Lucca - 10. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Radka

ZAPRODALA DUŠI PŘÍZRAKU

"Chce tě dole."

Chloe se znovu zavřela ve svém pokoji, poté co jí Lucca dnes ráno opustil v obývacím pokoji. Byla to doba, kdy ji Drago obvykle řekl, že večeře byla připravená, ale dnes měl za úkol něco jiného. I když nechtěla jít, nezbývala jí jiná možnost, než být v jeho společnosti.

Jak ho následovala dolů, vstoupila do jejího nosu úžasná vůně jídla, přičemž její žaludek zavrčel hlady. Když dorazili do jídelny, setkala se stejným pohledem jako včera, s výjimkou nepatrné změny. Na jídelním stole byl dnes jen jeden talíř a Lucca již jedl svůj steak s bramborovou kaší.

"Posaď se ke mne," nařídil, jak Drago zmizel a nechal je o samotě.

Chloe se opatrně posadila vedle něj a vmáčkla ruce do klína, když Lucca řízl hluboko do svého steaku a uřízl malý kousek, než si ho strčil do úst.

Jakmile ten kousek rozžvýkal, ozval se. "Chci s tebou uzavřít dohodu, miláčku."

Husí kůže jí projela páteří. Nebyla si jistá, že někdo vyšel živý z dohody s přízrakem.

"Jaký druh d-dohody?"

Ďábelský úsměv se objevil na jeho rtech. "Zůstaneš tady se mnou, a pokud budeš stále chtít, slibuju, že vyjdeš ven předními dveřmi na konci prvního semestru."

"T-To je všechno?" Tak snadné to nebude.

"Mám pravidla."

Chloe polkla knedlík v krku, až příliš se obávala toho, jaká to jsou pravidla. Věděla jsem, že to snadné nebude.

"První z nich je snadné, protože já udělám totéž pro tebe." Začal krájet další kus svého steaku. "Když se tě na něco zeptám, nesmíš lhát."

Svraštila obočí. "Takže se tě můžu na cokoliv zeptat a ty mi odpovíš?"

"Ano, ale ptej se mě jen, pokud chceš pravdu."

Byla připravena se ho na něco zeptat, než si to díky jeho varování rozmyslela. Potřebovala si to víc promyslet, než o něm bude chtít pár věcí vědět.

"C-Co ještě?"

"Chci s tebou strávit večery. Každý večer se mnou povečeříš, a poté ti chci pomoci překonat "-Luccovy modrozelené oči vzhlédly a držely její pohled-" strach z doteku. "

Chloe ztuhla krev v žilách, nechtěla se účastnit těchto plánů. "N-N-"

"Pak tu zůstaneš tak dlouho, jak budu chtít," řekl nenuceně a vrátil se k jídlu.

Její nehty se zaryly do dlaní. Dával jí ultimátum. Bála se, že jestli vůbec někdy vyjde z těch dveří, musela by se poddat.

"J-ještě něco jiného?" Zašeptala.

Lucca se na ni ohlédl. "Poslední věc. Pokud tě požádám něco udělat, uděláš to. Ale neboj se, nepožádám tě o něco, o čem vím, že bys nezvládla."

To bylo ono. Vzdala se svého života. Lucca se chystal vzít vše, co držela, věci, které jí sloužily k přežití.

Chloe přikývla. Neviděla žádnou jinou možnost, bude mít štěstí, pokud vyjde ze dveří živa.

Zvedl obočí. "Dohodnuto?"

To byl okamžik, kdy Chloe dala svůj život Luccovi v naději, že jednoho dne se jí vrátí zpátky. "Dohodnuto."

Netrvalo dlouho, aby se zkáza stala skutečností. Viděla, že to bral jako hru. Hru, kterou už vyhrál.

"Máš hlad?" Zeptal se prostě, jako by rozhovor, který právě měli, se nestal.

I když si moc přála, aby mohla utéct zpět do pokoje, už ne mohla. Teď to bylo součástí dohody. Budeš semnou večeřet každý večer.

"Ano."

Lucca použil svou vidličku, napíchnul kus steaku a zvedl ho k ní, očekával, že si ho vezme do úst. Jeho oči jí říkaly, že to nebyl návrh, ale rozkaz.

"Nechci ti brát j-jídlo. Můžu si nabrat vlastní. "

Položil ruku dolů. "Možná jsem se rozhodl ti už nic neudělat. Máš tu semnou sedět a povečeřet."

Chloe na něj zírala. Něco v ní cítilo, že byl raněn, když s ním neposeděla a nejedla jedno z jídel, které připravil… pro mě?

"Chápu."

Chci s tebou trávit večery. Teď tomu rozuměla. Vařil večeři každý večer, a každý večer se k němu nepřipojila. Drago ji varoval; Řekl jí, že si zahrává s ohněm, což bylo přesně to, co dělala.

Lucca zvedl ruku ještě jednou, čímž přiblížil šťavnatý steak blízko k jejím rtům, požadujíc, aby si ho vzala.

Pokud tě požádám něco udělat, uděláš to.

 Pomalu oddělila rty a přála si, aby mohla zavřít oči, ale jeho pohled držel ten její jako vězně. Vzala steak do úst a rty sjela po vidličce. Až tehdy sjela pohledem dolů a nechala oči spadnout do klína, jak začala žvýkat.

Usmál se. "Říkal jsem ti, Chloe, že bych tě nikdy nepožádal o něco, o čem vím, že bys nezvládla."

Nečekala, že vidličku položí zpátky dolů a pak vstane a půjde do kuchyně. Když se vrátil ke stolu, položil plný talíř před ní.

Nějak, nějakým způsobem se vždycky zdálo, že ji nějak překvapil.

"D-Děkuju."

"Rádo se stalo, miláčku."

Pro Luccu bylo snadné se vrátit k jídlu poté, co se posadil, ale pro ni nebylo. Právě zaprodala svou duši přízraku.

V tichosti večeřeli, a když vzal jejich talíře do kuchyně, doufala, že ji propustí. Nicméně, měl jiné plány.

Sledovala ho jít do obývacího pokoje a posadit se do velkého koženého křesla, než ji ukázal, aby k němu přišla.

Neochotně vstala a šla k němu, ruce zoufale tisknoucí k sobě.

"Chci, aby sis sedla" - vzal polštář, který byl po jeho boku a položil ho na zem k jejím nohám- "sem."

Její ruce se už netiskly, začaly se svírat, když extrémně znervózněla.

Podívala se na velký polštář a snažila se dostat ven, "P-Proč s-si nemůžu s-s-se-"

"Protože chci, abys mi seděla u nohou." Lucca se usmál.

Chloe začala vrtět hlavou. "N-nemyslím si, že m-můžu."

"Ano, můžeš, miláčku."

Jak ho viděla líně sedět v křesle, uvědomila si, že jakákoli jiná žena by si myslela, že vypadal neuvěřitelně sexy a nemusel by jí říkat dvakrát. Jediné, na co mohla myslet ona, i když měl dost roztažené nohy, že se jí mohla jeho levá noha dotknout.

Když se nepohnula, aby udělala tak, jak řekl, ozval se vedoucím tónem. "Uzavřeli jsme dohodu, pamatuješ?"

Chci ti pomoci překonat strach z dotyku.

Nebyla si jistá, že by mohla někdy vysvětlit, proč následovala jeho příkazy, když se jeho hlas prohloubil. Přesto tam byla, polkla nervy a pomalu se posadila na polštář u jeho nohou. Opřela se zády o opěradlo křesla a strnule seděla, dávala si pozor, aby se neotřela o jeho tmavé džíny.

Teď, když byla tady dole, Chloe byla příliš vyděšená, aby se pohnula. Děsilo ji, že je k němu tak blízko. Děsil ji až do morku kostí. Zajímalo jí, jaké další hry si pro ni dnes večer připravil.

Lucca zapnul velkou obrazovku televize. Přejížděl kanály a nechal to na záznamu fotbalového zápasu.

Jak zírala na obrazovku, nepohnula se ani o píď a čekala, až se pohne nebo jí přiměje udělat něco jiného. Naštěstí to nikdy neudělal. Zdálo se, že byl zabraný do zápasu, vůbec si jí nevšímal.

Když se konečně uvolnila oproti křeslu a teplo z jeho nohy bylo méně rušivě, vypnul televizi, čímž přivedl její pozornost zpět k němu.

Prosím, nech mě jít, začala prosit v hlavě.

"Můžeš jít-"

Chloe rychle vyskočila, ještě než stačil dokončit větu. Ani se neohlédla, když šla rovnou do svého pokoje. Bála se, že by mohl změnit názor.

Nyní v bezpečí svého pokoje, si třela rukou paži, která byla ještě teplá z blízkosti jeho těla. Nevědomě to dělala několik minut, třela ji pořád dokola, než spustila ruku, protože si uvědomila, že se snažila udržet teplo uvnitř. Jeho teplo.

Chloe si to ještě neuvědomovala, ale část jí, která toužila po lidském doteku, se vracela k životu. A brzy se měla setkat se svou částí, kterou pohřbila už dávno.