Ricochet - 4. kapitola

Překlad: Peťa

Přidělená místa k sezení. Proklínám tě.

Velkolepý taneční sál plní padesát stolů a naše matka nás vsunula blízko přední části pod to nejzářivější světlo. Nejen že opravdu musíme přetrpět naše rande, ale musíme to dělat pod vroucím žárem reflektoru. Zatímco čekáme, až si nás kluci najdou, hraju si s třpytivým ubrouskovým kroužkem na mém talíři a snažím se neškrábat si nervózně ruce.

Matčin plánovač párty si užíval až moc velkou zábavu s černými a zlatými ozdobami. Do středu každého zlatě oděného stolu zapadá středová ozdoba v podobě černé prskavky. Na stěnách jsou zarámované fotky zlatých plechovek Fizzu s černými bublinkami oxidu uhličitého. Dietní Fizz je prohozeného barevného schématu s černými plechovkami a zlatými bublinkami.

Aspoň logo Fizzle není limetkově zelené a zvratkově růžové – dvě barvy, které navodí okamžitou migrénu. Stejně byste si mysleli, že mohla trochu víc rozšířit své pole působnosti. Možná přidat cákanec modré nebo červené. Ale ne, to jsou barvy Coca-Coly a Pepsi. Žádná osoba milující Fizzle by se jich neopovážila dotknout.

Chystám se zcvoknout z čekání na naše rande, ale aspoň Rose a Daisy sedí vedle mě, přičemž nenechávají žádný prostor pro kluka, aby se usadil blízko mě. Taky jsem si vybrala nerozhlížet se po nich jako Rose, která si prohlíží parket a snaží se vyspekulovat, koho sakra naše matka pozvala, aby byl náš doprovod. Stejně se na mě po tanečním sále mele příliš mnoho lidí než, abych hrála tuhle hádací hru. Shromažďují se u otevřeného baru nebo jí nóbl předkrmy, když procházejí obsluhující.

Mám pocit, jako bych byla na milion dolarové svatební hostině.

Daisy se na nohách židle nakloní dozadu a složí svůj látkový ubrousek do květiny, očividně znuděná. „Jak příhodné, že Marii náhle sklátila žaludeční viróza.“ Poppy se vůbec nedostala z limuzíny. Zavolala jí chůva, jakmile se Maria pozvracela a ona se otočila, aby ji vzala k doktorovi. „Potřebuju mít dítě, tak to budu moct použít jako způsob úniku.“

Rose v ruce pevně sevře skleničku na šampaňské. Její oči střelí k naší nejmladší sestře. „Nemluvme o dětech.“

„Jo,“ říkám s malým úsměvem. „Slovo dítě vyvolává u Rose kopřivku.“

Rose si usrkne pití a nedá se říct, že by nesouhlasila.

A tehdy ucítím ruku položenou na mém rameni. A podle síly a velikosti vím, že je tomuž.

„Lily Calloway,“ řekne s přidaným potěšením. Ten hlas znám. Jen ho nedokážu zařadit. Zřídka to dokážu.

Pomalu natáhnu krk přes rameno a oči se mi rozšíří v hororu. Poznám tu zcela americkou postavu, modré oči a vzadu stažené hnědé vlasy. I venku z přípravky vypadá jako hvězdný quarterback (pozn. zadák) – i když jeho volba sportu byl lakros.

Nespala jsem s Aaronem Wellsem. Nedotýkala jsem se vlasů na jeho hlavě a nikdy bych to neudělala. Protože tenhle debil se v deváté třídě pokusil nacpat Lo do skříňky. Lo se vytočil z jeho sevření a sprintoval chodbou, pryč od Aarona a bandy neklidných násilníků. Aaron nebyl dost rychlý, aby ho chytil.

Lo bojoval s lidmi nepřímo. Takže jsem věděla, že mu to neoplatí s basebalovou pálkou, zatímco by se v naštvané odplatě ohnal po Aaronově hlavě. Jsou některé věci, které bolí víc než rána. Myslím, že to ho naučil jeho otec. Lo zaplatil klukovi, aby se vloupal do školy a upravil Aaronovy známky ze zkoušek a jeho GPA srazil. Pro kluky jako Aaron je reputace vším a být na dně absolventské třídy může zničit postavení. Musel si uvědomit, že příčinou byl Lo, tak se ho jednoho dne po škole Aaron pokusil konfrontovat s holými pěstmi. Praštil ho. Lo unikl. Jako to dělal vždycky. Uběhly čtyři roky a jejich nepřátelství se vystupňovalo.

Já jsem se stala cílem.

Aaron se mě snažil chytit do pasti na záchodech a já se mu vehementně vyhýbala. Zůstala jsem přilepená k Loově boku během každé hodiny dne. Vzpomínám si, že v těchto pár měsících jsem byla opravdu vyděšená, když jsem chodila do školy. Nevěděla jsem, co mi chce Aaron udělat, ale od té doby, co se jejich rivalita už stala fyzickou, jsem to nechtěla nezbytně zjistit. Pamatuju si na častá vynechávání a okamžiky strachu mezi vyučováním. Lekala jsem se, i když to byl Lo, kdo se přiblížil a když byl on schopný říct, že z hrozeb Aarona začínám být psychicky na sračky, rozhodl se udělat něco drastičtějšího, aby mě ochránil.

Ohrozil Aaronovu budoucnost. Ne jen malým poklesem v GPA. Kontaktoval vysoké, které plánovaly zkoumat Aarona, a podplatil je, aby ho na místě odmítly.

A stalo se to. Aaronova vysněná univerzita zamítla jeho žádost, protože se k nim Lo dostal jako první. A se jménem Hale a pořádným darem, nemohli Loovu nabídku odmítnout.

Tak Aaronovi sklaplo. Byl přijat na školu, kterou si dal jako pojistku, a nechal nás na pokoji.

Doteď.

Nepozdravím ho. Otočím se zpátky, abych mu předvedla tu největší ignoraci. Je mi jedno, jestli jsem hrubá. Protože jestli jsou má podezření správná, je tu jen proto, aby mi udělal ze života peklo.

„Neřekneš čau?“ zajímá se Aaron. Sleduju ho, jak obejde stůl a sedne si naproti mně. Vlastně vezme středovou ozdobu a položí ji na podlahu, takže mám přímý výhled na jeho úlisnou tvář.

Slyším Rose vedle mě. „Kolik ti je?“

Pohlédnu na ni a skoro se zasměju nad jejím rande. Je proutek a jeho oblek je o dvě velikosti větší.

„Devatenáct,“ řekne jí a upevní si motýlka, ale udělá to tak, že je ještě víc křivě.

Rose s hořkým úsměvem zvedne svou skleničku. „Úžasné.“ Matka jí zařídila kluka o tři roky mladšího než je ona.

Zabere si volné sedadlo po její levici. „Můj otec je právníkem tvého otce.“ Poškrábe se vzadu na delších hnědých vlasech, jeho pokožka zlatavě opálená, pravděpodobně napůl Ital. „Jsem Matthew Collins.“

„Ráda tě poznávám, Matthewe,“ řekne Rose a pokyne obsluhujícímu, aby jí přinesl další skleničku šampaňského.

Daisyino rande sedí po její pravici. Nezachytila jsem jeho jméno, ale je příliš rozptýlený svým telefonem než, aby vůbec vzal na vědomí mou sestru. Stejně nevypadá, že by se starala, zatímco znovu skládá ubrousek do růže.

Jídlo se začne nosit v procesí po místnosti, mořský vlk a zimní dýně tvoří kola na každém kulatém stole.

Moje chuť k jídlu je pryč. Zvláště když si Aaron opře předloktí o stůl, prakticky se nahrbí, aby se vnutil do mé pozornosti.

„Jak ses měla, Lily?“

Pokrčím rameny a pak vyplivnu: „Proč bys sem vůbec chtěl přijít?“ Jsou to téměř celé tři roky od té doby, co jsem ho viděla. Proč teď?

„Slyšel jsem, že tvůj chlapec je mimo město. Myslel jsem, že si to u tebe ověřím a ujistím se, že jsi v bezpečí a okay.“

Zlostně hledím. „Jsem v pohodě.“

Přikývne, přičemž jeho oči kloužou po mé délce. Díky Bohu, že moje tělo končí u okraje stolu.

„Skutečně ti moje matka zavolala?“ zeptám se napjatě.

„Prvně volala mému kamarádovi. Zdála se být trochu zoufalá, aby tě dala s někým dohromady, a já jí řekl, že jsem k dispozici.“ Blýskne ošklivým úsměvem. „Nemám nic lepšího na práci.“ A tak pravda vyšla najevo.

„To je důvod, proč jsi tu? Nudíš se?“

Pokrčí rameny. „Teď když jsem skoro absolvent, nemá na mě Loren nic. A myslím, že já a ty – máme nedokončenou záležitost.“

Začne mi být zima a podívám se na Rose pro pomoc, ale je v ostré diskuzi se svým mladším rande. No… zdá se, že ho vzdělává o akciovém trhu, jako by řekl něco hloupého a ona ho musela opravit.

Daisy mě pečlivě sleduje, ale nemám to srdce vysvětlit jí svou historii. Každopádně ne teď. Talíře mořského vlka vklouznou na naše prostírání a já strnule zvednu vidličku. Nemůžu jíst, ne dokud nevypustím některá slova.

„Nebudu s tebou mít sex,“ vyhrknu okamžitě.

Jeho obočí sebou škubne a já si uvědomím, že to možná nebyla ta „nedokončená záležitost,“ kterou měl na mysli. A pak řekne: „Uvidíme.“ Okay, možná byla. Nebo možná jen plánuje zahnat mě do úzkých, uvrhnout mě do nějaké provokativní situace a pak cvaknout několik fotek, udělat video a pak to poslat Loovi.

Oh Bože.

Daisy se vmísí do hovoru: „Hej, couvni. Má kluka.“

Aaron odfrkne a řekne Daisy: „Vypadám, jako že mi to není u prdele?“

„Mně není,“ vstoupí nový hlas. A tentokrát vnitřně zavýsknu nad zvukem Rykeova hlubokého výhružného tónu. Vklouzne na židli mezi Daysiino rande a Aarona a uzavře tak kruh. Má na sobě padnoucí uhlový oblek s úzkou černou kravatou. Jeho hnědé vlasy jsou upravené, ale není čistě oholený. Jak získal pozvání na Fizzle událost? Ještě lépe, proč by to přijímal a chodil sem?

Fakt se nestarám. Jsem jen ráda, že to udělal.

„Kdo kurva jsi?“ vyplivne Aaron.

Ryke pokyne obsluhujícímu a ukáže na své prostírání, tiše tak žádá o jídlo. Pak se zúženýma očima čelí Aaronovi. Kdyby tu byl Lo, myslím, že by ocenil tu podporu. Nikdy předtím jsme ji neměli a musím říct, že je to tak nějak pěkné.

„Bratr Lorena Hale,“ řekne mu Ryke.

Aaron se dusí smíchem. „Kravina. Lo je jedináček.“

„Pak mi nevěř. Fakt se kurva nestarám. Ale začneš dělat potíže jeho přítelkyni a pak se starat budu.“ Obsluhující před něj postaví talíř a Rykebodne do bramborové kaše, nevěnuje Aaronovi žádnou další pozornost.

Aaron se podívá zpátky na mě a jeho obočí vyskočí nahoru, ale pusou naznačí: později. Ne, nelíbí se mi později. Dokonce mrkne.

Po pažích mi přeběhne chvění.

Daisy přimhouří oči na Ryke. „Proč jsi tady?“ zeptá se přes své nevšímající si rande, které pořád textuje. „Zavolala ti moje máma?“

Ryke řízne do své ryby. „Nee. Můj otec.“

Zamračím se. „Co?“ To nedává smysl. Jonathan Hale v podstatě vinil Ryke za Loovo rozhodnutí jít na rehabilitaci, čímž on zůstal s prázdným domem. Proč by ho chtěl zvát?

„Jop,“ řekne Ryke. „Zavolal mi avyblil nějakou sračku o tom, jak bychom měli minulost nechat za námi. Ale je příšerný zkurvený lhář.“ Hltá vodu. „Chce informace o Loovi, ale čerta starého mu dám.“

Snažím se Aarona nebrat na vědomí, ale nelíbí se mi způsob, jak tak soustředěně poslouchá a zpracovává naše rodinná tajemství a zabírá si je na později. Usrknu svou vlastní vodu, abych si pročistila hrdlo. „Tak proč jsi přišel?“

Ryke na mě ukáže nožem. „Věděl jsem, že tu budeš. Věděl jsem, že Lo nebude.“

Ah, ano, nevěří mi. „Jaká důvěra.“ Miluju Lo dost na to, abych se udržela pod kontrolou.

Pohlédnu na Aarona, který zírá trochu příliš energicky.

Ale bez Lo, za kterým bych se skryla, je mojíjedinou obranou proti Aaronovi utíkat. A nejsem tak rychlá jako Loren Hale. Ani zdaleka.

Daisy se dál naklání na nohách židle. „Jsem zmatená,“ řekne a hodí svůj ubrousek ve tvaru růže na stůl.

„Jez,“ řeknu jí.

Povzdechne si a uždibuje rybu.

Naštěstí se světla začnou ztlumovat, takže nejsme hlavním ohniskem v místnosti. Aaron se otočí, zády ke mně, takže to pomáhá uvolnit napětí v mých ramenech. Pódium se rozzáří a já se snažím na své židli uvolnit a soustředit se na svého otce.

Jde na pódium a obsadí skleněný stupínek. Taneční sál utichne, až na zvuk stříbra, které naráží do talířů. Vypadá bohatě. Jak jinak popíšete muže v hodnotě miliard? I v jeho padesáti jsou jeho šedé vlasy maskované hnědou barvou. Vždycky má laskavý úsměv, takový, který způsobuje, že se zdá být přátelský, i když je obvykle příliš zaměstnaný, aby vás pozdravil. Miluju ho za to, co mi dal a myslím, že by nám koupil celý svět, jen kvůli šanci, že nás uvidí usmívat se.

„Přátelé, rodino,“ říká, „jsem tak rád, že vás tu všechny dnes mám, abychom oslavili tuhle speciální příležitost. Založil jsem Fizzle v roce 1970 s extrémně ctižádostivým – a trochu naivním – plánem vytvořit další nejlepší limonádu, která bude moct být soupeřem takovým jako Cola a později Pepsi. S pomocí andělských investorů a nějaké víry, se Fizzle stal zavedeným jménem během pouhých tří krátkých let.“ Všichni tleskají. Přidám se, protože obdivuju svého otce za jeho nadšení a vášeň. Nedokážu si představit vyjít z vysoké a začít svůj vlastní business s takovou statečností a silou. Nejsem on. Nebo Rose. Nebo moje matka.

Já jsem jen tak hrozně ztracená.

Zvedne ruku, aby nás utišil, a hluk se zklidní do ticha. „Téměř o padesát let později jsou Fizzle produkty prodávány ve více než dvou stovkách zemí. Jen ve Spojených Státech jsme vzali Pepsi titul ve výběru nejoblíbenější severní limonády. Příštím rokem plánujeme ukrást jižní srdce s naší značkou nové limonády. Věříme, že chuť a složení tohoto nápoje se liší od jakéhokoli produktu Coca-Coly a že budeme mít skalní příznivce, kteří si vyberou… FizzLife.“

Ustoupí ze stupínku a obrazovka za ním ukáže animovanou grafiku Fizzle, komerční zlaté pozadí s tmavě zbarvenými bublinkami, které se zvedají nahoru. Uprostřed se točí stříbrná plechovka se zlatě psaným textem, kde se píše FIZZ LIFE, bílé bublinky obtisknuté na dně. Na plechovce vůbec žádná černá.

„FizzLife má nula kalorií, je bez aspartamu (pozn. umělé sladidlo). Je přírodně slazený prostředkem namíchaným našimi potravinářskými vědci.“ Po místnosti začínají chodit obsluhující se zlatě pokovenými tácy s plechovkamiFizzLife a podávají je stolům. Náš číšník mi položí plechovku před talíř. Stovky lidí začínají praskat víčka, vypouštějí tak vzduch a bublání oxidu uhličitého, zvuk tak velmi skutečný k názvu limonádové společnosti.

„Tohle není jen nejzdravější limonáda na trhu, ale je to také nápoj budoucnosti.“

Slogan: FizzLife, BetterLife (Fizz Život, Lepší Život) bleskne přes obrazovku. Pod tím stojí přesná slova mého otce: nápoj budoucnosti. Možná že je.

Daisy natáhne svoje pití ke mně. „Na zdraví.“ Ťuknu o její plechovku tou svou a ona se otočí ke svému rande, aby udělala to samé, ale on roluje přes svou aplikaci Facebooku. Ryke už má svoji otevřenou a srká novou limonádu.

Když si všimne jejího rande a jejího rozčarování, řekne: „Ten je vítěz.“

Kluk si ani nevšimne, že se o něm mluví.

„Čistokrevné první místo,“ souhlasí Daisy a zvedne svou limonádu, než hodí hlavou dozadu a dá si velký doušek.

Trochu usrknu ze své. Příchuť chutná jinak než dietní Fizz a Fizz nízkokalorický. Není sladký nebo hořký. Prostě… jiný. Dobře jiný, myslím. Mohla bych rozhodně dospět k tomu, že budu mít tenhle radši než dietní Fizz.

„Wow, chutná to fakt dobře,“ řekne Daisy. „Rozhodně jsem měla pochybnosti.“

Ryke přikývne na souhlas. „Není špatný.“

Pohlédnu na Rose, abych viděla, jak se jí líbí, ale její plechovka stojí nedotčená u jejího nesnědeného talíře s jídlem. Její prsty svírají plnou skleničku šampaňského. Ale zrovna jsem se tam dívala a byla z poloviny plná. Což znamená, že tahle je nová.

Možná že jsem teď hypervědomá si alkoholu, ale mám pocit, že pije víc než normálně. Nemyslím si, že jsem ji někdy viděla opilou nebo dokonce „klidně“ opilou – což je to, jaká si představuju, že by byla, tak, že můžete sotva mluvit. Tak trochu jako Lo. Ale ne.

Její oči propalují díry do zad naší matky, její stůl sousedí s naším. Tohle není dobrý.

Můj otec pokračuje v mluvení o limonádě a historii společnosti a o každém investorovi individuálně.

Nemyslím si, že dokážu Rose pomoct. Ne protože na to nemám sílu, ale jsem si téměř na sto procent jistá, že by mě nikdy nenechala. Nevidí mě jako sobě rovnocennou. Já jsem ta poškozená, zlomená sestra, ta, která potřebuje opravit. Kdybych se já chovala, jako by ona potřebovala pomoc, pak by se vyděsila. Musím najít někoho, koho bude skutečně poslouchat, aniž by se stala neuvěřitelně defenzivní.

Udělám náhlé rozhodnutí a tiše doufám, že je správné a vytáhnu svůj telefon z malé kapsičky v mých šatech a začnu psát.

Kde jsi?

Odpověď zabere jen několik sekund. Nic překvapivého. U mě doma. Všechno okay? – Connor

Rychle píšu. Ne. Potřebuju, abys přišel na tu událost. Rose si nevede tak dobře.

Telefon mi začne v ruce opakovaně bzučet. Connor mi volá. Než vstanu od stolu, pohlédnu na Aarona. Už dál nesleduje pódium, ale oči upírá na mě. Pokud opustím taneční sál, půjde za mnou?

Nemůžu zvednout telefon u stolu. Takže se musím chopit šance. Právě když se zvednu, Aaron začne odstrkovat židli dozadu, taky se chystá postavit.

Ale pak na něj Ryke ukáže svým nožem. „Půjdeš za ní a já ti proříznu tvé zkurvené hrdlo,“ pronese s kamennou tváří. To bylo trochu nadbytečné, ale varování funguje, protože čím déle se Aaron dívá na Ryke, aby viděl, jestli je to bluf, tím déle Ryke bodá do svého jídla. Nedokážu ani říct, na co myslí. Ani Aaron. Můj nepřítel maže blíž ke stolu, pro teď mě nechává na pokoji.

A já se vděčně proplétám kolem stolů a ven velkolepými dvojitými dveřmi.

Už jsem zmeškala jeho první volání, ale telefon pořád nepřetržitě zvoní. Zvednu to. „Čau.“

„Co se děje?“ zeptá se Connor, přičemžje jeho hlas hluboký starostmi, na což nejsem zvyklá. Je vždycky sebejistý a vyrovnaný a suverénní. „Jsi okay?“

„Já jsem v pořádku,“ řeknu s přikývnutím. „Je to Rose, o koho si dělám starosti.“ Zaváhám, zatímco se snažím vybrat správná slova. „Nevím, jestli jsi to pochopil, ale matka jí na dnešní večer někoho zařídila. A je víc nasraná, než jsem ji viděla nějakou chvíli…“ Přemýšlím, jestli bych měla zmínit pití.

„Počkej… co? To nedává smysl,“ řekneConnor. „Samantha mi řekla, že půjde na událost sama.“

Protočím oči, ani v nejmenším překvapená matčinou zradou nebo faktem, že byla přichycena. „Lhala. Matka Rose nikdy nenechala jít bez partnera. Myslím, že Rose doufala, že bude moct jít sama, pokud by naše matka věřila, že jste vy dva pořád spolu.“ Ale nikdo nemohl očekávat, že Samantha Calloway bude mluvit s Connorem před dnešním večerem.

„Kdo je její rande?“

„Matthew Collins, syn“-

„Roberta Collinse, hlavního právníka Fizzle, já vím. Setkal jsem se s ním. Měl jsem s ním a vaším otcem brunch.“ Oh… to je trapné.

„Jsi na cestě?“

„Skočil jsem do limuzíny, když jsem si přečetl tvou první zprávu,“ řekne mi. „Rose možná nebude potěšená, že mě vidí, bez ohledu na záležitosti její matky.“

Zaváhám, přičemž přemýšlím, jestli má pravdu. Bude odporovat, pokud se do toho vloží? „Není zvyklá nechat někoho jiného, aby jí pomohl.“

„Nemyslím si, že některá z vás Callowayových holek jste,“ řekne. Přijmu to a uvědomím si, že možná má ohledně toho pravdu. Ale já se učím vzdát se své kontroly vůči ostatním lidem. Učím se přijmout pomoc, která mi byla nabídnuta. Doufám, že Rose udělá to samé, i když má pocit, že má všechno na starost ona.

„Slib mi, že od ní neutečeš,“ řeknu během ostrého nádechu. „I kdyby tě odstrkovala pryč“-

„Nenechám ji odejít,“ řekneConnor. „Ale je tam něco, co mi neříkáš, Lily? Něco už se stalo?“ Zachytím napětí v jeho hlase, tak nepatrné a krátké, ale přítomné.

Pije víc než obvykle, měla bych říct. Ale co když jsem do ní jen promítla svoje nejistoty ohledně alkoholu? S Lo na rehabilitaci, je to totálně možné. Stejně se učím říct, jak se cítím. Zhluboka se nadechnu a vypustím to. „Bojím se, že tou dobou, kdy se sem dostaneš, bude opilá. A nikdy jsem Rose neviděla opilou, takže si nejsem úplně jistá, co bude dělat nebo jaká bude… právě udržuje zlostné zírání na matku přes místnost…“

„Okay,“ řekneConnor. „Okay, neprovokuj Rose. Pokus se ji nepopíchnout.“

Vnitřně se zasměju. Jo, to bude trochu těžké. Většina témat zažehne oheň v jejích očích, když je v náladě. A já bez pochybností vím, že naše matka ji do jedné uvrhla. „Kdy tady budeš?“ Nervózně se posunu a třu si paži.

„Brzy. Budeš okay nebo se mnou potřebuješ zůstat na telefonu?“

„Budu v pořádku. Ryke je tady…“ Můj hlas se vytratí, vím, že Connor a Ryke nikdy nebyli skutečně přátelé potom, co Lo odešel na rehabilitaci. Myslím, že jediný důvod, proč vzájemně snášeli svou společnost, byl kvůli tomu, že společně mají rádi Lo, a když tu není, stává se bolestně očividným, že by radši byli na oddělených kontinentech.

„Dobře, jsem si jistý, že to dneska večer nějak podělá,“ řekneConnor. Vzpomínám si, že Connor popsal Ryke jako „Rotvajlera, kterého držíte na řetězu na dvoře, zatímco vám hlídá dům, ale je to něco, co byste radši nepustili dovnitř.“

Váhám se souhlasem. Rykemi dosud pomohl víc, než překážel, ale to se vždycky může změnit. „Uvidíme se,“ řeknu Connorovi. Řekne ahoj a oba zavěsíme.

Plížím se zpátky do tanečního sálu, světla pořád ztlumená, ale nikdo nestojí na pódiu. Každý je čilý klábosením a já ucítím čokoládový dort s ganáží, otcův oblíbený. Když se přiblížím ke svému stolu, vidím, že Rose sedí na kraji své židle a nehty ťuká o skleničku šampaňského. Její chabé rande vypadá jako zvadlá květina, pokousaný k smrti Roseinou inteligencí. Jsem si jistá, že ho vyškolila na další téma a jemu nezbylo nic jiného na práci, než uzobávat svůj dezert.

Když už mluvíme o dezertu. Sednu si a najdu přede mnounádherný kus dortu. Vlastně dva nádherné kusy. Téměř vynahrazují fakt, že na mě Aaron na druhém konci děsivě zírá. Ignoruju ho. To se zdá právě teď jako nejlepší řešení.

Pohlédnu na Daisy, která znovu balancuje vzadu na dvou nohách židle. „Ty nechceš svůj dort?“ zeptám se jí. Samozřejmě, že jsem si všimla, že ona byla ta, kdo strčil svůj talíř do mého prostoru, nabízejíc mi druhý kus, když jsem se nedotkla ani svého prvního.

Pokrčí rameny. „Snědla bych to, ale víš…“ Protočí oči a pohlédne na Ryke, jako by už měli tu stejnou konverzaci. Neměla jsem se ptát. Vím, že kvůli modelingu nemá dovoleno nabrat nemravné množství váhy. Takže sleduje, co jí ze strachu, že by naše matka kritizovala její obvod pasu ještě víc.

Ryke má svůj talíř v ruce a nakloní se na své židli dozadu jako Daisy. Její rande se nahrbí dopředu, teď hraje na telefonu hru. Ježíši, opravdu tu nechce být. Ryke má dobrý výhled na Daisy a naopak. Nabere na lžičku velikánské sousto lepivé čokoládové měkké karamely. „Tohle vypadá tak kurevsky dobře,“ provokuje ji. „Tak vlhce.“ Okay, já vím, že to říká tak, že vždycky mám sexuální myšlenky. Ale tohle bylo sexuální. Vlhký je příšerné slovo a já jsem závislá na sexu. Rozhodně se ji snaží rozhodit.

Neschvaluju jeho metody.

Ale aspoň na něj odmítne pohlédnout.

Můžu říct, že se ji snaží přimět k tomu, aby jedla, a myslím, že si užívá mačkat lidem knoflíky. Jediný problém: Myslím, že moje nejmladší sestra je stvořena z brnění – něco jako on.

Olízne okraj lžičky a pak z ní vysaje dort, přičemž vydá hluboké mužské zasténání.

Nakrčím na něj obočí a pusou naznačím: přestaň. Vím, že jeho plán nebude fungovat. Daisy nebude jíst, pokud má pocit, že by jí za to naše matka vynadala.

Ryke drží lžičku ve svých ústech a zlostně na mě hledí zpátky. Pak ukáže na Daisyin talíř. Těžce si povzdechnu a pošoupnu ho před ni.

„Oh ne,“ řekne mi, „nejsi na jeho stupidním plánu.“

„Miluješ čokoládu,“ připomenu jí.

„Miluju hodně věcí, které nemůžu mít,“ řekne kousavě.

Pravda. Pokrčím na Ryke rameny, už to vzdávám. Nejsem tak houževnatá. Ryke na druhou stranu…

„Daisy,“ vrká a mává lžičkou ve vzduchu, zatímco se jí snaží přimět, aby se na něj podívala. Ona se sotva pohne. Zkusí jinou taktiku. Ponoří dva prsty do čokoládové měkké karamely tvořící náplň. Ne,vnitřně křičím ve své hlavě. Nechystá se…

Oči se mi rozšíří a pusa mi spadne, když se jeho prsty zvednou k jeho rtům. Co to kurva dělá?! Ryke… s ní musí přestat posouvat hranici. On to možná shledává zábavným, ale bojím se, že ona bude brát jeho škádlení jako známku něčeho… víc. Tohle. Není. Dobrý.

Daisy se zamračí na můj výraz a poprvé následuje můj pohled. Ryke dá své dva (ne tak cudné) prsty do úst. Ve své hlavě na něj křičím. I když odsaje měkkou karamelovou náplň, zavře oči a předstírá zkurvený čokoládový orgasmus, jen aby snědla ten zatracený dort.

Daisy odfrkne a nakloní se na své židli dozadu trochu dál, aby se zachovala zcela chladně a klidně. A pak pod ní nohy začnou podklouzávat. Zalapám po dechu, zatímco si ji představuju, jak sebou plácne na zem. Ale Ryke je rychlejší než moje zamrzlé klouby. Jeho oči se už kvapně otevřely. Natáhne se a popadne vršek její židle, pokládá je oba naráz na čtyři nohy.

Moje sestra položí ruce na stůl a nakloní se dopředu, jako by horská dráha právě skočila k prudké zastávce. Vypadá, že nemůže popadnout dech a zároveň omráčeně.

Ryke si sotva udělá pauzu. Strčí před ni lžičku navíc.

A k mému překvapení opravdu zvedne stříbro a nabere na něj velké sousto dortu. Na sekundu zaváhá.

„Není to arsen,“ řekne jí.

Její rty se zvednou v malém úsměvu. „Tvoje boky taky nemusí být ráno měřeny.“

„Můžou být,“ řekne jí. „Sníš ten zkurvený dort, když si změřím boky?“

„A zadek,“ řekne.

„Chceš znát velikost mého zadku?“ Jeho obočí se zvedne.

„Jop.“

„Sněz ten dort.“

Ona skryje svůj rostoucí úsměv a dá si velikánské sousto. Zavře oči a ponoří se dozadu do židle, přičemž se uvolní víc než předtím a ztratí se v čokoládovém nebi. „Kéž bych tohle mohla jíst každý den.“

„Můžeš, ale pak budeš „tlustá.“ Použije uvozovky ve vzduchu.

„Tragédie,“ říká ona, zatímco postrkuje zbytek svého dortu a rozbíjí ho, dokud z něj není kašovitá hrouda.

„Okay, dost týrání zkurveného dezertu.“

„Vždycky říkáš kurva?“ zeptá se. „Nemyslím si, že jsem někdy byla kolem tebe, když jsi to neřekl minimálně jednou.“

„Co můžu říct? Je to moje nejoblíbenější zkurvené slovo.“ Bleskne suchým úsměvem.

„Víš, co je děsivé,“ řekne, přičemž na něj ukazuje lžičkou. „Máš novinářské zaměření, že? Neměl bys být mistrem slov?“

„Neměla bys ty být němou manekýnou?“ odsekne zpátky.

„Zásah.“ S tím si dá další sousto, ale protože její dezert je hromada maglajzu, ukradne si kousek mého.

Už se nedokážu soustředit na Daisy, ne když Rose vyskočí ze své židle a následuje matku, která se najednou postaví a pokyne jí ledovým prstem.

Pádím ze své židle, sleduju je, jak míří k hale pro speciální hosty, myšleno rodinu. Za mnou se proplétá duch, který udržuje krok s mým tempem. Pohlédnu přes rameno a vidím zcela americkou postavu, stažené hnědé vlasy, ošklivé modré oči – nesnáším ho. Přála bych si, aby mě nechal na pokoji.

Ale Aaron Wells mě nezastaví před tím, abych tam byla pro svou sestru. Ne když byla kolem pro mě. Zavřu za sebou dveře, když vstoupím do haly, která je zaplněná knoflíkovými gauči, mini-barem a párem křesel královského stylu. Nic příliš nóbl kromě lustru ve středu a zlaté tapety.

Jonathan Hale a můj otec sedí na jednom z tmavomodrých gaučů, whiskey v ruce. Vzhlédnou zrovna, když se ubírám dál do místnosti a pryč od dveří. Aaron by tu měl být během minut.

Snažím se nepřibližovat k Loově otci. Nechci s ním mluvit bez Lorenovy přítomnosti. Protože on by to nechtěl. Můj otec ho udržuje v dlouhé diskuzi o akciích, ale cítím Jonathanův horký pohled na mém těle, s největší pravděpodobností zlostný.

Rose stojí bez hnutí, prsty sevřené kolem skleničky šampaňského, teď plné. Znova nová? Ale zdá se být naprosto klidná. Šňůra perel škrtí matčin kostnatý krk a má vlasy skoro identické k sestřiným tmavě čokoládovým. Možná že i Daisyin komentář v autě na Rose silně zapůsobil– ohledně toho že je tak podobná naší matce. Nikdo, kdo má všech pět pohromadě, by k ní nechtěl být přirovnáván.

„Co máš za problém?“ vyštěkne matka. „Jsi ke svému rande neuvěřitelně hrubá. Olivia Barnes tě slyšela přes místnost, jak mu spíláš, jako by byl dítě.“

„On je dítě,“ odsekne Rose. „Zařídila jsi mi devatenáctiletého, který si nikdy v životě nezapnul zatracené zprávy.“

Matka uchopí nejbližší židli, jako by ji Rose tím zaklením fyzicky bodla. „Jazyk, Rose.“

„Dospěj, matko,“ odsekne. „Mám ho.“

Udělám krok k nim, abych uvolnila situaci, ale dveře se otevřou a Aaron vklouzne a rozejde se ke mně. Abych se mu vyhnula, pohlédnu na svého otce a rozhodnu se zabrat si místo vedle něj.

„Ahoj tati,“ řeknu s úsměvem a pádím na stejný gauč.

„Ahoj, zlatíčko.“

Posadím se na kraj polštáře, zneklidněná a rozpačitá, zvláštně když Aaron čeká u baru, hádám, že přemýšlí, jestli by se měl přiblížit. A celou dobu cítím, jak Jonathan zírá mezi mnou, Aaronem, mým otcem a mou sestrou a pojímá všechno s podrobným zkoumáním, které si neužívám.

„Neměl bys je odtrhnout?“ zeptám se otce a škrábu se na paži.

„Hádají se vždycky,“ říká. „Je lepší je prostě nechat, aby si to vyřešily.“ Popadne mě za ruku. „Kousala sis nehty? Nedělala jsi to od té doby, co jsi byla dítě.“

Pokrčím rameny, zatímco držím pohled na matce a sestře. „S Lo pryč…“ Můj hlas se vytratí, nedokážu říct zbytek nebo mu říct celou pravdu. Znovu pokrčím rameny, právě teď uspokojující odpověď.

Hlas matky eskaluje. „A co řekl, že to bylo tak špatné?! Co to mohlo být, Rose?“

„Nevěděl, kdo je David Cameron!“

Zamračím se. Já nemám tušení, kdo to je.

Matka vypadá stejně ztraceně.

Rose se dusí smíchem. „Je ministerský předseda Spojeného království, matko.“

„To ho nedělá neinteligentním.“

„Dělá podle mě,“ řekne jí Rose. „Nechci sdílet něčí společnost, když neumí napočítat do pěti. To bych se radši oběsila.“

Tak dramatická. A já mám za to, že rodina dostává volnou vstupenku na neuvěřitelně vysoké standardy na přátelství Rose Calloway.

Přísahám, že slyším otce zamumlat: „To je moje holka.“ Šťouchne mě do ruky. „Jak se má Lo?“

Jonathanovy svaly sebou při té otázce cuknou, a když se na něj podívám, jeho obočí se zvedne, čeká, až odpovím.

„Nejsem si jistá,“ řeknu popravdě. „Nebyla jsem s ním v kontaktu. Nemám být, dokud se v programu nedostane dál.“

Můj otec přikývne. „Myslím, že to, co dělá, je obdivuhodné. Opravdu obdivuhodné. Ne moc mladých dětí si uvědomuje, že mají problém, když mají.“

Pohlédnu na Jonathana. „Cítíš… to stejně?“ zajímám se, přičemž získávám trochu sebejistoty.

Jeho rty se stočí nahoru v tom hořkém pobaveném úsměvu, tak známém, že mi to vyrazí dech z hrudi. Připomíná mi to tolik Lo – to je ta děsivá část. „Myslím, že měl prvně přijít za mnou. Mohli jsme to vyřešit spolu. To je důvod, proč jsem tak naštvaný, Lily. Poskytl jsem mu život, který má a on ode mě odešel.“

„To není úplná pravda…“ Můj hlas se vytratí, jsem vyděšená jeho pulsujícíma očima. Odebral Loovi svěřenecký fond. Odmítl uvěřit, že Lo má problém. Možná chtěl, aby Lo zůstal v jeho životě a možná byl vystrašený představou, že by přiznal, že má stejnou závislost. Možná nechtěl konfrontovat své vlastní démony. A nakonec nedal Loovi žádnou možnost kromě toho, aby odešel a hledal pomoc jinde.

Než Jonathan odpoví, cítím, jak si Aaron sedne po mém boku. Jeho paže se ovine kolem zadní části gauče za mnou, jako bychom byli spolu. Zůstanu ztuhlá a zavrtím se blíž k okraji polštáře, protože se nechci dotknout žádné jeho části.

Představí se Jonathanovi a mému otci a všichni se chovají přátelsky. Ale já jsem uvnitř naprosto zamrzlá. Aby se záležitosti zhoršily, hádka Rose a matky se povýšila na nové úrovně.

„Nepotřebuju chlapa, aby mě vnitřně uspokojil,“ ušklíbne se Rose. Ukáže na matku svou skleničkou šampaňského a tekutina vyšplíchne na podlahu. Stěží si všimne.

Matka se nadechne, její klíční kosti vyčnívají ven a tváře se propadnou. „Ty jsi tak naivní, Rose. Myslíš si, že tě tenhle svět bude respektovat? Žiješ ve fantazii,“ skoro vyplivne. „Ženy jako my mají smyšlenku moci. Nakonec jsme všechny loutkami mužů. Přijmi to hned teď.“

Rosein nos vzplane, její kočičí oči pronikavé. „Lily je s Lo,“ řekne. „Proč bys jí vůbec působila takovou bolest a nutila jiného muže, aby ji doprovodil?“

„Znovu tohle?“ vyštěkne.

„Ano,“ odsekne Rose. „Znovu tohle.“

Matka si povzdechne. „Co když se Lo nikdy nevrátí? Co když si vybere být do konce tohoto nezadaný? Vytvářím pro ni rezervní plán. Dávám jí možnosti.“

Její slova mě bodají do hrudi a stěží si všimnu, že se Aaron směje nad něčím s mým otcem, jako by byli dlouho ztracenými kámoši. Lo se vrátí. Že jo? Vrátí se ke mně. Bude mě chtít… ale pochybnost hnisá v mé duši. A snažím se jí zbavit s jistým přikývnutím, ale necítím se právě teď tak jistě. Ne když má moje matka nulovou víru v muže, kterého miluju.

„Možnosti?“ vykřikne Rose. „Nikdy jsi žádné z nás nedala možnost. Víš, jaká možnost by se mi líbila? Možnost zříci se vlastní matky.“

„Přestaň,“ vyštěkne. Její brada se zvedne, ale můžu říct, že zadržuje dech, známka toho, že Roseina slova se skutečně začala infiltrovat a infikovat a pronikat a zraňovat. „Pomohla jsem ti vybudovat tvou společnost.“

„A nikdy jsi mě na to nenechala zapomenout,“ ušklíbne se Rose. Dveře se s třesknutím otevřou, ale nikdo kromě mě si nevšimne ConnoraCobalta, který vklouzne dovnitř. Má drahý smokink, ale jeho stejně drahý úsměv je uzamčený. Má ve tváři temné zamračení a stojí stráž u dveří, zatímco vážnýma klidnýma očima sleduje Rose. Jsem tak vděčná, že tu je. Protože se o Rose bojím. Nejsem si jistá, jak ji uklidnit. Nejsem si jistá, která slova odeberou bolest z dnešní noci.

Přála bych si, aby matka mohla slyšet, co Rose říká. Mám pocit, jako by křičela, aby byla vyslyšena, ale nikdo jí nedokázal rozumět. Nikdo to nepochopil. Postavím se, chystám se jít k ní, ale Aaron mě popadne za ruku a škubne mnou zpátky dolů. Něco říká Jonathanovi a ovine mi ruku kolem ramen.

Jsem příliš fixovaná na svou sestru, abych ho odstrčila a začala hádku tady. Connor si založí ruce na hrudi a pohlédne na mě. Podívá se na Aarona a chystá se přijít, ale zavrtím hlavou a pusou naznačím: ona.

Zaváhá a v souhlasu na mě přikývne.

„Co ode mě chceš?!“ křičí naše matka. „Byla jsem tu pro tebe celý tvůj život!“

„Chci, abys řekla, že děláš chybu! Chci, aby ses omluvila za tento večer a za to, že jsi mě dala dohromady s Matthewem Collinsem a za to, že sis myslela, že jsem nástroj, který muž může použít a zahodit. Jsem tvoje dcera!“ Rose křičí, naštvané slzy se propalují z koutků jejích očí. „Máš mě milovat tím, že mi budeš říkat, že jsem krásná a že jsem chytrá a žádný muž pro mě není dost dobrý. Nemáš mi říkat, že mám menší hodnotu, než mám.“

Matka se trochu přiblíží vpřed. „Posloucháš se, Rose? Jsme na události kvůli společnosti tvého otce a děláš z toho událost o sobě. Myslíš si, že jsi žena? Chováš se jako dítě.“

Rose zírá přímo na naši matku. Nekompromisní, pevná. A velmi chladně řekne: „Jdi k čertu.“

Matčina ruka vyletí a spojí se s Roseinou tváří, plesknutí je slyšet v hale jako výstřel. Jonathan, Aaron a můj otec ztichnou.

Rose upustí svou sklenici šampaňského a ta se na mramorové podlaze roztříští. Zírá v transu na zem, jako by nic necítila, když byl kontakt uskutečněn. Srdce mi buší tak tvrdě, že jediná věc, kterou slyším, je pulzování v mých uších.

Nikdy jsem neviděla matku někoho udeřit. Možná proto, že jsem trávila většinu dní s Lo. Možná proto, že jsem nebyla naladěná na události své rodiny. Ale chladně mě udeří šok. Nemám s naší matkou stejný vztah, jako má Rose. Nejsme vůči sobě navzájem nepřátelsky naladěné. Ve skutečnosti jsme… nic skutečného. Řeknu ahoj, ona se mě zeptá, jak se má Lo a jedeme dál.

Nepřála bych si tohle. Tiše vřít, muset se krotit před chrlením nesnášenlivých slov a před pocítěním ruky štípající mou tvář. Nikdo by se o to neprosil. A chci vzít Rose od toho pryč, ale je jí dvaadvacet.

Škoda je napáchána.

Myslím, že jsme všechny dost staré na to, abychom cítily jizvy naší výchovy. Teď jen musíme najít způsob, jak je vyléčit.

Matka vypustí výdech a řekne: „Je mi to líto… Promluvíme si později. Očividně jsme toho obě hodně vypily…“ Střelí rychlým pohledem k otci a ten se postaví a taky se omluví, následuje ji ven z haly a zpátky na večírek.

Aaron mě dál přitahuje blíž ke svému klínu a já ho odplácnu, zatímco dál sleduju Rose pro případ, že by mě potřebovala. Pochybuju, že by byla ráda, kdyby jí bylo připomenuto, že ztratila kontrolu. Moje zasahování je jako říct: „Tvoje podělaná malá sestřička se tě chystá zachránit. Jak vyřízenou tě to dělá, Rose Calloway?“ Což je důvod, proč jsem sem v první řadě pozvala Connora.

Přistoupí k ní jako muž po špičkách ke spícímu lvu. „Rose,“ vydechne. „Zlatíčko…“

Třese se. Paže se jí chvějí a její oči dál rostou šíř a šíř. „Mýlí se,“ zašeptá Rose. Prakticky můžu slyšet žalm v její hlavě: Nejsem jako ona. Nejsem jako ona.

Connor uzavře mezeru mezi nimi a jeho ruce se dotýkají jejího obličeje, drží její tváře a lehkým pohlazením jemně utišuje tu zčervenalou. „Podívej se na mě, miláčku.“

Rose se ho pokusí odstrčit. „Proč…“ Pořád vrtí hlavou, ale on ji drží pevně, snaží se ji přimět, aby se soustředila.

„Jsem přímo tady,“ řekne jí.

Slabě se ho znovu snaží odstrčit, nechce to doopravdy a on ji popadne za ruku. „Nepotřebuju tě,“ připomene mu. Ale začnou jí téct tiché slzy. Brečí před ním, skutečně nechává Connora, aby viděl její trhliny. Přemýšlím, jestli jsou ty emoce příliš nelítostné, aby je uzavřela do lahve, protože tolik pila. „Nepotřebuju tě,“ opakuje, zatímco se její hlas láme.

„Máš pravdu,“ řekne jí tiše. „Nepotřebuješ muže, Rose.“ Odmlčí se a sotva ho slyším zašeptat: „Ale opravdu potřebuješ mě.“

Ona se podívá dolů a pak zpátky na něj, její mokré a lesknoucí se řasy způsobují, že její tvář vypadá ještě víc porcelánově a křehce, než si vůbec pamatuju. „Co tady děláš?“ zeptá se se zavrtěním hlavou. „Neměl bys tu být.“ Její slzy mu ukápnou na ruce a obě se zvednou zpátky k jejímu obličeji. Zastrčí jí odlítlý pramen vlasů za ucho a jeho oči se pasou na podlitině na její tváři.

„Malý ptáček mi řekl, že jsi rozrušená.“

Rose vydá přiškrcený výkřik. „Jsi blázen?“ Umístí mu ruce na paže, které drží její tvář, ale už ho neodtlačuje. „Teď si povídáš s ptáky?“

Jeho rty sebou cuknou do slabého úsměvu. „Povídal bych si s jakýmkoli lesním tvorem, kdyby mi poskytl odpovědi ohledně tebe.“

„Prošel bys kvůli mně ohněm?“ zeptá se ho s kamennou tváří.

„Ano,“ přijímá výzvu.

„Vypálil si moje jméno na zadek?“

„Možná.“

„Pil kraví krev na mou počest?“

„Ty jsi tak zasraně divná,“ řekne jí s tím největším zazubením.

Zlomí se do úsměvu, ale je bolestný a pak začne vzlykat. Jako skutečně vzlykat. Ovine kolem ní svoje ruce a ona mu padne do objetí. Vede ji ke dveřím toalet napravo a zmizí uvnitř.

Místnost se téměř vyklidila a já si právě vzpomenu, vedle koho ve skutečnosti sedím. Aaron se nakloní blízko a zašeptá mi do ucha: „Zničím tě tak, jako zničil Loren mě.“

Zírám. Při tom náhlém prohlášení mě píchne směs šoku a strachu. V prvé řadě špatné načasování ani nemůže popsat dnešní noc. Pokusím se postavit, ale sevře mi zápěstí tak pevně, že když sebou škubnu směrem nahoru, stáhne mě přímo zpátky dolů.

Jonathan, děsivě jediná další osoba v místnosti, položí svou whisky na skleněný konec stolu. „Je tu nějaký problém?“ zeptá se Aarona.

„Lily ti to neřekla?“ řekne s falešným úsměvem. „My teď spolu chodíme.“

Rychle zavrtím hlavou. „Ne, nechodíme.“

Jonathan zírá mezi námi, čte mou uzavřenou řeč těla a Aaronův agresivní pohyb. A pak řekne: „Vypadni mi kurva z dohledu, děcko.“

„Promiňte?“ Aaron sebou v šoku trhne.

Jonathan vstane a narovná si kravatu. „Lily.“ Natáhne pro mě ruku, abych se jí chopila, a já jsem momentálně ohromená obratem událostí. Opravdu mě právě teď Jonathan Hale zachraňuje před tímto debilem?

Neměla bych vzít jeho ruku. Měla bych na ni plivnout a odejít pryč. Lo by to udělal. Ale taky by mě zabil, kdybych neodešla od Aarona, když mám šanci. A já nejsem idiot. Chci být daleko, daleko od něj. Takže se postavím a tentokrát mě Aaron nechá se od něj rozmotat. Ale nedotknu se Jonathana. Projdu přímo kolem něj a mířím ke dveřím, můj únik v dohledu.

Než odejdu, slyším, jak Aaron říká: „Je to coura, víte to, že?“

„A ty si myslíš, že nevím, co ti udělal můj syn? Pomohl jsem mu tě zničit, ty kuse hovna,“ řekne.

Lo řekl svému otci o Aaronovi? O tom, jak ho mučil? Neptám se na to. Protože Loův vztah s otcem byl mezi námi tabu. Vlítlo to do a z našich rozhovorů a byl mi dovolen jen záblesk. A bez pochybností vím, že Jonathan Hale by pro Lo pohnul horami. Jen nejdřív potřebuje být ve správné náladě.

„Jaký otec, takový syn,“ řekne Aaron.

Musím odejít, ale jsem přilepená vedle dveří. Naposledy pohlédnu zpátky a Jonathanovy oči krátce přelítnou na mě. „Tahle dívka je prakticky moje snacha.“ Položí pevnou ruku Aaronovi na rameno. „Pokud uslyším, že jsi jí něco udělal, budeš si přát, aby všechno, čím ses musel zabývat, byl můj syn. Teď mi vypadni kurva z očí.“

Jsem tak zmatená.

Už nevím, komu držet palce. Nevím, které strany si vybrat nebo koho chválit nebo odsoudit.

Všechno, co vím, je, že je moje rodina královsky podělaná. A žádné množství peněz nebo luxusu tyto problémy nemůže napravit. Možná je dokonce pomohly způsobit.

Vstoupím do velkolepého tanečního sálu, kde lidi bloumají, postávají a klábosí, jako by byla koktejlová hodina. Na koberci leží stuhy a zlaté a černé balónky. Zmeškala jsem nějaký druh oslavy. Odkopnu je a zahlédnu matku u pódia.

Co mě ovládá, abych se k ní přiblížila? Nejsem si úplně jistá. Ale když mluví s otcem, mám pocit, že bych prostě měla něco říct. Možná pomoct vysvětlit Roseiny pocity ale jemnějším mírnějším způsobem. Možná mě bude poslouchat, myslím si. Nikdy to skutečně nedělala, ale každopádně je to pěkná myšlenka.

Přistoupím k nim a otec se omluví, aby šel konverzovat s nějakými staršími muži z firmy. Vypadá trochu zasažena, její rty sevřené a ruka trochu roztřesená. „Co je?“ zeptá se, na pokraji.

„Jsi v pořádku?“ Proč začínám s tímto? Jasně, že není v pořádku a opravdu si zaslouží mou sympatii po tom, co dala Rose facku? Ne, ani jediný kousíček. Ale nemůžu to vzít zpátky a její panovačný postoj vysává mou sebejistotu dosucha.

„Fajn,“ řekne a téměř okamžitě se ke mně otočí zády. Zamává své kamarádce a chová se, jako bych byla kus nábytku, který si vybral narazit jí do nohy.

Zkusím to znovu. „Myslím, že se jen snaží vyjádřit se, ale neví, jak to udělat, aniž by křičela…“

Matka pokračuje v mávání na svou přítelkyni v dálce. Položí mi ruku na rameno a jednou mě poplácá. „Jistě, musím si jít promluvit s Barbarou. Najdi si Aarona. Bude ti dělat společnost.“ S tímto směřuje do davu a ve tváři má ten nejfalešnější úsměv. Sleduju ji, jak obejme ženu ověšenou šperky v červených upnutých šatech.

Cítím se, jako by mě právě praštila do vnitřností.

Vedle mě se najednou usadí Ryke. „Tady jsi.“ Podá mi sklenici vody a já ji vděčně s úsměvem přijmu. „Jsi okay? Nic se nestalo, ne…?“ Jeho obočí se nakrčí a pohlédne za mě, pravděpodobně se dívá kolem po Aaronovi, který, jsem si jistá, se zastavil a přestal. Varování Jonathana Hale bylo dost silné, aby bylo vyslyšeno. A Aaron není tak hloupý.

„Ne,“ řeknu, „nic takového.“ Oba zíráme na večírek, který, zdá se, se uklidňuje – klid po rozpolceném napětí. Začne hrát „UnchainedMelody“ od RighteousBrothers (pozn. https://www.youtube.com/watch?v=ZoEwR9_Sy_M). Páry popadnou své významné protějšky a houpou se na krásnou melodii.

„Kdo byl ten kluk vlastně?“

„Á starý nepřítel,“ řeknu mu, přičemž sleduju ženu v letech, jak si položí tvář na manželovo rameno.

Rykesi strčí ruku do svého saka a přikývne, jako by plně rozuměl, jaké to je mít nepřátele. Nemám žádné pochybnosti, že má svůj spravedlivý podíl.

„Moje matka dala sestře facku,“ řeknu, kompletně odpoutaná od těch slov.

Rykesebou ani necukne. Jen zírá opodál na tanečníky. „Vtipné, moje matka udělala tu stejnou věc mně, když jsem jí řekl, že pojedu sem.“ Usrkne svou vlastní vodu.

„Myslím, že mě tvůj otec dnes v noci zachránil.“

Ryke zůstane tichý, nechává se to usadit.

Jsme tak podělaní. To je všechno, na co dokážu myslet a co dokážu zpracovat.

A další dávka balónků začne padat na konci písničky. Strop bliká měkce osvětlenými mnohobarevnými světýlky.

Zvládla jsem to.

Žádný chlap se mě nedotkl. Já jsem se nedotkla jich. Sex byl dnes v noci poslední věcí v mé hlavě.

Každý den je jako překážka.

A vítězství.