Dirty - 15. kapitola

Překlad: Lucie

JULIUS

Mé oči sledovaly Alejandru, když zocelovala svou vůli a prošla kolem mě se vztyčenou hlavou. Jemná vůně jejího šampónu po sobě zanechávala stopu.

Pomeranč a vanilka.

Snažil jsem se tu vůni nedýchat, ale nemohl jsem si pomoc, a když jsem to udělal, nadechl jsem se z plných plic a zavřel oči v tiché motlitbě. Nevím, co s ní mám dělat. Obrátila můj svět vzhůru nohama.

Ta malá žena vzdoruje, má silnou vůli a je hubatá. Žádná z těchto vlastností by neměla být sexy, ale lhal bych, kdybych řekl, že se mnou její vztekle našpulené rty nepohnuly způsobem, kterým jsem si přál, aby se tak nestalo, způsobem, který jsem musel ignorovat.

Co se tady dole stalo před minutou… Nevím, co to, sakra, bylo, ale bylo by opravdu skvělé, kdyby se to neopakovalo.

Její prázdný pohled, její bezútěšný pohled, mě bude strašit ve vzpomínkách. V okamžiku, kdy se znovu skácela k zemi, vstoupila zpět do atmosféry s ránou. Ať už to, co viděla, bylo, kurva, cokoliv, vyděsilo jí to k smrti.

V normální situaci bych řekl, že si ten teror zasloužila, ale něco okolo ní… něco bylo špatně. Celá ta situace byla špatná. Pro jednou nerozumím motivu. A to mě užírá. Moje mysl běží kilometrem za minutu.

Co mi tu nedochází?

Kdyby mi to dávalo smysl, tak bych zvedl pistoli, následoval bych ji do pokoje, přiložil bych jí pistoli k čelu a vystřelil. Poslal bych její tělo zpět k jejímu otci.

Ale prosvětlil mě mírný pocit nespravedlnosti, když jsem o té hádance přemýšlel. Vždycky jsem věřil svému úsudky, a tak jsem musel najít ten chybějící kousek. Přistihl jsem se, že chci vědět všechno, co Alejandra Gambino ví.

Musím přijít na to, kde jsem to posral.

Proč falešně obvinila svého manžela?

„Co to děláš, Juliusi?“

Zvedl jsem hlavu a zachytil, jak na mě Ling zírá se svým dokonalým zvednutým obočím. Lehce zavrtěla hlavou a tiše se zeptala, „Co to děláš?“

Narovnám se v zádech a pohnu se směrem ven z místnosti.

Lingina následující slova mě zastaví. „Můžu se k ní proplížit, zatímco spí. Bum. Nebude vědět, co ji zasáhlo.“ A dodá, „Bude to rychlé. Tiché.“

Bude to rychlé. Tiché.

To prohlášení už bylo příliš. „Nejsi zvědavá?“ Otočil jsem se a pozorně ji sledoval. „Nejsi zvědavá, proč udělala to, co udělala?“

Ling zůstává chvíli zticha, než promluví skrz unavený povzdech. „Je to přesvědčivá lhářka. Nestaneš se takhle dobrým bez praxe. Věř mi, já to vím.“ Na vteřinu se odmlčí. „Přemýšlej.“ Po dlouhé chvíli vzájemného mlčení Ling pokrčí rameny. „Mohla by být sobeckou mrchou, která chtěla Dinovy peníze pro sebe. Možná, že tohle plánovala od začátku. Možná, že to nemá v hlavě v pořádku.“

Zastavil jsem se, spojil jsem naše pohledy. „Tomu nevěříš, že ne?“

Moje parťačka sklouzne dolů, aby si sedla na pohovku s opatrným výrazem. „Ne. Nevěřím.“

Její tvář je téměř nečitelná. Zúží se mi na ni obočí. „Co si myslíš?“

Ling vypadá trochu nepříjemně, když se posouvá na svém místě, a pročistí si hrdlo. „Jde o to, co se právě stalo, když byla mimo…“ Kousne se do rtu, než tiše promluví. „Stávalo se mi to, Jayi. Stávalo se mi to často.“ Když se můj pohled obrátí v otázce, Ling zamumlá, „Posttraumatický stres.“

Převrátí se mi střeva a unaveně si přejedu rukou po tváři. Kurva. Poslední věc, kterou potřebujeme, je sympatizovat s Alejandrou Gambino. Raději bych o tom nevěděl.

Ling si opět nasadí herní obličej a obrátí oči v sloup. „No a co? Na tom nezáleží. Sračky se stávají. Vytáhni si kalhoty a jdeme dál.“

Na tom nezáleží.

Mlčím, ale kvůli mojí přetrvávající vážnosti má Ling strach. Když ucítím je ruku na své paži, podívám se dolů, abych viděl její krásné oči ve tvaru mandlí, které na mě v otázce mrkají. „Můžu to udělat rychle. Půjde prostě spát a nikdy se neprobudí. Někteří lidé by dali vše, aby tak mohli zemřít.

Ne. Nemělo by na tom záležet.

Nemůžu si pomoct, ale cítím, že je tady toho víc, co se o této malé ženy můžu naučit. Potřeboval bych se dostat dovnitř její hlavy, dostat se k ní blíž, vzít si ji kousek po kousku a otevřít ji.

Mé rozhodnutí bylo učiněno, a tak zavrtím hlavou, a Ling skloní bradu v porážce. Rozzlobeně ode mě odejde, ale já ji chytím za zápěstí dřív, než může uniknout. „Čtyři dny. Dám jí čtyři dny. Pokud z ní do té doby nedostanu něco užitečného, je po ní.“

Lingin nervózní výraz změkne. Zvedne ruku a uchopí s ní mou čelist a přejede přes ni palcem. „Juliusi, jsi jeden z mála přátel, co mám, a udělala bych pro tebe téměř všechno.“ Její důraz na „téměř“ je více než zřejmý. Upustí ruku z mé tváře a udělá krok zpět, pryč ode mě. Její pohled je ledový a ústa se mi zkřiví do chmurné čárky, když hrozivě dodá. „Ale nezemřu pro tebe.“

Její podpatky klikají pryč, odchází mým způsobem. Snížím se na pohovku a dlaněmi si protřu oči.

Bude to rychlé. Tiché… Na tom nezáleží.

Přesto, mě na tom záleží.

Proč mi na tom, kurva, záleželo?

Můj vážný výraz se rychle obrátí k nepříteli. Oči se mi zúží, když zatnu čelist.

Alejandra Gambino mi řekne všechno, co potřebuju vědět. Bude mluvit.

Udělám cokoliv, co budu potřebovat, aby se tak stalo.

Ling má pravdu.

Nehodlám zemřít pro tento křehký, zbytečný kousek ženy.