Lucca - 47. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Radka

ZNOVUZROZENÍ

Teď, když Chloe a Elle žily hned naproti sobě přes chodbu, doháněly ztracený čas za uplynulý měsíc.

Jako by se sen stal skutečností. Poprvé ve svém životě Chloe cítila, jako by skutečně někam patřila a to s Luccou jen pár kroků od své nejlepší kamarádky. Dívky, která ji chránila svým vlastním životem.

Chloe se už přihlásila na univerzitu tady v Kansas City, kde by měla začít příští semestr. Stále se snažila přijít na to, jaký obor studovat. Na Stanfordu absolvovala spoustu různých předmětů snažíc se zjistit, co přesně chce dělat. Lucca ji však ujišťoval, že to bude vědět, až ten správný čas nastane. Byl by spokojený, i kdyby své dny trávila jen ve skleníku. Pravda byla taková, že Chloe nikdy moc nemyslela na budoucnost, protože nikdy opravdu necítila, že by nějakou měla. Opustit Kansas City byla jediná věc, kterou kdy od své budoucnosti chtěla, a odjet na vysokou školu měl být ten nejlepší způsob, jak to udělat.

Dokonce ani teď nevěděla, co ji budoucnost přinese, ale věděla, že dokud bude s Luccou, bude vše tak, jak má být.

Avšak její kamarádky si to stále nemyslely.

"Víš, co to znamená, že jo? Být s Luccou…?" Zeptala se.

"Já vím," snažila se jí ujistit Chloe. Pak se na Elle zvláštně podívala. "A ty víš, s kým jsi, že jo?"

"Ano, ale Nero není podšéf."

On jí to neřekl?

"Hm, víš, že může být, že jo? Když se Lucca stane šéfem? "

"Ano, ale nikdy nebude šéf." Elliny velké modré oči se do ní zavrtaly. "A když bude mít Lucca syna…"

Chloe polkla obrovský knedlík, který se náhle v jejím hrdle vytvořil. Nemohla uvěřit, že ji to nikdy nenapadlo. A sakra-

Lake se vřítila Nerovými dveřmi a zabouchla je za sebou.

"Co se děje?" Zeptala se Elle, když jejich pozornost přešla k vysoké zuřivé brunetce.

Lake padla na pohovku a zkřížila si ruce na prsou. "Říkala jsem Vincentovi zatraceně milionkrát, aby přiměl Luccu přeřadit ho na jinou práci. Říká, že to udělal, ale myslím, že mi lže." Hodila polštář na smějící se Elle. "Nevím, proč si myslíš, že je to tak legrační. Nero tam dole pracuje taky! "

"Nero slibuje, že se na ženy nedívá," snažila se Elle znít přesvědčivě poté, co se vyhnula polštáři.

Ženy?

Lake obrátila oči v sloup. "Nejsou slepí!"

"Nemyslím si, že lže," řekla Elle vrtíc hlavou, ale zdálo se, že její sebevědomí slábne.

"Věř mi; dívají se."

"Možná je důležité, aby ty ženy sledovali," řekla Chloe. Lucca jí řekl, že jsou jako vyhazovači, kteří chrání personál.

Lake si odfrkla. "Jo, je opravdu důležitý, aby Nero, Vincent a Amo sledovali ženy v titěrných oblečcích, jak tancují mužům na klínech."

Co? "Myslela jsem, že jde o podzemní kasino?"

"To jde. Takový, kde dealeři jsou ženy ve sprostých oblečcích."

To je důvod, proč to tam dole Amo tak miluje. Počkat…

"J-jak to, že o tom tolik víš?" Zeptala se Chloe zmateně.

Elle se rozesmála.

Lake se zarazila, než se vyhnula otázce. "To je vedlejší. Jde o to, že Nero a Vincent jsou tam právě teď, v moři téměř nahých žen! "

Elle smích rychle přešel, na což se Chloe musela zasmát.

"Neměla by ses smát. Lucca to tam doslova vede," vyštěkla na ni Elle.

Její smích začal odumírat. "V-vážně?"

"Jo." Vyplázla na ní Elle jazyk. "Lucca teď není tak dokonalý, že ne? Vsadím se, že jeho skleník není tak doko- "

"Já mu věřím," řekla bez pochyb. "Říkal, že nebyl s dívkou od doby, co mě potkal před devíti měsíci. Nemám důvod mu nevěřit. "

Elle a Lake na ní zíraly, zamrkaly.

Bylo to Lake, kdo promluvil jako první, doslova mávajíc rukou před svým obličejem. "Promiň, Elle. Nemůžu už předstírat, že nejsem tým Lucca. Seš si jistá, že ten skleník není sexuální kopka?"

"Tým Lucca - Cože? Ne!" Chloe zírala na dívky, které teď vypadaly zarudle.

"Ach můj bože," zašeptala Lake a v očích měla najednou divný pohled, když se podívala na Chloe, a pak Elle. Obě vypadaly, že vědí, co si navzájem myslí.

Elle se posunula blíž k ní. "Změnila jsem názor. Lucca je pro tebe dobrý."

Nelíbí se mi, kam to…

Lake se k ní posunula blíž taky. "Udělá pro tebe cokoliv, že jo?"

Při cestě z Nerova bytu, si začínala myslet, že být tak blízko Elle nemusí být, až tak dobrá věc.

Přešlápnutí jedoho ze strážců u dveří výtahu přimělo Chloe otočit se.

Amův sklíčený pohled zůstal na zemi, nedíval se na ni. Poznala, že věděl, že je v hale.

Kousla se do rtu a snažila se rozhodnout, jestli by si s ním měla promluvit. Pak se zhluboka nadechla, šla chodbou k němu a zastavila se několik kroků od něj. Dost daleko na to, aby se jí nemohl dotknout.

"Amo, můžu s tebou mluvit?"

Držel hlavu rovně, aniž by se na ni podíval. "Pracuju."

"M-myslela jsem si, že pracuješ dole…"

Mohla podle výrazu, který se mu přehnal přes obličej říct, že si neuvědomoval, že věděla, co to znamená.

"Byl jsem sem přemístěn."

"Aha." Usoudila, že mu Lucca vzal práci, kterou miloval, aby ho potrestal.

Vidět Ama tak moc raněného, ji bolelo a ještě když to bylo kvůli ní. Přesto nemohla nic udělat. Kdyby se zmínila Luccovi, pravděpodobně by mu to jen ublížilo ještě víc, protože Lucca byl na něj stále naštvaný.

Když uviděla sádru na jeho ruce, srdce se jí zlomilo ještě o trochu víc. "M-mrzí mě tvoje ruka."

Amo zatnul čelist, zlomené srdce a škoda, kterou mu napáchala, byla v jeho očích tak

evidentní. Uvědomujíc si, jak moc špatný nápad to byl, nervózně se otočila k odchodu. Chtěla plakat, že ztratila tak velké přátelství.

Byla v polovině chodby, když uslyšela jeho zařvání.

"Chloe!"

Kdysi dávno by utekla, ale teď se zastavila, otočila se a sledovala, jak jde k ní.

"Omlouvám se." Amo si přejel rukou vlasy. "Omlouvám se za tolik zasraných věcí, které si přeju vzít zpátky. Byl jsem ten, kdo k tobě přivedl Lucianovi. Byl jsem tím, kdo tě nazval zrůdou a ani jednou se tě nezastal na střední- "

"Prosím, přestaň se trestat, Amo." Musela ho zastavit, neschopná snést jeho lítost. "Nevidím tě za nic z toho."

Amo se na ni podíval, nechal ji vidět bolest v jeho očích. "Musím. To je jediný způsob, jak mohu žít s tím, že ses rozhodla být s ním poté, co tě zasraně unesl. Kdyby to neudělal, byli bychom mnohem víc než jen přátelé. V hloubi duše to víš."

"Já odešla, Amo." Slzy jí začaly zaplavovat oči. Nesnášela, jak jí vždycky přinutil zlomit mu srdce víc, ale byl to jediný způsob, jak ho mohla přimět pochopit. "Opustila jsem tě."

"Přijel bych pro tebe." Amo udělal krok směrem k ní. "Šel jsem pro tebe. Já si pro tebe přišel!"

Musela od něj odvrátit zrak. "Já vím, ale už bylo příliš pozdě."

"Ne, to ne. Není příliš pozdě, Chloe…" Udělal další krok směrem k ní, naděje v jeho očích rostla. Modlil se, aby si to rozmyslela a vybrala si jeho.

"Nebylo by to mezi námi skutečné. Ty ses při mně změnil, ale já se při tobě nezměnila." Udělala krok od něj a podívala se mu přímo do očí. "Nikdy jsme si nebyli souzeni. Vím to, protože to cítím v kostech. Je mi souzeno být s ním. Je mi souzeno být s Luccou."

Amovy oči se leskly, podíval se na zem.

"Vždy mi na tobě bude záležet, ale jako na příteli… Stejným způsobem jako na Elle."

Začínal svírat pěst při slovu 'přítel'. "Zasraně ho nenávidím, že mi tě vzal."

Chloe zavrtěla hlavou. "Neměj mu to za zlé. Viň mě. Není to Luccova chyba, že tě nemiluju."

Amo neviděl tiché otevření výtahu, ale Chloe ano. Její oči prosily muže, aby odešel. Prosím, ne!

Když se Lucca nepohnul, podívala se na Ama. "Máš rád zahradničení?"

"Cože?" Amo se znechuceně zamračil a přemýšlel, proč se na to ptá. "Ne."

Chloe se roztřeseně zasmála. "Já ano. Nevěděla jsem, že to mám ráda, ale je to tak. Lucca mě to naučil. "

Luccova drsná tvář se uvolnila, zatímco tiše stál u výtahu.

"Vždycky jsem milovala dívat se na květiny, ale nikdy jsem si neuvědomovala, kolik práce dá vytvoření krásné zahrady. Musíš vytáhnout plevel a dát tak květinám prostor k růstu. Lucca se mnou sedával celé hodiny a hodiny, jen aby mi pomáhal vytrhávat plevel." Chloe si zastrčila vlasy za ucho a hrdě vystavila její krásnou, zjizvenou tvář. "Jeden po druhém."

Amo se na ni podíval, očima cestoval po jejích jizvách, teď v ní viděl rozdíl. Změnila se.

To bylo ono. Okamžik, kdy měla provždy učinit konečnou volbu.

"Nezamilovala jsem se do Luccy, protože mě unesl. Zamilovala jsem se do něj, protože on… mě osvobodil."

Amova sevřená pěst se uvolnila. Zlomené srdce tam stále bylo, ale ta malá naděje v jeho očích se roztříštila, byla pryč. V tuhle chvíli nevěděla, co bylo horší: mít nějakou naději, nebo vůbec žádnou.

"Sbohem, Chloe," řekl definitivně, říkajíc tím, že jejich přátelství skončilo.

Zlomilo ji srdce, když ho ukončil, ale chápala to, když viděla bolest, kterou mu způsoboval, jen pohled na ní.

"Sbohem, Amo."

Amo se otočil a opět stanul tváří v tvář děsivému Luccovi.

Zadržela dech v naději, že poslechne její prosby a nic neudělá.

Lucca zíral na ztuhlého Ama, než mu narazil do ramene, když ho míjel. "Zpátky do práce, vojáku."

Děkuju. Chloe vypustila zadržený dech, když k ní Lucca přistoupil a vzal ji za ruku. Přitiskla se k němu a po cestě do jejich bytu se o něj opírala. Když za nimi zavřel dveře, se vzlykáním se na něj sesunula.

Zvedl ji a nesl po schodech nahoru do postele, kde jí nechal plakat do jeho hrudi. Přejížděl jí prsty po zádech a namotával prameny černých vlasů.

"Proč mám takový pocit, jako by zemřel?" Zašeptala, když přestala ronit slzy. "Svým způsobem zemřel," řekl jí s lítostí. "Ale bude znovuzrozen, když najde svůj nový účel."

Chloe zvedla šedé oči k jeho modrozeleným.

"Stává se to každému mafiánovi. Myslel jsem, že se mi to stalo, když jsem se stal mafiánem a když zemřela moje matka, a pak, když jsem tě poprvé viděl. Ale nebylo to tak."

"K-kdy tedy?" Zeptala se, když nepokračoval.

Lucca hladil prstem její jizvu. "Možná ti to jednoho dne řeknu, ale ne dnes, miláčku."

Přitulila se zpátky k němu, nechala Luccu vyléčit její zlomené srdce. "Miluju tě."

"Já tě taky miluju, miláčku." Namotal pramen jejích vlasů, pak ho pustil a přitáhl si ji k sobě. "Je tu něco, co můžu udělat, aby ses cítila lépe? Cokoliv. Můžu ti něco uvařit. "

Na rtech se jí objevil pomalý úsměv. Zvedla hlavu a hravě se mu podívala do očí. "Cokoliv?"

Lucca se upřeně díval do dvou párů mužských očí před ním, budoucnosti této rodiny. Potáhl si z cigarety a nechal konec jasně zahořet, "Vy dva mi dlužíte."

Nero a Vincent ostře kývli.

"My tři máme stejný problém." Odklepl popel do popelníku.

"Jaký?" Zeptal se Vincent.

Nerovy smaragdové oči se zúžily, přesně věděl, co to bylo, "Naše ženy nejsou Italky."

Lucca se usmál, když viděl točit kolečka v jejich hlavách. "Dají vám ultimátum; přimějí vás si vybrat mezi rodinou a dívkou. Naši otcové to dělají s ostatními, kteří vlastní menší moc než my, a oni nás nakonec přimějí si vybrat."

Oba Nero a Vincent zatínali čelisti. Věděli, že to byla pravda.

Viděl, jak byli oba muži rozpolcení; na jedné straně byla jejich část, která žila a dýchala pro rodinu Carusových a na druhé straně jejich pravá láska. Přimět muže si mezi těmi věcmi vybrat, ho zabije.

"Dám vám oběma dívku vašich snů a na oplátku si je vyberete, až nastane rozhodnutí, které musí být učiněno." Zlomyslný úsměv se mu přehnal přes obličej. "Až si vyberu já; pak bude budoucnost zničena. "

Nero se zazubil. "Otočíš to proti nim a dáš jim ultimátum?"

"Ultimátum s jedinou volbou, se kterou budou moci žít."

"Díky zasraný Bože. Čekal jsem na den, kdy konečně s mým otcem vyjebeš." Vincent se začal modlit, vypadalo to, jako by mu měla slza stéct po tváři. "A co je ještě lepší… Pomůžu ti s tím."

Lucca zíral na blond blbečka, který naštěstí pro něj, měl přinejmenším dobrý vzhled. "Pokud si myslíš, že budeš můj consigliere, jsi zasraně na omylu."

"Já budu tvůj consigliere," ozvala se Maria s úsměvem, když listovala svým časopisem a poklepávala vysokými podpatky.

Vincent se vysmál, "Jako by si tě vybral místo mě."

"Místo tebe určitě," řekl mu s jistotou, zraňujíc jeho pěknou chlapečkovskou hrdost.

"Pod jednou podmínkou." Maria se usmála. "Že nebudu muset být s Italem."

Potáhl si a vyfoukl na ní kouř, "Ne."

Její drahý podpatek přestal poklepávat zem, "Uvidíme."