TB - 5. kapitola

Překlad: Cukýna

Tohle zvládnu…

Harrison

Jakmile jsme přistáli a vyzvedli naše zavazadla, zamířili jsme z letiště, abychom chytili taxík do našeho hotelu. Tady v Queeslandu je krásný slunečný den, a ačkoli se tohoto víkendu děsím, jsem zároveň opravdu nadšený, že je tu se mnou.

Naštěstí jsem přežil let bez úhony, což je pozitivní začátek. Hanna strávila celou dobu listováním časopisu, který si koupila na letišti, a dívala se z okna. Já, na druhou stranu, jsem využil čas, abych si trochu zdřímnul. Sotva jsem minulou noc zamhouřil oči, protože jsem se této zatracené cesty děsil. To a skutečnost, že se mi o ní zdálo. Když jsem se dnes ráno probudil, byl jsem tak tvrdý, až mě penis bolel. Ani studená sprcha mi nepomohla. Tehdy jsem se rozhodl udělat něco, co jsem neudělal od svých osmnácti. Potřeboval jsem ji dostat ze systému, pokud mám tenhle víkend přežít.

Zapnul jsem horkou vodu, nechal spršku, aby stékala přes mé tělo, když jsem se chystal udělat neomluvitelnou věc, bez zábran si ho vyhonit ve sprše. Tohle bylo prvně, co jsme se spolu po letech sprchovali. Častokrát se se mnou sprchovala, když jsem jí začal být posedlý, ale tehdy jsem byl jen nadržený puberťák.

Když se místnost naplnila párou, obtočil jsem ruku těsně kolem svého penisu. Zavřel jsem oči a v mysli jsem si představoval její dokonalá ňadra v té sexy bílé krajkové podprsence. Představoval jsem si, jak si rozepíná podprsenku a uvolňuje svá prsa z jejich krajkového vězení. Svůdně se na mě usměje, když dlaněmi pomalu posouvá ramínka dolů z rukou. Jednalo se o exotický striptýz v té nejlepší kvalitě. Moje srdce začalo rychle bít, když se na mě zaměřily její pěkné modré oči. Vážně bych se v jejích očích mohl utopit. Vsála spodní ret mezi zuby a mé sevření na penisu zesílí.

„Ano,“ zasténal jsem, když se její ruce posunou nahoru, chytí svá prsa a štípe si bradavky mezi palcem a ukazováčkem.

„Harrisone.“ Dívám se na ni, když vyklene záda a její tvář se nakloní směrem ke stropu. Málem se udělám, když se přes její svůdné rty zformuje perfektní malé ´O´. Krev mi vře, když si hladím hřídel nahoru a dolů s ohnivou vášní. Všechno, na co jsem teď dokázal myslet, bylo, že šukám ty kozy. Zasténal jsem, když rukama zatlačila ty měkké kousky těla a vytvořila dokonale teplé útočiště pro mé péro.

O chvíli později vklouzla prsty mezi nás a běžely dolů mezi její nohy. „Ach bože,“ vydechla, když si dělala dobře. Co mě dostalo víc než cokoli jiného, byla představa z jejího nadcházejícího uvolnění. Při tom pomyšlení se mi chvělo tělo. Když hlasitě zasténala, zrychlil jsem pohyby, čímž se sama dostala blíž k okraji. Co bych dal za to, kdybych ji ve skutečnosti našel, jak masturbuje. To by bylo něco. Jen to pomyšlení způsobilo, že mi zabrněla záda.

„Už budu, Harry,“ zakňourala, „Udělám se tvrdě.“ Byl jsem na tom stejně. Moje pěst teď lítala divoce a bezuzdně. Z hlouby hrdla se mi vydralo zasténání, když jsme se společně udělali.

Proč mám pocit, že ve skutečnosti by byla Hanna Scottová ještě rajcovnější, než v mé fantazii?

Poupravím si penis v kalhotách, jdu k zadní části taxíku a ze všech sil se snažím potlačit představy z dnešního rána z mé mysli. V tu chvíli jsem byl natolik hloupý, abych se domníval, že to pomůže, abych se jí zbavil ze systému, přinejmenším na dost dlouho, abych přežil tenhle víkend. Teď jsem moudřejší. Bude to chtít víc než jedno vyhonění ve sprše, abych ji dostal ven zpod mé kůže. Zatraceně o hodně víc.

Moje potřeba mít ji, mě pohlcuje. Je to jako neustálé přetahování, které se v mém mozku odehrává. Kvůli tomu se divím, jestli moje posedlost vůči ní sahá hlouběji, než jsem se domníval. Je možné, že k ní něco cítím? Pochybuji. Prostě chci mít to, co nemůžu mít. To je všechno.

Jakmile se dostanu do hotelu, schovám se před ní do pokoje, dokud nenastane čas na to, jít do Alexova domu.

Budu tam v bezpečí… ona bude v bezpečí.

***

„Co tím myslíte, že máte pouze jeden pokoj?“ pronesu, když nás registruje dáma za recepčním pultem.

„Je mi líto, pane Williamsi, ale zarezervoval jste si pouze jeden pokoj.“

Můj pohled se přesune k Hanně, která stojí vedle mě. „Myslela jsem si, že jsem objednala dva,“ řekne. Z jejího hlasu můžu slyšet, že je kvůli tomu rozrušená. To je ta poslední věc, kterou chci.

„To je v pořádku, Han,“ řeknu a přehodím svou paži přes její rameno. „Prostě objednáme další pokoj.“

„Běžně bych souhlasila, ale naneštěstí se tento víkend koná hudební festival, tak jsou všechny pokoje zarezervované. Abych byla upřímná, máte štěstí, že jste vůbec narazili na volný pokoj kdekoli na Zlatém pobřeží.“

„Do hajzlu.“ Nikdy bych netrval na tomhle víkendu, kdybychom měli mít jeden pokoj. „Musíme mít oddělené místnosti,“ vyhrknu zpanikařeně. Když se pohledem přesunu k Hanně, zjistím, že se mračí. Je kvůli mému výbuchu zraněná?

„Je mi líto, pane. To není možné.“

Povzdychnu si a dřu si rukou tvář. „Řekněte mi prosím, je tam víc než jedna postel?“

„Jedná se o ubytování se dvěma ložnicemi, takže ano, jsou tam dvě postele… v oddělených místnostech.“

Dobře. To zvládnu… myslím.

„V pořádku, myslím. Nemáme na vybranou.“ Pohledem znovu skočím k Hanně, ale má skloněnou hlavu. „Pokud budete mít nějaké storno na poslední chvíli, dáte nám vědět?“

„Samozřejmě, pane Williamsi. Číslo vašeho pokoje je 1608 a nachází se na šestnáctém patře. Doufám, že si svůj pobyt oba dva užijete.“

„Děkuji Vám.“ Beru si od ní klíč a dám ho do kapsy svých džínů. „Jdeš, Prcku?“ Zvednu oba naše kufry a zamířím k výtahu.

Všimnu si, že je Hanna strašně potichu při jízdě do našeho pokoje. Dokonce se na mě odmítá podívat. „Jsi v pořádku?“ ptám se.

„To je myšlenka na to, že máme společný pokoj, tak odporná?“ vybuchne.

Její poznámka mě překvapí. „Co? Ne! Proč bys to říkala?“ Sdílet s ní byt je spíš mým zbožným přáním, ale to jí tak nějak nemohu sdělit. Místo odpovědi pokrčí rameny. O krok přistoupím, položím jí prst pod bradu a nakloním tvář nahoru, aby se na mě dívala. Jsem překvapený tím zraněným pohledem, který vidím v jejích očích. „Myšlenka na to, že s tebou bydlím, je cokoli kromě odporného, Han.“

„Tak proč jsi ji požádal, aby nám dala vědět, pokud se někdo odhlásí?“

Povzdechnu si a stáhnu ruku z její brady. „Protože jsem tvému bratrovi slíbil, že se tě nedotknu.“

„Co s tím má Ethan společného?“

„Je můj nejlepší přítel a zbožňuje tě. To nechci nikdy ohrozit.“

„Ty se mě chceš dotknout?“ ptá se s úsměvem na rtech. Ježíši Kriste. O krok ustoupím a zvednu naše kufry. Dovolávám se tu na pátý dodatek. Ani náhodou na tohle nehodlám odpovědět.

***

Potom, co se zabydlíme, se rozhodnu, že bude bezpečnější, když odejdu. Nemůžu tu s ní zůstat namačkaný… sám. Prostě nemůžu. „Zajdu si ven a dám si něco k jídlu,“ řeknu.

„Jen se osvěžím a půjdu s tebou.“

Kurva. Potřebuji vzdálenost. Ale na druhou stranu nemám na to, abych jí sdělil, že nemůže jít. Alespoň budeme na veřejném místě, což je výhoda.

V tichosti ujdeme několik bloků směrem k hlavní ulici. Věci jsou teď mezi námi trapné. V minulosti jsme nikdy nezažili, že si nemáme co říct. Její otázky mi stále víří v mysli. Chceš se mě dotknout? Kdyby jen věděla, jak moc. Dosud jsem na to neodpověděl, a nemám v úmyslu to učinit. Některé věci by měly raději zůstat nevyřčené.

Jakmile jsme usazeni v restauraci, zvednu svůj jídelní lístek a držím ho před obličejem. „Harry,“ říká, „budeš mě ignorovat po celý víkend?“

„Samozřejmě, že ne,“ odpovím a podívám se na ni přes jídelní lístek. „Jsem jen hladový.“

„Hodláš mi odpovědět na mou otázku?“

„Myslel jsem, že jsem to udělal.“

„Na tuhle ne.“ Nakloní své tělo přes stůl, než pokračuje. „Tu, kterou jsem ti položila ve výtahu,“ zašeptá. „Chceš se mě dotýkat?“

„Kriste.“ Odkašlu si. „Můžeme změnit téma?“

„Ne. Chci znát odpověď.“

„Proč?“

„Proč? Jsi muž a já jsem žena. A neříkej mi, že kopeš za druhý tým, protože vím, že tomu tak není.“

Rozesměju se a položím jídelní lístek přede mě. „A jak to víš?“

„Nejsem hloupá, Harrisone. A ty jsi získal reputaci svůdníka, když jsi vyrůstal.“ Jsem překvapený tím, jak zahořkle zní, když to říká, ale má pravdu. Získal jsem ji, a stále onu reputaci mám. Co mohu říci? Miluji ženy. Miluji na nich všechno – potěšit je, líbat je, šukat je, a víc než cokoli miluji, když je slyším, jak křičí mé jméno, když vyvrcholí. Jsem dobrý v tom, co dělám. Jednou jsem přiměl ženu udělat jen pouhými slovy.

„Není důvod na tohle odpovídat, protože z toho nemůže nic vzejít.“

„Kvůli Ethanovi?“

„Správně,“ řeknu a znovu zvednu jídelní lístek. Doufám, že jí dojde, že tato konverzace skončila.

„Ethan mi do toho nemá co mluvit.“ Zvednu svůj jídelní lístek výš a skryji svou tvář. „Harrisone,“ vybuchne a vytrhne mi ho z rukou.

Zdlouhavě vydechnu. „Na tuhle otázku neodpovím, Hanno.“

„Co kdybych řekla, že chci, aby ses mě dotkl?“

Po jejím komentáři můj penis okamžitě ožije. „Nehraješ fér.“

„Chci, aby ses mě dotknul. Bože, chci, aby ses mě dotknul, Harry.“ Penis mi tvrdne čím dál víc s každým dalším slovem, které vypadává z jejích krásných úst. „Chci to už tak dlouho.“ Nakloní se dopředu do mého prostoru a sáhne po mé ruce. „Dokonce jsem snila o tom, jak se mě dotýkáš.“

Pustí mou ruku a posadí se zpátky na své místo, když se vedle nás zastaví servírka. Využiji tento čas, abych vsunul ruku pod stůl a upravil si penis v kalhotách. Je tak zkurveně tvrdý, až to bolí. Mohla by být tahle situace ještě horší?

„Jste připraveni si objednat?“

Kývnu, protože si nejsem jistý, zda bych právě teď dokázal nahlas promluvit jediné slovo.

Vím jen jedno, že tohle nemůžu udělat. Ačkoli si to z celého srdce přeji, prostě nemůžu.