Ricochet - 10. kapitola

Překlad: Peťa

BŘEZEN

Zpátky ve státech, březnový chlad skoro znemožňuje nemít na sobě několik vrstev. Vymyslím plán zůstat v domě do úplně poslední sekundy. Obvykle přijdu do třídy o sedm minut pozdě, když se rozhodnu jít, ale myslím, že každý by měl mít desetiminutovou úlevu. Vážně. Je zima.

Jediné jindy, kdy se odhodlám do tohoto počasí, je kvůli mým terapeutickým sezením s Dr. Banning. Dnešek šel obstojně dobře, myslím. Cítím se, jako bych byla na cestě k odkrytí důvodu, proč mám tuto závislost, a ona mi poskytuje hodně potřebnou perspektivu a vedení.

Abych zaměstnala svoje myšlenky a nebyla posedlá sexem, sleduju ve své ložnici na Netflix romantickou komedii.  Uzavřela jsem svůj baldachýn, takže se cítím tak trochu, jako bych byla v džungli, moje síť mě udržuje v bezpečí před moskyty. Což je tak trochu zábavné. Udělala bych nějaké safari vtipy, ale připomenu si, že jsem sama. A nikdo není kolem, aby je ocenil.

Notebook spočívá na mém břiše, zatímco žvýkám Twizzler (pozn. ovocná sladkost http://en.wikipedia.org/wiki/Twizzlers#mediaviewer/File:Twizzlers-Pile.jpg). Po abstinování od sebelásky, jsem se obrátila na cukr a sladkosti a obecně cokoli, co mi zkazí zuby. Sotva to pomáhá, ale je to lepší, než podlehnout nutkáním.

Zazvoní mi telefon a vrtěním se dostanu z mé Marvel přehozové deky. Když popadnu mobil, všimnu si na obrazovce neznámého čísla. Moje hruď se odlehčí, když ztiším počítač a přitisknu si sluchátko k uchu.

„Ahoj, tady Lo.“

To stačí, aby mě to donutilo zazubit se od ucha k uchu.

„Lo kdo? Můj přítel se jmenuje Loren.“

„Tvoje vtipy se beze mě postupně staly méně vtipnými.“

Předstíraně zalapám po dechu. „V žádném případě. Měl jsi tu být, když jsem udělala nejlepší žirafí vtip. To bylo k popukání.“

„Pochybuju,“ řekne, ale můžu cítit, jak se zlomí do úsměvu.

Ukousnu si Twizzler, přičemž se snažím ovládnout svůj vlastní pošetilý výraz, i když mě nemůže vidět. „Co děláš? Jak jde rehabilitace?“ Než zavolal, naplánovala jsem si zeptat se ho ohledně něj na víc. Posledně se rozhovor točil kolem mě a nechci, aby se to stalo znovu. I když moje uzdravení vyžaduje úsilí nás obou, nedělá to to jeho nijak méně důležitým.

„Je to v pohodě,“ řekne. Představím si, jak krčí rameny. „Co ty? Šla jsi dnes na terapii?“ Takže mám přítele, který nerad mluví o svých problémech. Tohle může být těžší, než jsem si myslela.

„Neměň téma. Chci vědět, jak se daří tobě.“ Spletu tři Twizzler do formy obrovského lahodného kousku.

„Můj život je nudný,“ povzdechne si.

„Ne, není,“ zamítnu. „Pravděpodobně děláš všechny druhy skvělých věcí. Jako třeba mluvíš s lidmi. A… hraješ kulečník. A…“ Nemám žádnou představu, co sakra na rehabilitaci dělá, což si myslím, je problém.

„A nic zábavného,“ řekne mi. „Nejsem tam. Nejsem s tebou.“

„Myslela jsem, že jsi říkal, že musíme začít mluvit,“ zdůrazním. „To jde dvěma směry, víš. Nemůžeme diskutovat jen o mé závislosti a o tvé ne.“

Nesnesitelně dlouhou chvíli přes sluchátko prosakuje ticho, než říká: „Nedávno jsem mluvil s Rykeem… ptal se mě, kdo je Aaron Wells.“

Twizzler mi vyklouzne z ruky. Mám pocit, jako by Lo odbočoval a tak nějak to funguje, uvážíme-li, že Aaron Wells nutí můj žaludek srazit se. A plánovala jsem, že Lo nikdy neřeknu o tom, co se stalo na předvedení Fizzle limonády, zvlášť ne zatímco je na rehabilitaci. Nechtěla jsem mu dát důvod, aby se obrátil na chlast.

Lo řekne: „Zeptal jsem se ho, proč to chce vědět. A nedal mi přímou odpověď – jen řekl něco o tom, jak šel s tebou na rodinnou událost. A myslel jsem si, proč by kurva vůbec chtěla vzít na večírek toho debila? A pak jsem si vzpomněl na tvou matku, a jak byla zvyklá někoho ti zařídit, než jsme spolu chodili.“ Odmlčí se. „Něco se stalo, že? Aaron ví, že jsem na rehabilitaci. Pravděpodobně se rozhodl, že teď je dobrý čas na odplatu, že? Jsi bezbranná, zatímco já jsem v podstatě uvězněný tady.“

„Ty nejsi uvězněný,“ řeknu. Nechci, aby myslel na rehabilitaci jako na vězení. Ne když mu pomáhá.

Zasténá a já si ho představím, jak si obezřetně tře oči. „Chci tam být s tebou,“ říká. „Nechci, aby Ryke byl ten, kdo tě chrání. To je moje práce a plánuju v tom být sakra o hodně lepší, než předtím…“ Jeho hlas se vytratí a já čtu zbytek: než jsi byla skoro znásilněna. Jo, byl trochu moc pohlcený alkoholem, aby mi tu noc přišel na záchranu. Naštěstí jsem tomu unikla, ale pořád to bolí myslet na to. Od té doby se snažím veřejným toaletám vyhnout a snažím se nebýt sužována strachem, že budu napadena. Někdy se to připlíží a ve velkých davech se ponořím do sebe, ale vždycky jsem v tomto smyslu byla trochu samotář.

Přála bych si, abych mohla odpovědět: Nepotřebovala jsem ochranu. Ale to by byla naprostá lež. Aaron byl té noci agresivní a opravdu jsem potřebovala, aby mi pomohlo nějaké posílení. „Ryke mě neochránil,“ říkám tiše. Otevřu pusu, abych to rozvedla, ale Lo už skočil k závěrům.

„Co?“ Jeho dech se prohloubí. „Pokud ti zkurveně ublížil, já“-

„Lo,“ přeruším ho. „Jen jsem zamýšlela říct, že Ryke nebyl ten, kdo mi pomohl… byl to tvůj otec.“

Přes sluchátko znovu bzučí ticho.

Rozvedu to: „Viděl Aarona, jak mi dává zabrat a vyhrožoval mu. Fungovalo to. Aaron mě potom nechal na pokoji.“

Telefon zapraská.

„Lo?“

Pak ho slyším vydechnout. „Můj otec?“

Možná jsem nic neměla zmiňovat. Vyžadovalo to hodně síly odejít od někoho, koho miluje, ale kdo mu ublížil. A být chycený v šedi Jonathana Hale znesnadňuje odříznout ho úplně. I přesto, že to pro Lorena momentálně může být to nejlepší.

„Jo.“ Právě teď je mizivá zoufalá šance, že se ohledně svého otce otevře a tak nějak si myslím, že ani neví, jak se ohledně toho muže cítí. Promluvila bych si s ním o tom, ale ukončil by hovor, než bych ho k tomu vůbec začala popichovat. Takže chci změnit téma, než zavěsí. „Tak co rehabilitace?“ zeptám se. „Nemůžeš se tomuto rozhovoru pořád vyhýbat.“

Představím si, jak tím známým rozrušením pevně zavírá oči a znovu mrzutě zasténá. „Právě jsi dala mou hlavu na Tilt-a-Whirl (pozn. naklonit a točit – asi něco jako ruské kolo, které se točí a ještě naklání) a chceš vědět o rehabilitaci?“

„Ano,“ říkám, neustupujíc. Musím ho postrčit.

Vydá dlouhý výdech. „Jsem střízlivý. Jen jsem si myslel, že to bude jiné být tak dlouho střízlivý.“

„Co tím myslíš?“

„Byl jsem tak mizerně opilý a přesvědčil sám sebe, že být střízlivý bude druhá strana toho být na tom mizerně. Hádám, že jsem si myslel, že střízlivost bude devadesát devět procent tak úžasného, že ti to odfoukne ponožky. Nechápej mě zle, je to pěkné. Někdy můžu přemýšlet jasněji a filtrovat některé kraviny, které bych normálně neměl problém říct. Ale taky je to na hovno. Víc to bolí.“

Musí teď čelit bolesti. Procházím si něčím podobným. Všechny tyto situace, které bych utopila sexem a výšinou, jsou věci, kterým musím otevřeně čelit. Je to těžké a způsobuje to, že udržet nutkání pod kontrolou je ještě těžší.

„Ale nevrátím se k předtím. Ne kvůli čemukoli ani komukoli…“

„Kvůli tvému otci?“ zeptám se, vím, že musí být tím „kýmkoli“ o kom mluví. Jonathan Hale odebral Loovi svěřenecký fond, jeho dědictví a všechno, co finančně zajišťovalo Loovu budoucnost. Všechno proto, že se Lo nevrátí na vysokou a nedostojí jeho nemožným standardům.

„Jo. Kvůli němu,“ zamumlá Lo. „Je moje oblíbené terapeutické téma.“

Možná v tomto můžu pokročit… „Chystáš se promluvit si s Jonathanem, až se vrátíš?“

„Ještě nevím…“ Odmlčí se. „Je jednou z mých spouští k pití, ale nepotřeboval jsem rehabilitaci, abych na to přišel.“

Stáhne se mi hrudník. „Jsem…“ Co když já jsem spoušť. Oh Bože.

„Ne, Lil,“ řekne mi s krátkým smíchem. „Ty jsi opak. Ty jsi moje stabilita… můj domov.“

Nadechnu se, jeho slova mě trochu píchnou v očích. Taky pro mě byl vždycky jako domov. Odkašlu si, nechci začít být úplně sentimentální přes telefon. Mám jen tak dlouho, abych slyšela jeho hlas. A pak budu znovu sama. „Až se vrátíš, co se chystáš dělat?“ Nepůjde na vysokou a musí si teď vydělávat peníze. Ryke a já jsme mu oba nabídli pomoc s jeho financemi, ale Loova pýcha ten nápad rozdrtila.

„Nejsem si jistý. Budu si s tím dělat starosti později,“ řekne Lo tiše. Přála bych si, abych ho mohla držet nebo obejmout. Cokoli. Zní trochu ztraceně, ale copak ve věku něco přes dvacet není? Jediný rozdíl mezi Lo a mnou v této chvíli je, že já jsem pořád na vysoké. Ale fakt jsme na stejném místě. Nejsem o nic blíž k tomu vědět, co chci dělat se zbytkem svého života. Přála bych si, aby můj budoucí bakalářský stupeň mohl magicky vybrat kariérní dráhu, která by pro mě byla perfektní. Pokud by mi to čtyři roky na vysoké koupily, byla bych prodaná.  

„Můžeme teď přesměrovat rozhovor pryč ode mě?“ zeptá se Lo. „Jak se držíš?“

„Jsem trochu frustrovaná,“ zamumlám. „Sexuálně a psychicky.“  

„Psychicky?“ zeptá se ustaraně. „Jsi v pořádku?“

„Jojojo,“ říkám rychle. „To jen že terapeutická sezení mě vyčerpávají. Chci tak hrozně vědět, proč jsem závislá na sexu. Dr. Banning říká, že odpověď možná není tak jasná. A já se jen bojím, že až to zjistím… nebude se mi to líbit.“

Jeho dech přes linku ztěžkne a jeho slova vyjdou jako šepot. „Myslíš, že je to mnou?“

Je to jako bodnutí do hrudi. Pohlédnu dolů na Twizzler cop na mém klíně. „Je to mnou, Lo,“ řeknu přidušeně. „Nemůžu za svoje problémy obviňovat někoho jiného. Jen musím přijít na to, jak to začalo.“

„Když nám bylo devět, dělali jsme nějaké věci,“ řekne tiše. „Pamatuješ si to?“

„Hodně malých dětí dělá stupidní věci,“ bráním se, myslím na to, co mi řekla Dr. Banning. Nazvala to experimentováním.

„Bylo to špatné,“ řekne mi s přidanou jistotou. Představím si, jak si přejíždí roztřesenou rukou přes světle hnědé vlasy. Jeho hlas zůstává pevný a odhodlaný. „Byl jsem starší než ty.“

„O devět měsíců.“ Je směšný.

„Na tom nezáleží, Lil,“ odsekne. „Hodně jsem na tomto místě přemýšlel a chci ti říct, že se omlouvám. Za všechno, co jsem kdy udělal, co ti ublížilo“-

„Neublížil jsi mi,“ poznamenám. „Neublížil.“

„Lily,“ řekne velmi tiše. „Vzpomínáš si na tu noc, než jsme šli od sebe a já přijel sem? Den před Štědrým dnem?“

„Charitativní slavnost,“ řeknu. Noc, kdy prolomil svou krátkou střízlivost exováním mini flaštiček tequily z hotelového pokoje.

„Ublížil jsem ti,“ řekne. „Měl jsem s tebou sex, aby ses přestala soustředit na mou závislost na alkoholu… aby ses na mě přestala dívat, jako bych se rozpadal. Hystericky jsi plakala a já tě píchal. A potom jsem byl ohledně toho absolutní kokot. Jak to nazveš?“

„Ne…“ znásilnil jsi mě, pomyslím si, vím, že tohle sužuje jeho mysl. Neudělal to. „Chtěla jsem to, Lo. Prosím, nepřemýšlej takhle.“ Bože, jsme tak zničení. Poslouchám kvůli jeho odpovědi, ale slyším jen ticho. „Lo?“

„Jo,“ odkašle si. „Omlouvám se, Lily. Za tu noc, za to, kdy nám bylo devět. Tak moc se omlouvám.“

„Nemusíš brát všechnu vinu na sebe. Byla jsem tam taky, když jsme byli mladší, víš. Dotkla jsem se tě. Možná jsem tě podělala.“

Teď se zasměje a to mě přiměje se usmát. „Můžu tě ujistit, že jsem podělaný, ale není to kvůli tobě.“

„Rovněž.“ Aspoň v to doufám.

Najednou vydá dlouhé zasténání. „Bože, jen tě chci políbit.“

Zazubím se. „Vítej v mém světě. Myslím, že jsem si představovala muchlování s tebou asi pět miliardkrát od té doby, co jsi pryč.“

„A kolikrát sis představovala mého ptáka v tvé puse?“

Moje oči se rozšíří a přijdu o dech i přesto, že to říká tak lhostejně.

„Co mého ptáka v tvém zadku?“ slyším za těmi slovy úsměv.

Oh můj Bože. Olíznu si suché rty a trochu se na posteli zavrtím. Místečko mezi mýma nohama začíná s jeho slovy pulzovat.

„Ve tvé kundičce?“

„Lo,“ zaskřehotám. Máme právě teď sex po telefonu? Podívám se na dveře. Měla bych je jít zamknout?

„Byla jsi hodná?“ zeptá se Lo. „Dotkla ses sama sebe vůbec?“

„Ne, čekala jsem.“

„Jsem na tebe hrdý,“ řekne mi Lo. A já okamžitě cítím pocit úspěchu, který mě omývá. „Pak sis něco zasloužila.“

Máme sex po telefonu! Ano. Plazím se z mého baldachýnu, dvě příliš dlouhé sekundy zápasím se sítí a pak vyskočím z postele s telefonem pořád opřeným v mé ruce. Uháním zamknout dveře. Pozastavím se uprostřed pokoje a podívám se na svůj šatník. „Potřebuju…“ Jak to vůbec funguje?

„Potřebuješ co?“ zeptá se zmateně. Skvělé, nedokáže mi číst myšlenky. Co bych dala za chození s Charlesem Xavierem – ale X-Men: First Class edici, kde ho hraje James McAvoy. Bald to pro mě neudělá.

„To nic,“ zamumlám.

„Potřebuješ co, Lily?“ pobídne mě Lo znovu, jeho hlas vážný. Neodpovím hned, snažím se získat odvahu, abych ta slova řekla. „Budu muset hádat? Radši by to neměl být lubrikant. Nikdy jsi neměla problém kolem mě zvlhnout.“

„Přestaň mluvit,“ řeknu mu. „Děláš to těžké (hard).“

„Ty děláš tvrdým (hard) mě.“

Protočím oči, zatímco se moje rty bezděčně zvednou. „Prosím, řekni mi, že tohle nejsou tvoje nejlepší obscénní řeči.“

„Řekl jsem lepší,“ souhlasí. „Víš, že mi můžeš říct cokoli. Nemůže to být tak trapné.“ Odmlčí se. „No, jsem si jistý, že ty jsi stejně v rozpacích, ale dobré zprávy jsou, že tě nemůžu vidět celou zrudnout.“

Přála bych si, aby mohl. Dala bych cokoli za to, aby tu právě teď byl. Ale pak nedala. Protože, to že by přišel brzy domů, by znamenalo selhání v jeho části a já chci, aby uspěl. Jen se cítím tak sporně. Ohledně všeho.

Možná to je důvod, proč pořád stojím uprostřed své ložnice a váhám, jestli se odvážit ke svému šatníku nebo hopsnout přímo zpátky na matraci.

„Myslíš, že bych měla… použít vibrátor nebo… umělý penis…“ Opravdu se zadrhávám. Celý můj obličej se rozpálí a nadávám na malé kapky potu, které se sbírají na mém horním rtu. Horečně je setřu, v panice, jako by mě někdo měl vidět, jak se potím.

„To myslíš vážně? Tohle je to, na co jsi kurevsky nervózní se zeptat?“ řekne trochu dotčeně. „Myslel jsem, že chceš použít mobilní telefon nebo tak něco.“

Co? Chvíli mi trvá, abych si uvědomila, o čem mluví. Zasměju se a cuknu sebou. „Ew.“ Teď jsem dotčená já.

„Tohle dostaneš, když nekápneš božskou od začátku, lásko,“ řekne se smíchem. Jeho hlas poklesne do vážného tónu. „Co říká tvoje terapeutka o hračkách?“

„Nemluvily jsme o nich.“

„Pak se jim pro teď vyhněme, okay?“

Nemůžu si pomoct, ale cítím se tímto rozhodnutím trochu skleslá. Ve své hlavě jsem slyšela Lo, jak říká: samozřejmě, jdi si vybrat ten, který vypadá jako můj pták. Hádám, že tyhle dny špatného podporování jsou u konce.

Rozmotám zauzlovaný baldachýn a vylezu zpátky na postel, telefon teď na reproduktor. „Kde jsi právě teď?“ zeptám se, chci uvnitř mentální obrázek.

„Ve své ložnici. Mám vlastní koupelnu, žádného spolubydlícího, takže soukromí je pěkné. I když deka je trochu kousavá.“

„Jak sexy.“

V hlavě ho vidím, jak se zubí, jeho jantarové oči rozsvícené. „Nejsem vždycky?“

Bože, chybí mi. Vyřítí se na mě vlna smutku a náraz je tak náhlý a prudký, že si musím stlačit nos, abych zadržela slzy. Ponořím se zpátky do svého polštáře a zírám nahoru na vrchol mého baldachýnu. Všechno, na co dokážu myslet, je to, jak moc ho chci vidět. Jak ironické to je? Jednou se chystáme jaksi mít sex a já se změním na emocionálního šílence.

„Lily, ty pláčeš?“ Loovy starosti se vystupňují.

„Ne.“ Setřu si slzy a držím telefon na břiše. „Jen to pojďme udělat.“

„No, když to říkáš takhle,“ odsekne.

Neměla jsem uvolnění celé dny. Potřebuju posbírat svoje způsoby, protože pokud to odvoláme, pak toho budu během pár hodin zle litovat, až znovu začnou nutkání.

„Ne, fakt, jsem v pořádku.“ Narovnám se a telefon žuchne na mou deku. „Pojďme. Kdo si sundá oblečení jako první?“ ošívám se. Mohlo by to být víc sexy.

„Myslím, že jsme oba na hovno v sexu po telefonu,“ řekne mi Lo.

Měla bych to shledávat zábavným, ale místo toho mě ta slova přejedou jako buldozer. Je to, jako by někdo nabídl sáček kokainu drogově závislému a v poslední minutě se rozhodl strhnout ho pryč. Představuju si dnešní noc, sama ve své posteli, jak se znovu bráním touhám. A ta chvíle bude moje vina. Protože jsem se změnila v hromádku neštěstí, smutnou a patetickou. Idiot.

„Ne, jsme v tom dobří,“ bráním nás. „Prosímprosímprosím, zkusme to znovu.“ Ale strach rozechvěje můj hlas a způsobí, že to slzami zkomolím.

„Hej, hej, Lily,“ řekne Lo naléhavě. „To je v pořádku.“ Můžu ho slyšet šustit kolem a přemýšlím, jestli si sundává kus oblečení. Možná kalhoty.

„Není,“ odmítnu. „Není to v pořádku.“

„Shhh,“ zašeptá Lo. „Jsi v pohodě. Já jsem v pohodě. Pořád se tě chystám přimět, aby ses udělala, slibuju. Jen se uvolni a dýchej, lásko.“

Jakmile řekne ta slova, můj počítač vydá ping! Trochu popotáhnu a zamumlám: „Vydrž sekundu.“ Rozkliknu Skype menu. Pak uvidím upozornění: Přijměte hovor od Hellion616

Srdce mi okamžitě skočí do hrdla. To je Lo, samozřejmě. Jeho uživatelské jméno je jeho oblíbený Marvel charakter od té doby, co mu bylo patnáct. Uvidím ho, že? Může to být skutečné? Koušu se do rtu a kliknu na tlačítko.

Obrazovka se zaplní Loem. Zírá přímo zpátky na mě. Vypadá stejně, jak si pamatuju z posledně. Uběhly téměř tři měsíce a pořád má stejné světle hnědé vlasy, kratší na stranách a plné nahoře. Stejné ostré lícní kosti, které způsobují, že vypadá hrozivě a ztracíš-svůj-dech sexy. Sedí s překříženýma nohama na svém jednolůžku, deka tmavomodrá. Má na sobě uhlově šedé tričko a černé tepláky. Jeho jantarové oči skutečně zírají do mých. Dívám se na něj. Ne jen si představuju jeho tělo, jeho oči, jeho tvář. Nemůžu si pomoct – okamžitě propuknu do nekontrolovatelných slz štěstí.

„Ne,“ Lo protáhne to slovo a přidá malý úsměv. „Neplač. Donutíš mě začít brečet.“

„Omlouvám se.“ Otřu si oči hřbetem ruky. Vypustím dlouhý výdech a umístním notebook na své posteli trochu líp. Teď nezírá na polovinu mého obličeje.

Znovu se setkám s jeho pohledem, tentokrát uvolněnější, ale moje hruď se rozšíří. Část mě se bála, že se vrátí domů příliš změněný a nějak příliš jiný. Celá moje hrůza se vypaří a zasyčí na posteli. Je to pořád Lo. Je pořád můj.

„Ahoj,“ říká jedním dechem.

„Ahoj.“ Nejtěžší část na celém tom utrpení byla být od něj pryč. Nemá to nic společného se sexem, uvědomím si. Je můj nejlepší kamarád, celý můj svět a ztratit to bolí víc, než ztratit tělo, na které se v noci mačkáte. Vidět ho mi připomene, že není pryč navždy. I když se to tak může někdy zdát.

„Vypadáš dobře.“ Jeho oči poletují po mém těle. „Přibíráš?“ zeptá se s nadějí. Možná si představoval, že budu scvrklá větvička, tak vychrtlá a pokroucená, že mě bude muset posbírat, než zchřadnu. Wow, to by bylo děsivé.

Možná jsem nebyla jediná s obrovskými nezměrnými obavami.

„Přibírám,“ řeknu s úsměvem. Trochu se zakloním a chňapnu po svém balení Twizzlers. Mávnu jimi na obrazovku. „Jsem na nové dietě. Je nazvaná Jez sladkosti, vyhni se sexu.“

„To zní jako příšerná dieta,“ řekne mi, „a příšerný způsob, jak se vyrovnat s tvou závislostí.“

Pokrčím rameny a zvednu spodek mého kašmírového svetru. „Teď můžu udělat tohle.“ Seštípnu půl palce tuku u mého pupíku a chlubím se mu tím.

„Pěkné, ale stejně se musíš uzdravit správným způsobem. Teď se nacpávej svým Twizzlers a Ho Hos (pozn. půlválec, naplněný krémem, s čokoládovým piškotem a obalené v čokoládě), protože až se dostanu domů, tu dietu zruším.“

„Jak víš, že mám Ho Hos?“

Nakloní hlavu a vidím jeho hravý úsměv, jak mu zahalí tvář. Jako svědectví to rozsvítí tu mou. „Prosím tě, pokud bys smysluplně zásobovala spíž cukrem, měla bys všechny nejlepší značky. Ding Dongs (pozn. čokoládový piškot ve tvaru puku, naplněný krémem a obalený v čokoládě), Sugar Daddys (pozn. karamelové lízátko ve tvaru kvádru), Blow Pops (pozn. ovocná lízátka).“

„Nekoupila jsem Blow Pops, děkuji mockrát,“ odpovím, jako bych vyhrála i přesto, že má tak trochu pravdu. Mám tři balíčky Ding Dongs, které na mě čekají ve spíži. Mám slabost pro jména. Proč jinak bych si najala Connora Cobalta jako mého doučovatele, když jsem byla na Pennu?

„Jinak něco nového?“ zeptá se Lo jemně, ale teď když se na něj podívám, všimnu si strachu, který pulzuje za jeho očima. Má obavy, že já budu ta změněná. Cítím se stejně, ale vím, že časem budu jiná. Každý postupně dospěje. Ale jestli je něco, co vím na tomto světě určitě – nikdy se nebudu chtít změnit bez Lorena Hale. Musíme se pokusit vyvíjet se spolu.

„Našla jsem novou pihu na rameni,“ snažím se mu to ukázat, ale narazím do obrazovky. „Oops… promiň.“ Mám pocit, jako bych ho pleskla do obličeje nebo tak něco. Nakloním počítač zpátky a zachytím Lo, jak se na mě zubí.

„Roztomilé,“ řekne.

Zrudnu a on nad mými zčervenalými tvářemi protočí oči, ale pořád se usmívá. Takže je to dobré.

„Taky mám něco nového.“

Moje obočí se zvedne. Fakt? Sevře lem svého trička a pak jeho oči škádlivě přelétnou ke mně, prodlužuje ten moment. Prosím, ať to není tetování. Lo je nesnáší a poslední věc, kterou potřebuju, je, aby prohlašoval svou nehynoucí lásku něčím, co nemá rád. A nechci nezbytně zírat na své jméno napsané inkoustem na jeho hrudi, zatímco máme sex. Pro mě je to zabiják atmosféry.

Uvědomím si, že se postupně posunuju blíž a blíž k obrazovce. Zakloním se, takže nenarazím jako kompletní magor. „No tak,“ říkám se zasténáním, když jen čeká s pošetilým úsměvem. Zabíjí mě!

Konečně trhne tričkem přes hlavu a upraví si vlasy prsty, přičemž sleduje můj výraz, který přejde k zírání s otevřenou pusou. Přimhouřím oči, doufám, že to není nějaké Skype Photoshop vylepšení. „Jsou pravé?“ zeptám se nakonec, moje prsty bezděčně přejíždí přes jeho svaly na obrazovce. Jako bych se jich skutečně mohla dotknout. Zatraceně, chci. Znovu musím couvnout od obrazovky. Myslím, že Loovi se dostalo potěšujícího výhledu na mé chloupky v nose.

Věnuje mi zvláštní pohled a pak se zasměje. „Ne, namaloval jsem si je jen pro tebe.“ Teď bez trička se Lo nemůže přestat zubit. Já nemůžu přestat zírat. Jeho břišáky jsou vyrýsované. Definice šesti. Předtím byl svalnatý, ale nebyly tak ostré jako tohle. Jeho štíhlé svaly se zakřivují a dokonce má ten sexy prudký pokles u pasu, jako by vedl mou cestu k jeho ptákovi.

Tohle je mnohem lepší než tetování.

„Posiloval jsem,“ vysvětluje. „Máme hodně oddechového času. Většinu trávím v posilovně.“ Olízne si spodní ret, jeho oči se pasou po mém těle. „Jsi na řadě.“

„Věděla jsem, že to byl trik, abys mě dostal do naha,“ řeknu s úsměvem. „Jen si nedělej naděje. Moje kozy nevyrostly.“

„Miluju tvoje kozy tak, jak jsou.“

Jeho chraplavý hlas způsobuje, že jsem bez dechu. Párkrát zamrkám a soustředím se na „vysvlečení se.“

Ukradla jsem Rosein kašmírový svetr, protože jsem úplně bez čistého oblečení a praní je hodně nízko na mém seznamu věcí, které ráda dělám. Umístím se na kolena a nakloním obrazovku, takže má lepší výhled na mou horní polovinu. Srdce mi hučí, když sleduju, jak se mu očekáváním zvedá a klesá hrudník. Byla jsem s Lo nahá tolikrát, ale nikdy přes obrazovku počítače. Je to trochu jiné – vzdálenost, neschopnost se fyzicky dotknout. Ale možná je to dobře jiné, skoro víc vzrušující.

Pozvolna si vytáhnu svetr přes hlavu, moje prsa vyzvednuté v černé podprsence. Moje dýchání se prohloubí, když sleduju, jak na mě zírá, jeho oči jdou dolů a pak se vlečou zpátky nahoru, jako by jeho rty dělaly svůj obvyklý sjezd po mých prsou a břiše.

Chci, aby mě vzal do náruče a natlačil na mě celou svou váhu. Chci cítit jeho tvrdost proti mně – jeho svaly, jak mě přišpendlují na matraci. Být zavalená pod jeho láskou a jeho teplem.

„Kde jsi?“ zašeptám, mysl mi zaplavují plány najít ho, schoulit se v jeho náruči.

„Přímo tady. S tebou,“ zašeptá zpátky, nenabízí mi víc, ale ta slova stačí na to, aby mi ukradla dech a způsobila otevření pusy. Držím oči na něm a představuju si, že jeho ruka, dělá to co ta moje. Rozepnu sponu mé podprsenky. Nechám ramínka sklouznout z ramen a na klávesnici.

Dívá se na mě, jako by mě chtěl strhnout na svůj tvrdý hrudník a pevně mě držet, jako by byl sekundy od sání mého spodního rtu, od kousání a pak ponoření jeho jazyka dovnitř. Houpe se proti mně a šeptá mé jméno, dokud se moje záda nevyklenou. Dokud nekřičím do jeho ramene.

Moje bradavky stojí v pozoru, jeho upřený pohled zintenzivní části mého těla, které se nerozzářily měsíce. Jeho oči se vrátí k těm mým a plavou dychtivostí. Sex po telefonu by u nás nikdy nemohl fungovat. Chyběly by mi podívání se a pohledy a způsob, jak svýma jantarovýma očima hltá moje tělo. Nutí mě cítit se naprosto a jednoznačně nádherně.

On sám může žádat tento počin.

Pomalu si začne sundávat tepláky a já si začnu rozepínat džiny. Často zahlédneme jeden druhého, přičemž se snažíme zachytit smyslné uvážlivé neuspěchané pohyby toho druhého. Všechno pod mým pasem je blokováno z jeho dohledu a stejně tak ho obrazovka odřezává u jeho nižších břišáků. Kouzlo toho, co leží níž, mi zvyšuje puls, na čele se mi sbírá žár. 

Nemotorně si vrtěním sundám džíny a skopnu je z postele. Teď na kolenou má Lo pěkný výhled na moje zelené bavlněné kalhotky. Plesknu si zpátky na zadek, takže mě může vidět jen od pasu nahoru. Zatímco se Lo svléká, zachytím pohled na bouli v jeho černých boxerkách. Místečko mezi mýma nohama začne znovu pulzovat, bolestně touží po něčem tvrdém, aby ho zaplnilo a dlouhou dlouhou chvíli přiráželo.

Ticho natahuje napětí, nic až na naše těžké a povrchní dýchání. Čekám bez hnutí, zatímco si odloží poslední kus oblečení. Moje oči upřené na obrazovku pro případ, že bych mohla zahlédnout jeho ptáka. Ale neobjeví se. Lo si úspěšně sundá svoje boxerky, aniž by se mi rychle ukázal. Boo.

Zvedne boxerky na kameru, vítězně s nimi pohupuje na prstu, než je odhodí stranou. Jeho oči se setkají s těma mýma ve výzvě. Jsem na řadě.

Jednou rukou se opřu o matraci a druhou si sroluju kalhotky ke kotníkům. Nakloním se dopředu, abych si je stáhla přes chodidla, a myslím, že v průběhu skončím tak, že Loovi poskytnu záběr mých koz přes celou obrazovku. Získává z této dohody víc než já. To je jisté.

Kalhotky spočívají v mé ruce, ale jsou pro mě příliš promočené, abych je zvedla v triumfu. Chystám se je hodit na podlahu, když Lo říká: „Ty mi je neukážeš?“

Skvělé. Otočím je, takže má výhled na část, kde je zadek a na zlomek sekundy je držím na kameru.

„Nech mě vidět klín,“ naléhá tichým hlasem. Tak dožadující se.

Moje oči se rozšíří a rychle zavrtím hlavou. Ne, ne, to se nestane.

Koutek jeho rtu se zvedne. „No tak, Lil,“ vydechne. „Nemůžu se tě dotknout. Jak jinak budu vědět, jak mokrá jsi?“

Dlouze zhluboka vydechnu. Těžce polknu a mám náhlou touhu přejet prsty přímo přes moje sladké místečko. Nakrmit monstrum uvnitř mě.

Cvičně se nadechnu a soustředím se na Lo. „Nejdřív mě nech vidět tvého ptáka.“ Můj hlas působí víc prosebně a zoufale, než jsem měla v úmyslu. Ani nevím, proč ho chci vidět. Není to, jako by do mě mohl vstoupit přes obrazovku počítače. Opravdu, bude mě to jen víc mučit.

„Ještě ne, lásko,“ řekne mi sladce.

„Pak ti znovu neukážu svoje kalhotky,“ odmítnu tvrdohlavě. Překřížím si ruce přes prsa. Tak dlouho, co si dokážu vzpomenout, vždycky během sexu dostávám to, co chci. Nebo se o to aspoň snažím. A od té doby, co jsem byla s Lo, víc než vítal podvolit se mým touhám. Neuvědomila jsem si až doteď, jak obtížné bude podlehnout jeho příkazům. Musím se vzdát své kontroly vůči němu – důvěřovat mu, dát veškeré své sexuální potřeby do jeho péče.

Není to pro mě tak lehké.

„Takhle to nefunguje,“ říká Lo. „Já jsem ve vedení. Pokud ti řeknu, aby ses udělala, uděláš se. Pokud ti řeknu, abys přestala, přestaneš.“

Potřebuju hranice, abych ovládla svá nutkání. Mluvili jsme o tom, připomenu si. Spustím ruce, znovu mu vystavím svoje prsa. To je začátek. Lo ustanoví zásady pro mé limity, takže to nepřeženu. Jen se potřebuju naučit, jak je přijmout.

Lo se mi odevzdal úplně. Jsem na řadě, abych ho nechala mě mít.

Uposlechnu jeho první příkaz a otočím kalhotky zevnitř ven a zvednu je k obrazovce, tiše doufám, že počítač není na vysokém rozlišení. I když zřetelně jsou promočené.

„Spokojený?“ zeptám se po několika sekundách.

„Nezměrně.“ Jeho zazubení obměkčí moje srdce a můj žaludek se zatřepotá, oslabuje moje odhodlání. Tohle dobírání si nemůže pokračovat o moc déle.

Hodím kalhotky na podlahu a on se na své posteli trochu posune. Ale pořád nemůžu vidět dolů pod jeho pas.

„Zvedni ruce,“ přikáže Lo.

Zamračím se a zvednu dlaně k počítači. Dlouhou chvíli se na mě upřeně dívá a já si najednou uvědomím, co se chystá dělat. Otevřu pusu, abych si stěžovala, ale přeruší mě. „Chci, abychom se udělali spolu,“ řekne vážně. „Drž ruce nahoře a až ti řeknu, aby ses sama sebe dotkla, můžeš.“

Vzdám se při slovech, udělali spolu. Nemůžu přestat přikyvovat a jeho rty zkroutí další úsměv. Jeho ruka pomalu klesne a jeho oči přelítnou trochu dolů. Jeho kamera je pořád natočená tak, že nemůžu vidět cokoli dole pod jeho pasem. Možná to je účel. Některé věci jsou žhavější, když zůstanou neviděny.

Jeho oči se zvednou zpátky k mým, pronikají do mě, neodtrhnou se, i když se jeho dýchání prohloubí, zvedání a klesání jeho žeber se zrychlí. Jeho tělo se trochu zhoupne dopředu a z jeho oddělených rtů unikají malá vrčení. Moje oči tančí po jeho ruce, která se pohybuje v rychlém sledu, jeho hruď se leskne vrstvou potu, svůdná a žhavá.

„Ruce nahoru,“ říká chraplavým tónem. Znovu je zvednu, vůbec jsem si neuvědomila, že jsem je spustila.

Zavrtím se na posteli, jak cítím vlhkost, která klouže po vnitřku mého stehna. Popadnu polštář a stisknu ho mezi stehny, místečko pulzuje po větším tlaku, větší tíze, větším tření – prosí po doteku.

„Ruce,“ přikáže.

Potřetí je zvednu, prakticky si rvu vlasy. Chvěju se a vydám malé zanaříkání.

Už nemůžu čekat.

„Lo,“ vykřiknu.

„Vydrž, lásko,“ povzbudí mě mile, ale jeho oči říkají něco jiného. Kurva vydrž. Testuje mě. Vím to. A chci projít a uspět a ukázat mu, že dokážu bojovat se svými nutkáními.

Držím oči na těch jeho a snažím se nedívat se nikam jinam. Sotva to pomáhá, protože na mě zírá, jako by chtěl být hluboko ve mně. Bože, co bych za to dala…

Po další dlouhé chvíli říká: „Spusť ruce.“

To je vše, co je potřeba.

Moje ruce spadnou a sklouznou dolů, poprvé cítí vlhkost. Zalapám po dechu a zasténám všechno najednou a skoro se zhroutím dozadu na můj polštář. Potřebuju tě, chci křičet. Prosím.

„Oči na mě, Lil.“

Zapřu své tělo na slabém loktu a snažím se udržet svou pozornost na něm, aniž bych zaklonila hlavu, aniž by se mi víčka třepotavě zavřela. Jsem tak… blízko k tomu kompletně a naprosto zmizet. Střídám tření a klouzání prstů dovnitř. Tlak stoupá, napíchává mé nervy na každé ploše mé kůže. I přesto že chce, abych se na něj dívala, jeho oči začnou být unášeny od těch mých. Jdou níž z mých prsou k mému břichu k mému zápěstí, kde obrazovka končí.

Ve stejném čase, co se moje boky pozvednou, on sebou trhne trochu dopředu. Naše dýchání se sjednotí s našimi opojnými pohyby. A z ničeho nic je to, jako by tu byl. Uvnitř mě.

Natáhne se a nakloní obrazovku dolů. Na pouhou sekundu mě nechá vidět, co dělá – jeho ruka svírá spodní část jeho ptáka a přejíždí po hřídeli nahoru a dolů. Kamera se posune zpátky nahoru k jeho obličeji a já jsem zapálená ohněm. Potřebuju se udělat. Potřebuju se hned uvolnit.

Jeho ruka zrychlí a moje steny se stanou hlasitějšími. Slyším ho zasténat v hlubokém chraplavém nádechu. Moje tělo se napne, zatne a sevře, zatímco se mi kroutí prsty na nohách. Celý svět se točí. Volnou rukou chňapám po přikrývkách a vyjedu vysoko.

O několik momentů později žuchnu na postel, můj loket uvolní cestu vyčerpání a ohromenému těžkému dýchání. Moje břicho, prsa, stehna a zadek jsou kluzké potem. Bože… to bylo neuvěřitelné.

Chci to cítit znovu.

Moje ruka se impulzivně vleče po mém těle a dotkne se mého citlivého pahorku. Moje rty opustí zasténání a třu tvrději.

„Lily.“ Loův hlas plní mou hlavu. Zavřu oči a vklouznu prsty dovnitř.

Ano.

„Lily. Přestaň.“

Moje oči se kvapem otevřou, ale držím ruku mezi stehny. Jemně se podepřu, abych se podívala na obrazovku. V malém okénku nalevo se vidím roztažená na posteli v téhle pozici, ale Lo má výhled jen od mého pupíku nahoru, moje nohy se ubírají za počítač. Ale předpokládám, že je to zřejmé, co jsem dělala.

Vyhnu se jeho upřenému pohledu. „Dej mi sekundu,“ řeknu mu tichým provinilým šepotem. Lehnu si a úplně se ztratím z jeho dohledu, obrazovka nakloněná k čelu postele, ne k matraci. Moje prsty se pohybují ještě jednou. Potřebuju to cítit znovu.

„Kurva,“ zakleje Lo. „Lily! Řekl jsem, přestaň.“ Slyším ho. Opravdu, ale poslouchat je tak zasraně těžké. A sobecká příšerná část mě chce kopnutím zavřít počítač, abych utopila jeho požadavky. Tlak se vystupňuje, jak stojím na dalším srázu, připravená skočit. Oh Bože…

„Lily, sedni si, ať tě můžu vidět,“ přikáže.

Nemůžu. Třu rychleji a tvrději a déle. Potřebuju víc. Vždycky jsem potřebovala víc. Křičím, moje kostnatá ramena se zarývají do matrace a moje tělo se svíjí. Chci, aby mě jeho ruce zvedly, hodily mě na jeho hruď, jeho svaly splynuly se mnou. Oči pevně zavřené a představuju si to všechno. Že je tvrdý proti mně – že je uvnitř, čeká, až se udělám, šeptá mi do ucha, že všechno bude v pořádku, pokud se jen uvolním, zatímco jsem naplněná jím.

Ano! Vykřiknu, moje páteř se vyklene, moje tělo brní ohněm tak žhavým, že můžu sotva dýchat. Dosáhnu toho. Zase. A pak… začnu klesat. Moje otevřená pusa se zavře a srdeční tlukot zpomalí, pohybující se až za nepravidelným nepředvídatelným tempem a k něčemu, co nesnáším.

„Do hajzlu, Lily,“ vyštěkne Lo. „Posaď se kurva hned.“

Moje oči se rozšíří v hororu nad tím, co jsem udělala, spalována provinilými slzami. Tentokrát je všechno jiné. Odtáhnu ruku a mechanicky zvednu své pomalé tělo do sedící pozice. Nahrbím se dopředu a držím si na hrudi vedlejší přehoz. „Nezamýšlela jsem…“ Koušu si nehet a setřu uniklou slzu. Narazí do mě hanba jako stolibrová vlna. Ani se nedokážu podívat na obrazovku, abych se setkala s Loovým zklamaným pohledem.

Teď chápu. Proč chtěl, abych ho od začátku poslouchala. Tak bychom se mohli vyhnout tomuto. Co ještě horšího je pod hnisající hanbou a vinou, je malá část mě, která to chce udělat znovu. Možná poté, co skončíme Skype konverzaci… ne!

„Bylo to dobré?“ zeptá se napjatým hlasem.

Která část? A proč musím všechno zničit? Pateticky zírám na svoje ruce. „Nedívej se na mě tak,“ zašeptám.

„Ještě ses na mě ani nepodívala,“ zamumlá.

Napjatě se nadechnu a konečně seberu odvahu setkat se s jeho pohledem. Přes jeho rysy nepřechází žádné odsouzení. Místo toho jeho jantarové oči plavou empatií, kterou si nezasloužím. A vidím starosti, jako bych mu lámala srdce, jako by extrémnost a horor mých nutkání byly právě v jeho hlavě plně zaregistrované.

„Omlouvám se,“ říkám přidušeně. Setřu slzy, než spadnou. „Nemusíš…“ být se mnou. Jsem monstrum.

„Miluju tě,“ řekne. „Budeme na tom pracovat společně.“ Překlad: Nikam nepůjdu.

„Chci to udělat znovu,“ přiznám tichým hlasem.

„Já vím.“ V zamyšlení si tře rty.

„Takže… teda můžeme to udělat znovu spolu… dnes v noci?“ Určitě je právě naštvaný, že jsem to udělala bez něj.

„Pro dnešek jsme skončili,“ řekne, každé slovo jako hora, na kterou musí vylézt.

„Ale udělala jsem se jen dvakrát.“ Na hruď se mi tlačí strach, způsobuje, že je těžké dýchat.

„A chystal jsem se tě nechat udělat se jen jednou,“ řekne. „Snažil jsem se tě vyčerpat předehrou, ale je to těžké. Měl jsem tě přimět čekat déle a ty jsi mě měla potom poslouchat. Zlepšíme se v tom, ale bude to vyžadovat čas a praxi.“

Takže takové to pro mě je. Nemám dovoleno mít jakýkoli druh sebelásky a Lo pro tuto noc skončil. Nechci udělat něco debilního, až odejde. Nemysli na to, Lily. Vydám hluboký výdech, ale to mě sotva uklidní.

„Mluv se mnou,“ řekne Lo naléhavě. Opře si předloktí o ohnutá kolena. „Na co myslíš, Lil?“

„Jsem vyděšená,“ zamumlám. „… jsem tak vystrašená z toho, co bych mohla udělat.“ Cítím horké spalující slzy, které opařují cestičky po mých tvářích.

„Já vím, že je to těžké. Nedokážu si představit, že by mi někdo dal jedno pivo a nutil mě tam zastavit. Chápu to, Lil. Tak kurevsky to chápu,“ říká. „Ale musíš najít sílu počkat. Vím, že tam je. Musíš ji jen vyhrabat.“

Po celou minutu nechám jeho slova, aby se usadila. Na hrudi mě tíží bolest a exploduje s mým dalším prohlášením. „Přála bych si, abys tu byl.“ Brada se mi chvěje a můj hlas selže. Přitisknu si čelo ke kolenům, skryju svůj roztříštěný výraz.

„Já tam jsem, lásko,“ zamumlá. „Jsem přímo tam s tebou.“ Slyším bolest v jeho hlase. Snaží se uvolnit tak moc, jak je to možné, ale je to, jako bych svírala jeho srdce tak moc, jako on tiskne to moje. „Jsi v mé náruči,“ řekne mi, „a líbám tě na rty, tvář, nos…“ Zavřu oči a jsem unášena jeho hlasem, který začne zklidňovat moje trápení. „Tvoje hlava se mi opírá o hruď a posloucháš tlukot mého srdce, jak zpomaluje. Držím tvá zápěstí, nechávám tě mírně klesat z tvé výšiny za mých podmínek. Zhroutíš se proti mně.“

Vzhlédnu, abych se setkala s jeho upřeným pohledem. Je plný naděje s touhou a s něčím víc. Něčím, co si myslím, že může být sdíleno jen mezi dvěma zlomenými lidmi.

„A přestaneš bojovat,“ zašeptá. „Sleduju, jak se tvoje tělo proti mně uvolní a pak tě políbím na vršek hlavy. Řeknu ti, jak hrdý na tebe jsem a jak přimět tě jednou se udělat trvá celý život.“

Moje poslední slza spadne. Nemůžu se pohnout, abych ji setřela. Jsem ochromená Lorenem Halem, mým vším.  

„Miluju tě,“ říká znovu, „a žádný jiný muž nikdy neřekne tato slova a nebude je myslet tak, jako já.“

Tak hrozně mě bolí hrudník. Jeho slova jsou nádherná a bolestná zároveň. Jako my, předpokládám. Musím být silná. Kvůli němu. Kvůli sobě. Kvůli nám. Hrdlo mi napuchlo, ale najdu odhodlání odpovědět. „Strávím zbytek noci s Rose.“ Přikývnu, upevňuju ten plán ve své hlavě.

„To je dobrý nápad,“ souhlasí. „Co takhle kdyby ses šla umýt. Obléct. Řekla mi ahoj a já pak zavolám Rose a ujistím se, že jsi s ní.“

Znovu přikývnu. Líbilo by se mi to. Tak moc. Mít ho na své straně dělá nesnesitelný pocit snesitelným. Jen doufám, že se v budoucnu naše úsilí stane jednodušším.

Naděje. Taková pošetilá věc.

Někdy se nenaplní.