Winter - 34. kapitola

Překlad: CimFam

Breakwater

„BUDU POTŘEBOVAT tvoje klíče, mobil, šperky, drobné, vlastně všechno z kapes. To zahrnuje i nitky. Dej ty předměty na tác a počkej, než si tě zavoláme.“ Neznám tuto mladou strážnici, za pultem policejní stanice v Breakwateru a ona nezná mne, ale okamžitě jsme se vzájemně dohodly; nemáme se rády. Ale s Lukem vypadá v pohodě. „Můžeš jít dovnitř, jestli chceš, zlato. Chloe na tebe čeká.“

„To je v pořádku. Počkám tady,“ řekne jí a vsune ruku do mé. Sedíme na stanici hodinu, než pro nás Chloe Masthers, bývalá Lukeova parťačka, přijde. Rozeznám ji ihned, jakmile projde dveřmi. Byla s Lukem ten den, kdy nám přijeli říct o mém tátovi. Udělala mámě šálek kávy, jako by to všechno spravilo.

„Iris,“ řekne a kývne směrem ke mne. „Ráda tě zase vidím. Jak se daří, Lukeu?“ Přijme jeho natáhnutou ruku a přitáhne si ho do objetí. „Nejsou zrovna nejideálnější okolností, ale stejně je potěšení tě zase vidět.“

Luke ji divně obejme. „Jo, taky tě rád vidím, Chloe.“

Kývne hlavou k otevřeným dveřím za ní na policejní stanici. „No tak. Už byl vyslechnut, neměla bych to dělat, ale ničemu to neuškodí. Můžeš se s ním pět minut vidět.“

Srdce mi v hrudi buší. Nemám ponětí, proč předvolali mého strýce, co možná objevili, že je to donutilo si myslet, že s tím měl něco společného. Musí se mýlit. Jdeme za Chloe na stanici a přijdeme do zadržovací cely. To místo mi připomíná nemocnici, všechno odbarvené a prázdné obličeje a blikající fluorescentní světlo. Chloe zastaví přede dveřmi, otevře je a ukáže, že máme jít dovnitř. Dveřmi, uvnitř je loupající se lesklý stůl, tři židle a můj strýc Brandon.Vypadá vyděšeně, když zvedne hlavu a hned mne spatří.

„Co tady děláš, dítě? Nemusela jsi sem jít.“ Vypadá jako peklo. Vždy je trochu otrhaný, ale díky jeho neoholenému obličeji a kruhům pod očima vypadá _.

„Vypadáš jako sračka, strýci B.“ Sednu si ke stolu naproti něj a otočím se-Luke postává ve dveřích.

„Můžu vás na chvíli nechat o samotě, jestli chcete?“

Zavrtím hlavou. „To je v pořádku. Zůstaň. Prosím.“ Nedokážu to zvládnout sama. Kromět toho, Luke bude vědět lépe než kdokoli jiný, jestli mají důkazy, díky kterým by mohli zadržet Brandona. Luke přikývne a sedne si vedle mne.

„Za pět minut se vrátím,“ řekne nám strážnice Mathers. Napjatě se usměje, zavře za námi dveře a nechá nás o samotě.

„Co se do pekla děje, Brandone? Nikdo nám nic neřekne.“

Brandon zavře oči a nechá klesnout své ramena. Vypadá vyčerpaně. „Říkají, že si myslím, že jsem tam byl toho dne, kdy tvůj táta a ti ostatní muži umřeli. Myslí si, že s tím mám něco společného.“

Koleno mi pod stolem začne poskakovat nahoru a dolů. Jen slyšet, jak říká ta slova, se mi žluč hrne do hrdla. „Proč by si to do pekla měli myslet?“

„Kvůli něčemu o mé staré kameře. Před týdnem dostali video. Bylo očividně natočeno na speciální druh filmu. Na vzácný, který jsem používal.“

„To je směšné! Chci říct, kdokoli mohl mít kameru, která využívala určitý typ filmu, Brande. Že?“

Můj strýc se na chvíli odmlčí a žvýká si ret. „Jo, ale na mé kameře je kaz, malá prasklinka. Přes krytku propouští světlo. Velmi specifickým způsobem to ničí video. Očividně, film, který dostali, měl prasklinku, která se mohla objevit pouze při natáčení mou kamerou.“

Chvíli nad tím přemýšlím. „Takže, stoprocentně to byla tvoje kamera. Znamená to, že mohou dokázat, že to ty jsi natáčel to video?“ Srdce mi šíleně buší. Malá, vyděšená část mého mozku způsobuje chaos a křičí. Udělal to? Udělal to? Samozřejmě, že ne, to vím, ale stejně. Díky tomuto ošklivému malému podezření se mi začne třást celé tělo. Luke mi dá ruku pod koleno a podívá se na mne ujišťujícím pohledem.

„Pořád jim říkám, že jsem tu kameru půjčil tvému tátovi, Iris, ale nevypadají, že by mne poslouchali. Půjčil si to měsíce předtím, než zemřel. Nikdy mi ji nevrátil. Zahrnuli ji do jeho majetku, ale říkají, že jí někdo natáčel, když byl tvůj táta v té místnosti s těmi ostatními muži… nebyla na stativu, sledovala ho místností.“ Bolestivý výraz se objeví v Brandonově obličeji. Vypadá, že je mu špatně o žaludku. „Víš, že bych nikomu nikdy neublížil, že ano, Iris? Víš, že bych nikdy tvému tátovi neublížil?“

Okamžitě přikývnu. Ale nedokážu mluvit. Ne, že bych mu nevěřila. Prostě se mi uzavírá hrdlo a odmítá mne nechat mluvit. Tohle je takový nepořádek. Všechno. Můj celý život, život Brandona, Lukeův…

„Brandone, zajdu se podívat, jestli ti budu moct donést kávu,“ zamumlá Luke. Naposledy mi stiskne ruku a pak mne políbí na čelo. „Budu hned zpátky.“

Brandon se poškrábe na strništi a jeho oči si prohlížejí můj obličej. „Věděl jsem, že jsi chytrá,“ je všechno co řekne. Sklopí zrak ke svým rukám, a tehdy si všimnu, že má na zápěstích pouta.

„Panebože, oni ti nasadili pouta?“

„Jsem zatčen, dítě. Všeobecně to znamená, že se mnou budou pěti-hvězdičkově zacházet.“

„Tohle je taková kravina. Vyřeším to, ano? Víš vůbec co je na té nahrávce?“

Brandon si těžce a vysíleně povzdechne. „To mi neřeknou. Myslím si, že se snaží, abych uklouznul, čekají, až jim to řeknu já, co je na té nahrávce. Jsem si celkem jistý, že si myslí, že mne donutí omylem něco takového přiznat.“

„Řeknou Lukeovi, co-„ Tu větu nedokončím. Otevřou se dveře do výslechové místnosti a vysoká žena v kostýmku v nich stojí a zírá na nás. Červené vlasy má stažené v pevném drdolu, vlastně tak pevném, že přemýšlím, jestli si nepřerušila oběh krve do hlavy.

„Co tady děláte?“ Žena položí jednu ruku na futro (zárubeň) dveří a druhou v bok. Zírá přímo na mně a je naštvaná.

„B-bylo mi řečeno, že je to v pořádku?“

„No, v pořádku to není. Kdo jste?“

„Iris Breslin. Je to moje neteř,“ odpoví Brandon. Vrátím té ženě ocelový pohled a mám jasný pocit, že ho zvládá více přesvědčivě než já.

„Jsem Agenta FBI Cosgrove, a tohle je federální vyšetřování. Tady být nemůžete.“ Pokyne mi si stoupnout ležérním trhnutím zápěstí. Nahoru.

Stoupnu si a rychle střelím pohledem po Brandonovi. „Zavolám právníka, ano? Do zítřka tě odtud dostanu.“

Pak musím odejít, pod ostražitým pohledem Agentky Cosgrove. Srší jí oheň z očí, když zabouchává dveře a když tak učiní, zablokuje mého strýce a její neusměvavý obličej. Luke se objeví v opuštěné chodbě s polystyrenovým kelímkem v každé ruce a z kávy se kouří.

„Co se děje?“

„Nějaká mrcha z FBI mne vyhodila. (angl. bitch znamená i fena) Byla jako bulldog.“

Luke si kouše ret a zírá na zavřené dveře před námi vedoucí do výslechové místnosti. Podá mi kávu. Vezmu si ji, ruka se mi stále třese. „Nemůžeme ho tam nechat, Lukeu. Vím, že s tím nemá nic společného. Musíme mu sehnat právníka.“

Mezi obočím se mu udělá vráska. Něco se děje. Vypadá… úzkostně. „Už jsem to zařídil. Právě jsem volal.“

„Dobře.“ Nic jiného neřeknu. Vím, že je toho víc, něco, co mi nechce říct. „Zkontaktoval jsem legální firmu kvůli reprezentaci Brandona.“

„Dobře. Kdy tady budou? Která je to agentura?“

Luke viditelně zbledne. „Budou tady hned ráno. A agentura je… Harrod, Whitt, St. French,“ rychle řekne.

Ty tři jména jsou jako výbuchy v mých uších. Harrod. Whitt. St. French.

Sakra.

„To si musíš dělat srandu.“

Luke sebou cukne. „Jo, promiň, Avery. Tvoje máma je na cestě.“