když myslím, že mě všechny zabijí.

Dav se zvětšuje a vím, že událost začne každou minutou.

Jako na zavolanou nás s Loganem vezme šéf stranou. Otevírací ceremoniál začíná a Logan byl požádán, aby řekl několik slov na úvod. Před několika týdny by mě vzal stranou a zeptal se, jestli bych se k němu na pódiu připojil jako jeho parťák a bratr v modrém.

Loganův předchozí parťák byl jeden z policistů, kteří před lety zemřeli ve službě, a to jen dává smysl, aby promluvil o jeho povaze. Rodiny všech padlých policistů byly požádány, aby se zúčastnily, a my jim darujeme plakety za oběť, kterou museli vydržet. Všechny dnes vydělané peníze půjdou na stipendijní fond na počest těch, které jsme ztratili.

Nějaká dívka zpívá národní hymnu a po úvodu od šéfa, posloucháme, když trumpetista hraje taps (https://www.youtube.com/watch?v=WChTqYlDjtI). Pokaždé, když slyším tuhle píseň, dotýká se mě to. Je těžké to poslouchat, aniž byste cítili nějaký druh emocí. Stojíme v pozoru, dokud píseň neskončí. Rozhlédnu se po rodinách, kterým po tvářích tečou slzy, a zajíknu se. Park je v naprostém tichu a jediné zvuky, které slyšíme, jsou od projíždějících aut na ulici.

Logan vystoupí, pročistí si hrdlo a dá se dohromady. Mluví o odvaze mužů, které kdysi znal a já stojím hrdě vedle něj. Mám vyhlídku na dav a dívám se na Courtney, a její oči nikdy neopustí ty mé. Můžu říct, že se jí dotkla jeho slova, ale také vidím smutek, který je vepsaný v celé její tváři. Není jednoduché mluvit o policistech zabitých ve službě, ale Logan to pojal klidným a rozvážným způsobem.

Mezi mnou a Court proudí nevyřčená slova a je pro mě těžké nejít k ní a hned teď ji neobejmout a říct jí, že všechno bude v pořádku a já také. Ale riziko mého povolání je nesporné.

Publikum vybuchne hlasitým potleskem, když rozdáme všechny plakety a odejdeme z pódia. Logan mi potřese rukou, přitáhne si mě blíž a pevně mě obejme. Není to žádný dojímající se chlap; k čertu, jeho stěna je tlustá jako zemské jádro, ale mluvení o ztraceném parťákovi pro něj není jednoduché. S jeho původem je ztráta něco, na co si zvykl a bolí vědět, že si to uchovává uzavřené v sobě.

„Hlídám ti záda. Vždycky,“ řekne mi a já mu řeknu totéž. Koupil bych za něj kulku kterýkoli den v týdnu a bez pochyb, vím, že by udělal to samé. Několik kolegů důstojníků přijde a mluví s Loganem a beru to jako příležitost jít za Court. Když obejdu zadní část pódia, sáhne po mně jemná ruka a otočí mě.

S úsměvem se otočím, protože mě Courtney našla jako první, ale jakmile uvidím hnědé oči, moje štěstí zmizí.

Co ta tu sakra dělá?

Mia mě chytí okolo krku a přitiskne se k mým rtům dřív, než stihnu vůbec zpracovat, že stojí přede mnou. Sám cuknu dozadu, potřebuju dostat její rty z mých. Vře to ve mně, popadnu její paže z mého krku a dám jí je dolů. Uvědomím si, že je to poprvé, kdy k ní necítím absolutně nic. Žádné napětí, lásku, spojení – absolutně nic.

„Nehraj nepřístupného,“ stěžuje si hlasem, který mi leze na nervy. „Chyběl jsi mi.“

Zúžím na ni oči a skoro mi z nosu šlehají jiskry. „Co tady sakra děláš?“

„Pozval jsi mě.“

„Ne. Nejsme spolu. Proč bys tu chodila?“ Můj hlas začíná stoupat.

„Ano, pozval. Bylo to před pár měsíci. Chtěla jsem tě podpořit, jako to dělám vždycky.“

Její slova mě přichytí nepřipraveného, protože v průběhu našeho vztahu jsem ji pozýval na všechny své pracovní události a ani jednou neprojevila zájem nebo se ukázala.

„Kravina. Toto je totální kravina, Mio,“ křičím, rozzuřený, že přišla zrovna tento den.

Pozoruju ji a ona se o krok přiblíží a zruší tak vzdálenost mezi námi. Zkřížím paže na hruď a zírám na ni. „Musíš odejít.“

Dá mi ruku na rameno a promluví. „Toto není způsob, jak zacházet s láskou svého života. Miluju tě, Drew. Opravdu to chci zkusit, a aby to fungovalo, ale ty ignoruješ všechny mé telefonáty a neodpověděl jsi mi na zprávy.“

„A ani to ti nenapovědělo,“ vyhrknu, o krok od ní ustoupím.

„No, měla jsem čas o nás přemýšlet a chci udělat další krok. Chci, abychom se k sobě nastěhovali, a opravdu nám chci dát tentokrát šanci.“ Směje se, s naprosto mylnou představou o tom, co se tu děje. Slyšel jsem její slova, která slibují změnu, tolikrát, že bych je mohl recitovat doslovně. Pomalu si olízne rty a začne mě svlíkat očima, tím pohledem.

„Mio…“ varuju ji.

Postaví se přede mne.

„Poslyš,“ říkám a nakloním k ní blíž svou tvář. „Je konec. Nadobro. Nevím, kolikrát ti to budu muset ještě říct, ale měla jsi svou šanci. Mnohokrát. Už nikdy žádnou další nedostaneš.“

Než může říct slovo, otočím se a odcházím. Jsem tak nasraný; ani nemůžu jasně uvažovat.

„Je to kvůli ní, že?“ Slyším ji za sebou křičet. „Vždycky jsem věděla, že mezi vámi dvěma něco bylo.“

Otočím se, když kráčí ke mně – na tváři samolibý výraz.

„Můžeš to všechno popřít, když chceš, ale já jsem viděla, jak se na tebe dívá. Vy dva jste si někdy byli trochu moc blízko. Měla jsem to vědět,“ pokračuje.

„Vůbec nevíš, o čem mluvíš. Courtney nemá nic společného s tím, že jsi byla příšerná přítelkyně. Smiřoval jsem se s tebou příliš dlouho a jestli mě přiměl vztah s Courtney si to uvědomit, pak to bylo to nejlepší,“ vrátím jí to zpátky. Můj puls je zběsilý a konečně jsem jí řekl to, co jsem měl už před měsíci.

„No, doufám, že jí nevadí mít až druhé nejlepší. Nikdy pro ni z dlouhodobého hlediska nebudeš dost dobrý,“ plivne zpět.

„Běž si sehnat nějakou pomoc, Mio. Očividně ji potřebuješ.“ Odejdu, než jí dám příležitost k odpovědi. Skončil jsem s plýtváním času na ni.

„Toto není konec, Drew!“ Její nosový hlas se ozývá davem a lidé se otáčejí a dívají se na ni. Dělá scénu na jedné z mých pracovních událostí a to mě dovádí na ještě vyšší stupeň nasranosti, kde jsem už nějakou dobu nebyl.

Zrovna teď je jedinou osobou, kterou chci vidět, Courtney, ale jakmile se rozhlédnu davem, není k nalezení. Dojdu k prodejnímu stanu s muffiny a vidím, že už jich moc nezbylo, z čehož jsem šťastný, ale pak si uvědomím, že není ani tam.

„Hej, neviděla jste Courtney?“ Ptám se jedné z dam u stolu.

Hledám v okolí a nevidím ani Kaylu, tak se zeptám i na ni a doufám, že mi někdo řekne, co se děje.

Ta žena se na mě podívá smutnýma očima. „Myslím, že říkaly, že odjíždí.“

„Odjíždí?“

Žena přikývne a já vytáhnu klíče z kapsy a běžím přes trávník k mému pickupu. Hrábnu po svém telefonu v kapse a volám jí. Hned se ozve hlasová schránka. Kurva!

Jakmile doběhnu k parkovišti, zachytím pohled Travise a Violy, jak vytahují děti z jejich sedaček.

„Drew!“ Viola řekne nahlas, mává mi a snaží se upoutat mou pozornost. Travis se podívá s úsměvem, když rozkládá dvojitý kočárek.

„Je mi líto, musím jít. Vysvětlím později. Běžte se bavit,“ zakřičím a naskočím do auta. Nečekám na odpověď, odjíždím. Pošlu jí rychlou textovku a doufám, že odpoví, než prohledám celé Sakramento.

Musím najít Courtney.

Musím ji najít hned teď.

Courtney

Po vyslechnutí Loganovy řeči a opravdovém porozumění, jak nebezpečná jejich práce je, jsem sama trochu citlivá. Kayla taky. Vždycky jsem věděla, že být policistou je nebezpečné a že bychom měli respektovat uniformy, ale slova o Loganově bývalém parťákovi mě ovlivnily víc, než bych si myslela. Netušila jsem, že ztratil někoho tak blízkého a teď se cítím hrozně, že jsem si dělala legraci z jeho tvrdé slupky. Rozhlédnu se a vidím, jak Kayle stékají po tvářích slzy a obalím kolem ní paži. V tuto chvíli jsme trochu moc přecitlivělé.

Drew stojí hrdě vedle Logana a tam nahoře vypadá tak sakra krásně. Když se jeho oči setkají s mými, usměju se a myslím na to, že ho nikdy nechci ztratit.

Pokaždé, když si oblíká uniformu a vychází ze dveří je den, kdy se možná ke mně domů nevrátí a tato jediná myšlenka mě ničí. Mou myslí probíhá příliš mnoho hrozných scénářů a chci to zastavit.

Jakmile Logan a Drew sejdou z pódia, mám pocit, že potřebuju jen jít za ním a obejmout ho. Nechám Kaylu u stanu a pádím ho najít tak rychle, jak mu chci říct, jak moc pro mě znamená.

Hlavou mi běží všechno, co mu chci říct. Zkouším vymyslet ta správná slova, která mu řeknu. Vždycky pro mě znamenal hodně, ale po několika posledních týdnech s ním jako více než jen přátelé, tyto pocity nabyly na intenzitě a zaplavily moje srdce.

Když zahnu za roh, srdce mi poskočí a zastavím se. Úsměv z tváře mi zmizí a moje pusa spadne údivem, když sleduju, jak Mia zkurvená Montgomery jde k Drewovi a těsně ho obejme kolem krku. Aby byla moje noční můra více skutečná, políbí se. Okamžitě se mi udělá zle a cítím prázdnotu. Chci promluvit, chci vykřiknout, ale nemám slov. Můj hlas je pryč, zatímco něco v mém srdci pukne. Neschopná to déle pozorovat, otočím se a jdu pryč, jak nejrychleji můžu. Vztek ve mně žadoní, abych udělala scénu, ale odmítnu to udělat tady a kvůli ní.

Srdce mi splašeně tluče, potřebuju se dostat pryč. Všechny mé nejistoty se řítí zpátky, a cítím se tak zasraně hloupě. Vím, že spolu něco prožili a vypadá to, že to bude vždycky někde vzadu v mé hlavě, kdykoli budu přemýšlet o tom, že jsme s Drewem opravdu spolu. Nemůžu zastavit myšlenky, které vyplouvají, o tom, jak ji miloval a jestli se přes ni takhle dostal?

Drew mi mnohokrát říkal, že skončili a já jsem mu věřila, ale vidět je spolu je pro mě, jako bych byla nakrmená lží. Možná tomu věří, když to říká, ale jeho činy teď mluví jinak. Hluboko v srdci vím, že je Drew lepší a nikdy by mě záměrně nezranil, ale bez ohledu na to potřebuju pryč.

Než mé emoce přetečou, zamířím ke stanu. Popadnu Kaylu a zeptám se, jestli můžeme zmizet. Jakmile vidí výraz v mé tváři a zaregistruje, že jsem viditelně rozrušená, neváhá a kývne. Poděkuju jí a vypnu si telefon. Potřebuju čas, abych si utřídila myšlenky, než ho znovu uvidím nebo s ním budu mluvit. Protože jako spolubydlící se mu nevyhnu.

Několik minut jedeme v tichu a já zírám ven z okna a snažím se přijít na smysl toho, co jsem viděla. Drew a Mia. Co tu k čertu ona dělala? Zatřesu hlavou, projdu si každý scénář a Kayla mě nenutí ke konverzaci, dokud nezaparkuje na prázdném parkovacím místě.

„Hodláš mi říct, co se stalo?“

„Mia…“ Ani nemůžu dokončit větu.

Zúží oči. „A?“

Ztěžka polknu a ujistím se, že přetlumočím přesně to, co jsem viděla. Kayla se na mě podívá smutnýma očima. „Chci jí nakopat prdel.“ Já jsem tam měla nakráčet a nakopat její hnusou prdel.

„Postav se do řady,“ rozčílí se.

„Věděla jsem, že ji nemám ráda od chvíle, co jsem ji potkala, ale když zkoušela sabotovat vztah Travise a Violy, věděla jsem, že je duševně chorá. A potom, co jsem sledovala, jakým způsobem s Drewem celé roky zacházela…“ Moje slova blednou.

Sedíme na prázdném parkovišti několik minut a já si vzpomenu, že jsem si vypla telefon. Jsem si jistá, že už Drew zjistil, že jsem pryč. Místo dalšího vyhýbání zapnu svůj mobil a čekám. Mám hlasové zprávy a balík textovek. Zhluboka se nadechnu a otevřu je.

D: Kam jsi odešla?

D: Haló?

D: Court, musíme si promluvit. Zavolej nebo napiš zpátky. Prosím.

Poslední textovka způsobí, že se mi rozbuší srdce. Může být možné, že Mia chce zpátky do jeho života a on je ochotný nechat všechno, co máme? Vlastně, co přesně máme? Ano, bereme to pomalu, ale nikdy jsme nemluvili o exkluzivitě. Nikdy jsme neprobrali být oficiálně spolu. Viděla jsem je se líbat a možná, když se jejich rty dotkly, zjistil, jak moc mu chyběla. Hluboko uvnitř jsem doufala, že jí nezůstane nic víc než dávná vzpomínka. Nevěřila bych, kdybych to neviděla na vlastní oči.

V: Courtney, kde ksakru jsi? Všechny tvé muffiny jsou vyprodané, než jsem si je stihla koupit!

V: Bezva, tvůj mobil musel znova umřít. Kolikrát ti mám říkat, aby sis ho nabila!

C: Zavolám ti později. S těmi muffiny je to skvělé.

Vím, že má děti a její telefon je pravděpodobně na dně tašky s plenkama, takže nečekám na její odpověď.

„Kay, můžeš mě zavézt domů?“ ptám se.

„Jsi si jistá?“ V obličeji se jí zračí starost.

Kývnu a ona nastartuje auto a zamíří na druhou stranu města. Když zabočí do naší ulice, vidím Drewův pickup na příjezdové cestě, ale žádný mercedes. Díky Bohu. Dýchá se mi snáz, když vím, že ho nenásledovala zpátky do domu. Kayla zajede ke kraji a na chvilku tam jen sedíme.

„Chceš, abych na tebe počkala?“

„On se nezblázní a nevykopne mě nebo tak. Drew je duševně vyrovnaný. Jen si potřebuju srovnat pocity a fakta, než to tam půjdu překazit.“

Chytne mě za ruku. „Jestli budeš potřebovat, abych tě zachránila nebo přinesla vodku a čokoládu, napiš mi, okay?“

Směju se. „Dohodnuto.“

Zhluboka se nadechnu a vydám se k domu. Nějak v sobě najdu kousek odvahy a otevřu dveře. Když vejdu dovnitř, Drew sedí na gauči a jakmile mě spatří, spěchá ke mně.

„Court, kam jsi šla? Bál jsem se, že se stalo něco hrozného. Jsi v pořádku?“

Bolí mě se mu podívat do očí a znovu se cítím jak blbě zabouchnutá holka.

„Nejsem v pořádku, Drew.“

Studuje mou tvář, čeká, že vysvětlím, o co jde a já cítím, že mé emoce stoupají. „Mia,“ zajíknu se. „Viděla jsem vás dva se líbat.“

Drew ke mně přijde a vtáhne mě do obětí. „Court.“

„Nikdy předtím jsem necítila takovou nejistotu, ale ona… Co jste vy dva měli tak dlouhou dobu – měla jsem to odhadnout. Mé city k tobě tam byly vždycky a nemůžu zastavit myšlenky uvnitř, které říkají, že nejsem dost dobrá nebo že vaše společná minulost je o moc silnější než naše. Všechno tohle mi došlo, když jsem viděla, jak se tě dotýká.“

Snažím se zadržet slzy, ale je to tak zatraceně těžké. Drew mě nenechá jít; místo toho udělá něco, co bych od něj nikdy nečekala – políbí mě. Sama sebe vložím do toho polibku s nadějí k Bohu, že to není poslední, který s ním kdy zažiju.

Usměje se a setře mi slzu z tváře. „Cítila jsi to?“

Kývnu, srdce mi tluče a emoce víří. Když natlačil své rty na moje, bylo to, jako by na ničem na světě nezáleželo, jen na nás dvou. Takhle jsem to cítila vždycky.

Chytí mě za bradu a donutí mě podívat se mu do očí. „Nevím, co přesně jsi viděla. Ale nemám před tebou co skrývat. Mia ke mně přišla, pokusila se mě políbit a já jsem jí odstrčil a vynadal jí. Poprvé po letech jsem necítil nic. Absolutně nic. Bylo to jako - tak nechutné, jak to zní - líbat moji sestru. Byl jsem tak zatraceně nasraný a konečně jsem našel slova k tomu, co jsem měl udělat už dávno. Byl jsem v šoku, že ji tam vidím, ale věř mi, když říkám, že jedinou osobou, kterou jsem v ten moment chtěl, jsi byla ty.“

Znovu mě sevře v objetí a já ho chytím kolem krku.

„Omlouvám se,“ Drew zašeptá. „Naprosto nic to neznamenalo. Omlouvám se, že moje ex je šílená. Měl jsem si to uvědomit dříve.“

Odtáhnu se od něj a hledám jeho tvář. „Přišla jsem ti říct, jak moc pro mě znamenáš. Loganova řeč…“ těžce polknu. „Nikdy tě nechci ztratit, Drew. Tvá práce je tak… nebezpečná a…“

„Pojď sem.“ Drew mi svými prsty pročesává vlasy a já se nakloním do jeho jemného doteku. „Každý den, co si oblékám uniformu a odcházím, první věc, na kterou myslím, je zůstat v bezpečí tak, ať můžu přijít domů za tebou. Nikam nejdu.“ Směje se. „A mám nejlepšího partnera při síle.“

Moje srdce dělá kotrmelce, když dotáhne své rty k mým.

„Teď, co se týká zaplacení za ty muffiny.“

Žhavě se na mě podívá a já předvedu ďábelský úšklebek. „Vlastně jsem o tom přemýšlela.“ Přejíždím mu prstem po hrudi.

„Uh huh,“ říká, na rtech se mu formuje roztomilý úsměv.

„Můžeš říct ne, jestli chceš,“ popichuju, vím, že jeho myšlenky jsou někde jinde.

„Možná, možná ne.“

Směju se. „Ráda bych, abys se mnou jel za pár týdnů do Texasu na svatbu mé sestřenice Benity. A taky se setkal s mými rodiči a bratry.“

Jeho tvář se rozšíří ve velkém úsměvu a jsem šťastná, že vím, že není v šoku ze všech těch bláznivých požadavků. Mí rodiče a bratři o Drewovi slyšeli tolik, že je skoro šílené, že jsem se nezeptala dřív. Ale cítím, že pokud se má náš vztah ubírat správným směrem, potřebuje se s nimi setkat. Místo, aby čekal vysvětlení, přitiskne mě blíž a políbí mě na krk.

Když vzdychnu, zašeptá mi do ucha. „Dohodnuto.“