TM5 - 9. kapitola

Překlad: Niki

Blake

Cítil jsem se kurevsky znesvěcenej tou debilní děvkou. Špinavej, použitej a zneužitej, i když jsem si nemohl vzpomenout na tu zatracenou věc. Myšlenka, že držka Kat byla na jakémkoli místě na mém těle, natož na penisu, mě znechutila. Patřím jen jediné ženě. Mojí tygřici, která klečela u vany a omývala nejasné vzpomínky na minulou noc. Jak bych si mohl dovolit opít se tak, že se odevzdám a zapomenu. Nepoučil jsem se už? Opřel jsem si hlavu o vanu a pevně jsem zavřel oči, vpíjel jsem se do provinilého potěšení z láskyplných doteků ženy, kterou jsem miloval. A mohl ztratit.

„Jak se cítíš?“ Zeptala se Jennifer, pomáhajíc mi ven z vany. Přehodila kolem mě velký načechraný ručník.

„Zkurveně.“

Koupel pomohla jen trošku. Vlny nevolnosti se mi pořád převalovaly v hrudi; hlava se mi točila a měl jsem problémy s koordinací. Dokonce i zapínání džínů byla výzva. Jen mi pomohla se obléknout a trvala na tom, že mě odveze do ordinace našeho rodinného lékaře v Beverly Hills. Bůh jí žehnej. Opravdu jsem nebyl ve stavu, abych řídil.

Snažil jsem se myslet jasně. Jak vyřeším tenhle zmatek? Ukázat prstem na Kat mělo všechny druhy následků – od nechtěného skandálu k rozporu mezi mojí a její matkou. Svatba sama o sobě by mohla být ohrožená.

„Jen, nechci si tím projít,“ protestoval jsem, jak zajela svou Kiou na parkoviště zdravotnické budovy, kde měl doktor Klein, internista, svou ordinaci. Byl náš rodinný lékař roky a měl velmi blízký vztah s mými rodiči, stejně jako s mojí sestrou.

„Musíš. Pro tebe. Pro mě,“ odsekla při hledání parkovacího místa. „Potřebujeme důkaz, že tě Kat zdrogovala.“

„Zdrogovala mě?“ Hlas se mi zvedl o oktávu.

„Ano.“ Střelila po mě to slovo, aniž by mi dala šanci protestovat.

„Co mám dělat?“ Mohl bych dostat kulku místo Jen, ale představa, že do mě budou píchat dlouhou jehlou, mě vyděsila. Uměl jsem být takovej slaboch.

„Ne moc. Jen načůrat do malého kalíšku.“

V duchu jsem vydechl úlevou, ale nevyřešené otázky mě tížily na hrudi. „Co když to bude pozitivní?“

„Pak to budeme vědět.“ Její hlas byl věcný.

„Ale co když se doktor Klein začne ptát na všechny ty druhy otázek?“

„Prostě mu řekneš, že si vůbec nic nepamatuješ.“

„Řekneš to matce Kat?“ To by jistě vyvolalo peklo.

„Ne, pokud nebudu muset. Ale budu potřebovat tvoji pomoc.“

Moje tygřice po mě střelila škodolibým úsměvem, jak zajela na parkovací místo. Nějak jsem věděl, že její tvůrčí mysl jela na plné obrátky.

******

Ordinace doktora Kleina byla nacpaná, ale byl schopen mě na chvilku vtěsnat. Jen mě doprovázela do ordinace a pomohla mi posadit se na vyšetřovací stůl. Ona se posadila do nedalekého křesla.

„Chceš si zahrát na sestřičku?“ Zeptal jsem se, můj smysl pro humor proudil zpět. Možná, aby zamaskoval stres.

„Jak chceš.“

Oh, to jsem chtěl. Myšlenka, jak je v těsné malé sesterské uniformě, ve mně vyvolávala fyzické reakce – dotýká se mě všude tam, kde je potřeba se dotýkat – odeslalo mi to malé cuknutí do penisu. Alespoň moje mužství bylo neporušené. Nebo jsem si to tak alespoň myslel. Možná bych jí na další Halloween mohl koupit kostým a mohl bych prožít svou fantazii.

Moje fantazie se náhle zastavila, když doktor Klein vešel do malé sterilní místnosti. Laskavě vyhlížející muž v jeho pětapadesáti držel desky a kolem krku měl stetoskop.

„No, ahoj, Blaku. Co tě sem dnes přivádí?“ Prohlédl si mě. „Vypadáš, jako kdybys byl trochu pod vlivem počasí. Dotek chřipky?“

Jen se do toho vložila. „Ne, doktore. Musí vám dát vzorek moči a potřebujeme výsledky ještě dnes, pokud je to možné.“

Doktor Klein zvedl obočí. „A vy jste?“

„Jennifer McCoy. Blakeova snoubenka. Ráda vás poznávám.“

„Taky vás rád poznávám, Jennifer. Moje žena a já jsme dostali vaše krásné svatební oznámení. Budeme tam.“

Jennifer se usmála. „Skvělé.“

Doktor Klein na ni mrkl. „Takže náš kluk měl příliš mnoho sexu a dostal infekci močových cest?“

„Ne tak docela, doktore,“ odpověděl jsem. „Ale potřebuju svou moč otestovat na něco neobvyklého.“

Doktor Klein přimhouřil oči, vytvářejíc mezi nimi obrovskou rýhu. „Blaku, jsi na drogách? Kokain? Extáze?“

„Ne, pane. Ale myslím, že jsem mohl být nadrogován.“

„To je velmi vážné, Blaku. Můžeš mi říct víc?“

Vzpomněl jsem si na instrukce Jen a zavrtěl jsem hlavou. „Vůbec nic si nepamatuju.“

Rezignovaně, mi změřil tlak a pak poslouchal srdce. Obočí svraštělé. „Tvůj srdeční tep je nepravidelný a krevní tlak je mimořádně nízký.“

Kurva. Možná umřu.

Položil mi stetoskop na záda a požádal mě, abych se několikrát zhluboka nadechl.

„A tvé dýchání je poněkud namáhavé. Jak se cítíš?“

„Abych byl upřímný, cítím se jako sračka. Pomalý, s nevolností a se závratěmi.“

„Něco dalšího?“

Opět se do toho vložila Jen. „Má potíže s motorikou.“

Lékař pozorně naslouchal. „Jako s čím?“

„Jako rozepnutí si kalhot.“

Doktor po ni hodil rozpačitý pohled. „Dovedu si představit, že pan Burns to obvykle umí velmi dobře.“

Jennifer zrudla, zatímco já jsem se trochu zasmál.

„Velmi dobře.“ Pak se loudal ke koutu se dřezem a vytáhl plastový kelímek s víčkem uzavřený v hygienickém obalu. Podal mi ho. „Toaleta je dole v hale. Chtěl bych, abys kelímek vyplnil až do poloviny.“

Procházel jsem si touto rutinou na každoroční prohlídce. Musel jsem držet můj velký penis na cíl. Špička mého péra byla větší než kelímek. Tentokrát, jsem to nechtěl dělat sám.

„Um,uh, doktore. Jennifer má pravdu. Mám velké potíže s rozepínáním a zapínáním knoflíků mých džínů. Může jít se mnou?“

„Nevidím důvod, proč ne. Ale oba se ujistěte, že si nejprve umyjete ruce. Až budete hotovi, stačí napsat své jméno na štítek se značkou, která je na polici a nechte to tam. Pokusíme se dostat výsledky za pár hodin. Znám urologa, který mi dluží laskavost.“

Seskočil jsem z vyšetřovacího stolu. „Je čas na čůrání.“

Jen se na mě rozpačitě podívala. „Opravdu musím jít?“

„Ano. Musíš jít.“ Ukázal jsem ke dveřím, má velmi zlobivá mysl už zase něco vymýšlela.

O minutku později jsme vešli do malé, funkční koupelny. Poté, co jsme si umyli ruce, jsem strhl celofánový obal z kelímku a odstranil víčko.

„Jen, tohle bude týmová práce. Rozepni mi džíny.“

Tiše, udělala, jak jsem řekl. Byl jsem vyřízený komando. Malej stoják, kterej jsem měl z mé fantazie o sestřičce, už byl dávno pryč. Těžký pták mi visel nízko.

„Teď bejby, vezmi mýho ptáka a zaměř ho do kelímku.“ Její teplá ruka mě sevřela v dolní třetině. Bylo tu o hodně víc, co jsem chtěl, aby s ním dělala, než si budu hrát na požární hydrant, ale popravdě, nebyl jsem si jistý, že bych ho mohl dostat nahoru. Děsivá myšlenka skrze mě odeslala zachvění. Kurva. Měl jsem trvalé poškození?

„Dělám to správně?“ Zeptala se Jen váhavě, dostávajíc se do mých znepokojivých myšlenek.

„Vedeš si prostě skvěle, bejby. Teď to přichází.“

S dalším nádechem, jsem vystřelil proud a čůral jsem do kelímku. Nebylo to úplně stejné, jako střílet můj náklad s rukou Jennifer omotanou kolem mého ptáka, ale bylo to dobrý. Nikdy dřív jsem s holkou nečůral. Bylo to podivně sexy. Chtěl jsem Jen odměnit za to, že mi věřila. Poté, co jsem kelímek označil a utěsnil ho víčkem, dal jsem ho na poličku k řadě dalších použitých kelímků. Jen mě pochválila.

„Dobrá práce, Blaku. Měli bychom se umýt.“

Stříkl jsem si něco z tekutého mýdla do dlaní. Jen mě následovala, ale zatímco ona, si ruce šla umýt, já jsem je složil kolem jejího útlého pasu.

V úderu srdce, jsem jí rozepnul džíny a stáhl je dolů. Mé snížené notorické dovednosti se zlepšovaly. Sklouzl jsem namydlenou rukou pod lem jejích krajkových kalhotek a pak jsem promazal její záhyby. Sledoval jsem, jak se jí rozdělily rty a hlava se jí v zrcadle nad umyvadlem zvrátila dozadu.

„Blaku! Co to děláš?“ Vydechla.

„Patřičně ti děkuji, že mi věříš. A že si sem šla se mnou.“

„Oh!“

Začal jsem hladit kluzkou kundičku a brzy jsem cítil její teplo. Musel jsem to udělat rychle. Dřív, než doktor Klein pošle někoho, aby mě zkontroloval. Rychle jsem přesunul prsty na klitoris a rázně jsem ho obkroužil. Kousla se do spodního rtu, aby potlačila sténání, i když jí sexy malé zakňourání uvízlo v hrdle. Dýchala nerovnoměrně. Užívajíc si každou minutu, jsem se jí tiskl k zádům a krku.

„Pane Bože. Ty mě uděláš!“

„Takový je plán,“ vydechl jsem jí do ucha, třel jsem jí penis proti zadku s nadějí, že dostanu erekci. Kurva. Nic. Ani malé zaškubání. Soustředil jsem svou energii na Jen, třel jsem její střed tvrději.

„Oh, Blaku,“ zasténala, jak se proti mně vzepřela, kudnička se jí chvěla a zalila se šťávami.

Zasadil jsem jí na hlavu cudný polibek a jen jsem ji držel. „Ještě jednou díky, že jsi šla, tygřice. Potřebuju tě tu se mnou.“

„Blaku, vždycky tu budu pro tebe.“

„Já to samé pro tebe, bejby. To samé.“

Její zasněný úsměv se setkal s mým v zrcadle, a pak jsme se vydali zpět do ordinace, kde jsme zaujali své dřívější pozice. Doktor Klein se zakrátko vrátil.

„Měl jsi potíže s močením, Blaku?“ Zeptal se. „Nějakou dobu jsi na toaletě byl.“

„Ne, doktore. Vůbec ne. Na začátku to bylo trochu blbý. Nejsem zvyklý na čůrání do kelímku. Ale jakmile to už šlo, nebyl to žádný problém.“ Ale popravdě, tam byl problém. Velký. Nebo bych měl říct, ne tak velký, v závislosti na tom, jak se na to díváte a jak to dáte do souvislosti. Nemohl jsem dostat erekci. Zoufale jsem mu to chtěl říct, ale držel jsem jazyk za zuby.

S úsměvem přikývl. „Dobře. A musím říct, že vypadáš trochu lépe, než když jsi poprvé přišel. Doporučuji ti jít domů a odpočinout si a udržet své džíny zapnuté, dokud nebudeme mít výsledky testu. Zavolám ti hned, jak budou.“

Vstal jsem z vyšetřovacího stolu a připojil jsem se k Jennifer. Doktor Klein se k nám otočil čelem.

„A Jennifer, rád jsem vás poznal. Gratuluji k zasnoubení. Těším se na svatbu.“

Jennifer se rozzářila. „Těšíme se, až vás tam uvidíme.“

„Taktéž.“ Potřásl jsem si rukou s dobrým doktorem a poděkoval mu, že mě prohlédl.

Tiše, jsem poděkoval Jennifer, že mi věřila a vše neodvolala. Pořád jsem nevěděl, jak zvládnu Kat, která nás sabotovala. Nebo nově, potenciální život-měnící problém, kterému jsem čelil, díky ní.

Kurevsky jsem miloval svou tygřici.

A kurevsky jsem nenáviděl tu děvku.