Lucca - 8. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Radka

NOČNÍ MŮRY, KTERÉ SEŽEHLY JEJÍ DUŠI

Zhluboka se nadechl, vstal a položil telefon zpátky do kapsy. Ta jediná prasklina na obrazovce mu připomínala jizvy, které zdobily Chloeinu tvář.

"Drago, můžeš prosím ohřát Chloe jídlo a donést jí ho nahoru?"

Drago přikývl.

Být milý nikdy pro Lucca nefungovalo a to z jednoduchého důvodu, on nikdy milý nebyl. Avšak být na Chloe tvrdý, bylo něco, čeho nebyl schopen.

Lucca toužil po cigaretě a nějakém času o samotě, aby přemýšlel a tak šel na jediné místo, kde nějakým způsobem našel klid.

Rychlé zaklepání následované prudkým otevřením dveří, přimělo Chloe chtít křičet jako o život. Na zlomek vteřiny věděla, že je jen otázkou času, než si Lucca vezme, co chce. Pak se objevil Drago nesoucí podnos, na kterém byla sklenice vody a talíř jejího nedotčeného jídla, z kterého se teď kouřilo.

Pozorovala ho položit podnos na postel a nemohla tomu uvěřit. Byla vděčná poté, co jí bylo řečeno, že bude hladovět, pokud neopustí místnost.

"D-Děkuji, Drago."

Jeho chování se zdálo být stejně kyselé jako předtím, když kývl hlavou směrem k oknu. "Mně neděkuj. Děkuj Luccovi. "

Cože? Vyskočila z postele a pak přešla k oknu, když slyšela, jak se za ním zabouchly dveře.

Odtáhla závěs a uviděla Luccu sedět v osvětleném altánku, kouřil cigaretu. Z této dálky, vypadal divným způsobem skoro krásně. Ano, vždycky ji děsil a měla strach o svůj život od chvíle, kdy ho potkala, ale nemohla popřít jeho malou část, která se jí líbila. Mohla by přísahat, že ho téměř slyšela, jak na ni občas volá.

Plamen cigarety byl stále jasnější, když se zhluboka nadechl, což způsobilo, že světélka a stíny tančily přes jeho hezké rysy. Lucca se zdál být hluboce zamyšlen a měl pohled, který se k němu tak hodil. Zajímalo ji, na co myslel.

Byl… úchvatně krásný.

Chloe rychle zatáhla závěs, třásla se a klopýtla zpátky. Ta jediná myšlenka do ní zabodla skutečný strach, který nikdy nepocítila. I když byla někdo, kdo se všeho bál, nikdy se nebála sama sebe. Až do teď.

Otevření dveří bylo to, co přerušilo jeho spánek, ale křik bylo to, co ho přinutilo vstát. Běžel přímo kolem Draga, protože věděl, že ho přišel probudit, aby následoval výkřiky.

Jeho srdce začalo násilně bušit. Pak se zlomilo na malé kousky, jak slyšel ve výkřicích bolest. Nikdy nic takového neslyšel.

Křik byl hlasitější, čím blíže se dostal k jejímu pokoji, a když otevřel dveře, to co viděl, ho málem srazilo na kolena.

Lucca si vždycky myslel, že byl v mnoha ohledech nezlomný, ale ječivý ostrý zvuk, který z ní unikal a otřesy, které hýbaly s jejím tělem, mu dokázaly opak.

Bál se, byl roztřesený a zničený. Zoufale ji toužil probudit tím, že ji k sobě přivine, aby navždy vymazal noční můry, které sežehly její duši. Bez ohledu na to, jak moc chtěl, jeho druhá část věděla, že nemůže. Zdaleka nebyla schopná přijmout dotek, který jí tak toužil dát.

"Chloe…" Jeho hlas vyzněl jako zlomený šepot. Prosím probuď se, miláčku.

Lámala mu srdce, a pokud bude její noční můra trvat ještě déle, zlomí se.

Přešel blíž a jeho hlas se začal zvedat s každým výkřikem jejího jména. "Chloe… Chloe… Chloe…!"

Krev, která stékala po její tváři, pálila její kůži. Dokonce i tehdy věděla, že nikdy nezapomene ten pocit, kdy se slzy setkaly s krví a společně stékaly po její tváři.

"Prosím, prostě mě zabij…" Bylo pro ni těžké zašeptat tu prosbu jejím chraplavým hlasem, ale musela to zkusit a doufat v milost.

Maniak se začal smát, zatímco jí přejížděl okrajem čepele po kůži. "Holčičko, tohle je jen začátek."

Zavřela oči a další slza stekla, smíchala se s horkou krví. Milost se dnes v noci nestane, mohla se držet jen jedné věci. Že jí někdo zachrání…

Její oči se pomalu otevřely, jak se její jméno opakovalo.

"Chloe, probuď se a všechno bude v pořádku."

Plně otevřela oči do temné místnosti a uviděla Luccu udělat krok zpátky se září světla z chodby, která obklopovala jeho stín. Strach z její noční můry odešel poté, co se vzbudila jen, aby viděla jejího dalšího únosce.

Lucca mohl cítit, že její strach teď vyzařoval k němu, ale zůstal klidný a řekl jí. "Vidíš? Všechno je v pořádku. Slibuju, že ti neublížím. "

Chloe se na matraci uvolnila. Jeho hlas byl jemný a přesto silný. Nějak ji přiměl se cítit v bezpečí, to bylo něco, co nikdy necítila po probuzení z noční můry. Také věděla, že svůj slib myslel vážně podle toho, jak ta slova řekl.

Lucca udělal krok blíž k ní. "Nebyla to jen noční můra, že ne?"

Pevněji se přikryla přikrývkou a vážně zavrtěla hlavou. Nemělo smysl to popírat. Jeden pohled v Luccových očích jí řekl, že viděl pravdu.

"Jdi znovu spát, miláčku."

Myslela si, že se jeho ruka chystá k ní natáhnout, než rychle zmizel v temné místnosti. Kdyby znovu nepromluvil, nevěděla by si, že si šel sednout do křesla v rohu.

"Jsem tu…"

Muselo to být kompletně neexistujícím spánkem, kterým trpěla od doby, co tam byla, ale její oči se pomalu vydaly do noci.

"… jsem přímo tady, Chloe."

Luccovi trvalo celou hodinu, než rozevřel pěsti a uvolnil se v křesle. Držel se celou svou bytostí, aby k ní nešel, nedržel jí a nedotkl se jí, jen aby se ujistil, že je v pořádku. Jak ji sledoval spát, mohl vidět, že jí strašila její minulost, dokonce i ve snu.

To byla poslední kapka. Čekal dost dlouho. Zítra se život jeho a Chloe změní, bude z nich jeden.

Jedna věc byla jistá; tohle vůbec nebyly noční můry. Byly to vzpomínky.