Checkmate:TIR - 15. kapitola

Překlad: Lenuszka

Drew

Upevním sevření Courtneyiny ruky a vedu ji ven z baru k mému pickupu. Vzduch je teď chladnější a všimnu si, že má nahá ramena, tak si sundám svou bundu a přikryju ji. „Zkoušíš chytit zápal plic?“

Nakrčí na mě nos. „Není taková zima.“

„To řekni svým drkotajícím zubům,“ říkám, odemknu pickup. „Nastup.“

Jakmile sedí a pásá se, zavřu dveře a oběhnu auto ke straně řidiče a naskočím dovnitř. Nastartuju motor a pustím topení. Kalifornie je v tomto období krásná, ale jakmile slunce zapadne, vítr od moře sníží teplotu.

„Lhal jsi mi,“ konečně řekne a nechá hlavu skloněnou.

„Nelhal jsem.“

Otočí na mě hlavu a zúží oči. „Řekl jsi, že si nepamatuješ nic od opíjecích orgií. Takže lhal nebo ne?“ Její hlas je dožadující se a vím, že chce odpověď. Jen si prostě nejsem jistý, jak jí to mám zrovna teď vysvětlit.

„Court, opravdu bychom si o tom měli promluvit, až budeme oba střízliví,“ začnu a doufám, že rozumí.

„Do tvé postele jsme se nedostali střízliví, takže proč začínat teď? Řekni mi to. Potřebuju to vědět.“

Skloním hlavu, zatnu čelist a uvažuju, jak zvolit ta správná slova. „Nezapomněl jsem. Vzbudil jsem se, kocovina jako kráva a když mi došlo, že minulá noc nebyla jen dalším snem o tobě, otočil jsem se a tys´ byla pryč. Spočítal jsem si, že ses probudila, zjistila, kde jsi a co se stalo a utekla, než jsem se vzbudil. Myslel jsem si, že jsi toho litovala a nechtěl jsem, aby byly věci mezi námi trapné.“ Konečně se na ni podívám a ona na mě zírá úplně bez emocí. „Bál jsem se, že tě ztratím.“

„Zdálo se ti o mně?“ Zvedne obočí.

„Postřehlas´ to, že?“ Mrknu a na malý moment je to mezi námi znovu normální. Ale její rty se zkroutí dolů a já vím, že už to mezi námi nebude nikdy normální.

„Nechal jsi mě uvěřit, že si nic nepamatuješ,“ konstatuje, v hlase má hněv. „Nechal jsi mě uvěřit, že to nic neznamenalo a že jsi zpátky s Miou.“

„To nebyl můj záměr. Musíš mi věřit,“ řeknu opravdově.

„Moje srdce se tříštilo. Byla jsem na sebe tak naštvaná, že jsem si jen myslela, že by tě mohla zajímat holka jako já a že jen holky jako Mia dostanou chlapa jako ty.“ Naše oči se setkají. Vidím, jak je zrovna teď zraněná a vidět ji takhle, mě vnitřně zabíjí.

Chci ji chytit za ruku, ale ucukne. „Tak moc mě to mrzí. Přísahám, chtěl jsem ti to říct celý týden, ale s mými směnami jsem chtěl počkat, než budeme mít společný večer.“

„Večer, který skončí tebou a Miou na gauči,“ zamumlá.

„S tím jsem neměl nic společného. My dva jsme skončili.“

Zvedne na mě obočí. „Ona to ví?“

Pokrčím rameny, protože kdo ví, co si Mia myslí. „Na tom nezáleží, protože ona není ta, kterou chci.“ Znovu ji chytím za ruku a tentokrát mě nechá.

Podívá se dolů na naše ruce a olízne si rty. „A to ti trvalo tak dlouho to zjistit?“ Podívá se zpátky na mě, v hlase pochybnost.

Skloním hlavu a přikývnu. „Nechtěl jsem si to přiznat. Měl jsem tě za kamarádku, někoho, s kým sdílím dům a nejlepší kamarádku své sestry. Sám sobě jsem nedovolil o tobě myslet jinak než takhle, ale jakmile jsem to udělal – jedinkrát jsem polevil v ostražitosti – pocity, které jsem vždy blokoval, mě zavalily a nemohl jsem je popřít. Páteční nošení oběda je světlým bodem celého mého týdne. Naše čtvrteční tradice ladies´night, naše sobotní noci u filmu a taky nedělní snídaně – vždy to bylo víc, než jen přátelství; jen jsem si to nechtěl přiznat.“

„Pokud je to pravda, proč jsi nepřipustil, že jsme spolu? Proč jsi předstíral, že jsi byl moc opilý, aby sis to pamatoval?“

„Courtney, bál jsem se, že si myslíš, že to byla chyba a taky jsem potřeboval čas, abych to všechno zpracoval. Celý zasraný týden mě to užíralo. Mezi tím, že ti řeknu pravdu a obavami, co bys na to všechno řekla, byla výsledkem jen obava, že tě ztratím.

Naše oči jsou uzamčené, její měkké rysy studují ty mé. „Zapomněl jsi na třetí možnost.“

Koutek úst mi cukne v úsměvu, cítím naději. „A to je jaká?“

„Že mě můžeš políbit.“

Směju se, tak zatraceně šťastný za způsob, jakým se na mě zrovna teď dívá. Moje srdce tluče rychleji, protože políbit Courtney je něco, na co jsem myslel bez přestání celý týden.

„Tahle možnost se mi líbí.“ Vezmu její tvář do dlaní a přiblížím se. „Vlastně se mi ta možnost líbí moc,“ řeknu do jejich rtů. Usměje se a celý můj svět se převrátí.

Líbat Courtney je jako ta nejpřirozenější věc v mém životě. Můj jazyk klouže s jejím, když se naše rty spojí a vzájemně se obejmeme. Ona zanaříká a já v džínách cítím svoje tvrdnoucí péro. Nebudu lhát a říkat, že jsem to k ní cítil vždycky, ale během chvíle, kdy se naše těla spojila při tanci na svatbě, ve mně něco hluboko pohřbeného ožilo. A jelikož jedna věc vedla k druhé, moje city k ní mi zaplavily mysl, ani jsem nevěděl, jak.

Natočí se tělem, dovolí mi chytit ji rukama kolem pasu a přitisknout blíž. Ta nemotorná pozice, kdy sedíme na předním sedadle, je najednou nepohodlná, ale nemůžu najít silnou vůli, abych ji pustil.

Její ruce prozkoumávají moje tělo a hruď, omotá dlaň kolem mého bicepsu a pevně drží. Hluboce sténá, tlačí se tělem blíž na mě a vjede mi prsty do vlasů. Chtěl bych mnohem víc, než ji líbat, ale zrovna teď jsou její rty zdrojem mého kyslíku a všechno z ní vdechnou.

„Drew…“ zavzdychá.

„Mm?“

„Tvůj obušek mě tlačí v rozkroku,“ řekne mi do rtů.

Naše rty se oddělí, když vyprsknu v překvapivém smíchu. „Promiň?“

Opře se zády a sáhne po něčem na sedadle. „Tvůj policejní obušek.“ Zvedne ho.

„Sakra. Promiň.“ Vezmu si ho a hodím dozadu.

„Ještě tu máš schovanou nějakou policejní výstroj?“ ptá se a kouše si spodní ret.

„Ne, čehož teď vysoce lituji.“

Zachichotá se a vidím, že se trošku červená.

„Nikdy bych něco takového nemohl zapomenout, ale řekněme, že ano. Oživíš mi paměť?“

„No, kovboji,“ dodá s afektovaným jižanským akcentem. „Myslím, že to pro tebe můžu udělat.“

Dojedeme zpátky domů, vevnitř je černočerná tma, ale nikdo z nás nepátrá po světle. Než se stihnou zavřít hlavní dveře, jsou mé ruce a rty zpátky na ní. Sáhne mi po tričku, vyhrne a odhodí na podlahu. Znovu se srazíme, ona klopýtne na podpatcích a než si je stihne vyzout, vyzvednu ji a obalím si její nohy kolem pasu.

Poslepu procházím domem, opatrně se vyhnu kuchyňskému stolu a poličkám. Kření se, když zakopnu o jednu její botu, kterou ztratila.

„Přesně proto jsem ti říkal, ať ty zatracené boty zuješ,“ zamumlám a odkopnu je pryč.

„Promiň, neuvědomila jsem si, že by to bylo sexuální riziko.“ Zachichotá se, vyklene proti mně boky a cítí rostoucí tvrdost mezi námi. Ona mě kurva zabíjí.

„Riziko zakopnutí a pádu na naše zadky,“ opravím.

Upevní sevření a cítím, jak se jí na nohy tlačí moje péro. Vejdu do její ložnice, a když cítím pod koleny matraci, položím ji na postel. Posune se dozadu a dovolí mi lehnout si na ni, když se naše rty střetnou. Její ruka zkoumá moje tělo a i když chci udělat to samé, nemohu to nechat zajít příliš daleko.

Ležíme v posteli, naše nohy propletené a ona sáhne po knoflíku mých džínů.

„Court, počkej,“ říkám, vezmu její ruku do mé. Opřu si čelo o její a dýchám. „Prosím, nepřeber si to špatně, ale dnes v noci nemůžeme mít sex.“

Její ruka klesne. „Co?“

Nakopal bych se za to do koulí.

„Nemůžeme to uspěchat,“ říkám, doufám, že mi rozumí. „Zrovna jsem skončil vztah a nechci, aby sis kvůli tomu myslela, že jsi jen náhrada nebo cokoli podobného.“

„Drew, jsme přátelé roky. Spolubydlící skoro dva. Nemyslím si, že bys opravdu naznačoval, že spěcháme.“

„Tohle-cokoliv už to mezi námi je-je zbrusu nové. Když jsme se spolu poprvé vyspali, byli jsme opilí a věř mi, bylo to zasraně úžasné, ale jestli to máme zkusit a má to fungovat, chci, aby to bylo založené na něčem jiném než na sexu.“

„Jsi ochotný akceptovat protinabídku?“ ptá se, přitlačí mi rty ke krku a já podruhé bojuju sám se sebou. „Nebo třeba kompromis?“

Zamručím. „Mezi tím mít a nemít sex opravdu neexistuje kompromis.“

„No, o jakém druhu sexu tu mluvíme? Orál? Zásun? Anál?“

„Ježiši Kriste,“ vysypu. „O všech druzích. No, možná orál ne.“ Ušklíbnu se.

Zastaví se a v odraze měsíce a pouličních světel vidím obrys její tváře. „Zabíjíš mě tu.“

Nakloním hlavu a usměju se. „Bude to stát za to.“

Vzdechne. „Kdybych byla chlap, měla bych zrovna teď ty největší modré koule.“

Přikyvuju a říkám: „Věř mi, já vím. Celé moje tělo je teď modré.“

Směje se a lehne si na polštáře, hlavu mi dá pod bradu. Položí mi ruku na hrudník a začne přejíždět po mých tetováních.

„Vždycky jsem se divila tady tomu,“ řekne a obkresluje hudební noty, které se táhnout od vršku mého ramene až doprostřed hrudních svalů. „Má to nějaký zvláštní význam?“

Kývnu, usměju se, když si vzpomenu na všechnu tu práci, která předcházela konečnému výsledku. „Jeden můj kámoš v prváku na vysoké mi to nakreslil.“ Houslový klíč je udělaný v šíleném stylu a na něm čtyři sady not. „On byl posedlý písničkou Highway to Hell a přehrával si to dokola, když se chtěl učit na velký test. Nejdřív to bylo rušivé jako peklo, ale pak mě to nabudilo a cítil jsem se opravdu dobře. Jakmile jsem začal v tělocvičně trénovat intenzivněji, hrál jsem si tu písničku, abych se rozehřál. To bylo poprvé, co hudba podnítila mé rozhodnutí jít po promoci na policejní akademii. Tak jsem mu řekl, že potřebuju tu hudbu nakreslit do tetování a když to dokončil, udělal jsem to.“

„Nikdy předtím jsem tě neslyšela si tu písničku pouštět,“ říká, prsten obkresluje jednu z not.

„Jen ji poslouchám, když zvedám závaží v posilovně nebo běhám. Je to dobrá písnička, aby tě napumpovala.“

„Hm… dobré vědět. Možná si ji pustím, až budu cvičit jógu.“

Zachechtám se, část mě je si jistá, že je pořád opilá. Pohnu se na svou stranu a dívám se na ni, rukou jí projíždím vlasy a dívám se, jak unavené jsou její oči. „Měla bys jí spát. Zítra je koneckonců pracovní den.“ Uculím se.

„A je pátek,“ doplní a podívá se na mě. „Pořád ještě mi nosíš oběd?“

„To je má nejoblíbenější část týdne.“ Políbím ji na čelo. „Za nic na světě bych si to nenechal ujít.“

Courtney

Probudit se Drewovi v náručí je pocit, který můžu sotva popsat. Zůstali jsme vzhůru a mluvili, a když jsme nemluvili, líbali jsme se a dotýkali, a když jsme se hodně rozpálili, Drew hodil zpátečku a přesměroval nás. Rozumím odůvodnění, že nechce věci uspěchat; nechci se cítit jako náhrada, když uvážím, že randili ještě před pár týdny, ale když jsem s ním, chci mu dělat věci. Hrozné věci.

Ale věřím mu a ta logická část mě ví, že jsme rozumní. Ačkoli ta nelogická část mě mu chce servat oblečení a otestovat jeho vůli.

Ve svém srdci vím, že jestli je tohle to, co mě bude stát s ním vybudovat vztah, budu hrát podle jeho pravidel. Teď. Ale to neznamená, že mu to ulehčím.

Je skoro nemožné vstát z postele, abych šla do práce. Drewovy vlasy jsou roztažené na mém polštáři a jeho tělo tak blízko mému, že cítím teplo jeho pokožky.

„Přijdeš pozdě,“ zamumlá, oči pořád zavřené. Rty se mu zvednou ve vědoucím úsměvu.

„Zrovna teď tě strašně nenávidím,“ zabručím, doplazím se zpátky k němu.

„Kecy,“ provokuje. „Zrovna teď uvažuješ o způsobech, jak mě svléct.“

„No, to jsem dělala poslední tři roky,“ přiznám. Každopádně společná sprcha by porušením pravidel nebyla.“ Mrknu na něj a ušklíbnu se. „Říkal jsi žádný sex. Nikdy jsi neřekla, že nemůžeme být oba ve stejnou chvíli nazí.“

Vyprskne smíchy a přetočí se, aby mi viděl do tváře. „Myslel jsem, že jsem to nepřímo vyjádřil.“

„No, vyjádřil nebo nevyjádřil, není žádné pravidlo, které by říkalo, že nemůžu být nahá já.“ Moje rty se pozvednou, když na mě povytáhne obočí. Zvednu se, kleknu si na postel, sundám si tričko a odhalím černou krajkovou podprsenku. On leží v posteli, ruce složené za hlavou a užívá se podívanou.

„Tady. Teď jsme na tom stejně,“ říkám. Oba můžeme být bez trička a trpět.

„Dobře.“ Začne si odepínat džíny. „Taky umím tuhle hru hrát.“ Stáhne si je a odkopne na podlahu.

„To byla tvá pravidla, kovboji. Jestli si chceš hrát, jsem pro všemi deseti,“ říkám se širokým úsměvem, pak si sundám zbytek oblečení a jsem jen v kalhotkách a podprsence.

„Říkáš, že já budu první, kdo ztratí nervy?“ Nadzvedne obočí a sleduje, jak zírám na jeho hrudník a prsní svaly.

„Sexuálně jsem abstinovala šest měsíců. Mám pořádně silnou vůli. Ani nezmiňuju, že jsem s tebou žila roky v jednom domě a držela se zpátky od toho, abych na tebe skočila pokaždé, když jsi prošel jen v ručníku.“

„Říkáš to, jako by to bylo něco špatného.“ Směje se.

„Mohl jsi jednou být zatraceně zakrytý. Nebo vlastně ne. Jsem ráda, žes nebyl.“ Směju se. „Stejně mám pořád víc silné vůle než ty.“

„Jistě? Viděl jsem, jak jsi za méně než dvě minuty zhltla balení šesti koblih.“

Vyprsknu smíchy. Zatlačím ho na záda a povalím, cítím, že je pode mnou tvrdý. Opravdu bych to měla promyslet.

Skloním se, dokud se mé rty téměř nedotýkají těch jeho. Jeho ruce mě pevně drží za zadní stranu stehen. „To není jediná věc, kterou moje pusa zhltne za dvě minuty.“

Otočí nás tak prudce, zakřičím, když se nade mnou vztyčí a přikurtuje mě dolů k posteli.

„K čertu, ty a ta tvoje pusa.“

Kousnu se do spodního rtu a zkouším zadržet smích. „Je známá tím, že mě dostává do problémů.“

Natlačí své rty na moje a obalí kolem mě ruce, položí mě na záda a sundá mi kalhotky. Zavzdychá, když mi zmáčkne zadek a já zvednu boky, abych se na něj víc přitlačila. Cítit tření jeho péra mě přivádí k šílenství.

Natlačí své boky na moje, ujišťuje mě, jak je zrovna teď vzrušený. Naše jazyky a ruce zdivočí, zoufalé cítit toho druhého, oba bojujeme se sebeovládáním.

Naše těla se o sebe třou, jeho péro se tlačí na látku mých kalhotek a způsob, jakým se moje tělo v odpovědi třese, znemožňuje couvnout.

„Musíš mě zastavit,“ mumlá mi do pusy. „Chci tě tak ošukat, Courtney.“ Dobrý Bože…ano!

„Neřekla jsem ne,“ připomenu mu.

„Musíš.“ Jeho ústa se pohybují po mé čelisti a saje mi krk. „Jsi cítit tak dobře.“

Sunu svou ruku dolů po jeho těle, cítím tvrdé hrany jeho břicha a sjíždím do jeho boxerek. Je tak tvrdý a silný; cítím, jak na něm pod mými prsty pulzují žíly.

„Moc jsi mě zrovna nepřesvědčil, když v trenkách přenášíš zbraň takové velikosti.“

Cítím, jak se mi do krku směje a pohne rty u mého ucha. „Věděl jsem to.“

Jeho slova mě zmatou. „Věděl co?“

„Tvoje silná vůle selhává.“ Zakření se. „Prohráváš, zlatíčko.“

Pořád je v mé pěsti tvrdý a pulzující. Jestli je to to, jak chce hrát, jsem na řadě.

„To si nemyslím, kovboji.“ Podívám se do jeho očí naplněných chtíčem. Pohladím jeho péro, cítím, jak pulzuje rychleji a hýbu dlaní nahoru a dolů po jeho délce. „Uděláš se, prohráls.“

„Ani kurva náhodou.“ Protočí oči a hlava mu padne dozadu. „Na zemi neexistuje chlap, který by se udělal, když se ho dotýkáš takhle.“

Zrychlím pohyb ruky a zvýším tlak na špičce.

„Kurva, Courtney. Musíš přestat,“ zavrčí, prohne se v bocích. „Seru na to.“ Popadne mě za boky, strčí mi ruku do kalhotek a ve vteřině najde klitoris. „Uděláš se přede mnou, ty prohraješ.“

„Nebo můžeme najít způsob, jak vyhrajeme oba?“ navrhuju s nadějí. Jeho pusa zakryje tu mou ve žhavé bitvě o to, kdo kapituluje první.

Spustí se mi buzení na mobilu, až oba vyskočíme. „Sakra,“ zamumlám, snažím se ho vypnout. Spadne z nočního stolku a pokračuje ve vyzvánění na podlaze.

Natáhnu se a dosáhnu na něj, moje tělo padá z postele, právě když mě Drew popadne za nohy a chytí mě. „To bylo těsně,“ říká, pokouší se mě posunout zpátky.

„Ten zatracený telefon spadl pod postel.“ Plácám dlaní po podlaze, zkouším tam dosáhnout. Konečně ho popadnu a zmáčknu tlačítko odložení. „Mám to.“

Nepomůže mi nahoru, raději mi roztáhne nohy a začne mě líbat nahoru po stehnech. Upustím telefon v momentě, kdy mě začne líbat po linii kalhotek.

„Co to děláš?“ naříkám, oči se mi s třepotáním zavírají, jak zkouším obnovit rovnováhu.

„Jen si tě označím pusou,“ říká, vsune mi prst do kalhotek a tře mě po mé štěrbince. „Vždycky se ráno probouzíš takhle mokrá?“ slyším zájem v jeho hlase.

„Nehraješ fér,“ zamručím, tlačím mu boky do ruky. „Nemůžeš se mě dotýkat, pokud se já nemůžu dotknout tebe.“

„Toto v pravidlech nebylo.“

„Pravidla?“ zasténám. „Vymýšlíš si je za pochodu.“

Směje se, prstem tlačí na klitoris a pomalu krouží. „Až doteď to pracuje v můj prospěch.“ Strčí do mě prst a cítím, jak kolem uzavře rty. Přesune svou tvář pod moje boky a to mu dává dokonalý úhel k mé kundičce.

„Jsi zatracený podvodník,“ zasyčím a otírám se boky o jeho pusu. Omotá rukama moje nohy a upraví mé tělo, takže mu prakticky sedím na tváři. „Ty jsi jeden z těch špinavých poldů, že?“ Dobírám si ho.

Cítím, jak se jeho rty usmějí a zachvěju se. „Říkáš to, jako by to bylo něco špatného.“

Než můžu odpovědět, vsune do mě jazyk a já ztrácím schopnost souvisle uvažovat. Jeho ústa mě hltají, když hrdelně zamručí. Popadnu ho za vlasy a zatnu čelist, když převezme úplnou kontrolu. Jeho jazyk se mnou dělá věci, že se o něj třu boky tvrději a rychleji, až už to déle nemůžu vydržet. Ztratím se v něm, moje tělo se třese pod jeho rty a udělám se mu na jazyku.

Než mé srdce najde znovu svůj klidný rytmus, ležíme spolu v posteli.

„Tuším, že dnes nemusím dělat snídani,“ říká s provinilým úšklebkem.

„Ty jsi samolibý kretén.“ Předstírám podrážděnost.

„Na holku, která právě vykřikovala moje jméno a udělala se mi na tváři, jsou trochu rozmrzelá,“ zavtipkuje.

„Právě teď tě tak nenávidím.“

„Nebuď rozzlobený poražený. Příště víc štěstí.“ Otočí se ke mně a vtiskne mi na rty sladký polibek.

Potřesu na něj hlavou s vědoucím úsměvem. „Už chápu, jak teď hrajeme.“

Odhrne mi vlasy z tváře a zastrčí zbloudilé prameny za ucho. „Znamená to, že teď předvedeš první ligu?“ Nakrčí čelo a vysmívá se mi.

„No kovboji, možná jsi vyhrál tohle kolo. Ale ještě neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil.“

Do práce dorazím s 45 minutovým zpožděním a jsem naštvaná. Nikdy nechodím pozdě, ale když zvážím důvody, myslím, že dnes udělám výjimku. Nikdo si nedovolí nic říct, ale vidím ty ošklivé pohledy, které na mě hází. Dneska se ale nestarám, protože jsem se probudila s Drewem Fisherem ve své posteli.

Jakmile se usadím, jdu zkontrolovat email a vidím, že mi Viola odpověděla na mou poslední zprávu. Sakra. Musím jí poslat nejnovější info. Zase.

Komu: Courtney Bishop

Od: Viola King

Předmět: Budoucí mrtvý muž

Court,

Promiň, už je to několik dní! Je to tady uhuuu-úžasné! Mají tu opravdu pohodlné postele, jestli víš, co tím myslím. Takže, nejprve to nejdůležitější. Drew je idiot nejvyššího stupně, že se vrátil k Mie. Taky je to dement, jestli tvrdí, že si to nepamatuje. Nakopu mu prdel a až skončím, budeš potřebovat nového spolubydlícího. A řeknu Mie, kam si má strčit ten bič.

Okay, o tom více později.

Prohlídka byla neskutečná. Jsem 100% Nebelvír, ty mrcho. Takhle mě neurážej. Přivezu ti ty nejlepší suvenýry. (Samozřejmě s motivem Harryho Pottera!)

Chybíš mi. Až se vrátím, všechno dohoníme!

Miluju tě!

-Lola

P.S. Opravdu mě moc mrzí, že tě ranil. Nenávidím ho za tebe.

Sakra. Sakra. Sakra.

Budu jí muset poslat email s bleskovou aktualizací, protože se obávám, že jestli to neudělám, pošle sovu, aby Drewovi vyklovala oči.

Komu: Viola King

Od: Courtney Bishop

Předmět: Počkej s hněvem!

Lolo,

Je tolik důvodů, proč tě miluju a to, že mě tak chráníš je jedním z nich, takže ti děkuju, že mi vždy kryješ záda, i když to má co dělat s tvým bratrem. Každopádně došlo na mé straně k malinkému nedorozumění. (Kdo řekl, že jsem byla při smyslech?)

Dobrá zpráva: Mia zmizela ze scény! NA DOBRO! (Konečně, kruci!)

Špatná zpráva: Tvůj bratr se mnou nechce mít sex. (Okay, to je špatná zpráva jen pro mě, ne pro tebe.)

Skvělá zpráva: Pamatuje si naši společnou noc a teď uvidíme, kam to povede. Co si myslím? V prvé řadě jsem se na něj vrhla a on řekl, že chce věci zpomalit, když zrovna ukončil vztah. (Vážně, chudák moje vagina je tak zanedbaná, že se začne věnovat háčkování jako svému hobby.) Cítím, že se za to na něj nemůžu zlobit, že chce věci pomalu a opravdu se ujistit, že to mezi námi bude fungovat, ale Ježíši Kriste. Pokaždé, když se na něj podívám, mé tělo je připravené na něj zaútočit jako na vesmírnou loď.

Takže s tím vším vás v sobotu ráno vyzvedneme na letišti! Nemůžu se dočkat, až vás obejmu! Doufám, že po takovém množství sexu budeš schopná chodit. Neponesu tě.

Uvidíme se brzy!!

Miluju tě

-Court

Jakmile mail odešlu, dokončím několik týdenních projektů. Drew každou chvíli dorazí s obědem. Doufám, že ať už je to cokoli, je to napuštěné tunou kofeinu, takže můžu zůstat vzůru po zbytek své šichty.

Když dorazí, má vlasy sčesané na jednu stranu a jsou vidět jeho dlouhé tmavé kadeře uprostřed. Miluju, když si je nadzvedne, ale moje kalhotky skoro shoří, když je zase nechá spadnout dolů.

„Zíráš?“ Nakloní hlavu a pozoruje mě.

„Dívám se na tebe tak, jako jsem se dívala vždycky.“ Odpovím s úsměvem. „Jen sis toho nikdy předtím nevšimnul.“

Směje se a otevře tašku. Vevnitř jsou dva kusy koláče.

„Tys nám přinesl na oběd koláč?“

„Přinesl jsem koláč tobě. Ten druhý mám v plánu uchovat na později.“

„Na později?“ ptám se váhavě.

„Pamatuješ, jak jsem řekl, že voníš jako máslový krém?“

Kývnu.

„Teď tak budeš i chutnat.“

Oběd mi trvá déle než obvykle, ale kvůli dnešku se necítím ani kapku viny. Když sedím u svého stolu, projde Jayden a zírá na mě s velkým úšklebkem na tváři.

„Ano?“

„Holka, viděl jsem tě právě líbat Drewa Fishera?“

Usměju se, ale nedívám se mu do očí. „To jsi jistě viděl.“