Enamor - kapitola 4,5

Překlad: Mili

4. kapitola

Trace

Už jsem se chystala zabučet, ale Phoenix mě zrovna pustil a těžkopádně dýchal, když ustoupil o krok dozadu a zakýval hlavou. „Dobrá práce.“

„Díky.“ Vydechla jsem a po spáncích mi stékal pot. Vážně jsem se snažila dostat svůj třas pod kontrolu, ale bylo to těžší, než jsem si myslela.

„Jsi v pořádku?“ Phoenix se krátce podíval na mé ruce. „Jestli jsem na tebe naléhal až příliš - “

„Úplně fajn!“ Odpověděla jsem pisklavě nepřesvědčivým hlasem. „Jenom jsem unavená a nečekala jsem, že bojování bude tak...“

„Osobní.“ Kývnul Phoenix stroze. „Vždycky je to osobní, Trace. Právě tak jako zabíjení, kdykoliv je tvé tělo v kontaktu s tělem někoho jiného, ať už v pozitivním nebo negativním slova smyslu, odehraje se vzájemná výměna a ta tě buď vysaje nebo nadchne, volba je vždycky na tobě.“

Pusa by mi zůstala otevřená dokořán, kdyby se s hlasitým zaduněním prudce neotevřely dveře od tělocvičny. „Už jste hotoví?“ Nixonovy oči divoce ohledávaly moje tělo od hlavy k patě, jako by si do paměti vrýval každý centimetr, asi se snažil najít vlásek, který není na svém místě, aby mohl Phoenixovi přiložit zbraň k hlavě.

„Jo!“ Rozběhla jsem se k němu, skočila mu kolem krku a políbila ho na tvář. „A vedla jsem si dobře!“

Nixon zatnul čelist a objal mě, držel mě tak pevně, až jsem skoro vypískla. „Samozřejmě, že ano.“

„Zítra ve stejný čas?“ Zavolal Phoenix přes rameno, když kráčel ke dveřím.

„Jojo.“ Olízla jsem si rty a nepřestávala jsem se Nixonovi dívat do očí. „To bude skvělé, díky, Phoenixi.“

„Jo.“ Dveře se za ním zabouchly a nechal tak mě a Nixona zírající jeden na druhého.

„Řekni mi pravdu.“ Zaskřípal zuby a ve tváři byl bledý, jako by byl tři sekundy od omdlení nebo přinejmenším jako by mu všechna krev natekla do rukou, aby mohl začít bušit pěstmi do Phoenixe. „Ublížil ti? Vyděsil? Cítila ses byť jen na chvilku v nebezpečí?“

„Ne, ne a ne.“ Povzdechla jsem si do Nixonova hrudníku, moje tvář se pohodlně usadila na měkkém novém tričku. „Jednou jsem byla malinko vyděšená, ale bylo to divné, jako by to vycítil, odstoupil ode mě a nikdy nezašel dál, než bych chtěla a taky jsme vymysleli něco jako záchranné slovo.“

Nixonovo sevření povolilo. „Záchranné slovo?“

„Jo.“ Zakřenila jsem se na něho. „Bů.“

Jeho přísný výraz se změnil v úsměv a potom naplno vyprskl smíchy, když si mě k sobě přivinul a políbil na čelo. „Tak teda říkej bůů, když tě někdo napadne.“

„No co?“ Odtáhla jsem se a hravě jsem ho plácla. „Byla jsem náhodou chytrá.“

„Správně.“ Přimhouřil své křišťálově modré oči. „Tohle slovo jsem hledal... chytrá.“

„Lháři.“ Ukázala jsem na něho prstem. „Hej, chceš, abych ti ukázala, co jsem se dneska naučila?“

Po vážně dlouhém povýšeneckém pohledu Nixon zaujal postoj přede mnou, jako by říkal ‚Chci vážně vidět, jak se o to pokusíš‘.

Přešla jsem k němu a nakrčila rameno, potom jsem jazykem olízla jeho spodní ret. Se zasténáním mě zvedl do náruče a v tom momentě jsem udeřila. Kopla jsem ho z vnitřní strany do kolene, takže zavrávoral, protože to neočekával, potom jsem ho praštila loktem do žeber a následovalo kopnutí do stehna, až lehce poklesl v kolenou a potom se na mě podíval. „To byl podvod.“

„To,“ řekla jsem a semkla ruce, „byla výhra, ale rozumím tomu, že jsi zmatený, protože se ti to stane jen málokdy.“

„Utíkej.“

„Nixone - “

„Utíkej.“

Otočila jsem se, ale ne dost rychle, protože mě strhl k zemi, přetočil na záda, obkročmo si na mě klekl a tlačil na matraci. „Myslím, že jsem vyhrál já.“

Trochu jsem se pod ním zakroutila, potom pohodila hlavou a zlehka zasténala. Zůstala mu pusa dokořán a dočista ztratil kontrolu, když mě začal líbal na krku.

„Ne,“ zašeptala jsem a znovu jsem se pod ním zavrtěla, zatímco mi sahal po lemu trička. „Myslím, že já.“

„Oba dva jsme vyhráli.“ Odvětil chraptivě, svlékl mi tričko a potom následoval i jeho. „Je to remíza a nepřestávej dál dělat tyhle pohyby.“ Jeho chladivý piercing přišel do kontaktu s mým holým břichem a já málem zakřičela.

„Fakt děláte tu věc?“ Zavolal někdo přes intercom. „Sice miluju free show a tohle všechno, ale došel popcorn a taky se cítím, jako bych při sexu přistihl svý rodiče, takže kdybyste si to prosím mohli vzít do ložnice, byli bysme neskonale vděční.“

Tex.

Ucítila jsem, jak se červenám.

„Kamery.“ Nixon zanadával, odvalil se ode mě a ukázal do kamery na zdi prostředníček. „Promiň, zapomněl jsem, že jsem tam Texe nechal.“

Sáhla jsem Nixonovi za krk, přitáhla si ho, políbila ho tvrdě na rty a potom koukla na kameru. „Nelíbí se ti, co vidíš, Texi? Tak zavři oči.“

„Promiň, Trace. Pokračuj.“ Ozval se Tex z intercomu.

„Ať máš radši ty oči zavřené, bastarde.“

Rozezněl se Texův hlučný úsměv. „Udělal jsem něco lepšího, vypnul jsem monitor, teď už jenom, kdyby se taky mohl potlačit zvuk. Problémy opravdového světa a to všechno...“

„Prostě vypadni, Texi!“ Zařval Nixon, když jsem mu začala rozepínat džíny tak rychle, jak mi to moje ruce dovolily.

„Hej, ona tě zranila?“ Zeptal se Tex. „Slyšel jsem tě vyjeknout?“

„Texi! Zastřelím tě!“ Zakřičel Nixon a potom zasyčel, když jsem ho svými zuby zatáhla na ret a škrábala po hrudníku. „Sakra, to je tak dobrý.“

„To jsi ucítil, jak hladím monitor, co?“ Ozval se Tex.

„Texi!“ Tentokrát jsem zavolala já. „Běž pryč!“

„Tak jo, tak jo.“ Bzučení intercomu odeznělo, ale byla jsem až moc rozptýlená, abych se zeptala, jestli tam pořád je a sleduje. Koho to zajímá? Jsem tady se svým manželem a chci ho - nesmírně.

„Fakt to budeme dělat tady?“ Zamumlal mi Nixon do pusy a vplul jazykem dovnitř ještě dřív, než jsem mohla odpovědět ano nebo ne.

Očividně ano, protože už mě opíral o zeď a stahoval dolů legíny, až jsem nakonec zůstala jen ve své sportovní podprsence a kalhotkách. „Jsem zpocená.“

„Super.“ Nixon olízl můj krk a potom jazykem přecházel dolů směrem ke kyčlím, vyšla jsem jeho hlavě vstříc svými boky. „Mám rád sůl.“

Se zasténáním jsem ho zatáhla za vlasy a natočila jeho hlavu tak, abych se mu mohla podívat do očí, do těch křišťálových očí, které mě okouzlily už od prvního dne na Elite, těch očí, které dřív vzbuzovaly strach, jsou teď předmětem absolutní nehynoucí neúprosné lásky.

Nixon pomalu vstal a zatlačil mě na zeď, položil ruce na obě mé tváře a opřel se svým čelem o mé. „Miluju tě. Víc než cokoliv jiného v tomto bohu zapomenutém světě - miluju tě.“

To mě přeneslo zpátky - zpátky k našemu poprvé, ke chvíli, kdy jsem mu dala nejen své srdce, ale i duši. Tehdy jsem nebyla nervózní, ani mi to nepřišlo na mysl. Jediné, co jsem věděla, bylo to, že vypadal tak ztraceně, tak zoufale, že jsem strašně chtěla, aby ta temnota odešla pryč, a chtěla jsem to být já, která ji odežene. Chtěla jsem být ta, která ho zachrání - jednou v životě jsem chtěla být já ta, která zachraňuje. Takže když mě svýma rukama vzal za boky a pomalu mě položil na postel, aniž by řekl jediné slovo, jen používal své ruce, aby vyjádřily ten absolutní strach z naší situace, z nebezpečí a děsu. Dovolila jsem mu to bez váhání. Otevřela jsem mu své tělo, své srdce a svou duši, protože jsem věděla, že je možné, že to může být naposledy. Samozřejmě jsem netušila, že by mohl zaranžovat svou vlastní smrt - nemyslela jsem si, že by byl tak šílený, ale věděla jsem, že je něco špatně.

Celá jsem se zachvěla, když mě konečný svých prstů hladil po nahé pokožce, putoval s nimi po mé klíční kosti a potom je přesunul, aby mi mohl sundat zbytek oblečení.

Každá moje buňka chtěla cítit každou jeho buňku, málem jsem vykřikla ještě předtím, než jsme vůbec začali, a věděla jsem, že až skončíme, bude ze mě troska, neschopná se od něho držet dál, ani když mě od sebe odstrčil, i když to bylo to nejlepší, co mohl udělat.

„Miluju tě,“ šeptal mi do ucha, znovu a znovu, když svými rty odemykal všechna tajemství, která jsem skrývala, a dotýkal se míst, kterých se nikdo nikdy nedotkl. „Miluju tě,“ zašeptal s přesvědčením, když mě udělal svou, když kousíčky puzzlí našeho vztahu konečně zapadly na správné místo, když se ten pocit, že mám někoho, kdo mě tak zoufale miluje, přehnal přese mě, pohnul se ve mně, procházel mnou a pohyboval se se mnou. Prudce jsem zavřela oči, potom jsem je zase otevřela a rukama svírala jeho ramena, když se ve mně šířila slast - dala jsem mu všechno.

Sledovala jsem, jak otevřel oči, zadíval se do mých a to všechno si vzal.

Když se zpětně podívám, bylo hloupé si myslet, že bych mohla vymazat značky, které do mně vryl - ale když vás obklopí smrt, něco se dere ven, aby bylo propuštěno. Myslela jsem, že zešílím a potom tam byl Chase. Kluk, který si opravdu nezasloužil všechno to peklo a mučení, kterým jsem ho protáhla.

„Buď tady.“ Nixon mě políbil na rty a potom jsem ucítila na krku jeho horký dech. „Buď tady se mnou, ne v minulosti, ani v budoucnosti. Tady.“ Zvedl si mě opřenou o zeď a zhoupl se v bocích přitisknutý k mému tělu. „Buď tady, Trace.“

Vydechla jsem a vnořila ruce do jeho tmavých vlasů. „Pro tebe...“ Zahákla jsem nohy kolem za jeho zády. „Budu vždycky tady.“ Cítím, jak se mi oči plní slzami. „Přímo tady, navždy.“

„Nikdy tě neopustím, Trace.“ Přísahal a pohledem těkal z mých rtů na mé oči. „Nikdy. Budeme spolu navždy... ty a já. Být bez tebe by pro mě znamenalo smrt. Miluju tě.“ Zachvěl se. „Tak strašně moc tě miluju.“

Naše rty se setkaly v tom samém záchvatu zuřivosti jako předtím, ale tentokrát jsem ignorovala fakt, že jsem zpocená, že jsme v tělocvičně a že jsem se před chvílí učila jak bojovat od kluka, který se mě kdysi snažil přemoct. Nixon se mě stáhl kalhotky, zatímco jsem nemotorně odtahovala zbytek jeho džín a shrnovala je, co nejníže bylo třeba, potom mě znovu natlačil na zeď a opětovně mi připomínal, jak moc mě skutečně miluje.

5. kapitola

Nixon

Vždycky jsem si myslel, že umřu osamělý - vždyť přece šéf mafie není synonymum pro manželství s dětmi, ale přesně to chci s Trace mít, díky ní toužím po normálnosti a díky ní taky věřím, že je to možné. Vnuká mi myšlenku odprostit se od krve a temnoty a chtít něco pro sebe, pro svou rodinu. Opřel jsem svou hlavu o její a zrychleně jsem dýchal, protože byla svým tělem pořád kolem mě těsně ovinutá.

Nechci se ani pohnout.

Ani si nejsem jistý, jestli by to bylo možné.

Vtipné, vždycky jsem býval fakt hodně opatrný typ člověka, každé rozhodnutí, které jsem udělal, bylo provedeno strategicky, s rozmyslem, s absolutní kontrolou nad každým jednotlivým hráčem ve hře.

Ale totálně jsem teď vyhořel. Vysmál bych se tomu z plna hrdla, ale nejsem si jistý, jestli by Trace nezačala vyšilovat a jednu mi nepleskla nebo jestli by jí to bylo jedno. S Trace člověk nikdy neví, je nepředvídatelná jako bomba. Takže když jsem pohlédl do jejích růžových tváří a konečně se vytáhl z jejího tepla, nebyl jsem si jistý, co říct.

„Nixone?“

„Do háje.“ Zapnul jsem si knoflíky na džínách a pomohl jí postavit na nohy. „Trace, přísahám, že příště budu víc opatrný, myslím, že jsem byl naštvaný na Phoenixe a potom jsem se přestal ovládat a - “

„Opatrný?“ Vypískla. „Vždyť jsi mě nezranil, navíc jsem si jistá, že bych ti zrovna teď dokázala klidně nakopat zadek.“

„Ne, tohle nemyslím.“ Vsál jsem do pusy piercing a čekal jsem, až si poskládá dvě a dvě dohromady. Na druhou stranu, je to Trace, ta nevinná ‚vyrostla jsem na farmě‘ Trace. Musím jí to vyhláskovat, výborně. „My, ehm... zrovna jsme měli nechráněný sex a i když vím, že mezi námi je to navždy, tak víš...“ Polkl jsem, sakra, potím se? „Někdy se stávají nehody a...“ Promnul jsem si rukou čelo, zatímco se na mě Trace dívala prázdným pohledem. „A děti jsou teď pravděpodobně na hony vzdálené a nechci, abys vyšilovala, hlavně nebreč, bude to v pohodě, myslím, že ani - “

Trace vyprskla smíchy. „Wow, nemůžu se dočkat, až budeme vést podobný rozhovor s našimi dětmi a ty řekneš eh hele, synu, když se zamiluješ do dívky a...“ Zakryla si rukou pusu a zasmála se ještě víc.

Já si málem spolkl jazyk. „Dětmi?“

„Jasně.“ Zakývala pomalu hlavou. „To je obyčejně ten produkt, který vznikne z nadměrného vzrušujícího a šíleného sexu se svým mafiánským manželem, který vypadá, že ho neudrží v kalhotech dost dlouho na to, aby uchránil svou ženu od toho, co předpokládám, že bude těhotenství.“ Mrkla. „Dobrý pokec, Nixone, a až budu těhotná, pravděpodobně budu brečet, ale jen v tom dobrém. Slibuju. A přestaň mlčet. Šílím z toho.“

„Tobě to nevadí?“ Vyhrkl jsem.

„Mít ten nejlepší sex na světě? S tebou?“ Podívala se kolem sebe. „To je nějaká bouda, že?“

„Ne.“ Nemohl jsem si pomoct, ale nadmul jsem hrudník. „Myslím tím přivést dítě do všeho tohoto.“

Trace položila dlaň na mou tvář. „Jak to vidím já... uděláme to všechno jinak... tví rodiče to s tebou podělali, proč nezaložit nový odkaz? Na který budeme dohlížet - změníme všechno zlé v dobré. Kromě toho, strašně ráda bych měla malé hošíky, kteří budou vypadat přesně jako jejich tatínek a budou běhat po domě a svazovat Texovi tkaničky od bot k sobě. K nezaplacení.“

Vyštěkl jsem bujarým smíchem a strhl jsem si ji k sobě na hrudník. „Už jsem ti dneska řekl, že tě miluju?“

„Řekni to znovu.“

„Miluju tě...“ Zašeptal jsem jí do vlasů. „Dneska, včera, zítra, navždy. Nemůžu se dočkat... až s tebou založím rodinu. A to je pravda.“

„Taková úleva.“ Vydechla Trace. „Když uvážíme všechno, co se děje.“

Omotal jsem kolem ní svou paži a vedl ji ke dveřím.

„Oh a asi bychom měli zajít do bezpečnostní místnosti a ujistit se, že se nic nenahrávalo, jinak nás tím Tex a Chase budou vydírat.“

„Další důvod, proč tě miluju.“ Zatlačil jsem do dveří. „Uvažuješ přesně jako šéf.“

„Nemůžu si pomoct. S jedním takovým spím.“

„Ano.“ Zabroukal jsem. „To spíš.“