UTMWM - 3. kapitola

Překlad: Tanulka

„Takže, mluv se mnou.“ Izák jde do naší ložnice a prochází kolem mě, dávajíc si ruce na jeho štíhlé boky.

Jules a Nat nás právě opustili se Sophií, abychom mohli být sami.

„Ne, začni mluvit ty. Chci vědět, s kým jsi včera telefonoval. A komu sakra patřily ty textovky z dnešního dne?“

Ano, zním jako dotírající, zlomyslná manželka, ale nemohu to zastavit. Sundám si svůj kabát a hodím ho na vrch tašky na naší posteli a otočím se zpátky k němu, ruce si zakládajíc na hrudi.

„Stacy, z čeho mě to obviňuješ?“ Ptá se tichým hlasem, jeho modré oči se zúžily.

„Neobviňuji tě, ptám se tě. Znovu. Ptám se tě od včerejšího večera.“

„Včera u Luka jsem mluvil s Brynnou, Stacy. Má potíže a je na cestě sem.“

Cože? Brynna je moje sestřenice, ale byli jsme vychované jako sestry.

„Ona je na cestě do Chicaga?“

„Ano.“

„Ale děti…“

„Jsou s ní.“

„Jede autem?“

„Ano.“

„Co se do pekla děje, Izáku? Proč jsi mi to včera neřekl?“

„Protože jsem nechtěl, aby ses bála. Bylo to pro Soph první díkůvzdání a Matt a já jsem se o to postarali.“ Prohrábne si rukou vlasy a udělá pár kroků ode mě ke koupelně.

„Proč sem jede?“

„Neznám ještě všechny podrobnosti, jen vím, že byla vyděšená a řekla mi, že potřebuje od tamtud rychle pryč a míří sem.“

Jen stojím a mrkám na něj. Brynna, osoba, která je mi nejbližší na světě, se vrací domů a má potíže a já jsem to právě zjistila?

„Izáku…“

„Jo, já vím, s odstupem času jsem si říkal, že jsem ti to asi měl říct, ale měla bys strach a já chtěl, aby sis užila den.“

„Dobře.

„Kde je teď?“

„Nejsem si jistý, jede pomalu kvůli počasí a dětem, ale měla by tu být někdy uprostřed týdne. Matt ji sleduje přes kolegy.“

Izákův bratr Matt je policista v Seattlu a vím, že udělá vše, co je v jeho silách, aby Brynně pomohl. Montgomeryho muži se starají o své rodiny, a díky mně je i Brynna jeho rodinou, takže věřím, že bude v bezpečí.

„Teď k těm textovkám.“ Zamumlá Izák a můj hněv znovu zajiskří. „Ukaž mi svůj telefon.“

Natáhne ke mně ruku a jeho velká ruka je natažená s očekáváním.

„Proč? Abys mi je mohl smazat?“

„Ježíši, Stacy, co je to s tebou? Dej mi svůj telefon, prosím.“ Je podrážděný a bojí se, ale necítí se provinile, což mi dává naději, a tak mu svůj telefon předám. Lokalizuje textovky a mračí se, když je čte.

„Poslal jsi je někomu jinému.“

„Myslíš?“

„Izáku, nemyslím si, že máme dva druhy vysvětlení toho, co se tu děje. Komu jsi to chtěl poslat?“

„Tobě.“ Vrátí mi telefon zpátky a zamračí se. „Komu jinému bych posílal sexy zprávy?“

„To mi řekni ty.“

„Co to do tebe vjelo? Jen jsem ti chtěl poslat zábavné textovky, trochu náš vztah okořenit. Jen jsem kurva trochu flirtoval se svou ženou, to je vše.“ Teď je naštvaný, má ohnivé modré oči, čelist zatnutou do chmurné čárky, ruce zpátky v bok.

Cítím se jako úplný idiot. Zavřu oči a sednu si na okraj postele, svěsím hlavu a složím si obličej do dlaní.

Co je se mnou sakra špatně?

„Zlato, mluv se mnou.“ Izák klečí přede mnou a dává ruce k mému obličeji. Uchopí mou tvář do rukou, přejíždí palcem po mé kůži a já cítím v očích slzy.

„Myslela jsem…“

„Já vím, co sis myslela, a to mě sere ze všeho nejmíň, ale řekni mi, proč sis to myslela, Stace. To přece nejsme my.“

Zavřu oči a projede mnou úleva. Uchopím ho za zápěstí a držím jeho ruce na mých tvářích.

„Protože od Sophiina narození se zdá, že je všechno jinak,“ šeptám a otevřu oči. „Jsme tak zaneprázdnění s ní, s tvou prací, s mým blogem a vždycky jsme tak zatraceně unavení. Prostě mi chybíš. A já vím, že se nemilujeme, tak jak jsme byli zvyklí, a dobře…“

„Předpokládala jsi, že bych si našel někoho jiného?“

Není to otázka. Krčím se z jeho ledového tónu hlasu a soustřeďuji se na jeho hruď.

„Nikdy jsem ti nedal důvod, Stacy.“ Bože, to zní vztekle a já se mu nedivím.

„Máš pravdu a je mi to líto. Ale zdálo se, že něco přede mnou skrýváš a ty textovky mě šokovaly. Už dlouho jsi se mnou takhle neflirtovat, naposledy před dítětem.“

„Já vím.“ Přejíždí prsty po mé tváři, než uchopí mé ruce pevně do svých. Miluji, jak velké a silné má ruce. „Když jsme byli na svatbě na Tahiti, byla jsi tak uvolněná a zábavná a já si uvědomil, že mi chybíš, zlato. Sex byl skvělý a smáli jsme se, jako po dlouhé době ne. Je čas to obnovit. Chci s tebou znovu začít randit.“

„Randit?“ Směji se.

„Dobře, jo. Chci dělat věci jen ve dvou. Nemusí to být po celou dobu, protože Sophie je naše součást, ale máme obrovskou rodinu, která by byla ráda ji mít, víc jak jednou. Tak jsem si říkal, že bychom toho využili a strávili nějaký čas spolu.“

Roztávám. To je přesně to, co potřebujeme, co jsem chtěla.

„Necháme ji jen s rodinou,“ odpověděla jsem stroze.

„Samozřejmě, že bych ji nenechal s kýmkoliv. Ale víš, že naši rodiče s ní rádi stráví mnohem víc času během pár týdnů nebo tak.“

Má pravdu, že by to uvítali, ale bude těžké být bez ní. Ale zašívání spojení mezi Izákem a mnou je nezbytně nutné.

„Máš pravdu. Jak bychom měli začít?“ Ptám se.

„No, zrovna teď…“ Usměje se na mě tím úsměvem, který používal, když mě sváděl a ať se propadnu, zda to vždycky nezafungovalo.

„Právě teď?“ Zašeptala jsem.

Nakloní se a lehce mi přejede přes rty dolů na jednu a na druhou stranu, okusujíc mi lehce okraje rtů.

„Dobře.“ Polibek. „Teď.“

Oh, sakra ano.

Vytáhne mě na nohy a sundá mi moje tričko s dlouhým rukávem přes hlavu, pak si on sundá své šedé tričko a hází ho stranou. Snažím se, co nejrychleji sundat si džíny a spodní prádlo, on zatím rukou shodí na zem tašky a krabice z postele.

„Doufám, že tam nebylo nic křehkého,“ poznamená s úsměvem a já zavrtím hlavou. Jeho modré oči se rozzáří při pohledu na mou nahotu a přitáhne si mě vedle sebe. Obejme mě kolem pasu a pevně mě u sebe drží. „Měla jsi oběd?“

Oběd?

„Jo.“

 „Dobře, budeš potřebovat energii.“ Zaboří svou tvář do mého krku, okusuje mě a prolíbává si cestičku k uchu a k mé čelisti. Rozepínám mu džíny a vklouznu rukou pod jeho boxerky na holou kůži. Sundávám mu je přes boky a tlačím dolů po nohách, líbajíc ho na hrudníku až k břichu.

Jeho erekce je plná a tvrdá, a to, aniž bych se ho dotýkala rukama, zakroužím mu jazykem kolem špičky penisu.

Izák vzdychne, nasaje vzduch skrz zuby a já se usměji, když vstávám zpátky nahoru.

„Bože, chci tě.“ Jeho oči cestují z mé tváře dolů na mé tělo, po mých prsou, mém břichu a nohách a já mu to oplácím tím, že se vracím k jeho nádhernému tělu. Jeho práce ho téměř patnáct let držela ve fantastické formě, svaly napjaté a pevné. Jeho kůže je ještě bronzová z našeho výletu na Tahiti. Je hladce oholený, ale potřebuje ostříhat. Tmavé blond vlasy má zvlněné od jeho neovladatelného prohrabání si jich rukou. Moje se už nemůžou dočkat až do nich zajede.

Ale jsou to jeho Montgomeryovi modré oči, které mě vždycky zaujaly, které vedly i k jeho přezdívce Očko. Variace jeho jména a ty neuvěřitelně modré oči. Usmívají se na mě, žhavé a plné slibů, čímž se moje kalhotky úplně namočily. Vzal mě za ruku a přitáhl si mě k sobě, propojujíc naše prsty a pokládajíc naše spojené ruce za moje záda. Cítím jeho bradu na svém nosu, zajíždím prsty své volné ruky do jeho hebkých vlasů.

„Staci,“ šeptá. Podívám se mu do očí a jemně mě políbí na rty.

„Ano?“

„Ať už tě kurva nikdy ani nenapadne, že bych tě podváděl,“ zamumlá, zdánlivě jemně a znovu mě líbá. „To bych ti musel naplácat.“

Vytřeštím oči a civím na něj. Do prdele, to je nové.

„Dobře.“ Jak sakra mám na tohle reagovat?

„Nedělám si legraci.“ Sjíždí prsty po mé tváři, dolů po krku a pomalu uchopí moje prsa do dlaní, majíc obě bradavky v prstech. Zakláním hlavu a znovu se kousnu do rtu. „Za celých deset let jsem se na jinou ženu ani nepodíval.“ Jeho rty sjíždějí dolů po krku, uchopí mě za zadek a zvedne. Položí mě na postel. Vyleze za mnou a jeho tvrdý penis spočívá proti mé kundičce, když mi přitom jeho ústa šeptají opravdu nemravné věci.

Jeho jazyk je silný a jistý, neústupný, tančí s tím mým. Jeho lokty jsou položené po obou stranách mé hlavy a prsty má zaryté v mých vlasech. Sjíždím rukama po jeho zádech, zadku a zase znovu. Miluji ten pocit. Nikdy mě to neomrzí.

Zvedám boky a lapám po dechu, když se jeho špička penisu otírá o můj klitoris.

„Ach zlato, jsi tak mokrá,“ zamumlá mi do pusy a opět přejede svým penisem po mých stydkých pyscích. Zvednu své nohy kolem jeho zadku, nutíc ho tak dovnitř.

„Chci tě.“

Se zavrčením se do mě zasune, pohřbívá svůj kořen hluboko ve mně a opře své čelo o mé. Při vniknutí zalapám po dechu. Moje tělo není na milování po porodu stále zvyklé, ale zpomalí a nechá mě se na něho aklimatizovat a srovnat se s mírnou bolestí.

„Cítíš se dobře.“

„Dělala jsem svoje kegels (pozn. cvičení pro zpevňování a správné fungování vnitřních svalů).“

„Gazoontite.“ (pozn. Na zdraví!)

Rozesmála jsem se a utáhla se kolem něho, až zasténal. „To znamená, že cvičím svaly tam dole, abych je po těhotenství zase utáhla.“

„Já vím, jen prostě miluju, když se směješ a já jsem v tobě.“

Usmála jsem se na něho a vzala jeho tváře do dlaní. „Miluji tě, Očko.“

Drtí má ústa a pohybuje se rychleji, silněji, přejíždí pánví i po mém klitorisu a s každým přírazem mám pocit, že to ve mně narůstá, moje svaly se utahují, sténání je neovladatelné. Zaryju mu prsty do vlasů a zakloním hlavu, když se udělám, překvapena silou orgasmu a jsem ráda, že se moje tělo začíná vracet k normálu.

„Tak je to správně, miláčku, chci cítit, že se uděláš na mém ptákovi.“

„Do prdele!“ obalím mu nohy těsněji kolem boků, když cítím jeho chvění a to, jak jeho tělem prostupuje jeho vlastní orgasmus. Ještě jednou ho do mě silně zarazí a rozlije se ve mně.

Zhroutí se s velkým povzdechem na mě a jeho tvář mi spočine na rameni a zašeptá. „Jenom tebe, lásko.“

***

Probudím se sama, dezorientovaná. K dispozici je jen záře měsíce, osvětlující prostor. Strana postele, kde spal Izák, před pár hodinami je studená a dům se zdá být klidný.

Vstávám z postele, protahuji si ruce, cítím tah svalů, které jsem tak nečekaně toto odpoledne využila při našem žhavém milování. Zašklebím se a odhodím si vlasy z obličeje.

Možná bych potřebovala přídavek.

Zajímalo by mě, kde je.

Jdu tiše temnou chodbou, očekávajíc, že sejdu dolů a najdu ho v kuchyni, ale jak míjím Sophiin pokoj, slyším Izákům hlas, mluví potichu. Tlumené světlo na prádelníků je zapnuté, vysílajíc stín na podlahu do haly. Nahlédnu dovnitř a vidí Izáka houpajícího se v křesle, které mi dal, když jsem byla těhotná. Sophie mu odpočívá na ruce, sajíc láhev a její velké modré oči pozorují tatínkovu tvář.

Bože, jak je miluji.

Izák jí jemně hladí její malou hlavičku a směje se na svou dceru.

„Jsi tak hezká jako maminka, víš. Doufám, že budeš mít její vlasy. Mám rád barvu jejích vlasů.“

Šeptá jí, jako by vedli hluboký rozhovor a Soph má své oči upřené na něho, poslouchajíc zvuk jeho hlasu zatímco jí.

„Máš taky její temperament, víš to?“ Zašklebím se pro sebe a opřu si čelo o rám dveří, abych byla z dohledu. „To je v pořádku, to prostě znamená, že víš, co chceš. Vdáš se na nějakého chudého bastarda a budeš ho živit. Ale ne dřív, než ti bude čtyřicet.“

Sophie si povzdechne. „Dobře, krkni si holčičko.“ Slyším zašustění, když si ji pokládá na rameno, aby ji poplácal po zádech. „Co bychom mohli dát mamince na Vánoce?“

I když tu chci dál stát a poslouchat, rozhodnu se, že už jsem toho slyšela dost a jdu do svého pokoje. Bože, vypadá tak malá proti jeho velkému širokému rameni a s jeho velkou rukou na jejích malých zádech. Vzhlédne a zašklebí se na mě.

„Vzbudil jsem tě?“

„Ne, probudila jsem se a ty jsi byl pryč, tak jsem si myslela, že tě najdu.“ Políbím měkkou hlavičku Sophie a vdechuji její dětskou vůni. Pak se nakloním a políbím sladké rty mého manžela.

„Její Výsost měla hlad.“

„To vidím,“ odpověděla jsem s úsměvem. „Moc hezky to s ní umíš.“

„Doufám, že ano, když je na mě přilepená.“

„Jo, nebyl to špatný obchod.“ Sophie znovu upadla do spánkového režimu. „Pojďme ji položit a pojďme zpátky do postele, Očko.“

Usmívá se. „To je ta nejlepší nabídka, kterou jsem za celý den dostal.“