Checkmate:TIR - 16. kapitola

Překlad: Lenuszka

Drew

Donesu Courtney oběd a celou zpáteční cestu domů se nemůžu přestat usmívat, na rtech pořád cítím sladkost jejich rtů. Přál jsem si, abych ji mohl zajmout a strávit s ní zbytek odpoledne, ale vím, že by nikdy nevynechala, zvláště když je Travis pryč. Později večer vařím večeři a stane se z toho bitva důvtipu. Je tak těžké držet od ní své ruce dál, když nosí ty svoje kratinké šortky a sportovní podprsenku.

Přes víkend jsme velmi zaneprázdněni laškováním a užíváním si jeden druhého. Když se na ni náhodou podívám, moje srdce tluče trochu rychleji. Pokaždé, když se dotýkáme a když spojíme naše rty, moje tělo reaguje. S Courtney je to jiné a i když je to těžké, nechci to uspěchat. Ale ona je rozhodnutá vidět mě pod tlakem kapitulovat.

V sobotu večer se rozhodneme zůstat doma a sledovat akční filmy s tunami explozí, ale tentokrát ji držím v náručí. Je skoro děsivé, jak dobře se cítím. Po celou dobu byla tady, čekala na mě, podporovala moje volby, ať už špatné nebo dobré. Nakonec mi usíná v objetí a já ji zanesu do postele. Položím ji na matraci a když její hlava klesne na polštář, lehce vzdechne.

„Nechoď,“ sladce zašeptá a natáhne se po mně. Sehnu se, až se naše rty dotknou a usměju se. Nechci odejít a je těžké říct jí ne. Už jsem ztracený.

„Nejdu,“ říkám, vylezu na její postel, ona si na mou hruď položí hlavu a usínáme.

Neděle je tu brzy, dříve, než jsem očekával a já se budím bez budíku. Cítím se jako ve snu, když se ohlédnu a vidím Courtney. Nejsem zvyklý být s ní takto. Zívnu a pevně sevřu oči, než je znovu otevřu. Nejsem nadšený, že jsem vzhůru, protože ve tři musím do práce. A pak jsem taky slíbil Viole, že až s Travisem dorazí domů, budu na letišti.

„Court,“ šeptám, „budeme muset jít, ať nepřijdeme pozdě.“

„Mm, jen dvacet minut navíc. Můj budík se ještě nezapnul.“ Pohne se blíž ke mně a otevře s třepotáním oči. „Nesním, že ne?“ její ruka se mi sune po břiše, dokud mě nemá v ruce. „Ne.“ Směje se a polaská mi péro.

Zasténám, vím, že to musím dostat pod kontrolu dřív, než ji kompletně ztratím.

„Kdo teď nehraje fér?“ ptám se, obejmu ji pevněji.

„Tvá pravidla nejsou fér, takže jsme si rovni.“ Samolibě se usměje, než obalí svoje nohy kolem mých a přimáčkne mě.

Zaryju jí prsty do boků a ona pozvedne jedno obočí, než se proti mně začne pohupovat.

„Nechceš hrát tuhle hru, věř mi.“ Říkám.

Směje se, než se sehne a políbí mě. „Pokaždé prohraješ.“

Hodí po mě úsměvem, už ví, že vyhrála, protože každou minutu, co jsem s ní, jsem připraven vyhodit svou logiku z okna.

„Hodlám se osprchovat; jsi více než vítán se připojit, kovboji…jestli to zvládneš.“ Postaví se, otočí a podívá se na mě s úsměvem na tváři, než nakráčí do sprchy. Než opustí místnost, znovu se otočí a skousne si spodní ret. Zatřesu na ni hlavou, ale nemůžu skrýt úsměv, který se mi usadil na tváři.

„Jsi tak špatná!“ řeknu dost nahlas na to, aby to slyšela, když odchází a chodbou se rozléhá její smích. Mé tělo se úpěnlivě dožaduje, abych za ní šel, ale hlava říká ne. Už tak je dost těžké držet od ní svoje ruce a jen myšlenka na její malé vlhké tělo mě nutí tvrdnout. Když se zapne voda, vím, že není potřeba proti touze bojovat. Vstanu, dojdu ke koupelně a otevřu dveře. Ona se ještě pořád směje. Pára ze sprchy stoupá ke stropu a zrcadlo už je zamlžené.

Stáhnu si svoje trenýrky a vystoupím z nich. Courtney vykoukne zpoza sprchovacího závěsu a dívá se dolů na mou tvrdost.

„Máš plně nabito, kovboji.“ Zakření se; její mokré blond vlasy uhlazené dozadu. Udělá několik kroků dopředu, odhrnu závěs a vstoupím. Horká voda mi stéká po zádech a já z ní nemůžu spustit oči.

„K sakru, ty jsi tak krásná,“ pochválím ji. Její modré oči zachytí ty mé a na moment se v jejím pohledu ztrácím. „A nikdy v životě jsem tak zkurveně nežárlil na kousek mýdla.“ Všude po prsou má rozmazanou mýdlovou pěnu a teď si uvědomím, že když jsem s ní ve sprše, síla mojí vůle klesá.

„Oops,“ řekne, schválně upustí mýdlo a předkloní se, prdelku přede mnou, dává si na čas ho zvednout, dráždí mě do extrému.

„Do hajzlu,“ zašeptám a ona ví, že mě má, když se podívá přes rameno a skousne si ret. Jakmile se postaví, vyrvu jí mýdlo, promnu ho v rukou a začnu jí mýt záda. Masíruju jí ramena, mydlím ji po celé délce zad a ona lehce vzdychne.

„Tvé ruce… Jsou tak zatraceně dobré,“ říká a otočí se ke mně čelem. Udělá krok dopředu, naprosto smázne neviditelnou hranici, kterou jsem určil a dívá se na mě. Sebejistě mě sevře v dlani a pumpuje nahoru a dolů. Rozkoš z jejího doteku skoro nezvládám. Ona je tak zkurveně erotická a sexy a miluju, jak je ve své kůži sebejistá.

„Můžeš mě zastavit,“ zašeptá, její oči putují po mém těle, dokud se nezaklesnou do mých. Jsou to ty samé oči, které se na mě roky dívaly, a jejich poselství bylo také stejné. Chci tě. Až teď jsem ten pohled rozeznal a vítám ho, protože se na ni dívám stejně. Beze slov prosí, aby mě mohla potěšit. Měl bych to zastavit, že bychom neměli, ale nedostává se mi slov. Zdá se to být tak správné a zjistil jsem, že jsem o nás všechno zpochybňoval. Courtney je moje nejlepší kamarádka, moje spolubydlící, můj partner ve zločinu a teď je moje. Nevím, jak se to stalo, nebo jak jsme došli až sem, ale nechci, aby to skončilo.

Courtney začne zvolna, jako svou výhodu používá vodu ze sprchy, když mi rukou klouže po péru nahoru a dolů. Zasténám a ona zrychlí, přejede prstem po hlavičce. Zadrhne se mi dech a to je přesně to svolení, které potřebuje k pokračování. Do druhé ruky vezme moje koule a pokračuje v hlazení, dokud nejsem blízko. Než se vzmůžu na slovo, Courtney si klekne a dá si mě do pusy.

„Court…“

Vytáhne mě z pusy a olízne mi špičku, přivádí mě k šílenství. „Co se děje, kovboji? Chceš mě zastavit?“ zapřede, ačkoli odpověď zná. Vezmu si do dlaně její vlasy a jemně zatáhnu tak, abych se mohl dívat do jejích modrých očí.

„Chci tě tak zasraně moc,“ zavrčím. „Kriste.“

„Mm.“ Vezme moje koule do dlaní a neostýchá se strčit si mě zpátky do jejích teplých úst.

Balancuji na okraji a ona to ví, protože mám tělo celé napjaté. Přejede mi rukou nahoru po stehnech a to mi stačí. Courtney mě vezme hlouběji do pusy. Její oči se s třepotáním zavřou a zasténá, když mě polyká.

Když se postaví, obejmu ji. Nikdy jsem nic takového s nikým nezažil. Moje emoce prudce stoupají a je jich tak moc, že to skoro neumím pochopit. Když kolem mě obalí ruce, držím ji, dokud teče teplá voda.

„Bože, Court… kde jsi byla celý můj život?“

Odtáhne se a podívá na mě. Prsty jí pročesávám mokré vlasy a přitisknu dlaň na tvář. Přitáhnu ji blíž a než ji políbím, řekne mi do rtů. „Čekala jsem na tebe.“

Courtney

Je špatné, že jsem Drewovi kompletně propadla? Vím, že jsme si řekli, že to vezmeme pomalu, ale chci s ním být každou volnou minutu, co mám. Vždycky jsem milovala naše společné poflakování, ale nemít žádné hranice, moci se ho dotýkat a říkat, co chci a kdykoli to chci, se zdá jako sen. Roky jsem si představovala, jaké by to s ní mohlo být na vyšší emocionální úrovni, takže každý den svého bytí čekám, kdy se z toho snu probudím, ale naštěstí se to neděje.

Po našem malém povyražení ve sprše se oblékneme a jedeme na letiště. Vezmeme si pickup, protože Viola a Travis – a jejich obří kufry – by se do Jeepu nevešli. Celou cestu na letiště mě Drew drží za ruku a je to tak přirozené. Pokaždé, když se jeho palec o mě otře, naskočí mi husí kůže.

Dorazíme na letiště a já se nepřestávám dívat na svůj telefon, když čekám na to, až mi Viola napíše. Jakmile textovka dorazí, zaječím.

„Zrovna přistáli a čekají na zavazadla,“ řeknu Drewovi a on se na mě usměje. „Oh, a řekla jsem o nás Viole.“

Rozšíří oči. „Co jsi udělala?“

Nejprve si myslím, že bude rozladěný a bojím se, že to o nás chtěl udržet v tajnosti. Než mě přemůže nejistota, Drew se usměje. „Vlastně jsem si myslel, že jo. Nestydím se za tebe, Court. Je mi zasraně jedno, kdo to ví.“

„I Mia?“ ptám se, snažím se ho nachytat.

„Hlavně Mia.“

Srdce mi radostí poskočí a přiblížím se k němu. Nakloní se a dá mi pomalou smyslnou pusu, při které vezme do pusy můj spodní ret a saje. Jeho jazyk si hraje s mým a když zavřu oči, jsem v jeho chuti ztracená. Vylezu mu na klín a cítím, jak mi pod zadečkem tvrdne, když mi jeho ruka sáhne pod tričko a chytne moje ňadro. Než se dostaneme ke žhavějším věcem, Viola a Travis otevřou dveře pro cestující a my oba tam sedíme s očima doširoka otevřenýma. Drew vytáhne nonšalantně ruku zpod mého trička, ale je na to trošku pozdě.

„Řekl jsi, že tomu neuvěříš, dokud to neuvidíš,“ říká Viola Travisovi. „Tak, teď jsi to viděl.“

Travis se směje a něco jí zašeptá. Ona zčervená a je mi jasné, že to bylo něco perverzního.

Vstanu z Drewova klína a nemůžu se přestat usmívat. Vystoupím z pickupu a stejně tak Drew. Viola mě obejme a Travis s Drewem naloží všechno dozadu.

„Moc jsi mi chyběla,“ řekne nahlas a pak zašeptá, „a musíš mi říct všechno.“

„To mám v úmyslu. Hlavně části, které nechceš slyšet,“ zašeptám zpátky.

Uvolníme naše objetí a ona po mě střelí smrtícím pohledem a pak se zeširoka usměje. Vím, že je za mě a Drewa šťastná. To je to, co vždycky chtěla.

Po cestě do Travisova a Violina domu nám vyprávějí o výletech. Londýn zní úžasně a já jsem je donutila slíbit, že mě příště vezmou s sebou. Slyšeli jsme o hradech a Studiích Universal a jak vypravují vlak do Paříže kvůli prohlídce Eiffelovky. Oba přímo září štěstím a já jsem za ně přešťastná a nadšená, že jsou konečně doma. Postrádala jsem Viola a chytrolína Travise v práci a také jsem postrádala děti. Na chvilku si myslím, že se vše vrátí zpátky do normálu, ale když mě Drew před nimi vezme za ruku, uvědomím si, že se to rychle stalo mým novým normálem.

Než dojedeme k jejich domu, Viola promluví. „Takže, kdy se vy dva berete? Ginny a James potřebují bratrance nebo sestřenice a my už více dětí mít nebudeme.“

Otočím se, zírám na Violu, Drew se napne a promluví mateřským tónem. „Nespěcháme, Vi. Nech tomu volný průběh.“

Travis rychle změní téma. „Kdy bych měl přinést šeky na každoroční benefici?“

„Kurva,“ řekne Drew, zadívá se na mě a nálada se mu změní. Teď jsem zmatená.

„Co?“ řeknu a čekám, abych se dozvěděla, co měla znamenat jeho reakce. Srdce mi klesne a na milisekundu si myslím, že mi řekne něco hrozného, jako že tam bude Mia nebo že půjde s někým jiným. Obě myšlenky jsou stupidní, ale jeho váhání je moc dlouhé.

„Tak trochu jsem tě…no udělal jsem z tebe dobrovolnici, která upeče svoje skvělé muffiny.“ Drew se na mě chlapecky zakření a moje srdce vynechá úder. Uklidním se, protože to není tak hrozné, ale jakmile si uvědomím, co řekl, oči se mi rozšíří údivem.

„Co že jsi udělal?“

„Zapomněl jsem ti to minulý týden říct. Promiň. Můžu zavolat šéfovi a dát mu vědět, že to neuděláš. Ale oni všichni milují tvé muffiny a on se na to ptal, tak jsem myslel…“

Hluboce vydechnu. „Ne, to je v pořádku. Udělám to. Je to jen několik plechů. Ale budeš mi to muset oplatit.“ Ďábelsky se na něj zašklebím a on se na mě podívá, protože přesně ví, na co narážím.

Nervózně se zasměje a řekne, „vlastně jich potřebuju pět set.“

„Drew!“ řeknu s Violou unisono.

Teď už se Travis chechtá.

„Pět set muffinů? To mi bude trvat celé dny a to znamená spoustu vynahrazování.“

„Přijímám výzvu.“ Drewův hlas je hluboký a hrdelní.

„Nemyslím si, že ano,“ řeknu, zapomenu, že Travis a Viola jsou na zadních sedadlech, dokud se Travis znovu nezachechtá.

„Skoro mi to připomíná nás.“ Travis koukne na Violu.

„Jo, ale já bych tě kopla do koulí, kdybys mi udělal něco takového.“

„Kdo řekl, že za to jeho koule nepotrestám?“ ptám se se smíchem.

Viola si se mnou plácne, když se za ně Drew chytí. „Dámy, prosím, vynechte z toho moje koule.“

„Zasloužíš si to.“ Viola se na něj směje.

„Ona je pořád nasraná, že je zařadili do Mrzimoru,“ řekne Travis a Viola ho plácne po ruce, kterou měl na jejím koleně.

„Jsi kretén. Moc dobře víš, že to byl Nebelvír. Ty Zmijozele!“

„Věděla jsem to!“ nahlas se zasměju a zastavíme u domu křeníc se jako teenageři.

„Udělám z tebe Zmijozelského…“

„Jsi vytrvalý,“ zamumlá Viola a pak ho políbí.

Všichni vystoupíme z pickupu a pomůžeme všechno vyložit. Drewova a Violina matka s nevlastním otcem souhlasili, že přes týden pohlídají děti, a jsem si jistá, že dostali desetistránkový seznam. Popadnu kufr tak jako Drew a vejdeme dovnitř ve stopách Travise a Violy. Jakmile nás jejich máma uvidí, zaječí s Jamesem v náručí. Viola ho vezme a dá mu sladkou pusinku a říká mu, jak ho miluje a jak jí chyběl. Ginny k ní přiběhne a já využiju příležitosti a ukradu jí Jamese z náručí. Viola zafuní a já říkám, ať není lakomá. Protočí oči a nechá mě únos dokončit.

„Tady je můj malý lamač srdcí,“ říkám a on na mě brblá a pak do své dlaně popadne moje vlasy.

„Tak moc jsi mi chyběl. Skoro tak moc jako mamince,“ řeknu mu a tahám svoje vlasy z jeho superhrdinovského servření. Zlíbám ho na tvářičky a on se směje.

Viola a Travis mluví o výletu a já sleduju, jak se Ginny vysmekne z Violina objetí a natahuje se po Travisovi. Ten ji pevně obejme a řekne jí, jak je krásná. Zase v režimu supermámy sebere Viola smítko z její malé tváře, aniž by přerušila větu. Jsou tak kouzelná rodinka a doufám, že jednoho dne to budu mít taky.

Drew se opře o dveře a studuje mě s Jamesem. Jeho oči změknou, když k nám dojde. „Ty mi kradeš mou ženu, že?“

Drew je tak jemný, když pohladí Jamese po hlavičce, ale nemůžu si pomoct a uvažuji nad tím, jak mě nazval jeho ženou.

„James miluje tetu Courty, huh. Miluje, miluje, miluje. Řekni strýčku Drewovi, že jsem tvoje.“ On si opře hlavičku o mou hruď a moje srdce taje.

James sděluje něco za mými zády Drewovi svou dětskou hatmatilkou, což způsobí, že Drew vybuchne smíchy.

„Myslím, že mi právě v dětské řeči vynadal.“

Viola už to nemůže ani chvilku vydržet a Jamese si vezme. „Pane Bože, myslím, že se zrovna pokadil.“

„Na muže tak působím,“ říkám. „Podívej, tvůj bratr si zrovna taky nadělal do kalhot.“

Drew mě sevře v náručí a pořádně zmáčkne, jak se směje. „Za to zaplatíš.“

„Bude mi ctí být dobrovolníkem,“ říkám, neuvědomuju si, že nás může někdo další slyšet.

Viola přestane mluvit s matkou a otočí se. „Hunger Games, Court? Opravdu? Ne v mé domácnosti Harryho Pottera.“

„Když přijde na tvého bratra, budu vždy první dobrovolnicí.“ Mrknu na ni.

„Jop. Právě jsi mi to vzala z pusy.“ Ale Viola se směje, když to říká a já vím, že vtipkuje.

Larry a Carla přichází a obejmou Drewa.

„Tak jak se máte vy dva?“ jeho matka nadšením ožije. Vždycky mě milovala, už od prvního dne, co jsme se poznaly. Drewovo rameno obaluje to moje a on ho tam neváhá nechat.

„Stále spolubydlící.“

Pokývne na něj hlavou a nevěří mu ani slovo, co říká. Ale upřímně, je komplikované to vysvětlovat, protože jsme zatím v testovacím pásmu. Bude těžké někomu říct, co přesně jsme, protože to bereme pomalu.

„Okay děcka, zamíříme domů. Už jsme sbalení a připraveni jít. Chceme dát novomanželům nějaký čas o samotě,“ říká Carla s úsměvem.

„Jsem si jistý, že toho měli dost,“ dodá Drew potom, co obejme mámu a potřese rukou Larrymu, když odcházejí.

„Nikdy,“ zaječí Travis z kuchyně.

Sevřu Violu ve velkém objetí. „Chceš během čtvrtku přijít a pomoct mi napéct všechny tyhle podělané muffiny?“

Otočím se a pošlu Drewovi pekelný pohled.

„Možná budeš chtít zavolat o pomoc i Kayle.“ Viola zírá na Drewa stejně.

„Obě dvě jste děsivé jako peklo. Opravdu.“

„Miluju tě,“ řeknu jí a ona mi to oplatí. „Čau, Travisi!“ zaječím na něj.

„Čau, Court! Čau, Drew! Chraň si koule!“

Jdeme k pickupu a Drew kráčí k mé straně. Než otevře moje dveře, přišpendlí mě na ně. Chladný kov na mých zádech mi způsobuje třas. Chytne mě za ruce, dá mi je nad hlavu, dokud nejsem přišpendlená mezi jeho silným tělem a pickupem. Ale ani za mák si nestěžuji.

„Ó můj Bože,“ zašeptám, než jeho rty narazí do mých. Jsem zaplavená emocemi, když si jeho jazyk hraje s mým. Naše ústa se oddělí a já se cítím ztracená, jako by to byl můj kompas. Zasypává mi krk polibky, dojde k uchu a saje a líže jeho vnější část. Nemá tušení, jak moc to miluju, dokud moje rty neopustí sten.

„Jsem připraven na výzvu, a ty?“ zašeptám, nechá mi ruce spadnout a já si okamžitě připomenu pět set muffinů na neděli, do kterých mě Drew uvrtal jako dobrovolnici.

„No, dlužíš mi velké věci.“

„Já vím,“ znovu mě políbí a já ho ani nechci zastavit.

Dám mu ruce kolem krku a přitáhnu si jeho pusu blíž ke svojí.

„Dobře. Výzva přijata.“