Lucca - 22. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Radka

TO BYLO ONO; NADEŠEL ČAS

Od napadení Chloe bojovala s nočními můrami každý večer, ale dnes ne. Její tělo teď patřilo jednomu monstru, zatímco její mysl a duše už patřily druhému. Dovolujíc démonům přijít si pro ni, jí nezbylo už nic jiného, než proti nim nebojovat…

Její jediná konečná naděje, že bude zachráněná před ďáblem, zmizela. Nikdo ji nezachrání, a pokud ano, bylo už příliš pozdě. Zachránit ji by teď znamenalo, že někdo ještě horší bude muset převzít její duši od ďábla a nárokovat si ji. Nicméně, takový muž neexistoval a i kdyby ano, vůbec by ji nezachránil…

"Chloe… Chloe, probuď se a všechno bude v pořádku." Opakovaná slova ji přivedla zpátky z noční můry.

Otevřela oči a uviděla Luccu sedět na kraji postele. Hrál si s konečky jejích vlasů, které spočívaly na polštáři.

Měla strach, tak se rychle posadila a odtáhla se od něj. Noční můry a její únava nepomáhaly.

"Opravdu si myslíš, že bych ti ublížil, miláčku? Poté, co jsem tě viděl takhle?"

Nemyslím si, že chápeš, co pro něj znamenáš, Mariina slova se jí odrážela v mysli.

Zatínajíc pěsti se nehty dotkla dlaní a cuknutí bolesti se objevilo v její tváři.

"Co se děje?" Lucca si ji začal prohlížet.

"N-Nic."

Zapnul noční lampičku, a když se na ni znovu se podíval, uviděl její sevřené pěsti - byly zrudlé. "Ukaž mi je."

"Já-já jsem v p-"

"Rozevři je, nebo to udělám sám," přerušil ji.

Polkla knedlík v krku, ruce se jí třásly, když je rozevřela, odhalujíc její zanícené a zakrvácené dlaně.

Beze slova vstal a odešel z místnosti.

Zdálo se, že uběhla minuta, než se vrátil s krabičkou. Vrátil se na kraj postele, otevřel ji a odhalil lékárničku.

"Pojď ke mně blíž," nařídil melodickým hlasem.

Přistihla se, že ho poslechla a posunula se o něco blíž k němu. Buď by to bylo takhle, nebo by s ní pohnul sám.

"Teď mi dovolíš dotknout se tě, miláčku." Nežádal o svolení; on jí to přikazoval.

"N-Ne." Pokusila se odtáhnout, ale naklonil se k ní a položil své ruce na obou jejích stranách. Nedal jí žádný prostor, kam utéct.

Hlas, který byl kdysi melodický, potemněl a byl tvrdší. "Teď mi dovolíš se tě dotknout."

Zavřela oči, zadržela dech. To bylo ono; nadešel čas.

Zůstala v klidu na místě, jak jen to bylo možné, když ucítila chladné prsty lehce se dotknout jejích ohnivě horkých rukou. Jeho studené otočily ty její a začaly jí hladit dlaně.

Otevřela oči a viděla, že Luccova plná pozornost patřila její kůži. Skoro to vypadalo, jako by si její ruce zapamatovával, zatímco jí studené konečky prstů přejížděly po zanícených oblastech, pečlivě tančily kolem jejích škrábanců.

Jeho ruce opustily ty její, když je posunul k lékárničce a nalil dezinfekci na tamponek. Když se jeho chladný dotyk vrátil, zlehka uskočila, což ho přimělo podívat se jí do očí.

Hleděla do těch jeho a viděla, že teď byly úplně zelené, beze stopy jakékoli modré.

"Bude to bolet."

Pomalu přikývla, neschopna se odtrhnout od jeho zelených hloubek.

Teď, když se jí dotkl, se od jeho doteku nevzdálila. Zjistila, že se od něj nedokáže odtrhnout. Bylo to, jako kdyby objevila jinou stránku jeho osobnosti.

Stáhl z ní svůj pohled a přesunul svou pozornost zpět k jejím rukám. Prameny jeho tmavých vlasů, které byly obvykle sčesané dozadu, mu spadly do obličeje. Nestaral se, prostě je tak nechal, zatímco jí pečoval o ruce. Vypadalo to, jako… by mu na mě záleželo, jestli to vůbec bylo možné.

Pálilo to, když přejel tamponkem po jejích zanícených ranách, ale fyzická bolest jí už nevadila. Nikdy se to nemohlo srovnávat s bolestí duševního týrání, které zažila a ještě stále snášela.

Lucca si s čištěním každého škrábance dával na čas, aby mu neušla žádná otevřená rána. Znovu sáhl do krabičky, vytáhl mast a začal ji vtírat do celých jejích dlaní.

Spolu s jeho jemným, ledovým dotekem jí byla mast na citlivé kůži příjemná. Stále ještě byla uchvácena mužem před sebou.

Pak si dal na čas, když obaloval její ruce bílou gázou. Poté, co byl hotov, přejel jí prstem po jednom z nalakovaných nehtů.

" Tahle barva se mi líbí."

Cítila, jako by musela vysvětlit tmavě fialový odstín. "M-Maria ho vybrala."

" Proti tvé světlé kůži to vypadá hezky," zamumlal.

Jako by se Chloe najednou dostala z transu, když jeho prsty prodlévaly na jejích o chvíli déle. Rychle vytáhla ruce z jeho, neschopná déle vystát jeho blízkost.

To jsem ho právě nechala…? Těžce polkla, nechápala, jak mu mohla dovolit dotýkat se jí

tak dlouho.

Když si sbalil své věci, zelené oči zmizely, spolu s jeho jemnějším chováním, "Chci, aby sis zítra zastřihla nehty, hned jak se probudíš." Vstal a vypnul lampičku. "Jdi zase spát."

Ztěžka dýchala, když si lehla, posunula se do středu postele a zalezla pod deku, jako by ji měla před ním ochránit.

Sledovala jeho potemnělou postavu pohybovat se po pokoji a jít do připojené koupelny, kde za sebou zavřel dveře.

Jak se snažila zpomalit dech, dlouze a hluboce se nadechovala. Teď mi dovolíš se tě dotknout…

Stále mohla cítit jeho ledový dotek, který jí přejížděl přes bolavé dlaně, jako by do nich vryl své pohyby. Měla před jeho dotekem uhýbat, ale místo toho, jako by ji očaroval.

Slyšela v koupelně téct vodu, ten zvuk ji přinesl klid.

Jdi zase spát…

Další dlouhý, hluboký nádech a zavřela oči, unášená pryč. Bylo zřejmé, že jeho kouzlo na ní stále ulpívalo.

Lucca si umyl ruce, pak si postříkal studenou vodu tvář, jak se snažil dostat sám sebe pod kontrolu. Dotýkat se jí, zatímco ho pozorovala, bylo lepší než cokoli, co kdy ve svém životě zažil. Dotkl se mnoha žen, ale ne takové, která by byla cítit jako ona.

Kdyby měl prožít zbytek života pouze tím, že by se jí mohl jen dotýkat, udělal by to. I kdyby to znamenalo, že by jeho temná strana nikdy nebyla ukojena zvrácenými věcmi, které si jí přál dělat, mohl by s tím žít.

Všechno v něm mu říkalo, aby se tam vrátil a udělal to znovu.

Udělej to, zašeptala mu temnota.

Mokrýma rukama si odhrnul vlasy a snažil se vytlačit představu, jak přejíždí prsty přes její jizvy.

Ty víš, že to chceš udělat…

"Drž hubu," zašeptal drsně na sebe do zrcadla.

I když moc chtěl, teď nebyla správná doba. Měla z něj větší strach, než kdy jindy, a to díky Marii. On chtěl být ten, kdo jí to řekne, až by byla připravená přijmout, kým byl. Teď všechno, na čem pracoval, aby ji s ním bylo příjemně, aby mu věřila, vyletělo z okna, a mohl začít od začátku.

Přešel ke dveřím od koupelny, zhasl světlo, otevřel dveře a podíval se do místnosti, kde viděl Chloe už tvrdě spát.

Tiše se posadil na židli v rohu. Opřel se a udělal si pohodlí na zbytek noci, protože ji nechtěl znovu nechat samotnou s nočními můrami.

Doslova si zničila ruce, a měl pocit, že byl na vině, když u něj v pracovně ten večer potvrdil tu děsivou pravdu. Věděl, že jí zatlačil příliš daleko, proto ji nechal samotnou a dovolil ji odejít do bezpečí svého pokoje. Avšak místo toho si jen ublížila. Nikdy znovu.

Lucca se nemohl zbavit slov, které Chloe opakovala. Amo pro mě přijde… On mě zachrání.

Na muže, který neměl nic cítit, se ta slova zabodla hluboko. Ještě to nemohla vidět; ani on ještě přesně nevěděl, co udělá.