Lassoing - 2. kapitola

Překlad: Verča

A máme tu setkání…

Cash

 

Sedajíc si, si sundám klobouk a vytáhnu šátek z mé zadní kapsy. Otřu si pot z mého čela a kolem krku, cítíc teplo na mých zádech. Miluju být venku a pracovat rukama. Neexistuje žádné větší potěšení v mém životě, než pracovat na mém pozemku a starat se o farmu. Tento druh života není pro každého, ale je to v mých kostech. Nemůžu snést město a být kolem všech těch lidí a toho hluku. Mám tady dost hluku, ale od dobytka a mých mužů, kteří pro mě pracují. Jsou jako rodina, takže být kolem nich není problém.

Vyrostl jsem v této zemi, a i když jsem byl na jiných místech, stále je to nejkrásnější místo, jaké jsem kdy viděl. Stejně tak moc jako nenávidím město, nenávidím tady tu samotu, i když je to tady skvělé. Kluci, kteří se mnou pracují každý den, jsou páteří tohoto ranče, ale není to to samé, jako mít mou vlastní rodinu.

To je důvod, proč jsem chtěl udělat tu zásilkovou nevěstu věc. Myslel jsem, že bych mohl použít někoho, aby udělal toto místo víc domovem. Přinést něco ranči a udělat něco, co já nemohl. Mohl jsem tuto farmu spustit se zavázanýma očima a s rukama svázanýma za zády. Ale to nedalo duši skutečnému domovu. To je něco, co může udělat jen žena, a myslel jsem si, že když si nějakou vezmu, budou věci lepší. Rovněji-zastřižené. Žádné rozmazané čáry, a všechno černé a bílé. Sakra, dokonce jsem předělal kuchyni tak, aby byla ideální pro mou novou nevěstu.

Ale minulou noc jsem sebou házel a přemýšlel o tom, co budu dělat s manželkou, a rozhodl jsem se prostě celou tu zatracenou věc zrušit. Vstal jsem těsně před svítáním a chystal se o tom promluvit s Earlem, ale rozbil se jeden z plotů a museli jsme jet rovnou do práce. Když jsme skončili, měl jsem chvilku na přemýšlení. Pak jsem Earlovi řekl, aby jí zařídil vlak zpět domů. Řekl jsem mu, aby jí řekl, že jsem si to rozmyslel. Nechtěl jsem připustit Earlovi, že jsem v hloubi duše měl strach. Strach z toho, co by znamenalo mít ženu. Co kdyby mě neměla ráda? Co kdyby jí vadilo, že tolik pracuju a dostatečně se jí nevěnuju? Nechci nikoho zklamat, a měl jsem pocit, že bych to udělal. Nemám tušení, co dělat s manželkou.

Jak si nasazuju Stetson zpět na hlavu a jdu k plotu, uvidím Earla jedoucího na koni. Když se dostane blíž, sleze a jde ke mně.

„Postaral ses o to?“ Zeptám se ho, chtějíc vědět, že jí poslal zpět.

„Ano. Je o to postaráno,“ řekne a jde k místu, kde stále někteří kluci pracují.

Cítím záchvěv zklamání, když přemýšlím nad jejím návratem domů. Moc jsme nemluvili, jen si vyměnili několik krátkých e-mailů, ale zdálo se, že Clare byla milá, a jsem překvapený, jak se cítím smutný z toho, že ji neuvidím.

Zatřesu hlavou, snažíc se na to nemyslet. Bylo to správné rozhodnutí, a jsem si jistý, že se přes to brzo dostanu. Je tu hodně práce, která je třeba udělat, než abych jen seděl a přemýšlel nad mou volbou.

Je horké odpoledne, a tak děláme práci ve stodole a zkoušíme se vyhnout slunci, jak jen můžeme. Tento ranč byl mé rodiny a poté, co mi ho zanechali, šel na mě. Pomáhal jsem ho rozběhnout, od té doby co jsem byl dost starý, takže znám každý kousek tohoto místa. Mí rodiče byli mladí, když ho převzali od mých prarodičů. Myslím, že měli v plánu mít hodně dětí, aby mohli pomáhat, ale poté co mamka měla mě, nikdy nebyli schopní mít další dítě. Taky mám sny o velké rodině, ale nikdy jsem si nenašel čas, abych získal manželku. Někde uvnitř mě jsem vždycky chtěl to, co měli moji rodiče, ale myslím, že to je vzácné.  Lidé nenajdou druh této lásky každý den, ale snil jsem o tom, že já ano. Snil jsem o tom, že budu mít hodně dětí, budu je milovat a hrát si s nimi a učit je všechno o naší zemi.

Jdeme do jedné ze stodol, já zkontroluju kuřata a chlapi jim dají obilí a sesbírají vejce. Máme další stodolu pro krávy a prasata, a pak pro koně a dobytek. Peníze získáváme z velkého dobytka. Staráme se o něj a pak prodáme maso. Jsou to dobré peníze, a i když je to hodně práce, stojí to za to.

Část farmy využíváme na pěstování plodin, ale ty jsou jen pro nás, neprodáváme je. Líbí se mi, že jsme z větší části soběstační a nemusíme jezdit do města pro každou maličkost, kterou potřebujeme.

Je tu asi patnáct kluků, kteří pro mě pracují na plný úvazek a všichni žijeme tady na farmě. Velký dům je určen pro stravování a nějaká ta setkání, ale bydlím v něm jen já. Máme tu další stavby, kde muži zůstávají. Jsou pevné a opravdu pěkné. Každý má svůj vlastní prostor, kde můžou být, když nepracujeme. Jeden předák tu má na farmě několik koz, které má jako mazlíčky a jiný má několik ovcí. Ovce by brzy měly mít jehňata. Bude hezké mít nějaké nové přírůstky na farmě.

Zastavím se na cestě k mému koni a přemýšlím nad dítětem. Co kdybych neměl žádné dítě, které by převzalo farmu, kdyby si mi něco stalo? Setřesu tu myšlenku pryč, když vylezu na koně a jedu k západní straně pozemku. Chci jet k plotu a zkontrolovat ho po tom dopoledním fiasku. Potřebuju nějak zaměstnat mozek. Už jsem příliš uvažoval nad tím, že jsem poslal Clare pryč. Sakra, měl bych si nakopat zadek, ale je pozdě. Měl bych najmout kuchaře, nebo někoho, kdo by nás nakrmil. S vařením jsme se střídali a dnešní večer je Earlův. Je to ten nejlepší předák, kterého mám, ale zatracený kuchař.

Jedouc na koni směrem ke stodole zachytím pár kluků, kteří podestýlají koňům a já jim s tím pomůžu. Naházíme na zem nové seno a krmivo a zavřeme stodolu. Je skoro šest a všichni jsou za celý den utahaní. Normální pracovní den na farmě je únavný, ale přidejte rozbitý plot a máte velkou skupinu utahaných a hladových dělníků. Vše co mohu dělat, je modlit se, aby Earl udělal něco polo-jedlého.

„Sakra, tady něco voní,“ řekne Travis, jeden z dělníků, jak jsme u velkého domu.

Zvednu nos a začichám. Můj žaludek zabručí. „Mmm, jo. Možná že, Earl konečně udělal něco, po čem se nebudeme dávit.“

Kluci se zasmějí, když jdeme k velké vodní kašně vedle domu, abychom se umyli. Je to jedno z těch velký starých farmářských umyvadel s rukojetí, a když s ní zapumpujete, vytéká z ní voda. Několik z nás stojí kolem a já si namočím můj šátek a umyju si s ním obličej a krk. Poté, co si očistím mé boty, jdu dovnitř. Je to rutina, kterou dělám od dětství a všichni kluci to tak taky dělají. Moje máma mě vždycky umyla a vyčistila mé boty, než jsme šli jíst. Je to prostě zvyk, který nemůžu zlomit.

Když projdu skrz dveřmi, a jdu do jídelny, zastavím se v mých krocích. Stůl je prostřen a většina kluků sedí. Někteří jsou nacpaní za mnou. Většinu času stojíme všichni ve frontě, nandáme si a pak si jdeme sednout. Žaludek mi znovu zabručí, jak se podívám na stůl a uvidím tácy s hamburgery a domácími hranolky ve velkých mísách. Je to jednoduché jídlo, ale vydatné a voní to úžasně. Všichni kluci si sednou a já jdu do kuchyně poděkovat Earlovi.

Když dojdu ke dveřím, uvidím ho stát uprostřed kuchyně. Usměju se na něj.

„Dneska si do toho dal velké úsilí. Voní to dobře a kluci jsou připraveni po tom šáhnout.“ Podívám se přes pult a uvidím pět koláčů. Jsem v šoku, protože si nemohu vzpomenout, kdy jsem měl naposledy domácí koláč a vím, že Earl je nemohl udělat. „Od koho jsou?“  Zeptám se, vyrážejíc do kuchyně.

„Ode mě.“

Uslyším jemný, ženský hlas přicházející ze strany a uvidím krásnou ženu se zlatými prstýnky na temeni její hlavy, stojící ve spíži. Je malá, asi tak sto padesát centimetrů a má růžové tváře a velké modré oči. Je naprosto úžasná, a když moje oči sklouznou dolů, uvidím, že má na sobě jednu ze starých zástěr mé mamky. Vypadá tak dokonale, okamžitě k ní chci jít a uchopit do náručí. Ale dřív než můžu něco udělat, Earl promluví.

„To je slečna Clare Stevens. Víš, tvá zásilková nevěsta.“

S tím, Earl projde kolem mě a jde do spíže. Pak se zastaví a podívá se na Clare. „Večeře vypadá báječně, slečno Clare. Pojďte ze spíže a nechte kluky, aby vám poděkovali.“

Uvidím její růžové tváře červenat. Začne se kousat do rtu, ale jde ke dveřím.

Co si myslí, že dělá? Nemůže jít ven a nechat aby ji kluci viděli. Je blázen? Je to ta nejkrásnější žena, jakou jsem kdy v životě viděl. V žádném případě na tu sladkou, nevinnou maličkost nepoloží oči ti chrti.

Ve třech dlouhých krocích jsem před ní. Natahujíc ruku ji vezmu za její a zastavím její pohyb.

„Ne,“ je jediné slovo, které mohu říct. Můj mozek a jazyk, jak se zdá, nemůžou pracovat společně, a je to vše, co mohu udělat, abych jí zastavil před odchodem.