Ember - PROLOG

Překlad: Mili

Startujeme :)

Phoenix

„Udělej to,“ odplivl si můj otec. „Nebo to udělám já.“

Pohlédl jsem na dívku u mých nohou a potom zpátky na otce. „Ne.“

Zvedl ruku k mé hlavě; vím, co přijde, vím, že to bude pekelně bolet, ale nemám to jak oplatit - už mě kvůli neposlechnutí nechává tři dny hladovět, kvůli tomu, že se pokouším zachránit tu dívku a jejího bratrance.

Udeřil mě pěstí do spánku tak silně, že jsem s vykřiknutím padl na podlahu. Zvuk jeho boty o zem bylo jediným varováním, než se zvedla a kopla mě do žeber; kopal znovu a pořád dokola. Dívka křičela, ale já zůstával němý. Křik by mi nepomohl; ten neudělá vůbec nic.

Čekal jsem, dokud neskončí - a modlil jsem se, aby mě tentokrát zabil. Modlil jsem se tak neúprosně, abych přesvědčil boha, aby mě konečně vyslyšel a vzal mě pryč z tohoto pekla. Cokoliv by bylo lepší než tento život. Cokoliv.

„Ty jeden bezcenný - “ Následoval kop do hlavy. „Kuse hovna!“ Kopnutí do břicha. „Nikdy nebudeš boss, ne když pokaždé naříkáš, když musíš udělat něco obtížného!“ Moje zorné pole konečně obklopila vymodlená temnota.

Z noční můry se probudím s křikem, ani si neuvědomím, že ležím v bezpečí své vlastní postele. S nadávkou se podívám hodiny.

Tři ráno.

No, aspoň jsem měl jenom jednu noční můru - pokud si pamatuju. Posledních pár týdnů žiju se Sergiem; jeho dům je tak velký, že jsem si prakticky vzal celé východní křídlo, zatímco on okupuje západ, říká, že stejně nerad bydlí sám. Nejsem hloupý; vím, že ten borec není úplně můj fanoušek, ale funguje to. Potřebuju zatím zůstat ve Státech, než vymyslím, co a jak.

A já  nejsem připravený odjet. Ne, když se musím od Nixona naučit všechno, co potřebuju. Ne, když mám zodpovědnost.

A ne, když vlastním všechny ty černé složky, které mi vypalují díru v mysli.

Luca mi nezanechal jenom impérium; zanechal mi tajemství. Nejsem si jistý, co je horší, že vím všechno, co se dá vědět o všech, které mám chránit nebo to, že se každou chvíli může kterýkoliv z nich obrátit proti nám.

„Hej!“ Bee se přiřítila do mé ložnice.

„Sakra!“ Přitáhl jsem si přikrývku na své nahé tělo a srdce mi začalo bít na poplach nad jejími zacuchanými vlasy a ospalýma očima. Texova sestra, Texova sestra. Moje tělo to nechce přijmout - fyzicky prostě nepřijímá jinou informaci než tu, že je překrásná.

A to je tma.

Se zamračením jsem se podíval jinam.

„Slyšela jsem nějaký křik.“ Bee postoupila o krok dopředu a její vůně se linula kolem mého těla jako afrodiziakum nebo droga, uklidňovala mě, nutila mě chtít něco, co bych chtít vůbec neměl.

„Jo, no...“ Chladně jsem se na ni podíval. „... očividně jsem v pořádku, takže bys zase mohla jít. A proč jsi vlastně tu? Víš o tom, že máš bydlet s Texem, ne?“

Pokrčila rameny a sedla si na mou postel. Sevřel jsem pěstmi přikrývku, abych neměl možnost se po ní natáhnout. Je pořád těžší a těžší ignorovat její teplo - když žiju v neustálém stavu blízko smrti.

„On je s Mo a musí mít soukromí. Nejsem blbá. Takže jsem se zeptala Sergia, jestli bych se nemohla na chvíli nastěhovat.“

„Co jsi udělala?“ Zeptal jsem se mrtvolným tónem, ze kterého jsem si jistý, že později bude mít noční můry.

Zakřenila se. „Jsem tvoje nová spolubydlící!“ Bee vyskočila na posteli a zpod svých řas ke mně vyslala plachý kukuč. „Přiznej, že ti chybí naše podřimovací večírky.“

Zapomeňte na noční můru - na tu se právě teď dívám.