TB - 9. kapitola

Překlad: Cukýna

Umění klamu spočívá v činech, ne slovech…

Harrison

Nervózně polknu, když Michelle vejde do mé kanceláře a zamkne za sebou dveře. „Takže,“ řekne a kráčí směrem ke mně. Rychle skloním hlavu a vrátím se zpět k prohlížení údajů přede mnou, nebo spíš předstírání. Bojím se, že když se na ni budu dívat dost dlouho, prohlédne mě. „Ethan byl znepokojený, že ses včera odpoledne nezastavil, když jsi vysadil Hannu.“

„Byl jsem unavený,“ odpovím, aniž bych s ní navázal oční kontakt.

„Opravdu? Proč? Hanna tě vyčerpala?“

„Nevím, o čem to mluvíš,“ řeknu, když si sedne na kraj mého stolu.

„No tak, Harrisone. Nehraj si přede mnou na zdrženlivého.“

„Nemáš co na práci?“ zeptám se, když očima rychle skočím nahoru, abych se setkal s jejím pohledem.

„Víš, že Hanna a já jsme si blízké, že? Jedna druhé řekneme úplně všechno.“ Z jejích slov jsem rozpolcený. Doufám, že Hanna neřekla Michelle, co se mezi námi stalo. Konkrétně jsem ji prosil, aby to nedělala, když jsem ji včera vysazoval a slíbila, že pomlčí.

„To je hezké,“ je všechno, co řeknu. Snažím se po jejím komentáři jednat nedotčeně.

„Byla tak tajnůstkářská, když dorazila domů. To ve mně okamžitě podnítilo podezřelost. Tohle a skutečnost, že byla prakticky v euforii.“

„Je je hezké,“ zopakuji.

„Něco se stalo, že jo? Nejsem hloupá.“ Natáhnu se a uvolním si kravatu, když se ke mně nakloní. Najednou mám pocit, jako bych se pod jejím bdělým pohledem dusil. „No tak, Harrisone. Jsme rodina, můžeš mi to říct.“

Tohle jí nežeru. Věřím jí, ale nechci, aby musela mít před manželem takhle významné tajemství. Tohle je obrovské a může skončit špatně pro všechny zúčastněné. Odkašlu si, než odpovím. Nerad lžu lidem, na nichž mi záleží. Celkově vzato vlastně lži nenávidím. Možná jsem prohnaný obchodník, ale vždycky jsem byl hrdý na svou poctivost.

„Není co říct.“

Koutkem oka vidím, jak si na prsou založila ruce. „Huh,“ řekne a vstane. „Nevěřím ti. Dokonce se na mě ani nepodíváš.“

„Snažím se prolouskat těmihle čísly a ty mě rozptyluješ. Takže, pokud ti to nevadí…“ Švihnu rukou ke dveřím.

„Fajn,“ řekne, otočí se a dopáleně odchází. Ve chvíli, kdy za sebou zavře dveře, se ve své židli opřu a dlaněmi si mnu tvář. Udržet tohle tajemství nebude snadné. Zvláště ne se super detektivem na stopě.

O několik minut později se dveře od mé kanceláře znovu otevřou. Zprvu se domnívám, že je to Michelle, která se vrací, aby mě znovu vyslýchala. Je tvrdohlavá jako peklo. Znám ji dobře; nenechá toho tak snadno.

Můj zachmuřený výraz je okamžitě nahrazený úsměvem, když zjistím, že ve vchodu stojí moje dívka. Vypadá tak krásně, jako vždycky. Psali jsme si celé dopoledne poté, co jsem ji včera vysadil doma, a pak mi zavolala, než šla spát. Je to šílené, jak mi chybělo nemít ji u sebe minulou noc? Protože tomu tak bylo. Celé hodiny jsem ležel a myslel na ni.

„Dobré ráno, pane Williamsi.“

Včera večer jsme se dohodli, že v práci udržíme věci na profesionální úrovni. Už teď jsem připravený litovat tohoto rozhodnutí. Nesmírně toužím přitáhnout si ji do náruče.

„Dobré ráno, slečno Scottová.“

„Přinesla jsem Vám kávu,“ řekne a míří k mému stolu. „Uvařila jsem ji přesně takovou, jakou ji máte rád.“

Dneska má brýle s černými obroučkami. Kriste pane, vypadá tak sexy. Vlasy má rozpuštěné, přesně tak, jak se mi to líbí. Chci skrz ně projíždět prsty.

Předkloní se, položí hrníček na můj stůl a dopřeje mi nahlédnutí nejen na její úžasný výstřih, ale na růžovou krajkovou košilku pod její růžovou saténovou halenkou. Penis mi okamžitě ožije.

Vidím, že jí na rtech pohrává úsměv, když konečně odtrhnu pohled z její hrudi. Je to liška podšitá. Udělala to úmyslně. Ten náznak růžového lesku na jejích svůdných plných rtech způsobuje, že ji chci právě teď zoufale líbat. Když se náš pohled konečně setká, vidím, že s tím bojuje také. Přitažlivost mezi námi je silná, dokonce ji mohu vidět.

Naše oči zůstanou uzamčené na poměrně dlouhou dobu, dokud se nakonec nenapřímí v plné výšce. „Co potřebujete, abych dneska udělala, šéfe?“

Sundej si šaty a ohni se přes můj stůl, je moje první myšlenka.

Odkašlu si, než promluvím. „Napíšu ti do e-mailu seznam toho, co potřebuji udělat během několika minut.“ Co doopravdy potřebuji, je, aby odešla z mé kanceláře, než ji odtáhnu ji do jeskyně.

Nejen, že by ode mě bylo neprofesionální, pokračovat v téhle aférce v práci, ale je to i nebezpečné s Michelle, která se ochomýtá poblíž. Nemůžu riskovat, že na to přijde. Zatím nejsem připravený vyjít s naším vztahem na veřejnost.

„Dobře, ty jsi šéf.“ K mé úlevě se otočí a vyrazí ke dveřím. Zasténám, když se můj pohled zaměří na to opojné nepatrné pohupování jejích boků. Je tak zatraceně sexy.

Ohlédne se přes rameno a zamrká, než za sebou zavře dveře. Opřu se v židli a prsty si projedu vlasy. Kurva. Tohle bude o hodně těžší, než jsem si myslel. Proč se teoreticky všechno zdá tak snadné?

***

Podařilo se mi Hanně vyhýbat po většinu dne tím, že jsem se zavřel v kanceláři. Dokonce jsem se proplížil a popadl něco k snědku, když byla na obědě, tak jsem ji nemusel vidět. Zabijí mě to, ale je to jediná cesta.

Z kapsy vytáhnu telefon a vidím, že je po čtvrté. Dnešek téměř skončil. Jsem na sebe pyšný, že jsem to dotáhl tak daleko. Sotva jsem se celý den dokázal soustředit.

Ve chvíli, kdy pokládám telefon na stůl, zacinká, čímž mě upozorní, že mi přišla zpráva. Zvednu ho a vidím, že je to od Hanny.

                                                     Hanna: Uvidím tě dnes večer? Chybíš mi.

Dlouze vydechnu. Chci ji vidět, ale jak? Nemůžu jít k Ethanovi, je to příliš riskantní.

                                                     Já: Také se mi stýská.

Je to pravda, stýská se mi. Myšlenky na ni mě zahlcují.

                                                     Hanna: No, tak uvidím?

                                                     Já: Do večera budu pracovat. Musím dokončit tyhle počty.

                                                     Hanna: Můžu zůstat a pomoct ti.

Její odpovědi se zasměju.

                                                     Já: Jestli tu zůstaneš, nikdy žádnou práci nedodělám.

                                                     Hanna: Co až ji dokončíš?

                                                     Já: Nemůžu přijít k tobě, je to příliš riskantní.

Je to kvůli tomu, že jsem zatracený zbabělec a nechci konfrontovat jejího bratra. Po většinu mého života jsme byli kamarádi. Vidí přímo do mě. Vím to.

                                                     Hanna: Můžu přijít k tobě…

                                                     Já: A co řekneš bráchovi? Víš, že se bude vyptávat.

                                                     Hanna: Že jdu ven s přáteli. Jsem dospělá, Harry. Nemá žádné slovo v tom, co dělám.

Kurva. Rukou si mnu obličej. Tohle bude zapeklité, vím to.

                                                     Já: Nechci, abys mu lhala, Hanno.

Čekám na její odpověď, ale nepřichází. Nesnáším, že jsme v téhle pozici.

O několik minut později sebou moje hlava škubne nahoru, když se dveře mé kanceláře otevřou. Samozřejmě, že je to ona. Nechci, aby měla pocit, že ji odbývám, protože to tak není. Tohle je všechno moje chyba. Nesnáším skutečnost, že všechny klameme; nevyhovuje mi to.

Pohledem sleduji každý její pohyb. Netuším, co řekne nebo udělá. Zavře dveře a opře o ně své tělo. Slyším, jak cvakl zámek, když se jí na obličeji rozprostře úsměv. Co má v plánu?

Její pohled se na mě pevně zaměří, když se courá směrem ke mně. Místo toho, aby se zastavila před mým stolem, jej obejde na mou stranu. To mě přiměje ztěžka polknout. Nejsem na tohle zvyklý. Obvykle jsem ten, kdo to řídí. Sice se z toho cítím hodně nesvůj, ale očekávání toho, co udělá, mě šíleně vzrušuje.

Dokud nestojí přede mnou, nevšimnu si, že má v ruce tužku. Kriste pane, bodne mě s ní? Možná jsem si špatně vyložil celou tuhle situaci.

„Jejda,“ řekne, když úmyslně upustí tužku pod můj stůl. Zasměju se, když svou židlí odsunu dozadu a skloním se, abych ji sebral. „Nedělej to.“ Položí ruku na mou hruď a zastaví mě. „Seberu to.“

Úsměv na její tváři se zvětší, když padne na kolena a vleze pod stůl. Tehdy si uvědomím, že jsem její návštěvu vůbec špatně nepochopil. No, zasraně doufám, že ne.

Sotva dokážu pobrat, že je žena mých snů na kolenou pod mým stolem. S touhle jsem vážně zasáhl hlavní výhru. Rošťáctví, které tančí v jejích očích, způsobuje, že mi srdce drtí hruď.

Beze slova sáhne rukou na přezku mého pásku. Zdravý rozum mi říká, že bych to měl zastavit dřív, než to zajde dál, ale srát na to. Tohle zastavit nehodlám. Neexistuje zkurvená možnost. Pokud udělá to, co doufám, že se chystá udělat, budu si moct odškrtnout další svůj sen o ní z mého seznamu.

Zavrčím, když si olízne rty a začne rozepínat knoflík a zip u mých kalhot – vážně, je až příliš dobrá, aby to byla pravda. „Na tohle jsem myslela celý den,“ řekne a osvobodí můj penis z kalhot. „Celý den…“

„Hanno,“ vydechnu, když je její obličej jen kousíček ode mě. „Také jsem na tebe myslel celý den.“

„Máte nádherný penis, pane Williamsi.“ Její oči jsou zaměřené na mé péro, obalí ruku kolem obvodu a hladí jej. Ježíš, pokud takhle bude mluvit i nadále, skončí to dřív, než to dokonce začalo. Zasténám a zapletu jí prsty do vlasů, když zavíří jazýčkem kolem hlavičky. „Hmm,“ zasténá a vezme mě hluboko do úst. To vyšle vibrace, které se rozbíhají po celé délce mého penisu.

V mém věku jsem už zažil spoustu kuřeb, ale to mě poser… její ústa… je to úžasné. Dokonce ani nechci uvažovat o tom, kde se naučila takhle sát penis. Jen z toho pomyšlení se mi zvedá krevní tlak. Ani zdaleka není takovým sladkým a nevinným děvčetem, jakým jsem si myslel, že je, ale neztěžuji si. Miluju tuhle její stránku.

„Sladký Ježíši,“ zavrčím, když mě zpracovává ústy, jazykem a rukou. „Už budu.“

Snažím se jí odtáhnout hlavu, ale ani se nehne. Můj orgasmus udeří tak tvrdě a rychle, že ani nemám šanci protestovat. Se svým útokem nepřestane, dokud mě nevyždímá do poslední kapky.

Podeberu ji pod rukama a vytáhnu její na mé tělo. Jakmile je její tvář v dosahu, narazím svými rty proti jejím. Celý den jsem umíral touhou je ochutnat. Řekl jsem, že to chci v práci udržet na profesionální úrovni, ale to už je smetené ze stolu.

Potřebuji ji.

Chci ji.

Toužím po ní.