ABK - 15. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Arey

"Žádný stát, žádná vláda neexistuje. Co ve skutečnosti existuje, je muž, nebo několik mužů, u moci nad mnohými muži."

~ Rose WilderLane

LIAM

14:52

Bylo to cítit jinak.

Melody a já jsme vtipkovali, že nemocnice byla její druhý domov. Mezi námi dvěma, ona byla vždy ten, kdo tu skončil, nejprve když byla bodnuta a přišla o naše dítě, pak po nehodě, kdy její auto nabouralo a její matka ji postřelila. Po tomtam bylo její těhotenství s Ethanem, což vedlo k jejímu únosu. Také měla problémy s narozením Dony a Wyatta… a teď tohle. Na své cestě do nemocnice,skončila v nemocnici.

Smál bych se… kdyby byla vedle mě. Zasmál bych se a řekl, že měla nejhorší štěstí v historii. Ale ona se mnou nebylaa z nějakého důvodutohle bylo od všech těch jejích návštěv nemocnice jiné.

Čím víc jsem o tom přemýšlel, tím dál do černé díry jsem padal. Zdálo se, že můj sluch odešel jako první. Všechno bylo tiché… pak se vzdával můj zrak, bez ohledu na to, jak tvrdě jsem se snažil soustředit.

Umíral jsem… a to mě děsilo, protože to znamenalo, že umírá ona.

Naše děti budou v prdeli.

Ethan by se nikdy znovu neusmál.

Wyatt by se prostě složil. Nikdy by se přes to nedostal.

Dona… moje princezna… my oba mrtví, nemohl jsem se ani přinutit představit si člověka, kterým by se stala.

Proč je pro mě tak těžké je ochránit? Proč ji vždy zklamu? Měl bych zemřít. Muž, který nedokáže ochránit jeho rodinu, si je nezaslouží, měl bych zemřít.

"LIAME!"

Vzhlédl jsem, můj rozmazaný zrakse zaostřil natolik, abych uviděl otevřít dveře.

"Mel?" Zašeptal jsem, ale to nevyšla ona. Lékař si sundal čepici, odhalil jeho červené vlasy, když se zhluboka nadechl, než semnou uzamkl pohled. "Moje manželka?"

"Je stabilizována."

Zhluboka jsem se nadechl, neuvědomil jsem si, že jsem zadržoval dech. Bojujíc se slzami jsem přikývl. "Kdy ji můžu vidět- "

"Pane Callahane, jsem doktor Fortmen. Vaše žena je stabilní, ale potřebuje srdce. Právě teď je v lékařsky indukovaném kómatu a bude přesunuta na jednotku intenzivní péče. Její stav je kritický, ale podařilo se nám zastavit krvácení. Nicméně pokud nedostane nové srdce v následujícím dni nebo

tak-"

"Pak ji zkurveně najděte srdce! Ona je zatracená guvernérka!" Vyštěkl jsem mu do tváře. Co to bylo? Pokud potřebuje srdce, pak jí ho dejte. Co to kurva! Já bych to svoje okamžitě vyrval.

"Pane Callahane, nemůže to být jen tak nějaké srdce. Odmítnutí je v kritických případech, jako je tento veliké, a ke všemu její krevní skupina je nejvzácnější na světě. Bude to nějakou dobu trvat. Je na samém vrcholu seznamu ale- "

"Ale nic." Dobře, potřebovali srdce a já se to srdce chystal získat. "Člověk musí být AB negativní, co dál? "

"Pane Callahane, nejsem si jistý, co si myslíte- "

"Co dál!" Byl jsem v pokušení ho právě tam zabít.

Postavil jsem se mu přímo před obličeje, aby mě viděl jasně a prostě se ho zeptal, "Víte, kdo jsem?"

"Já vím, že je guvernérka, ale-"

"Neptal jsem se, jestli víte, kdo je moje žena. Zeptal jsem se, jestli víte, kdo jsem já. Já, LiamAlec

Callahan. "

Otevřel ústa, aby promluvil, a pak je zase zavřel. Vůbec nic z nich nevyšlo.

"Můžu být váš zachránce, můžu vás posypat zlatemnebo můžu být vaše nejhorší noční můra. Můžu zničit váš život, vaši kariéru, všechno kolem vás se zřítí. Chicago se stane místem horším než peklo, protože si vezmu, co chci a kdy to chci. Ti, kteří se mi postaví do cesty, se nikdy nedostanou zpátky nahoru poté, co je srazím dolů. Nic a nikdo není mimo můj dosah. Takže doktore, když se vás zeptám co dál, mluvte, a když mluvíte, neztrácejte svůj čas kázáním etiky a morálky… to já nemám a ani nechci."

"AB negativní, zdravá žena kolem dvacítky a na počátku třicítky, nejlépe po mozkové mrtvici. Ti jsou pro ni v nejlepší kondici, takové srdce by neměla odmítnout." Řekl rychle a jemně pod vousy.

Ustupujíc od něho, jsem se podíval na Minu, která již vytáčela číslo.

"Po operaci… bude v pořádku? Myslel jsem, že po transplantaci srdce sotva žijí dvacet let po vydání nového srdce?" Právě začalo odpočítávání našeho života?

"Ne," řekl. Díkybohu. "Transplantace srdce mají v posledním desetiletí za sebou dlouhou cestu. Může žít dobře do devadesáti let. Poskytneme jí všechno, co potřebuje, abychom se ujistili, že neodmítne srdce, ale potřebujeme to pravé, aby se k ní hodilo. "

"Vezměte mě za mou ženou."

"Tudy," zamumlal, vedl mě pryč od operačních dveří.

Byl jsem rozpolcený mezi potřebou ji vidět a byl vyděšeným z toho, co jsem mohl vidět. S každým krokem mi srdce bušilo hlasitě, až bolestivě proti hrudnímu koši až nakonec otevřel dveře. Chtělo to všechnu mou sílu, abych tam na místě nepadl na kolena.

"Vypadněte," zamumlal jsem tak tiše, že jsem si nebyl jistý, že mě slyšel, ale ani mě to nezajímalo. Zdravotní sestra, která ji nastavovala kapačku, ji pustila a couvla, když jsem přešel dopředu. "Mel?"

To nemohla být ona.

Bledá, nemocná žena s hadičkami v krku a dráty trčícími ze všech stran… to nemohla být moje Mel.

"Co ti udělali?" Ruka se mi třásla, když jsem odhrnul vlasy z její tváře. "Manželko…"

Bolelo to. Bolelo dýchata brzy jsem už nestál. Moje nohy se pode mnou vzdaly, a já se jí držel, jak jsem plakal. Plakal jsem, jako kdyby ji někdo zabil, jako kdyby můj svět byl v plamenech… protože jsem prostě potřeboval ten okamžik. Stejně jak všechny okamžiky přicházely a odcházely, tak i slzy. Zhluboka jsem se nadechl, postavil se zpátkyna nohy a přitáhl židli k jejímu lůžku a posadil se.

"Tohle bude naposledy, co jsi v nemocnici, Mel." Stiskl jsem jí ruku. "Nemůžeš mě nechávat si procházet těmahle sračkama."

DECLAN

15:37

Zdálo se to být jednoduché - najít zdravou ženu s krevní skupinou AB negativní ve věku mezi šestadvaceti a třiceti lety - dokud si neuvědomíte, že tohle bylo Chicago a termín "zdravé" mohlo být použito pouze volně. Během prvních pěti minut jsem byl schopen najít tři lidi, první byla silná kuřačka, druhá momentálně rodila a třetí no, byla paradoxně naše zákaznice.

"Tohle je další ztroskotanec. Co pak nemáme žádné štěstí, Mino?" Řekl jsem a díval se na ženu pode mnou, která napůl spala a jehla jí trčela z levé paže.

"Ukázala jsem seznam lékaři."

"Udělala jsi co?"

"Na tom nezáleží, Liam ho k smrti vyděsil. Nemá dojem, že některá z těchto žen- "

"Napadlo tě vůbec, že lže?" Vyštěkl jsem, jak jsem za sebou zabouchnul bytové dveře, když jsem opustil budovu, která páchla močí a trávou. "Prostě mě jen krm jmény a zůstaň u počítače; program, který jsem nastavil, by se měl stále aktualizovat lidmi, které vyhovují kritériím."

Nepočkal jsem na její odpověď, než jsem zavěsil. Můj Aston Martin byl obklopen rádoby gangstery i dětmi. Jak jsem vyšel do větru, doufal jsem, že vzduch bude cítit lépe, ale jen to byl větší smrad. Nenáviděl jsem Southbend.

"Uhněte," řekl jsem jim, a jeden po druhém se svými hlavami otočili zpátky ke mně.

"To je tvoje?"

Debilní otázka od debilních lidíNevšímal jsem si jich a prosel kolemsměrem ke straně řidiče a chystal se nastoupit, když mě někdo z nich popadnul za ruku.

"Hej!"

Pohled mi putoval po jeho staré kožené bundě, až jsem se mu podíval do špinavé, zjizvené tváře. Chyběl mu přední zub, a jeho vlasy byly až moc dlouhé a rozcuchané; byl s největší pravděpodobností ještě teenager, dokonce ani dospělý.

"Mluvíme s -"

Moje pěst se srazila s jeho nosem tak rychle, že jeho hlava padla dozadu a jeho tělo spadlo na zem. Omráčeně tam chvíli stáli, než vytáhli nože a připravovali své pěsti.

"Mám špatnou náladu a málo času; Opravdu mě chcete dneska nasrat?" Zeptal jsem se.

Jejich odpověď byla útok a moje odpověď byla moje pistole. Vždycky to byla zasraná pistole. Bez milosti se mi podařilo třikrát vystřelit, než zbytek opustil své"přátelé" a utíkali o život.

Chlapec zíral na díru po kulce ve svém břiše, padal dozadu téměř na moje auto, ale chybělo jen pár centimetrů a tak přistál na pravém boku. Děkuji zasraný Kriste.

"Pistole přebije nůž. Pokud žijete, nikdy na to nezapomeňte, pokud nepřežijete, serte na to." Nasedl jsem do auta, zavřel dveře, vyjel pryč od jejich těl a pak projel kolem nich.

Ujel jsem asi pět bloků, než jsem si uvědomil, že mě někdo sledoval. Nebyla to policie, a nebyl to nikdo z našich lidí; okna byla ztmavená, a podle mého nejlepšího odhadu, neprůstřelná. Když jsem najel na dálnici, nalepili se na mě.

Kdo to kurva je? Zapnul jsembluetootha čekal na pípnutí, než jsem promluvil. "Jedu po sedmačtyřicítce se dvěma přilepenýma autama za mnou."

"Máme vyčistit cestu, pane?" Otázal se.

"Ne." Podíval jsem se do zpětného zrcátka. "Pokud by chtěli zaútočit, už by to udělali."

"Pak tedy bodce?"

"Za dvě minuty pojedu kolem."

Vyjel jsem z dálnice a jel směrem ke Čtyřicáté Sedmé avenue aka Malé Itálii, zrychlil jsem, projížděl stovkou, protože jsem moc dobře věděl, že oni pojedou taky.

Tři.

Dva.

Jedna.

Dupl jsem na brzdu a otočil volantem doprava a otočil auto dokola, pneumatiky zaskřípaly a kouř se zvedal, když jsem stál před dvěma černými městskými Lincolny. Z jejich pneumatik se kouřilo, díky hrotům, přes které právě projeli.

"Máte dvě možnosti!" Zavolal jsem se zbraní v ruce, když jsem vystoupil z auta. Dveře byly jediná věc, která mě od nich stínila a samozřejmě lidé, kteří mě měli každou chvíli zálohovat. "První možnost: vypadněte z auta a proste. Druhá možnost: zůstaňte v autě a zemřete."

Jedna po druhém, malé červené tečky se objevily po jejich autech. Žádné auto nebo sklo nebylo sto procentně neprůstřelné a rád bych jím to dokázal.

Místo toho, zadní dveře druhého městského vozu se otevřely. Všechno, co jsem viděl, byly černé, hadí kožené boty a hnědá hůl, když se dostal ven. "Vy Callahani určitě víte, jak přivítat muže."

"Ju-long z Táiyángů," zašeptal jsem a pevněji sevřel zbraň v ruce. Vlasy měl sčesané dozadu a měl přes oko pásku, která zakrývala jeho slepé oko. Jizva, která se táhla od linii jeho vlasů k jeho lícní kosti vypadá osobně mnohem hůř. "Jsi daleko, daleko od domova, starý muži."

"Současné události tohoto města znemožnili, abych zůstal daleko."

Zavřel jsem dveře a šel kupředu. Jedno jeho zdravé oko se podívalo na pistoli v mé ruce a všichni z jeho bodyguardů na mně zaměřili zbraň. Zvedl ruku v rukavici a oni odhodili zbraně.

"Ty neřekneš svým mužům, aby ustoupili jako mí?"

"Nevidím důvod, proč bych měl tak učinit. Koneckonců, naše rodiny momentálně nejsou přátelé."

Přikývl, svíral hůl. "To je přesně důvod, proč jsem se snažil dostat do kontaktu s vámi, ale zdá se, že moje hovory zůstávají bez odpovědi. "

"Váš dopis byl doručen hlasitě a jasně."

"Jaký dopis?"

Zkurvysyn. "Dopis, který byl dodán pouze několik vteřin poté, co jste stříleli na místní školu, kam mé dítě, spolu s mými neteřemi a synovci, chodí. Ten dopis. "

Zamračil se a naklonil se blíž ke mně. "Evidentně tu došlo k nějakému nedorozumění. "

"Neexistuje žádná taková věc jako kulka z nedorozumění, Ju-Long."

Vítr vál a vyfoukal nad námi s takovou silou, že jsem měl pocit, jako by mě nože řezaly napříč tvář, a přesto ani jeden z nás se nepohnul, ani jeden z nás se neodvrátil.

"Uznávám, že vy a vaše rodina jste celkem dilema. Nicméně, doufal jsem, že to nezakalí váš úsudek do takové míry." Sáhl do kapsy saka a já mu zvedl pistoli k hlavě. Líně na ni zíral, než vytáhl doutník a přiložil si jej ke rtům. Jeden z jeho mužů k němu přešel se zapalovačem a zapálil mu konec, než se vrátil zpět na místo. Dlouze si popotáhnul a vyfoukl kouř nosem. "Moje rodina a naši lidé nemají nic společného s aktuálními událostmi tohoto města."

"Takže mi říkáte, že to ze to na vás někdo narafičil?"

"Docela výborně, mohl bych dodat." Nadechl se kouře, konec doutníku svítil červeně a popel mírně klesal s každým nadechnutím. "Jako takový, já osobně jsem přišel do této bohem zapomenutého města promluvit si s Liamem, ale jak jsem řekl, mé hovory zůstaly bez odpovědi. "

"A vy jste věděl, kde jsem byl já, jak?"

Odfrkl si. "Nelpěme tolik na těchto věcech."

"Já jsem ten bratr, který se hodně zajímá o tyto věci. Jak jste věděl, kde jsem byl?"

Jeho oči se zúžily a on se na chvíli zarazil. Stále kouřil a svíral holi tak pevně, že to vypadalo nepříjemně.

"Poslouchejte mě pozorně, chlapče, já nejsem stejný jako havěť, která leze po zádech vás všech. Ten, kdo jde po mnoha z vás, nemá nic společného s mou rodinou, a jako takoví, měli byste být vděční, že jsem vyčistil vzduch, jinak by vaše rodina honila svůj vlastní ocas přímo do pasti. "

"Pardon, jestli nevěřím-"

"Ať věříte, nebo ne, není to na vás. Je to na vašem šéfovi. Nebo učiníte rozhodnutí vy sám? Možná jste to vy, kdo se rozhodl zradit svou rodinu a převzít vedení; Zdáte se být mnohem přijatelnější. Pokud ano, zavolejte mi, až tak uděláte,můžeme vytvořit mezi námi novou dohodu." Položil doutník zpátky do úst, otočil se ode mne a zamířil zpátky. Nicméně, nedostal se do jednoho ze dvou nyní zbytečných vozů. Místo toho, Escalade zastavilo těsně za nimi a doprovodilo ho zpátky.

Stál jsem tam a chvíli sledoval, jak zbytek jeho lidí rozlévali benzín po jejich autech, a pak se vrátil ke svému.

"Pane?" Zapnulo se bluetooth.

"Za všech okolností chci, abyste sledovali Ju-longa. Nicméně, nikdo, mám na mysli nikdo, mu neublíží, dokud Liam nedá příkaz. Je to jasné? "

"Ano, pane."

Šlápnul jsem na pedál a projel přímo kolem dvou aut, které pohlcovaly plameny. Nic z toho nedávalo smysl… když to nebyli Taiyangovi, tak kdo?

Ani jsem nemusel hledat stanici, abych slyšel zprávy o Mel; všichni všude o ní mluvili.

"Na tiskové konferenci, chirurgové z Merry Západní nemocnice potvrdili, že guvernérka Callahanová je naživu i když její stav je kritický. Hlavní chirurg přesto říká, že existuje naděje… "

LIAM

16:07

"Mel?" Zašeptal jsem, jak jsem hleděl na její ruku v mých. "Stiskla mi ruku."

Podíval jsem se na doktora Fortmena, který se ani neobtěžoval vzhlédnout ze schématu. "Pravděpodobně to byly její reflexy. S léky, na kterých v současné době je, neexistuje možnost, jak by se mohla vzbudit- "

Sotva co pronesl ta slova, všechny stroje kolem nás začaly pípat.

"Ztrácíme ji! Musíme provést resuscitaci!" Zařval jak jeden po druhém, armáda bílých plášťů a modrých uniforem přiběhla, tlačili mě dozadu, zatímco se choulili kolem ní.

"Pane, musíte-"

"Nechte mě!" Zařval jsem a vytáhl ruku z jejího sevření. Ani sám Bůh mě nemohl dostat ven z místnost.

"Nabíjení!"

Je to peklo?

Muselo být. Opět všechno ztichlo, i když jsem si byl jistý, že křičeli. Mohl jsem je vidět, jak křičí, a přitom jediné, co jsem slyšel, byl zvuk mého vlastního srdce v uších.

Její hruď se zvedla z postele pokaždé, když se snažili znovu rozběhnout její srdce. Dotkl jsem se hrudi,jako bych to cítil… možná jsem cítil?

Možná jsem ztrácel rozum.

O SEDM LET DŘÍVE

"Liame?"

"Liame?"

"Jsem vzhůru!" Zavolal jsem, vytřeštil oči a uviděl pár hnědých,jak se na mě dívají.

"Jsi vyčerpaný. Jdi spát, já se o ní postarám." Mel se usmála, sáhla do mé náruče a vzala si ode mě Donu. Vstal jsem z houpacího křesla a nechal ji si tam sednout. Protáhl jsem se.

"Kolik je hodin?"

"Tři ráno. Řekl jsi, že jí půjdeš jenom zkontrolovat, ale to bylo před dvěma hodinama." Udělala na mě obličej, houpala se tam a zpět, pomalu přitiskla ruku na Doninu tvář.

"Bál jsem se, měla dnes ráno rýmu." Našpulil jsem rty a naklonil se blíže k nim oběma.

"Ach, to je hrůza." Posměšně se mi vysmála. "Ona je ten, kdo sundal z Wyatta minulou noc deku; pokud by měl mít někdo rýmu, je to on. "

"Neposlouchej ji, princezno, maminka jen žárlí, protože tě tak moc miluju." Dal jsem jí svou ruku a dokonce i ve spánku, jí popadla.

"Řekl bys jí to samé, kdybych dostala rýmu já?" Zeptala se mě, dobírala si mě. Vstal jsem jen o trochu víc, takže můj obličej byl na úrovni s jejím.

"Pokud budeš mít chřipku, Mel, zamknu nás v pokoji a budu zatraceně nejlepší doktor, jakého jsi kdy měla. Jsem manžel na plný úvazek, to nevíš? "

Obrátila oči v sloup, když se předklonila a přitiskla čelo na moje. "Budu prostě muset vydržet nahá ve sněhu, abych otestovala tohoto svého manžela na plný úvazek. "

"Nelíbí se mi pomyšlení, že jsi nemocná, tak proč si prostě nezahrajeme na doktora a sestřičku, aniž by se nám nějaký pacient dostal do cesty." Rychle jsem ji políbil na rty.

"Jedině když budu doktor." Políbila mě zpátky.

"Kontrolující maniaku," zašeptal jsem.

"Všude, i v posteli."

Než jsem stačil odpovědět, Dona začala být neklidná, házela sebou a otáčela se mezi námi.

"Ty a já to dokončíme později. Do té doby, pojď k tatínkovi," zazpíval jsem, vzal si Donu zpátky od Mel a jemně s ní poskočil.

"Teď taaaakmooooc žárlím," zažertovala, políbila mě na rameno, než políbila Donu do jejích tmavých vlasů. "Je zřejmé, že tě miluje víc než mě. Oba, Ethan a Dona jsou tým Liam. "

"A Liam hraje jen za maminčin tým, takže to vychází." Mrkl jsem na ni.

Zavrtěla na mě hlavou a zamířila zpátky k naší ložnici. "Snaž se ji nedržet celou noc. Nikdy si nezvykne spát sama. "

"Dobrou noc, mami!" Vzal jsem Donu za ruku a zamával na Mel.

Pohled na její tváři, když odcházela od nás, mě přiměl se usmívat na zavřené dveře.

16:11

"Pane Callahane? Pane Callahane? "

"Co? Cože?" Zamrkal jsem očimaaautomaticky se přeorientoval na Mel. Všichni lékaři odešli, v místnosti zůstaly jen dvě zdravotní sestry, doktor Fortmen, a já. "Mel?"

"Její srdce selhává…Toto se bude dít stále častěji bez transplantace, a pokaždé tam může být mozková porucha-"

"Potřebuje srdce, pracuju na tom. Je ještě něco jiného?" Stiskl jsem si kořen nosu, abych potlačil bolest,která se ozývala v mém těle.

"Ne-"

"Pak nás opusťte," zamumlal jsem a polkl žluč.

Teprve když odešli, spěchal jsem kolem její postele do koupelny, kde všechno, co jsem snědl v posledních dvaceti čtyřech hodinách, vyšlo hned ven. Shrbený nad záchodem, jsem se nemohl přestat třást, jak mě celé tělo bolelo.

"Liame? Kurva, Liame? "

Držel jsem seokraje záchodu a uviděl Coru. Byla oblečená v džínách a černé halence, její hnědé oči byly do široka vykulené, když viděla mou nejvíce žalostnou verzi rozpadat se na zemi.

"Měla bys být s dětmi." Zaúpěl jsem, převrátil se a natáhl se pro toaletní papír, abych si otřel ústa.

"Tvá matka, Neal a armáda strážců jsou s nimi v bezpečí v domě." Zamračila se, natáhla se do kabelky pro ústní vodu a žínku. Spláchla za mě záchod a zapnula vodu. Věděl jsem, že jsem měl vstát, ale prostě jsem na to neměl dost energie.

"Až se Mel probudí, nakope ti zadek, že se takhle rozpadáš, a ona není ani mrtvá," prohlásila. Namočila žínku, než přebytečnou vodu vyždímala.

"Tak proč se tak cítím?"

"Možná proto, že cítíš vinu. Připadá ti to stejné jako se Sedricem a nikdy jsi nechtěl se tak znovu cítit," odvětila, jak se přikrčila vedle mě. "Raději bys byl tím v posteli, ne?"

Zřejmě se všechna ta poradenská sezení pro ni a Declana na ní vyplatila. "Proč jsi právě teď tady?"

"Protože jsme rodina, a protože vím, kde získat pro Mel srdce."

"Cože?"

Strčila lahvičku ústní vody do mého obličeje. Popadl jsem ji, zvedl se ze země a nalil si ji do úst, než ji vyplivl do umyvadla.

"Víš, kde jí získat srdce?"

Podala mi žínku.

"Coro-"

"Ano. Vím. Takže se přestaň litovat a pojďme, než se pokusí nás zase opustit. "

Vezmu od ní hadřík, otřu si tvář, jak ona popadne kabelku.

"Kam jdeme?"

Neodpověděla, jen vyšla z místnosti. Když jsme byli venku, všiml jsem si shrbené Miny u tabletu, jak mluvila po telefonu. Když nás uviděla, prudce zvedla hlavu a brýle si zastrčila dál na nose. Fedel stál vedle ní, a taky byl na telefonu. Oba se na nás dívali, jak Cora prošla kolen nich.

"Máme srdce. Pracujte jen na nalezení střelce. "

Nebyl jsem si jistý, jestli jsem stále snil, ale nic jsem neřekl, jen kývl na Fedel, aby udělal to, co řekla, když jsme šli směrem k výtahům.

"Coro, nebudu se znovu ptát, kam jedeme?"

"Na oddělení rakoviny," prohlásila a stiskla tlačítka pro výtah.

CORA

16:15

Mezi Iry koloval vtip, že Callahani se stali mocnými tím, že prodávali svou duši ďáblu. Ať už se narodili jako Callahan, nebo se přiženili do rodiny, cena byla stejná. I když se to říkalo u více než půllitrů piva a smíchu, nemyslela jsem si, že to byl vtip, nebo přinejmenším, ne pro mě. Když se otevřely dveře výtahu a já byla opět zpátky na ubohém oddělení rakoviny a sledovala, jak muži, ženy, a děti kolem procházeli, s jejich plešatými hlavami, s jejich řasami, které byly jedinými vlasy na jejich těle, věděla jsem, že se chystám zaplatit za všechny sračky, které jsem udělala nebo jsem se chystala udělat pro tuto rodinu… jednoho dne, ne-li dnes.

"Pokoj 591," řekla jsem mu a následovala ho, když šel, skoro utíkal kolem každého, kdo byl na chodbě. Na nikoho jsem se nepodívala, jen jsem pokračovala v chůzi, dokud jsme se nezastavili hned před okýnkem, které nám umožňovalo se podívat do pokoje.

Odmlčel se, obočí měl svraštěné k sobě. "Kdo je to?"

"Záleží na tom?"

Neodpověděl, protože mu na tom nezáleželo, ale stále chtěl odpověď.

"Imani Wilsonová," odpověděla jsem, jak jsem ji sledovala spát.

"Tvoje sestřenice," Vzpomněl si, nakonec se setkal s mým pohledem. "Myslel jsem, že ji Declan poslal do North Mount Psychiatrické léčebny poté, co se pokusila - "

"Okrást mě?"

"Jo." Přišlo mi to jako věčnost od Imani, jejího přítele Otise - kterého Declan zabil pro mou čest – a chaosu, kterým byl můj život, než jsem si vzala Declana a uvědomila si, že svět byl ještě víc podělaný, než jsem si myslela. "Má rakovinu vaječníků, stejně jako jsem měla já… kvůli tomu jsem ji přesunula do nemocnice. Chemoterapie ji začíná ráno. Pokud tampůjde, zabije to každou buňku v jejím těle. Lékaři říkají, že je v perfektní stavu, kromě jejích vaječníků. Je AB negativní, třicet let, a já jsem její zákonný zástupce, takže mám na starosti lékařská rozhodnutí; to byla součást dohody, abych zaplatila její léčbu. "

Poprvé, co jsem přišla do nemocnice, Liam se napřímil, malý, ale zlověstný úšklebek se rozšířil po jeho rtech, jeho výraz byl chladný.

"Což znamená, že pokud zemře, máš právo říct, kdo dostane její orgány, nebo ne," řekl, víc pro sebe než ke mně. Už sahal po klice, když jsem ho zastavila. "Coro-"

"Už jsem se o to postarala," odpověděla jsem a kývla k lékaři za sesternou. Neřekl mi ani slovo, prostě přišel k Imani pokoji a vešel dovnitř.

"Jak?" Liam se mě zeptal, sledoval, jak doktor zavřel odkapávaní.

Jak jsem ho přiměla porušit každou přísahu, kterou kdy učinil?  "Dluh ve výši dvou milionu z hazardu. Takhle chladnokrevní a nemilosrdní lidé mohou být…" Ačkoliv jsem neměla žádný prostor ho soudit.

"Miluju tohle město." Úšklebek na jeho tváři začal být naplno ďábelským úsměvem.

Přála jsem si cítit se hůř. Přála jsem si, aby mi na Imani záleželo víc, ale nezáleželo. Kdyby zemřela, svět by pokračoval. Všem by to bylo fuk. Pokud by zemřela Melody… vypukla by válka, a ta by vtáhla jen Declana do nebezpečí, ale i naše děti. Na nikom jiném mi víc nezáleželo, takže když jsem to pro ně udělat musela, udělala bych to.

Je to svět, ve kterém člověk sežera člověka, a já jsem si nabrousila zuby už dávno.

LIAM

16:23

Trvalo jen dvě minutynežImani zemřela, deset minut, aby Cora předstírala smutek před souhlasem, a další minutu pro ně, aby vzali Melody.

Opět jsem se ocitl před operačním sálem a zíral na dveře, sotva dýchal.

"Šéfe."

"Teď ne, Fedele," odpověděl jsem. Nemohl jsem myslet.

"Tohle musíte vidět." Podal mi tablet, ale vše, co jsem viděl, byla pixlová fotka uličky, možná rohu ulice.

"Na co se dívám?"

"Na střelce." Přiblížil ji, a pixely pomalu přišly k sobě, dokud jsem se nedíval na nikoho jiného než…

"Je to-"

"LilingTaiyang." Přikývl, a viděl jsem, že se třásl, ale zda to bylo z hněvu nebo vzrušení, to jsem si nebyl jistý. "Včera šéf chtěl, abych se podíval na ní a Emilia. Myslela si, že neexistoval žádný způsob, jak by tupá dědičkajako ona, si vzala někoho pod svou úroveň. Sotva, co jsem svolal zdroje a snažil se získat informace o ní a Emiliu, šla a zastřelila šéfa. Nemyslím si, že si Emilio myslel, že jí dojde tak rychle, kdo je a proto zpanikařil a pokusil se jí zbavit. "

Mel měla pravdu: byla monstrem, promenádujícím se kolem jako každý jiný.

"Liame."

Oba jsme vzhlédli, Mina byla stále v jejím krví potřísněném oblečení z toho rána.

"Co se děje teď?"

Neodpověděla, místo toho zvedla telefon, který zobrazoval aktuální tiskovou konferenci, která se odehrávala v daném zpravodajství. Banner se posouval po obrazovce: NOVÁ SPECIÁLNÍ VOLBA STAROSTY.

Dámy a pánové Chicaga, v důsledku tragických událostí, k nimž došlo v našem městě za posledních čtyřicet osm hodin, státní návladní a různé orgány po celém městě si zvolili prozatímního starostu, protože nemůžeme být městem bez fungující vlády. Může být mladý, ale je nejvíce-kvalifikovanou osobou pro tuto funkci. Prosím přivítejte nového starostu Chicaga, Emilia EstebanaCortése…

"Ten malej sráč." Zasyčel jsem skrz zuby. Tohle všechno plánovali. Liling nezastřelila Mel jen ze strachu, udělala tak, aby sklidila ze stolu. Za normálních okolností v těchto situacích, guvernér jmenoval starostu.

"Co chceš, abych udělal?" Zeptal se Fedel. "Declan byl zastaven Ju-Longem a bylo mu řečeno, že toto všechno bylo nějaké nedorozumění. "

Pokud to bylo nedorozumění… Přemýšlel jsem, co by se stalo, kdybychom si nakonec začali rozumět.