Ricochet - 35. kapitola

Překlad: Jilyan

Kapitán Cox

Cox seděl ve své pracovně, prsty držel nad myší, než váhavě otevřel email, který byl poslán na jeho soukromý účet. Jméno odesílatele vyčnívalo nad ostatními zprávami, které musel projít, psané tučně, velkými písmeny a zašifrovaně.

Od: ANONYMOUS

Předmět: EX

Chtěl bych probrat výměnu, jelikož mám informace, které by se vám hodily.

Před týdnem byla od obchodníků s bílým masem v motelu Pantheon zachráněna dívka. Chtěl bych vědět její jméno. Pokud se rozhodnete mi tu informaci poskytnout, znám příští oběť E4E (Oko za oko).

Možná byste se mohl rozhodnout, zda mu nachystat překvapení.

V tom mailu nebylo nic, co by ho identifikovalo. Bylo zvláštní, že se ten záhadný odesílatel zajímal o dívku, jejíž jméno se propíralo médii, jako oběti sexuálního násilí, ale proč by se měl Cox zajímat? On sám byl ten, co zastavil v motelu Palms, kde před pár týdny sbalil tu dívku na útěku. Ve skutečnosti byl její první zákazník, přímo na místě ji zaškolil, než jí pohrozil, že jestli o tom někdy někomu řekne, zabije její rodinu. Když se objevila ve zprávách, Cox mněl málem infarkt.

Naštěstí pro něj, trpěla nějakou traumatickou amnézií zapříčiněnou jejím mučením, která jí nedovolila si vybavit, kdo ji nabral, a zvláště ne většinu z toho, co následovalo. Pokud měl nějaký zmrd ambice na to, aby ji zabil, tak ať. Cox měl alibi a konexe. Její „umělecké jméno“ bylo stejně to jediné, co většina zasvěcených znala.

Cox klikl na odpovědět a napsal jediné slovo: Sapphire. Jedoucí myší navrch obrazovky, chystal se opustit účet, když se objevil úplně nový mail.

Kliknul na druhý tučný nápis ANONYMOUS a zamračil se.

Od: ANONYMOUS

Předmět: EX

Motel Palms.

Pokoj 313

Tam najdete další oběť.

Coxovou hrudí projela ostrá bolest, jako by ho stahoval svěrák. Přitiskl si ruku na srdce a pokusil se skrz plytké funění zhluboka nadechnout. Zkurvená angína. Shazující papíry na zem, prohrabal šuplíky vedle něj a vzal si svoje Nitro genové tablety, vkládající si dvě tablety pod jazyk.

Tlak s tabletami postupně povolil a Cox se zhluboka nosem nadechl.

Pokoj 313 byl pronajat Jonathanem a jeho přítelkyní, Theresou, jako druhou lokaci pro prodávání dívek.

S třesoucí se rukou, Cox odpověděl.

Kdo jsi?

Uběhla celá věčnost, než bylo jasné, že odesílatel nemá v úmyslu se identifikovat. Cox udeřil pěstí do stolu předtím, než si vzal bundu.

         

  * * *

S opatrnými kroky Cox vešel do staré, ošuntělé barabizny, kam už několikrát zavítal. Jeho dlaň instinktivně spočívala na pouzdru se zbraní a když uviděl dveře s vybledlými čísly, vytáhl zbraň, prst připravený na spoušti.

Po rychlém pohledu na okolní zavřené dveře, Cox přiložil ucho ke dveřím, uskakující dozadu, když se s kliknutím otevřely. Zdvihl zbraň a strčil ji dál dovnitř, zaznamenávající tmu uvnitř, jako by byl pokoj prázdný.

Každý nerv v jeho těle byl napjatý jako telegrafní drát. Zhluboka a zlehka se nadechl, už předtím si vzal prášky a rozsvítil světla.

S očima zeširoka otevřenýma, se zajíknutím spadl do křesla za sebou. Na zdech a stropu byly jako duchové pověšeny velké fotky – bílo černé, na kterých byl on, mluvící s tou dívkou, ona jak nastupovala do jeho auta, jeho, jak ji doprovází do pokoje v motelu, nenápadný dotek jeho ruky na jejích vlasech, jak ji popoháněl do pokoje.

Napřed byla vyděšená, ale ujistil ji, že ji nechává s dobrým přítelem, který by jí pomohl najít práci a vydělat si nějaké peníze, spíš, než ji pošle domů. Theresa ji přesvědčila ať zůstane tak, že jí slíbila, že na ni dá pozor. Po pár drincích říznutých rohypnolem odpadla a probudila se jako vězeň.

Cox si myslel, že ji viděl naposled.

Se zbraní nataženou před sebou, otočil se v prázdné místnosti. Třel si hrudník a zamířil do koupelny, vykopl dveře a rozsvítil světla.

Na zrcadle byla zpráva, červená jako by byla napsaná rtěnkou:

Její jméno je Danielle.

Jsi další.

Cox se držel za hruď a vyšel z koupelny, strhávající fotky ze stěn a stropu. S fotkami v náručí seběhl po schodech ke svému autu. Spálí je. Každou z nich. A ten zkurvený smrad, kdo to udělal zemře pomalou, nemilosrdnou smrdí, sliboval si.

Mráz mu zbíhal po páteři, když si utřel z obočí pot a ignoroval tíhu za jeho žebry. Vytáhl svůj mobil a roloval jmény, vrtící hlavou, když zastavil na posledním sráči, se kterým chtěl ve svém současném stavu mluvit. Naneštěstí ten sráč byl ten jediný, kdo mohl odpovědět na tu spalující otázku v jeho hlavě.

Při pozdravu na druhé straně si Cox pročistil hrdlo. „Riley, tohle je, uh… Cox.“

„Něco se stalo?“ Bezpochyby zdvořilá verze, proč mi kurva voláš?

„Ne, mám otázku. Zašifrované maily.“ Zvedl třesoucí ruku ke své tváři a stiskl si kořen nosu. „Nějaký způsob, jak zjistit, kdo je odeslal?“

„Záleží na odesílateli. Většinou to není lehké, ne.“ Dlouhá pauza následovalo po jeho odpovědi. „Váže se to k našemu chlápkovi Oko za oko?“

„Ne. Tohle…tohle je něco naprosto jiného.“ Stáhnout se. Přerušit misi. Potřeboval zavěsit, než se ten chlap zeptal na otázku, kvůli které by se prokecl. „Myslel jsem si, že to řekneš. Díky. Musím jít. Pěknou noc.“

„Jo.“

Cox položil telefon, nadávající si za to, co si mohl zjistit sám. Bylo hloupé zatáhnout do jeho problémů Rileyho, ale naneštěstí byl ten kretén tak zkouřený, že na ten rozhovor zapomene.