TTA - 31. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Arey

RYAN

Jsem přesvědčený, že nikdy nebudu ženám rozumět. Sleduji, jak Seph přechází malým pokojem. Každou chvíli hází naštvané pohledy na mě a Reida.

„Proč jsi naštvaná na nás? Právě jsme zjistili, že jsi striptérka a že jsi nám lhala o tvé práci v kavárně. Jsem si sakra jistý, že to my máme právo být ti naštvaní.“

Reid souhlasně zavrčí. Seph na mě přestane zírat. Pokud by pohled mohl zabíjet… , řekněme, že bych právě teď padl mrtvý k zemi.

„Ty arogantní blbče! Já nejsem striptérka. Jsem tam jenom servírka,“ řekne a hněvem se jí zvedá hruď.

Úlevou vydechnu. Není to ideální práce, ale miliónkrát lepší, než striptérka. „Není to bezpečná práce. Ten chlap tě osahával,“ řeknu a snažím se ovládnout hněv.

„Už tam nebudeš pracovat,“ řekne Reid smrtelně vážně. Sephie hledí a já se ošiju. Jen tak dál, barbare.

„Fajn, stejně jsem kvůli vám dostala padáka,“ řekne a žuhne na pohovku naproti nám. „Mrzí mě, že jsem vám to neřekla, ale jak jsem to měla říct? Pracovala jsem tam dva roky a věděla jsem, že se vám to nebude líbit nebo že mě za to odsoudíte, tak jsem si to nechala pro sebe.“

„Chceme jen, abys byla v bezpečí,“ řekne Reid jemně.

„Chápu to,“ řekne Sephie, „ale opravdu potřebuju peníze. A ne, vy dva mi nebudete pomáhat.“

„Raději budeš pracovat v takovém špinavém baru, než abys přijala naši pomoc?“ zírám na ni a zatínám pěsti. Paličatá holka.

Přeruší mou myšlenkovou tirádu. „Jestli je tak špinavý, proč jsi tam byl,“ řekne a zamračí se.

Sevřu si špičku nosu. „Pracuj v našem baru. Zaplatíme ti stejně, jako jsi měla do teď, nebo to zdvojnásobíme. To je jedno. Co ty na to?“

Zavře oči, přemýšlí nad tím. „Fajn.“

Chtělo se mi skákat radostí, místo toho jsem přikývl a pokusil se ovládnout svůj výraz. „A co Xander?“ zeptám se jí, zatraceně zvědavý, o co mezi nimi jde. Xander do toho strip baru jít nechtěl a mám takový pocit, že věděl, že tam pracovala. Nedivím se, že se chovali divně. Jako by Xander nechal pracovat svojí ženu na takovém místě.  

Sephie sebou cukne. „Nějak zjistil, že tam pracuju a řekl mi, abych přestala. Řekla jsme mu, ať mě nechá na pokoji, neřídí můj život. Nerandili jsme spolu… Myslím… Jen tak jsme se poflakovali. Myslela jsem, že vám to řekne. Čekala jsem, kdy přijdete a budete na mě křičet, ale nepřišli jste.“

„Protože nám Xander nikdy nic neřekl,“ odpoví Reid a podívá se na mě.

„Udělal jen to, o co jsem ho požádala. Nezlobte se na něho,“ řekne rychle Sephie a zastane se Xandera. Zajímavé. Chci na něj být naštvaný, ale nemůžu. Nemohl zradit její důvěru a není typ, který donáší.

„Nezlobíme se na Xandera,“ řeknu a očima prohlížím obrazy na stěnách.

„Pokud se budete cítit líp, tak mě doprovázel do klubu a pak domů, aby se ujistil, že se bezpečně dostanu domů,“ řekne a na rtech jí pohrává úsměv.

„Vážně?“ zeptá se Reid šokovaně.

„Ano. Vím, že nikdy nebudeme spolu, ale staráme se o sebe.“ Položí si hlavu na polštář. „Mrzí mě, že jste se dostali do rvačky.

„Nedělej si s tím starosti,“ řekne Reid. „Tak dlouho, dokud tam už nebudeš pracovat, jsem šťastný.“

Postavím se. „Musím jít domů za svojí ženou.“ Políbím Sephii na čelo. „Miluju tě, ty tvrdohlavá holko,“ zašeptám jí do ucha. „Jdeš se mnou Reide nebo tu ještě zůstaneš?“ zeptám se.

Přijeli jsme na motorkách.

„Chvilku zůstanu,“ odpoví. Zamávám na rozloučenou a odejdu, jdu domů za svou ženou.

Máme nějaké nevyřízené účty.

*****

Když mi následující den zavolá Reid s novinkou, nevím, co si o tom mám myslet nebo jak se cítit.

Ten muž nebyl dobrý člověk. Ve skutečnosti bylo vězení místo, kam patřil, ale teď je mrtvý a já necítím žádné zadostiučinění. Ať už živý nebo mrtvý, pořád bude existovat část mě, kterou zničil.

„Jak zemřel?“ zeptá se odvážně Sephie s bezvýraznou tváří.

„Někdo ho bodl,“ zamumlám a pohled upírám na své ruce.

„Jsem špatný člověk, když nic necítím?“ zeptá se Sephie a dívá se z okna.

Taiya ji obejme kolem ramen. „Nepamatuješ si ho, takže ne, nejsi špatný člověk.“ Navíc to byl kretén. Taiya je příliš hodná na to, aby to vytáhla. Zajímá mě, jestli táta netušil, že se něco chystá a proto nám řekl o Sephii. Nevím, jestli se nesnažím najít dobro tam, kde není, ale nic jiného mě nenapadá. Ať tak nebo tak, teď je vše, jak má být. Sephie je s námi v bezpečí a můj otec je… dobře, je pryč. Předpokládám, že v pekle.

Taiya mě starostlivě sleduje, jako by čekala na mojí reakci. Nicméně si nemyslím, že bych cítil něco jiného než bodnutí v žaludku a spoustu ´co kdyby´. Kdyby tak jen byl otcem, jakého jsme potřebovali, ale nebyl. A tohle je konec této kapitoly. Přišel Reid se Summer a všichni jsme se bavili, objednali jsme nějaké čínské jídlo a sledovali špatné filmy. Byli jsme spolu, beze slov. Netruchlili jsme, spíše se uzavřela ta špatná etapa, která byla součástí našeho života od chvíle, kdy jsme se narodili. Ode dne, kdy byla naše máma zabita. Prohlídnu si tváře kolem mě a cítím vděčnost. Podívám se Taiye do očí a vím, že jsem přesně tam, kde mám být.

Jsem šťastný bastard.