TB - 4. kapitola

Překlad: Cukýna

Už to nezvládám…

Harrison

Celé roky se mi dařilo skrývat tuhle posedlost, kterou vůči ní pociťuji. Ale během několika málo dnů se zdá, že se prozrazuji. Bylo snadné toužit po ní z dálky, ale mít takhle blízko ji a její omamnou vůni kolem sebe, mě přivádí stále blíž k okraji.

Všiml jsem si, že mě v posledních dnech několikrát pozorovala. Je něco na způsobu, jakým se na mě dívá. Nikdy předtím jsem si toho nevšiml; také po mě touží? Nebo je to jen zbožné přání z mé strany?

Pak jsou tu příležitostné doteky. Jako dnes ráno. Přinesla mi do kanceláře kávu. Byla přesně taková, jakou mám rád, nebo možná chutnala výborně, protože ji udělala ona. Potom, co mi ji podala, natáhla ruku a chytila mě za biceps. „Máte parádně namakané ruce, pane Williamsi,“ řekne. Přísahám, že jí v očích jiskří, když mluví. Co to sakra mělo znamenat? Jestli se mě snaží zlomit, funguje to.

Myslel jsem si, že mi bude vadit, když mě bude oslovovat příjmením, ale rychle si na to zvykám. Rád bych ji slyšel, jak to říká, zatímco je pode mnou. Šukejte mě tvrději, pane Williamsi. To by bylo něco.

Prokousal jsem se několika životopisy na mém stole, ale nikdo mě nezaujal. Možná podvědomě tuším, že Hannu nedokáže nikdo nahradit. Chci ji tady, ale na druhou stranu nechci. Je to příliš riskantní. Ethan by mě zabil, kdybych na jeho malou sestřičku položil prst. Nechci udělat cokoli, co by ohrozilo naše přátelství. Bez něj bych byl ztracený.

Sáhnu po telefonním sluchátku, když zabzučí. „Na lince je pan Jenkins z The Jenkins Corporation,“ řekne Hanna. „Chce přesunout svou schůzku příští týden.“

„Dobře, přepoj ho. Můžeš přinést diář?“

„Alexi, jak se máte?“ Říkám, když hovor přijmu. Vzhlédnu a usměju se na Hannu, která vstoupila do kanceláře. „Děkuju,“ naznačím ústy, když přede mě položí diář. Kývne, zazubí se a láskyplně přejede po mojí paži. To vyšle všechnu mou krev přímo do penisu. Znovu to zasrané dotýkání. Kam tím míří?

„Nejsem úplně v pořádku,“ odpoví. Odkašlu si a snažím se soustředit na současnou práci. Jeho odpověď mě okamžitě přesměruje. Měl přiletět příští týden z Queenslandu a podepsat smlouvu na novou kancelářskou budovu, kterou jsem právě dokončil pro jeho firmu. Ačkoli moje firma sídlí v Sydney, mám předsunutou hlídku, která se mi poohlíží po nemovitostech po celé zemi. Byl bych blázen, kdybych se omezoval jen na tuto oblast. „Včera jsem si na golfu zvrtnul koleno, a právě jsem se vrátil od lékařů. Zřejmě jsem si způsobil poškození vazů, což bude vyžadovat chirurgický zákrok.“

„Kriste pane. To nezní dobře.“

„Rozhodně to není to, co potřebuji, abychom se připravili na stěhování firmy do nové budovy. Kvůli tomu také volám. Nebudu se schopen příští týden dostat do Sydney.“ Kurva. Mám připravené všechny papíry. Všechno, co potřebuji, je jeho zatracený podpis. „Můj lékař tvrdí, že budu minimálně několik týdnů mimo hru.“ Na okamžik se tím moje mysl přestane zabývat, když pohledem sleduji Hannu, která odchází z místnosti. Omamné pohupování jejích boků mě hypnotizuje. „Jste tam ještě?“

„Ano. Omlouvám se, stále jsem tady,“ řeknu. Vidím úsměv, který hraje na Haniných rtech, když se otočí, aby zavřela dveře mé kanceláře, když odchází. Udělala snad tu malou přehlídku úmyslně? Jsem zmatený. Teď se mnou otevřeně flirtuje, nebo je to jen moje hyperaktivní představivost? Ať tak či onak, mám kvůli tomu pořádný bordel v hlavě.

***

„Kurva,“ zamumlám si pro sebe, když dávám zavazadlo do kufru auta. Vyjebává snad se mnou vesmír, nebo co? Myslel jsem si, že trávit své dny od devíti do pěti s Hannou, bylo dost zlé, teď ještě letíme na víkend do Queenslandu, abych mohl uzavřít tuhle smlouvu.

Ani netuším, proč jsem ji pozval sebou. Vymyslel jsem si nějaký kraviny o tom, že potřebuji, aby mi pomáhala. To byla naprostá lež. Jak těžké je dojet do domu klienta a dát mu podepsat kus papíru? Vlastně ani nemusím řídit, protože Alex posílá auto do mého hotelu, které mě vyzvedne. Hádám, že se rád mučím, protože jsem ani nezaváhal, abych ji pozval. Ta slova prostě vypadla z mých úst. Co je ještě horší, aniž by o tom přemýšlela, okamžitě souhlasila. Pošetilé děvče. Pokud by věděla, jak o ní smýšlím, utíkala by opačným směrem.

Opřu si hlavu o volant, když vjíždím na Ethanovu příjezdovou cestu. Hanna tam bydlí se svým bratrem, protože její rodiče jsou pryč na osmitýdenním výletě po Evropě. Letíme v 10:45. Let potrvá jen něco málo přes hodinu, tak tam dorazíme kolem oběda. Alex nás dnes pozval k sobě na večeři, tak můžeme podepsat smlouvu, když už tam budeme.

Několikrát se zhluboka nadechnu a snažím se uklidnit nevypočitatelný tlukot svého srdce, než vystoupím z auta. Nejsem si jistý, jak bude reagovat Ethan na novinky, že jeho sestřička odjíždí se mnou. Ano, souvisí to s prací, ale on zná ze všech lidí mou historii se ženami nejlépe. Pokud se ohledně tohohle víkendu nestrachuje, pak by měl.

„Ahoj,“ pozdravím ho, když vejdu do domu. Natáhne ruku z místa, kde sedí na pohovce a já do ní bouchnu pěstí, než si sednu vedle něj.

„Tak, co se tenhle víkend bude dít?“

Pokrčím rameny a snažím se jednat co nejpohotověji. „Co tím myslíš? Je to obchod.“

„Podle toho, jaký dělala Hanna povyk, když včera večer dorazila domů z práce, by sis myslel, že vy dva vyrážíte na romantickou dovolenou, nebo co podobného. Strávila celé dopoledne nakupováním s mou ženou a hledala nové oblečení, které si vezme sebou.“

„To je šílené.“

„Nejedná se o romantickou dovolenou, že ne?“ ptá se. Skloním hlavu, když se na mě nedůvěřivě podívá.

„Co? Kurva ne.“ Ačkoli pravdou je, že mám pořád pocit, jako bych svému nejlepšímu kamarádovi lhal. „Ženy prostě dělají podobný kraviny… víš, co mají rády. Jakákoli výmluva, aby mohly nakupovat.“

„Máš pravdu,“ zasměje se. „Ujisti se, že na ni dohlídneš, zatímco budete v Queenslandu.“

„Jasně.“

„Nebudete mít jeden pokoje, že ne?“

„Ne. Rozhodně ne.“ To by byla z mojí strany sebevražda. „Veškeré přípravy domlouval Prcek.“

„To je dobře, protože dokonce i když tě miluji jako svého bratra, musel bych ti nakopat prdel, kdyby ses jí dotknul.“

Zdlouhavě vydechnu a štípnu se do kořene nosu. „Je se mnou v bezpečí.“ Je se mnou v bezpečí? Čím to, že svým slovům nevěřím?

Usadím se zpátky do pohovky, když se mezi námi usadí trapné ticho. Možná jsem jen paranoidní, ale mám pocit, že Ethan prohlédne mé lži. Musí se jednat o špatné svědomí, protože jsem si zatraceně jistý, že by nenechal zajít věci takhle daleko, kdyby pochyboval o tom, co říkám.

O několik minut později vstoupí dívky do místnosti. Posadím se dopředu, když si všimnu Hanny. Kurva, jsem beznadějný případ. Vypadá dech beroucí. Její dlouhé blond vlasy jí spadají přes ramena dolů po zádech. Dneska přidala víc volných kudrlin, což mám rád. Co bych dal za to, abych jimi mohl projet prsy. To je něco, o čem roky sním. Aniž bych se jich dotkl, vím, že jsou jemné. To můžu říct. Na hezkou tvář si nanesla jen lehký make-up, který jsem ji viděl mít jen jednou, a to bylo na Ethanově a Michellině svatbě.

Zazubím se a pohledem se potuluji po jejím těle. Má na sobě bílý top bez ramínek, který zvýrazňuje její dokonalé poprsí, a tenký šátek, který jí volně visí kolem krku. Sladila to s tmavými denimovými riflemi, které obtahují její tělo a hnědými kozačkami pod kolena na podpatku.

Vypadá překrásně.

„Moje žena s tebou mluví, debile,“ řekne Ethan a udeří mě do paže.

Opravdu? Protože jsem neslyšel ani slovo. Mrknu na Hannu, pak se pohledem přesunu k Michelle. Má na tváři samolibý úsměv, jakoby četla každou mou oplzlou myšlenku, kterou jsem právě měl. Kurva.

„Co?“

„Říkala jsem, že vy dva byste měli raději vyrazit, pokud nechcete zmeškat let.“

„Správně,“ pronesu a vstanu. „Jsi připravená?“ ptám se Hanny, když se můj pohled vrátí zpátky k ní.

„Jsem připravená,“ řekne se sladkým povzdechnutím. Proč mám pocit, že je toho víc než to, co právě řekla?

„Výborně.“ Sáhnu po jejím kufříku, který má u nohou. To mě poser. Co v tom má? Cihly? Jedeme jen na víkend. „Máš v té tašce veškerý svůj majetek?“ Směju se sám pro sebe, když mířím ke dveřím.

„Holka musí být připravená,“ je její jediná odpověď.

Rozhodně by měla být kolem mě připravená. Kdybych měl jeskyni, netušila by, co ji zasáhlo. Co to melu? Nemůžu o jeskyni ani uvažovat. Mohl bych toho ztratit až příliš, kdybych to udělal.

Poté, co dám její zavazadlo do kufru, obejdu vůz a otevřu pro ni dveře spolujezdce. „Děkuji,“ zašeptá, když se posadí v mém autě. Vzhledem k tomu, že zítra letíme domů, bylo zbytečné nechat někoho, kdo by nás na letiště odvezl. Můžu tam prostě nechat svůj vůz.

Jakmile jsem usazený za volantem, stáhnu své okýnko. Ethan a Michelle k nám přistoupí. „Dobře se vy dva bavte,“ říká s úsměvem, o němž přísahám, že říká, Vím, co chceš dělat s mou švagrovou. Nebo na druhou stranu by se mohlo prostě jednat o mojí paranoiu nebo výčitky svědomí.

„Nebavte se ale až tak moc dobře,“ dodává Ethan a udeří mě do ruky.

„To bolí, kreténe,“ řeknu a třu si svůj sval.

„Kundičko,“ zachechtá se.

Možná kundičky miluju, ale jsem si jistý, že nejsem jednou z nich.