SF - 25. kapitola

Překlad: Tanulka

Sela

Je pátek, pozdě odpoledne. Soudní budova je úplně opuštěná, propůjčujíc tak tomuto setkání až děsivý pocit. Protože tu není žádný shon advokátů, soudních úředníků, porotců a obviněných nezná se tato budova vůbec reálná.

Nezdá se být legitimní.

A přesto doufám.

Právě teď je nás tu pět, kteří sedíme kolem stolu v konferenční místnosti, která je asi o dvě místnosti dál od kanceláře ADA Hammondové. Když jsme sem byli uvedení sekretářkou, viděla jsem štítek se jménem na jejích dveřích.

Beck a já sedíme na jedné straně, ruce máme sevřené pod stolem. Oba jsme na radu s našimi právníky pěkně oblečení a Beck v tmavém oblek s letní blankytně modrou kravatou s malými žlutými kvítky vypadá opravdu skvěle. Já jsem si oblékla jednoduchou černou sukni do A a hedvábnou halenku s dlouhým rukávem, která je až mnišsky ke krku, ale částečně odkrývá sotva viditelné modřiny na krku.

I když to už bylo jedenáct dní, tak na mé kůži byly stále nažloutlé fleky, jako připomínka toho, že jsem toho večera byla JTým napadena. A hodlala jsem je využít jako pomoc.

Kerry, moje právnička mi sedí po levici, ale Doug si sedl do křesla, protože se ujal vedení diskuze naší skupiny. Po Beckově pravici sedí právní, se kterým jsem se setkala dnes ráno. Jmenuje se Roger Nichols a je z New Yorku. Je to kluk z velkoměsta v drahém obleku a sestřihu za čtyři sta dolarů.

Vytáhnu svou ruku z Beckovi, protože se potí a otřu si ji o sukni. Hned mě chytne zpátky, proplete se mnou prsty a stiskne na znamení, že jsme tu pro sebe.

Zdá se, že Doug je v ležérním pohodlí, jeho motýlek pevně uvázaný. Kerry vibruje energií. Cítím, jak z ní sálá. A newyorský člen naší skupinky si pilně pracuje na smartphonu, prsty mu po něm létají a není pochyb o tom, že si účtuje několik se dolarů za hodinu, ať už dělá cokoliv. Je mi to jasné při pohledu na něj, neboť je to muž, který nezná význam slova odpočinek a relaxace.

Dveře do konferenční místnosti se otevřou a vstoupí ADA Hammondová. Shlédne místnost s podrážděním a sedne si po pravice Douga a naproti Kerry. V ruce drží dvě složky, které pokládá na stůl, čímž mírně nadskočím. Mé ruce se začnou potit ještě víc.

„Je trochu pozdě svolávat schůzku k tomuto případu na konci týdne, ne pane Shrivere?“ ptá se suše, když přišpendlí Douga s nadřízeným pohledem. Stejně drží všechny karty ona.

„Nedalo se tomu vyhnout“, odpoví jí Doug. „Jednání slečny Halstead je naplánované na úterý a v pondělí máme svátek, takže jsme dnes tuto schůzku potřebovali.“

Pozvedne koutek a v očích se jí objeví chápající výraz. Přejede prsty po složkách ležících na stole -  zjevně jedna pro Becka a jedna pro mě – dávajíc Dougovi rozjímající pohled, než řekne: „Pane Shrivere, nejsem si jistá, že bych se chtěla bavit o nějaké nabídce, kterou mi vy nebo slečna Suttenson nabídnete. Důkazy jsou jasné. Ve skutečnosti jsme včera obdrželi další výsledky DNA, která byla odebrána z domu pana Townsenda.“

Mé srdce se rozbuší, jak vidím její samolibý výraz a její blahosklonný tón. Získala všechnu moc a my tu neděláme nic jiného, než že to od ní přijímáme. Celý můj svět je závislý na tom, co se bude dít a to je pro mě právě teď hodně stresující. Nicméně pokud to bude k ničemu, jsme Beck a já připraveni utéct. Ve skutečnosti, už tento víkend. Dennis nás ujistil, že nás může dostat ze země rychle a s dobrými dokumenty.

„Slečno Hammondová,“ říká Doug jemně. „Nejsme tady, abychom diskutovali o důkazech pro obžalobu.“

„Nejsme?“ Její oči se rozšířily překvapením.

„Ne,“ říká věcně. „Ve skutečnosti jsme tady, abychom prodiskutovali odpuštění poplatků za soudní řízení proti slečně Halstead a panu Northovi.“

Je to projev jejího ega, když zakloní hlavu a otevřeně se s potěšením zasměje. Její oči se lesknou pobavením, když vrátí hlavu zpět do původní polohy a opatrně sjíždí pohledem po všech zúčastněných. Ani nezaváhá, když se dívá na pana Nicholse, který standardně píše textovku nebo mail, nebo co to sakra pořad na tom smartphonu dělá, zatímco se okolo něj odehrává konverzace.

„Pane Shrivere,“ říká Hammondová a na tváři se jí objeví úsměv, oči jí září ledem, což jsem nikdy předtím neviděla. „Nikdy poplatky neodpustím. Mám dostatek důkazů, aby případ byl projednán a je mi líto, ale Vaši klienti prostě budou muset nést následky svých činů.“

„Myslím, že byste mohla změnit názor, až něco uvidíte,“ říká jí klidně a odmítá se jejími způsoby vyvést z míry.

„A co by to mělo být?“ Ptá se sarkasticky.

Doug pokývne směrem k Rogerovi Nicholsovi, který se od svého telefonu nepohnul. Trvá to ještě pár sekund, jezdí palci po obrazovce a v hlase Hammondové slyším podráždění. Nakonec nastaví obrazovku a říká: „Tady. Je o to postaráno.“

Pak zvedne hlavu a podívá se na Hammondovou. „Slečno Hammondová. Jmenuji se Roger Nichols. Pracuji v oblasti trestního práva v New Yorku…“

V pohybu, který může být považován za neslušný, se Hammondová obrátí na Douga a pobaveně se usměje.

„Dougu, řekněte mi, že jste si nepřivedl nějaké velké zvíře z New Yorku, aby Vám pomohl s případem. Jste více než dostačující v zastupování pana Northa.“

Nikdy by toto prohlášení od ní nemohl přijmout jako kompliment, její výsměch v hlase byl zřetelný a plný nedostatkem respektu k Beckovu advokátovi.

Namísto toho odpoví Nichols: „Jsem opravdu velké zvíře z New Yorku, slečno Hammondová, ale nebudu zastupovat pana Northa ani slečnu Halstead.“

„Tak proč jste v této místnosti?“ Zeptala se nevrle.

Nichols otevírá notebook, který leží před ním a který celou dobu ignoroval, do tohoto momentu. Zmáčkne několik tlačítek, podívá se na Hammondovou a říká: „Protože máme důkaz, že slečna Halstead jednala v sebeobraně a pan North tam nebyl, když se to stalo.“

Wau…hrdlo se je zaškrtilo a následoval jízlivý kašel. „Nemůžete očekávat, že uvěřím…“

„Slečno Hammondová,“ Nichols jí přeruší s divokým zábleskem v očích. „Důrazně Vám říkam, abyste byla ticho, dívala se, než se dostanete do rozpaků.“

Před sedmi hodinami…

Někdo klepe na dveře, Beck vstane z místa, kde sedí vedle mě u jídelního stolu a jde otevřít. Před dveřmi je Kerry a vypadá nervózně. „Je mi líto, že jdu pozdě, ale je hrozný provoz.“

„V pohodě,“ odpověděla jsem jí ze svého místa, když vstoupila dovnitř a rozhlédla se po všech lidech v místnosti. Pokývla Dougovi, který popíjel kávu, a zvědavě se zadívala na Dennise, který seděl vedle mě.

Beck je představil.

„Kerry, to je Dennis Flaherty. Je to vyšetřovatel, který pro mě pracuje. A ten muž támhle…“ zastaví a ukáže na Rogera Nicholse, který stojí v obývacím pokoji a píše si na svém telefonu…“je Dennisův právník z New Yorku.“

Roger vzhlédne od svého telefonu, vejde do jídelny a podá Kerry ruku.

„Roger Nichols.“

Potřesou si a pak se Kerry zeptá Becka: „Tak co se děje? Co je tak naléhavého, že jste nás sem zavolal?“

Beck se přesune a vytáhne Kerry židli, pak se postaví ke mně. Ani Beck nemá ponětí, proč jsme tady. Prostě jsme udělali to, o co nás požádal Dennis, který chtěl shromáždit naše právníky.

To jsme provedli a Dennis si kupodivu přivedl svého vlastního právníka z New Yorku. Když jsme se všichni usadili u stolu, Dennis vytáhne svůj iPad z kufříku, který mu ležel na gauči a obrátí ho k nám. „Beck mě najal, abych prověřil JTho a zjistil, zda bych mohl identifikovat Seleniny další útočníky. Jako součást mé práce jsem začal sledovat pana Townsenda a to zahrnovalo i nainstalování bezpečnostního systému do jeho domu. Snažil jsem se zjistit, jestli nemá kontakt s dalšími útočníky, nebo použít některý z jeho rozhovorů a dozvědět se o něm více.“

Překvapením mi přejede mráz po zádech, zakloním hlavu a podívám se na Becka, který stojí za mnou. Jeho oči jsou plné šoku a zmatku, když se na mě také podívá.

Dennis poklepe na obrazovku iPadu a černo-bílé video se začne přehrávat.

Zpočátku nevím, na co se dívám, ale pak to pochopím. Je to uvnitř JTho domu, točeno z jihozápadního rohu místnosti. Gauč a zadní stěna oken je v horní části obrazovky a stůl, kde jsme měli naši potyčku, je dole.

A do prdele, to je JT, který přichází z levé strany a já ho následuji.

Zalapám po dechu, když si uvědomím, na co se dívám.

To jsou skutečné události z té noci.

Jsem ještě víc ohromená, když slyším JTho mluvit, jako ducha z minulosti: „Chceš něco pít?“

Moje hlava přeskočí na Dennise a ten se na mě ležérně usměje. „Byl jsem schopen zužitkovat video i audio. Měl kvalitní systém, ale nebyl aktivován. Nechtěl platit společnosti, která hlídala jeho dům. Bylo až směšně snadné přepojit si sledování do mé kanceláře.“

Mlčky ho všichni sledujeme, ale není pochyb, že bzučením videa vzrůstá naše nervozita. Kerry vzdychne, když vytáhnu svou zbraň na JTho.

Doug se nahrbí, když ke mně přijde JT, tlačí mi do hrudi sádrou a říká: „Co si to kurva dovoluješ, Selo.“

Beck mě zezadu obejme a zamumlá: „Ježíši kurva“, když se JTho ruka obalí kolem mého krku a křičí: „Ty zatracená špinavá mrcho!“

Beck opět nadává, když se JT přizná k znásilnění Caroline a Kerry zamumlá: „Neuvěřitelný.“

Všichni sledujeme, jak se mě snaží JT zabít a se stane zázrak všech zázraků…nůž na dopisy. Musím zavřít oči, když moje ruka vystřelí a dotkne se ho. Neotevřu oči dřív, než ho uslyším spadnout se žuchnutím na koberec. Dennis poklepe na tlačítko na obrazovce a zastaví video. Všichni se na něho v tichosti ohromeně dívají. Člověk by si myslel, že bude teď škodolibý. Člověk by si myslel, že budeme teď všichni křičet a tančit vítězstvím.

Ale přesto, že jsem Dennisem ohromená, nemám ponětí, jak nám to může pomoci.

„Dobře, někdo něco řekněte,“ říká Dennis do prostoru.

„Je to dost, abychom Sela a já byli z toho venku?“ Ptá se Beck všech, narovná se za mnou, ale pořád má ruce na mých ramenou.

„Rozhodně to dokazuje sebeobranu,“ říká sebevědomě Kerry. „Žádná porota ji po shlédnutí tohoto neodsoudí.“

„A dokazuje to, že tam Beck nebyl,“ říká Doug s úžasem v hlase, že právě sledoval důkaz, který zcela zprošťuje jeho klienta. Ale pak se jeho hlas změní na ponurý.

„Ale video by muselo být ověřeno.“

„Co tím myslíte?“ Ptá se Beck. „Není pochyb o tom, že na tom videu je JT a Sela. Je to křišťálově čisté.“

Doug zavrtí hlavou. „Na tom nezáleží. Před tím, než to video bude zaevidováno jako důkaz, musí ho ověřit zodpovědná osoba.“

Všechny hlavy se otočí směrem k Dennisovi. Pokývne směrem k Rogerovi. „O to jsem požádal svého právního zástupce. Už video viděl a jistě jsou tam určité dopady na mě.“

Roger přikývne. „Narušení soukromí, což je trestný čin. To s sebou nese až šest měsíců ve vězení a tisíc dolarů pokuta.“

„Potom ho nemůžeme použít,“ řekla jsem a srdce se mi propadlo do hlubin. „V žádném případě nevystavíme Dennise úřadům.“

„No, Roger a já jsme přišli s nápadem,“ říká Dennis a opět cítím naději, která bobtná v mé hrudi. Beck zaryje své prsty hluboko do mých ramen. „Ukážeme to státní zástupkyni a uvidíme, jak se zachová. Uvidíme, zda bude morální a důkaz přijme. Pokud to neudělá, pak hrozí, že dojde k úniku do médií. Nejhorší scénář je svědčení a ověření videa. Tak jako tak se obvinění vůči mě neobávám, ale raději bych se mu vyhnul. Takže bychom raději nejdříve vyzkoušely prvotní myšlenku.“

„Ne,“ řeknu zároveň s Beckem. I když nám nevadilo, že nám Dennis pomáhal uplatit Vanzanta, nebo dostat se ze země, takhle už by se kvůli nám dostal přes soud.

„Mohlo by to fungovat,“ říká vzrušeně Kerry.

„Je to přinejmenším něco, co stojí za vyzkoušení,“ říká Doug.

Dennis obrátí svůj pohled na mě a na Becka. „Pojďme do toho, dobře?“

Zpátky v současnosti…

Video končí, ale já jsem ho nesledovala. Sedím na stejné straně stolu jako Roger, který video ukazoval ADA Hammondové, což je dobré, protože jsem jí tak mohla pozorovat, jak to na ní působí. Ve skutečnosti není osoba v této místnosti a u tohoto stolu, která by se dívala na video. Všichni jsme pozorovali ji.

Její první pohyb, byl úklon dopředu, aby lépe viděla a přimhouřila oči.

Když vešel do obrazu JT, projel mnou menší zmatek.

Pak vidím, jak mi JT nabízí nápoj. Její obočí se zamračí a je v ní znát nedůvěra, když sleduje jeho nápad mě přesvědčit, aby ho Beck nechal v Cukřence a já to odmítla.

Hammondová zatne bradu, když JT ke mně přijde a vyvalí oči, když já vytáhnu na něho zbraň.

Vše je přesně tak, jak jsem to líčila na policii.

Je pak plná hořkosti, když se dívá na zbytek videa, hruď se jí zvedá a klesá níž a níž, tím hlouběji čím hlouběji padá i její egoismus.

Roger to nechá hrát celé, až do JTho smrti, kdy se na něho dívám a nakonec jako zombie zvednu zbraň. Moje vzlyky úzkosti jsou hlasité a vsadila bych se, že se zarývá do jejích uší, jak to sleduje. Pak jsem zvedla nůž na dopisy a opustila pokoj.

Obrazovka zčerná.

„Koho zastupujete?“ Vyštěkne Hammondová, když pokývne k počítači a pak zpět k Rogerovi.

„To nejsem oprávněn sdělit,“ říká hladce Roger. „Ale je to vlastník tohoto videa.“

„Proč tady není?“ Ptá se.

„To není důležité,“ odpovídá sebejistě Roger. „Ale co je důležité, je, že nyní držíte důkaz, který zprošťuje tyhle dva obvinění a placení poplatků. Rádi bychom zdvořile požádali o jejich propuštění.“

„Nemůžu jen tak přijmout video od někoho, koho neznám,“ vysmívá se. „Je to z druhé ruky. Nekalé pořízení a myslím si, vzhledem k tomu, že tu Váš klient není, že video bylo pořízení nezákonně. Ve skutečnosti hádám, že neexistuje způsob, jak ho skutečně ověřit a to znamená, že nemůže být brán jako důkaz.“

Doug si odkašle a snaží se, aby to neznělo jako zklamaný táta, ale moc se mu to nedaří. „Je Vaše ego tak velké, slečno Hammondová, že byste nechala dva nevinné lidi jít do vězení, abyste nemusela přiznat, že jste udělala chybu?“

Předtím, než může odpovědět a je vidět, že bude hájit svou pozici, Roger řekne: „Slečno Hammondová nabízím Vám tohle. Pokud nechcete právě teď přijmout toto vide jako autentický důkaz, jsem oprávněn od svého klienta předat toto video tisku.“

Oči Hammondové se rozšíří.

„Spolu s videem se také chystám tisku předat finanční záznamy, které obsahují příspěvky na kampaň pro návladního. Domnívám se, že volby jsou za méně než dva měsíce a vypadá to, že Vám před třemi dny přispěli maximální částkou Colin a Candace Townsendovi. Je zřejmé, že se potýkáte s velmi vážným konfliktem.“

Hammondová lapá po dechu a tváře jí hoří rudě. „Příspěvek nemá nic společného s mou přísahou coby soudním úředníkem, tak…“

„Nechte si to, slečno Hammondová. Rád bych chytit let na východní pobřeží ještě dnes. Mám už jen chvíli, abych popř. zrušil let. Pokud nechcete zamítnout obvinění, budu tu nucen přenocovat a zaplavit zítřejší hlavní zprávy médií. Když to udělám, tak se Vaše váha v tomto kraji nebude rovnat ani péřového polštáři.“

„To je vydírání,“ prakticky zakvílela.

Roger se jen v tichosti ohlídne zpět, aby viděla, že míč je na její straně. On nebude vyjednávat.

Mé srdce šíleně buší a Beck mí surově svírá ruku.

„Ale co maření spravedlnosti?“ Zeptala se. „Slečna Halstead nenahlásila zločin, odnesla důkazy o vraždě…někdo musí zaplatit za to, co se tam stalo.“

„Ona už zaplatila,“ říká vedle mě tiše Beck a já nadskočím překvapením, že promluvil. Měli jsme výslovně doporučeno, abychom drželi jazyk za zuby. „Zaplatila její nevinností, když jí to monstrum znásilnilo spolu se dvěma kamarády a hodlal ji znásilnit znovu. Ona zaplatila krví a slzami a spermatem a potem. Víc už si z ní nevezmete.“

Hammondová propojí pohled s Beckem a vím, že je konečně zúčtováno.