Lucca - 13. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Radka

DOBROU NOC

Je jeho noha blíž?

Chloe se soustředila na televizi a snažila se ze všech sil ignorovat teplo přicházející z Luccovy nohy vedle ní. Myslela si, že to bylo stále snazší, ale dnes cítila, jako by mezi nimi nebylo dost místa.

Prameny vlasů se jí vzdálily od krku, což ji přimělo se ohlédnout, a když to udělala, její dech se zadrhl v hrdle. Lucca točil pramenem jejích černých vlasů.

"Užila sis dnešek, miláčku?" Jeho hlas byl temný jako pramen, který pečlivě omotával kolem prstu.

"A-ano," tiše promluvila.

"Chtěla bys mí zítra pomoci dodělat zbytek zahrady?"

Nervy z toho, jak ho viděla hrát si jejími vlasy, jí přiměly vykřiknout, "Ne!"

Pramen, který držel, sjel do jeho klína, spolu s jeho tváří. "Dobře."

"Ne, chci říct…" Otočila se k němu, aby mu lépe čelila. Nechtěla, aby to slovo vyšlo tak krutě. "Ráda bych, ale nemůžu."

"Proč ne?"

"Ještě jsem nedokončila svůj úkol s počty, protože" – podívala se dolů na své ruce a začala je tisknout -" Tomu moc nerozumím, a blíží se test."

"Aha." Znovu zvedl pramen vlasů a opět jej začal namotávat na prst. "Když se mi podaří sehnat někoho, aby ti zítra pomohl s tvými počty, pomůžeš mi místo toho se zahradou v pondělí?"

Vzhlédla od svých rukou, byla omráčená. "To bys udělal?"

"Ano, miláčku." Zazubil se na ni. "Dokonce, i kdybys mi nechtěla pomoci."

Chloe zjistila, že se usmívá. "Pokud jsi si jistý, že si můžeš v pondělí vzít volno v práci, pak bych ti ráda pomohla."

Zdálo se, že ho tím co řekla, pobavila. "Jsem si jistý."

Nejistá tím, co řekla, si uvědomila, že se radši ani nechce zeptat.

"Dobře."

Poté, co vlasy obtočil naposledy, cítila v něm touhu dělat to dál, když hedvábí opustilo konečky jeho prstů.

"Můžeš jít do postele."

Když vstala, cítila, že to bylo jiné než předtím. Cítila tu stejnou úlevu jako obvykle, ale necítila potřebu utéct. Co to se mnou je?

Pomalu začala odcházet a snažila se přijít na kloub tomuto novému pocitu, který, jak se zdálo, se snažil dostat ven.

"Dobrou noc, Chloe."

Otočila se k němu a její srdce vynechalo úder. "Dobrou noc, Lucco."

"Kde sakra je!" Udeřil pěstí do stolu.

Další dva muži v místnosti se podívali dolů na své nohy, než jeden z nich konečně promluvil.

"Ještě jsme ji nenašli -"

"Jak je kurva těžké najít osmnácti letou dívku?" Když znovu udeřil pěstí do stolu, vstal.

"Je to… Je to, jako by zmizela. Jako by se pod ní propadla zem. "

Šel k nim, vytáhl nůž z kapsy a přidržel ho muži u krku. "Vzpomínáš si, co jsme jí udělali?"

Muž se začal třást, když přikývl.

"Tvoje dcera je v jejím věku, že jo?" Lehce posunul čepel po mužově nyní plačící tváři. "Buď ji najdeš, nebo ti ukážu, jak se pod dívkou zasraně propadne zem."

Když muž znovu přikývl, nechal ho jít a oba dva utekli z místnosti.

Sedl si ke svému stolu, opřel se do židle a zavřel černé, hrozivé oči. Představa čtrnáctileté dívky vešla do jeho mysli a začal snít o minulosti…

Dívka začínala ztrácet vědomí a její nyní traumatizované šedé oči začaly usínat. Bylo tam něco, co si užíval vidět na změně očí osoby, se kterou později skončil. Byla to jeho značka, jak je nárokoval za své. Unesl mladou dívku, kterou kdysi byla, a udělal z ní své krásné stvoření. Její tělo, její mysl, její duše patřili jemu, a navždy budou… dokud si nevezme její poslední umírající dech.

Její oči se zvrátily do zadní části její hlavy dříve, než se její víčka zavřela.

"Dobrou noc, moje holčičko."