SF - 27. kapitola

Překlad: Tanulka

Sela

„Ještě whisky?“ Slyším za sebou, a když se otočím, vidím s úsměvem vcházet do kuchyně Dennise. Přes jeho rameno mohu vidět zbytek naší sešlosti postávat a mluvit o našem vítězství. Beck se na mě letmo podívá, usměje se a vrací se k dialogu s Caroline, která ho objímá jednou rukou kolem pasu a v druhé drží sklenku vína.

„No, slavíme, ne?“ Směji se a pokládám skleničku na pult, abych dosáhla na láhev Jacka.

„To jo,“ souhlasí a vytahuje si z lednice další pivo.

Když si nalévám jantarovou tekutinu do sklenice, již cítím hrozící kocovinu. Dennis jde ke mně a opře se bokem o pult. „Jste v pořádku?“

Rychle se na něho podívám a pak si doleji. „Samozřejmě. Proč bych neměla být?“

Jeho hlas je tichý a říká: „Jen, že…musíte zpracovat všechno, co se stalo s JT. Všechno se událo tak rychle a vy a Beck jste byli dost pod tlakem.“

Kluzké, ledové prsty kloužou po mé páteři a posílají chvění směrem nahoru, až se zapichují do mého krku. Dennis umí překvapivě číst v lidech a upřímně jsem si uvědomila, že jsem ještě nevyrovnala s tím, co jsem udělala, dokud jsem dnes ráno neviděla to video. Nebo spíš, dokud jsem neviděla tu chvíli, kdy jsem popadla nůž na dopisy. Nepotřebovala jsem, aby se tento hrozný okamžik vracel do mé paměti.

Poté, co jsem prožila skutečný horor, jsem si ho nepotřebovala připomínat.

Postavila jsem láhev a vzala sklenku. Otočila jsem se k němu a bokem se opřela o pult. Nemám problém se mu přiznat: „Jsem tím, co jsem udělala zděšená. Neuvědomila jsem si jaké to je vzít lidský život, dokonce i lidský život bytosti, kterou jsem nenáviděla nejvíc na tomto světě. Cítím se tak – tak…“

„Plná tíhy?“ Hádal.

Ano.

Plná tíhy. To je přesně ono.

„Mám pocit, že jednoho dne dojde k zúčtování, protože to bylo špatné,“ řekla jsem mu popravdě.

„Protože jsem udělala něco, na co jsem neměla právo. Nejsem si jistá, jestli věřím v to, že to byla vyšší moc nebo něco takového, ale mám pocit, někde hluboko ve mně, co mi říká, že jsem k tomu byla předurčena. A ten pocit chápu až nyní. Protože jsem neměla čas, o tom přemýšlet.“

Dennis přikývne, jeho oči jsou oduševnělé a plné porozumění. „Myslím si, že je to obyčejný pocit viny, Selo. Pokaždé, když člověk někomu ublíží, tak ji cítí.“

„Odejde to?“ Ptám se ho, v naději, že mé pokání to zmírní.

Pokrčí rameny. „Nevím. Není to emoce, kterou bych někdy cítil.“

Překvapeně na něj zamrkám. „Říkáte to, jako byste měl na mysli, že nejste dobrý člověk. Podívejte se na všechno, co jste pro mě a Becka, udělal. Hodlal jste se nechat obvinit, za nelegálně pořízené video, pokud by ho ADA odmítla přijmout.“

Dennis se jemně zasměje a oči mu září pobavením. „Jste roztomilá,“ říká a cení na mě zuby.

„Nerozumím,“ odpovím mu, protože vím, že se mi trochu za něco vysmívá.

„Selo, s mými kontakty, mojí bývalou rodinou…nic by se mi nestalo,“ říká tiše. Nezní to egoisticky, já- jsem-víc-než-zákon, ale takovým způsobem, že prostě říká, kdo prodal duši ďáblu, přináší oběti, ale dostává i odměny.

Potenciální ďábelské odměny, nicméně skvělé.

Vrtím na něj hlavou. „Možná ano, ale odmítám si o Vás myslet, že jste něco míň, než dobrý chlap.“

Usměje se na mě a zvedá se z pultu. „Jen nezapomeňte na jednu věc,“ říká, než se vydá pryč. „Nikdy nezapomeňte, co jste kurva udělala. Způsobil Vám bolest. Zničil Vaši nevinnost. Vrátil hněv a pomohl naplnit hlubokou jámu viny, neboť mým způsobem myšlení si JT zasloužil, co dostal a jsem rád, že jste to udělala.“

Moje ústa zůstávají otevřená, když kolem mě projde a nijak nereaguji. Vím, že to mluvil o své manželce, pomstě a o tom, jak dobrý to byl pocit, když to udělal. Chci se s ním přít, protože to nejsem já.

Ale v hloubi duše vím, že je na tom, co říkal, zrníčko pravdy. Mohla bych se cítit hrozně, že jsem někomu vzala život, ale nejsem smutná, že už JT není. Můj svět je bezpečnější.

Některá další žena, tam venku, je více v bezpečí.

Nechám tou myšlenkou uklidnit své svědomí a budu to mít v rezervě, když budu nad sebou váhat.

„Byl to hluboký rozhovor,“ slyším za mnou, a když se otočím, vidím Becka, jak vchází do kuchyně.

„Poslouchal jsi?“ Ptám se s pozvednutým obočím.

Přichází ke mně, dá ruce na můj pas a přitáhne si mě blízko k němu. „Nebylo to nic platné. Chtěl jsem se jen ujistit, že neubližuje mé přítelkyni.“

Chraplavě se usměji, protože si to ani vzdáleně nedokážu představit. Ve svém životě důvěřuje jen málo lidem a Dennis Flaherty je bezpodmínečně jedním z nich. Přitulím se mu na hruď, cítím jeho tep, vdechuji jeho vůni hluboko do plic a chvíli tam zůstanu. Když se zvednu, řeknu mu: „Nemohu si pomoci, ale nelituji toho, co jsem JTmu udělala. Je to pro tebe zklamání?“

„Ne, miláčku,“ říká a přimáčkne si mě k sobě. „Dává ti to krásné a laskavé odpuštění.“

„Já jsem mu neodpustila,“ argumentuji.

„Ne, ale odpustila jsi tomu, co ti život přinesl. Usmířila ses se svou bolestí dlouho předtím, než jsi mu vzala život a to je důvod, proč jsi nejistá,“ říká a na jeho věk, to zní dost moudře.

Dává to perfektní smysl.

„Děkuji ti, za to, co říkáš.“ Šeptám.

„Děkuji, že mě miluješ,“ říká mi, takže se s úctou odtáhnu a podívám se mu do obličeje. Dívám se mu na obličej, který je plný výrazu oddanosti.

„Becku?“ Ptám se ho a moje hlava je nakloněná, protože mu chci říci, co mám na mysli.

Jeho ruce mě pohladí po tvářích. „Selo, není nikdo na tomto světě, koho bych miloval víc. A tím myslím opravdu nikdo. Ani se neobtěžuji ptát se, proč jsi přišla do mého života nebo proč jsme se spojili za tak mizerných okolností. Byl to kurva osud. Je to přede mnou jako obrovský puzzle…můj život byl jednoduchý, ale stále v něm něco chybělo a já nevěděl, co to je a proč tam ty kousky chybí. Nevěděl jsem to, dokud jsi nepřišla ty a ty kousky začaly zapadat na své místo.“

Polykám emoce, které mi ucpávají krk. „Kousky?“

„Dala jsi mi všechny kousky, které chyběly,“ říká s úsměvem. Jeho prsty na mých tvářích ztuhnou. „Smích, komfortní ticho, odrazový můstek. Kurva, úžasný sex. Lásku. Oddanost. Péči. Zmínil jsem už úžasný sex?“

Směju se a koušu si spodní ret, abych zadržela chvění z dojetí.

„Jde o to, že puzzle je celé. Dala jsi všechny chybějící kousky dohromady a já jsem zatraceně kompletní a právě teď i vyvážený a mám pocit, že bych s tebou po boku mohl dobýt svět.“

„Ach, Becku,“ šeptám, stoupnu si na špičky, abych ho lehce políbila. Dám ruce na jeho obličej a přidržím si ho. „Dal jsi mi věci, v které bych ve svém životě nikdy nedoufala. Nikdy jsem nevěřila, že bych mohla někdy být opravdu šťastná. Nevěřila jsem, že by to bylo možné, ale ty jsi mě vyvedl z omylu.

„A dal jsi mi skvělý orgasmus,“ říkám s mrknutím.

„Ano, to je to, co mám na tobě nejraději,“ řeknu suše, ale pak se podívám nahoru a znovu ho políbím. „Dáváš mi všechno. Jsi moje všechno. A dne začíná náš nový život.“

„Co budeme dělat?“ Ptá se zvědavě, oči jasné a lesklé z piva, vítězství a lásky.

„Myslím, že bychom se mohli přestěhovat na pláž,“ řeknu mu. „Je to jiné. Je to změna a kromě toho tvojí práci můžeš dělat odkudkoli.“

„Myslím, že to bychom mohli udělat,“ říká a opět mě obejme okolo ramen a otočí zpět k sobě. Když jdeme zpět k našim přátelům, připomíná mi: „Ale pamatuj si, že jsi řekla, že budeme mít bílé skříně a na podlaze lino, které potřebuje vyměnit, ale my to nikdy neuděláme, protože to tak bude okouzlující.“

„Pamatuješ si to,“ směju se a obejmu ho rukou kolem pasu.

„Pamatuji si každý úsměv, který jsi do mého obličeje přinesla, Selo. A nemůžu se dočkat zítřka, protože vím, že to uděláš znovu.