BTV - 7. kapitola

Překlad: Verča

MARY-JANE

Pohybuji se po kuchyni a celou dobu na sobě cítím Tyovo oči. Nejsem si jistá, co si mám o dnešku myslet. Bylo to zábavné a jednoduché, ale velký kontrast k muži, kterého jsem včera potkala. Někdy je náhle prudký, ale ne tak chladný. Něco se změnilo.

Nespustil mě z očí, od té doby, co mě ráno vzal za ruku. Dokonce mě následoval do koupelny, když jsem potřebovala na záchod. Kousnu se do rtu a podívám se na něj přes rameno. Jeho oči jsou na mém zadku. Cítím, jak se červenám a obrátím se zpět k vepřovým kotletám, které smažím. Jedna věc je jasná: Tyovi se líbím, a nevím, co s tím mám dělat.

Jistě, že mě muži zasáhli, ale nikdy ne tak jako Ty. Ty prostě udělal, co chtěl. Chtěl se mě dotknout, dotkl se mě. Chtěl, abych stála vedle něj, posunul mě vedle něj. Chtěl se mi dívat na zadek, díval se a neomlouval se za to. Tohle není lehký flirt. Je přivlastňující. Možná to je důvod, proč jsem nikdy o muže neměla velký zájem, protože žádný z nich nejednal jako tento muž. Protože cokoli, co Ty dělá, funguje a to mě děsí.

Pokaždé, co se mě dotkne, cítím, jak mé tělo ožije. Zpočátku jsem se snažila vyhýbat jeho dotykům. Ale jak den ubíhal, zjistila jsem, že mi nevadí a přemýšlela jsem o dalších. Staly se návykovými, a to byla další věc, kterou jsem přidala do mého děsivého seznamu.

Nebylo by dobré spadnout do toho s Tyem, mohlo by mi to vybuchnout do tváře. Bylo by těžké rozdělit můj čas mezi dítě a něj, kdybych do toho spadla. A co kdyby to nefungovalo? Sledovat rodinu, kterou jsem vždy chtěla, jak se rozpadá, by mě zlomilo.

„Večeře bude za chvilku,“ řeknu mu, ale nepodívám se na něj. Můžu stále cítit ruměnec na tvářích. Způsobuje mi ho celý den. Bylo to ještě horší, když jsem potkala nějakého zaměstnance na ranči. Choval se majetnicky, a nejsem si jistá, co si o tom myslet, ale aspoň už na mě neštěkal. To byla příjemná změna. Dokonce jsem zachytila jeho dolíček, když jsem se na něj podívala. Jeho oči změkly a jeho úsměv uvolnil jeho tvář.

„Voní to opravdu dobře, zlatíčko. Neměl jsem domácí jídlo od doby, co Dolly odešla na vysokou,“ řekne. Vezmu kotlety z pánve a umístím je na talíře vedle sporáku. Když beru talíře ke stolu, všimnu si, že mě jeho oči celou cestu sledují.

„Vypadá sladce.“ Doufám, že tu Dolly bude častěji. Je jediná žena, kterou jsem tady viděla. A líbí se mi, jak ho kousla nazpátek – něco, co se budu muset naučit. Mám problém se zpětnými údery. Prostě to ve mně není. Není to v mé povaze. Jdu zpět do kuchyně, popadnu bramborovou kaši a pečivo, které jsem udělala a nesu to ke stolu.

„Je to číslo.“ Způsob, jakým to řekne, vyjádří, jak moc jí miluje.

„První ročník?“ Zeptám se a pokynu mu, aby si sednul ke stolu, ale on místo toho odtáhne židli pro mě. Sednu si a on se posadí vedle mě. Pak mi začne nandávat jídlo. Podívám se na něj. Je to sladký a intimní akt, který jsem nečekala.

„Jo, její první rok. Byl to boj, donutit ji jít.“ Podívá se na mě a zachytí, jak na něj zírám. „Nechtěla to tu opustit. Tento způsob života je ve tvé krvi. Kdyby bylo na ní, zůstala by tady a trénovala koně.“

„Tak, jak si ji donutil jít?“

„Štěkám a lidé mají tendenci skákat.“ Zvedne škádlivě obočí.

„Všimla jsem si,“ zasměju se. Vyštěknul na mě několikrát. „A co tví rodiče? Chtěli, aby šla?“ Vidím nějaký záblesk v jeho očích a vím, co přijde. „Omlouvám se. Mí rodiče jsou taky pryč.“

Natáhne se a zastrčí mi pramen vlasů za ucho. Dnes to udělal milionkrát. Nikdy jsem nepřijímala něčí doteky tak snadno. Je to jako by to dělal věčně.

„Dohlížím na ni. Nejsem si jistý, co by pro ní mamka chtěla, ale chci, aby měla možnosti. Do prdele.“ Opřel se a nadechl se. „Nevím, jestli dělám správnou věc. Abych byl upřímný, nemám zasraný ponětí, ale snažím se.“

Usměju se na něj. Teplý pocit se ve mně usadí velmi hluboko, protože Ty mi právě dal mnohem víc, než ví. Možná, že se stal tvrdým a trochu chladným, ale stará se o svou rodinu. Chce pro svou sestru jen to nejlepší. Bude stejný s jeho dítětem, že? Nebo má už příliš mnoho na jeho talíři. Odtlačím myšlenku stranou, chtějíc popadnout tuto malou jiskru naděje.

Přistihnu se, jak se k němu nakláním. Pak jsou jeho rty na mých.