Lucca - 23. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Radka

VIDÍME JEN TO, CO VIDĚT CHCEME

Když se Chloe druhý den ráno probudila, cítila se jako smrt. Ruce jí bolely a mysl měla zamlženou z čirého vyčerpání. Kdyby po Luccvě příchodu nepadla do hlubokého spánku, nebyla si jistá, v jakém stavu by nyní její mysl byla.

Vstala z postele a zjistila, že bylo deset minut po jedenácté, tedy mnohem později, než byla zvyklá vstávat.

Její pohled spočinul na nerozbité hudební skříňce od Luccy. Pak se podívala na stříbrné nůžky na nehty ležící hned vedle ní, které před tím neviděla.

Vzpomněla si, co po ní minulou noc chtěl. Položil je tam, aby si ostříhala nehty. Obvykle si je nechávala trochu delší; Tak se jí líbily. Byl to špatný nervózní zvyk, na který si navykla – tisknutí rukou, které se proměnilo v zatínání nehtů do kůže, když měla strach. Nedokázala vysvětlit, proč to dělala.

Nechtěla se rozloučit se svými nehty a ani nechtěla udělat to, co Lucca nařídil, a tak jeho požadavek ignorovala. Šla do koupelny, aby smyla hrůzy včerejška.

Rychle použila koulenu, vyčistila si zuby, a pak skočila do sprchy. Když se dostala ven, na pultu v koupelně si všimla mastičky, kterou Lucca použil včera večer, spolu s novým obvazem.

Proč? Nikdy nemohla pochopit, proč dělal, co dělal. I když to mohlo být promyšlené gesto, stále pocházelo od nepříčetného muže.

Pohlédla na své bolavé, oteklé ruce a viděla, že si zase po dlouhé době hodně ublížila. Usoudila, že by bylo nejlepší využít věcí, které pro ni připravil.

Když se nakonec oblékla, zamířila dolů, což v té době bylo bezpečné, protože Lucca by teď měl být několik hodin v práci. Nicméně, mýlila se, když sešla dolů a uviděla v kuchyni vařit Luccu.

Ve chvíli, kdy se chystala otočit, vzhlédl a uviděl ji.

"Dobré ráno."

"D-dobré." Nechtěla od něj bezostyšně utéct, ale když zahlédla její notebook na kuchyňském ostrůvku, kde ho včera nechala, rozhodla se, že uteče nahoru s ním.

Poté, co ho zvedla, se otočila, ale jeho hlas ji zarazil.

"Oběd je skoro hotový."

"Nemám moc hla-"

"Neptal jsem se, jestli máš hlad, miláčku. Teď si sedni."

Vlastně ani nevěděla, proč si myslela, že by mu mohla uniknout.

Otočila se zpátky a její tělo ho poslechlo.

Lucca vzhlédl od sporáku a podíval se na ní. "Zastřihla sis nehty? "

Přitáhla ruce blíž k tělu a snažila se je schovat. "N-nelíbí se mi krátké nehty."

Přešel k ní, sáhl do kapsy a vytáhl malé nůžky na nehty, které před ní položil. "Nehodlám ti dovolit si to znovu udělat, Chloe. Chci, abys je měla krátké. Rozumíš?"

Přikývla, opět byla poražená.

Jeho hlas byl teď jemnější. "Až se dostaneš přes ten zlozvyk, můžeš si je znovu nechat narůst."

Kousla se do rtu a znovu přikývla. "D-Dobře."

Vteřinu se na ni díval, než se otočil zpátky ke sporáku, aby dovařil oběd.

Chloe zvedla nůžky a začala si stříhat nehty tak na krátko, jak jen to šlo. Chápala, proč ji to Lucca přiměl udělat. Bylo to něco, co měla udělat už dávno. Jen prostě nesnášela, jak její tělo cítilo potřebu ho potěšit bez ohledu na to, jak moc její mysl chtěla bojovat. Něco na Luccovi vždycky k němu její tělo volalo, ale její mysl byla vždy jasná, vždy si uvědomila, jak nebezpečné to je.

Tu a tam, koutkem oka vzhlédla a sledovala ho vařit. Pak odvrátila pohled zpět k tomu, co dělala, když na něm ulpěl moc dlouho. Pokaždé, když se podívala, řekla si, že to bylo naposledy, ale to nikdy nebyl ten případ.

Jeho obličej držel ten stejný ohleduplný a opatrný výraz při vaření, jako včera v noci, kdy se staral o její ruce. Zjistila, že bylo příliš těžké nesledovat ho, když byl takový. Bylo to vzácné a nečekané od člověka, jako je on.

Dokončila nehty, očistila pult a vyhodila odstřižky. Když si sedla zpátky, našla na jejím místě čekat cheeseburger a hranolky.

Než si sedl vedle ní se svým vlastním talířem, dochutila si hamburger nějakým ochucovadlem, které bylo před ní. Jedla bezpočet cheeseburgerů, ale když si kousla, musela připustit, že tenhle byl zatraceně dobrý. Samozřejmě, že je.

Začínal jí tím lézt na nervy

Chloe dojela v rekordním čase. Nevěděla, jestli to bylo proto, že byl tak dobrý, nebo proto, že chtěla utéct nahoru.

"D-Děkuju. Bylo to výtečné."

"Jsem rád, že ti chutnalo, miláčku." Usmál se a zvedl jejich prázdné talíře.

Sáhla po notebooku, více než připravena jít nahoru.

"Vzal jsem si volno, abych dokončil zahradničení," řekl jí, když položil nádobí do dřezu.

Ztuhla, zapomněla. Není divu, že je tady.

"Pořád se chceš ke mně připojit?" Nic jí nepřikazoval; jen se jí ptal.

Svírala notebook ze všech sil, jak se pokusila zalhat. "M-mám spoustu školních povinností, které p-potřebuju udělat."

"Dobře, miláčku. Jen jsem si myslel, že by sis mohla užít čerstvý vzduch. Ale pokud ti nevadí být v domě celý den, pak chápu. "

"M-Mám prostě hodně práce," pokusila se zase lhát, i když věděla, že je to blbost. Ne kvůli tomu, co se stalo včera v noci, ale proto, že přivedl Sala, aby jí pomohl s jejím úkolem a ona by se na to mohla podívat. Sakra… začala se cítit špatně!

Usmál se a opřel se o kuchyňskou linku. "Řekl jsem, že chápu, miláčku. Jen jdi dokončit své úkoly. Je to mnohem důležitější. "

Je sarkastický, nebo je jen podivně milý?

Znovu se kousla do rtu a snažila se rozhodnout. Co to se mnou dělá?

Zavrtěla hlavou v naději, že by setřásla myšlenky, zatímco zamířila ke schodům. Nechtěla se cítit špatně kvůli tomu, že nechtěla strávit den zahradničením se zatraceným vrahem.

"Dobře, ahoj."

Zasmál se jejímu náhlému odchodu a zvedl hlas, aby ho bylo slyšet, jak běžela. "Dobře, doufám, že se ti povede udělat hodně práce, miláčku."

Vběhla do svého pokoje a zavřela za sebou dveře, než položila notebook na malý stůl v jejím pokoji. Ježíš! Doufám, že se ti povede udělat hodně práce, miláčku. Co to vůbec znamená?

Ať se s ní jí Lucca snažil dělat cokoliv, bylo jí to fuk. Byl to šílenec, a to bylo všechno.

Sedla si, otevřela notebook, aby viděla, co musela udělat do koly. Nic, co musela udělat, nebylo naléhavé, a tak tam seděla, pohrávala si s palcem a snažila se nemyslet na něj. Nakonec se rozhodla zkusit vyřešit nějaké matematické příklady pro test, který se blížil. Chtěla zjistit, jestli ještě stále uměla, co ji Sal naučil.

Nepracovala na příkladech ani deset minut, když se otevřelo chatové okýnko.

Jak ti jdou počty?

Zakoulela očima. Pomyslela si, že to bylo strašně příhodné. Lucca tě požádal, abys mě zkontroloval, jestli dělám na úkolech? Zamyslela se a pak se zeptala: Je to Lucca?

Cože? Ne? Stalo se něco? Haha.

Než odpověděla, vstala, aby se podívala z okna. Lucca byl už na zahradě. Byl špinavý a tvrdě pracoval. No… Sakra. To právě zabilo její teorii.

Vrátila se zpět k počítači a znovu si přečetla jeho odpověď. Nelíbil se jí smích, který přidal ke zprávě, protože věděla, že se s největší pravděpodobností na druhém konci počítače usmíval.

Začala psát a chtěla, aby věděl, že mu už nežrala to nevinné vysvětlení mafie. VP, jo?

No, snažil jsem se tě trochu varovat, ale tys neposlouchala.

To není pravda. To není pravda!

Dal jsem ti verzi, kterou jsi chtěla slyšet, ne?

Zírala na klávesnici, okamžitě zadala písmenko, "N", ale nemohla dokončit slovo, protože hluboko uvnitř věděla, že má pravdu.

Slyšíme jen to, co chceme slyšet, a vidíme jen to, co chceme vidět, Chloe.

Její pohled putoval k oknu s myšlenkou na Luccu, než vrátila pohled zpět k počítači a napsala, Přesto jsi mi lhal, spolu se všemi ostatními.

Lucca ti lhal?

Kousla se do rtu, neschopna lhát. Ne. Kdyby nic jiného, ​​byl příliš upřímný.

Tak v čem je problém?

Um, skutečnost, že je blázen. Podšéf. Drží mě jako rukojmí. To byl jen krátký seznam, ale to nehodlala říct jeho nejlepšímu příteli. V ničem.

Jsi si tím jistá? Haha.

Ano!

Dobrá tedy, pokud si seš jistá.

Ach jo, asi všeobecně nerozuměla chlapům, protože nevěděla, jestli to byl sarkasmus, nebo ne.

Psala dál, od doby, co věděla o mafii, byla zvědavá. Salova genialita ji zaujala a chtěla vědět, co pro ně skutečně dělal, protože si nemyslela, že se jen staral o bezpečnost.

Co vlastně děláš? Jako, opravdu?

Trpělivě čekala na odpověď. Dostala ji až o minut později, a to nebylo to, co čekala, ale přesto měla.

Jsem jeho pravá ruka.

Věděla přesně, koho myslel.

Takže mu pomáháš dostat se do potíží?

Nebo mu pomáhám se z nich dostat.

Byla už jen jedna otázka, na kterou chtěla znát odpověď. Prostě nevěděla, jak se zeptat. Po minulé noci, když Lucca mluvil o Amovi, jako by nebyl jiný než on, stejně jako Nero a Vincent, se musela zeptat, Je možné být dobrý a přitom být v mafii?

Myslím, že to budeš muset zjistit.

Chloe pak opustila počítač. Šla k oknu a dívala se na Lucca, který pracoval na zahradě. Měl ten pohled na tváři, jako by mu záleželo na tom, co dělá. Pečlivě se soustředil na úkol před ním jako by to byla ta nejdůležitější věc na světě. I přesto, že si to nechtěla připustit, ten pohled se jí na něm líbil. Slušel mu. A pokaždé, když ho pozorovala a měl ten pohled, cítila se zcela ohromeně.

Čím víc se na něj dívala ven z těchto stěn, tím víc jí to začalo otravovat. Jen jsem si myslel, že by sis mohla užít čerstvý vzduch. Ale pokud ti nevadí být v domě celý den, pak chápu.

Spěšně se vrátila ke svému stolu. Ne, ne, ne, ne, ne.

Nakoukla k oknu, viděla svítit slunce. Nedělej to. Neposlouchej ho.

Ptáci začali cvrlikat, jak jí proletěli kolem okna…

Sklonila hlavu a ucítila porážku. Zatraceně!