TTA - 25. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Arey

Mrcha na scéně, druhé jednání…

Nevím sakra proč, ale následující ráno stála u mého auta Sarah, stálo mě to hodně sil, abych neskočila do auta a neutekla od ní. Nevím, co se stalo s naším přátelstvím, ale pokud jde o mě, tak může jít k čertu. Jsem si jistá, že já jsem dobrý člověk.

Nikdy jsem nikoho nepodrazila ani nezradila. Jsem ke všem loajální a zasloužím si lepší kamarádku, než bezcennou děvku, která má slabost pro mého manžela.

„Co chceš?“ vyštěknu a hledám ve své velké kabelce klíče.

Našpulí rty. „Nemůžu pozdravit svojí starou kamarádku?“

Ironicky se zasměju. „Nech toho. Co chceš? Přesvědčit mě, že s tebou Ryan spal? Protože všichni víme, že je to blbost.“

„Víš prd, Tayio,“ řekne vztekle Sarah a zrudne.

„Vím, že můžeš jít do prdele,“ řeknu jí, konečně najdu klíče, vyndám je a odemknu auto.

„Fajn, nikdy jsme spolu nespali. Přiznávám. Ale líbala jsem se s Ryanem víc, jak jednou. Možná by ses ho měla zeptat, co?“ ušklíbne se, tváří se nenávistně.

„Co jsem ti sakra kdy udělala?“

Pokrčí rameny. „Všechno jsi měla tak jednoduché. Zasloužila sis srazit dolů.“

„Už nejsme ve škole, Sarah. Zasraně už dospěj a pohni se dál.“ S tím nastoupím do auta a odjedu.

Cestou domů mi probíhají hlavou její slova. Mohla mluvit pravdu? Ryan mi řekl, že jí potom nikdy neviděl. Nicméně si myslím, že bych byla blbá, abych věřila všemu, co mi chlap řekne. Přestanu myslet na Sarah a zesílím rádio. Hraje All of me od John Legend a já zpívám společně s rádiem. Jedu do obchodu něco nakoupit, pak zamířím domů. Ryan říkal, že s opravou studia můžeme začít příští týden, nemůžu se dočkat. Pořád nemůžu uvěřit, že to pro mě udělal. Děje se toho najednou tolik, všechno v mém životě je perfektní a nedovolím, aby kdokoliv přišel a zničil to. S Ryanem si zasloužíme své šťastně až do smrti.

*****

Zdá se mi, že Xandera něco rozrušilo, vypadá napjatě, ale nevím, jestli se hodí, abych se ho na to zeptala. Čekám v baru, až Ryan dodělá práci. Otočím se a podívám se na Xandera, který sedí úplně sám u stolu. Potom, co bouchne telefonem o stůl, sednu si naproti němu.

„Je všechno v pořádku?“ zeptám se tiše a sleduju jeho tetování na krku. Z většiny je potetovaný celý jeho krk. Nikdy mi to nepřišlo přitažlivé, ale na něm je to sexy. Taky vypadá starší. Vím, že je o pár let mladší, než já. Má starší duši; můžu to říct díky pohledu do jeho očí. Stoprocentně je Xander záhadou.

Něco mi říká, že je v něm více, než jeho drsný zevnějšek.

Sevře rty a obezřetně mě sleduje. „Nejspíš ne.“

Dobřeeeee. „Jestli se chceš vypovídat, tak jsem dobrá posluchačka.“

Ticho. Zvedne pivo a napije se, zakloní hlavu dozadu. To ticho je trochu trapné, jsem připravena vstát a odejít, když konečně promluví.

„Líbí se mi Sephie,“ je všechno co řekne a dívá se dolů na stůl.

Zamračím se. „To je dobře, ne?“

Odmlčí se, pak se opře. „Bylo.“

„A teď není?“ zeptám se a snažím se rozluštit více z jeho strohých odpovědí.

Sleduje mě hnědýma očima a já se trochu zavrtím, znervózňuje mě jeho upřený pohled. „Ryan je štastný chlap, víš.“

Oči se mi rozšířily. To není vůbec to, co jsem čekala, že řekne. „Děkuji.“

Rty mu zaškubou, než pomalu přikývne. „Summer tě má opravdu ráda.“

Usměju se. „Taky ji mám ráda. Mimochodem, nemysli si, že jsem si nevšimla změny tématu.“

Xander se zasměje a je to hluboký a chraplavý smích. „Já vím. Podstatné je, že Seph a já nebudeme fungovat.“

„Proč?“ zeptám se hlasitěji. Nemůžu si pomoct, ale jsem zvědavá. Potkali se teprve nedávno, takže nevím, co by se mohlo stát, že je to rozděluje.

Jeho pohled potemní a okamžitě lituju, že jsem se zeptala, stejně by neodpověděl. Zachrání ho to, že přijde ke stolu Ryan a řekne mi, že jestli jsem připravena, tak můžeme jít. Postavím se, zastavím se u Xandera, nakloním se a dám mu pusu na tvář. Pak vezmu Ryana za ruku a zamíříme domů.

*****

„Kdo jsi?“ zeptá se mě Isis, která stojí ve dveřích se založenýma rukama.

Zašklebím se. „Já vím, že jsem tady nebyla a omlouvám se. Jsem nejhorší spolubydlící. Já vím.“

„Proč už se k němu nepřestěhuješ? Nebudu naštvaná. Tak jako tak tady skoro nejsi. Och, počkej, možná se může nastěhovat Sephie,“ řekne Isis.

Povzdechnu si. „Já vím. Myslím si, že je to dobrý nápad.“

„Pořád se můžeme vidět. Je to stále stejná budova,“ řekne, zřejmě si všimla mého smutného výrazu.

Dvakrát přikývnu. „Jo, máš pravdu,“ jdu do obýváku a žuchnu sebou na   sedačku.

„Jak to všechno zvládáš?“

Sedne si vedle mě. „Práce, škola, víš, jak to chodí. Samá práce a žádná zábava.“

Nadzvednu obočí.

„Fajn, dobře, trochu zábavy.“ Obě se rozesmějeme.

„Tag?“

Je podrážděná. „Zjevný nezájem.“

Změním téma. „Nechceš zajít dneska na večeři? Jenom my?“ zeptám se. Isis mi chybí a cítím se špatně, že jsem s ní netrávila čas.

 Její světlé oči se rozzáří. „To zní dobře. A vím o jednom místě. Můžeme taky zajít na nějaký film.“

„Skvělý nápad. Jdu si do pokoje zabalit,“ řeknu jí, vstanu a jdu do pokoje. Otevřu dveře a dívám se na všechny moje věci. Není čas, ztrácet čas. Začnu vyndávat oblečení a představuju si, jak se bude Ryan tvářit, až mu řeknu, že jsem se oficiálně přestěhovala.