Away - 32. kapitola

Překlad: Clarissa

Naše zlatíčka statečný....

Děkuju vám za komentáře, holky a posílám další kapitolu :)

Clariss

VČEREJŠEK UBĚHL TAK STRAŠNĚ RYCHLE. Už bylo ráno a Mel odjížděla. Věděla jsem, že ji brzy zase uvidím, ale stejně to nedělalo její odjezd snadnější. I když už se rozloučila a poděkovala včera večer Trish, Bartovi a Jasonovi, pořád jsem se s ní musela rozloučit já.

Vykradla jsem se nahoru, abych nevzbudila Jasona a sešla se nahoře s Mel před tím, než odjela.

„Tohle bylo zatraceně dobrý, Cass. Jsem ráda, že jsem sem přijela.“ Ten šťastný výraz na její tváři byl nucený. Věděla jsem, že si to užila, ale zdráhala se odjet. Nemohla jsem se jí divit. Také já jsem ještě nechtěla, aby odjela.

„To vůbec nejlepší,“ řekla jsem plačtivě.

Popadla svou tašku a tiše jsme šly z domu k jejímu autu. Ještě byla tma, slunce se brzy chystalo vyjít, když jsme se na obrubníku objímaly na rozloučenou. Odtáhly jsme se od sebe se slzou padající dolů po obou našich tvářích.

„Nesnáším loučení,“ řekla nalomeným hlasem.

„To mi povídej.“ Řekla jsem. „Prosím tě, zavolej mi okamžitě, jakmile dorazíš zpátky do kampusu.“

„To víš, že jo.“ Otevřela dveře na straně řidiče a hodila tašku na sedačku spolujezdce.

„Mám tě ráda, Mel,“ řekla jsem, mé srdce bolavé z toho, že odjížděla.

„Taky tě mám ráda, mamko.“ Mrkla, sedajíc si na sedačku, když zavírala dveře.

Poslala jsem jí pusu, pak vešla do domu, a zamířila zpátky dolů.

Dneska to mělo být peklo na zemi. Nejen proto, že jsem se musela rozloučit s mojí nejlepší kamarádkou, ale také proto, že jsem věděla, že měl dneska Jason dialýzu. Byla jsem povinna a odhodlána jít s ním. Chtěla jsem tam být, abych ho ze všech sil podpořila v každém aspektu toho, čím procházel. On vždycky podporoval mě a já jsem chtěla dělat to samé. Rychle jsem si učesala své mokré vlasy a oblékla jsem se, než jsem vyšla z Jasonovy koupelny. Rozhodla jsem se, že se připravím dřív, než by mohl se mnou diskutovat o tom, že jdu s ním. Když jsem kráčela k jeho pokoji, bylo světlo rozsvícené a jeho dveře byly pootevřené.

„Tady je,“ řekl mi, když vyndaval nějaké oblečení z jeho šatníku. „A už je oblečená.“ Prohlédl si mě od hlavy až k patě se zmateností pokrývající jeho tvář. „Chystal jsem se do koupelny, abych tě šel zkontrolovat. Myslel jsem si, že ti bylo zase špatně. Proč jsi vlastně už oblečená?“

„Děláš, jako kdybys mě ještě nikdy neviděl nachystanou,“ řekla jsem, když jsem vešla dovnitř a dala jsem jeho tričko, ve kterém jsem spala k mému kufru.

„Takhle brzy? Ne, to jsem tedy neviděl,“ řekl.

„Připravila jsem se takhle brzy, abych byla připravená odjet s tebou. Nechtěla jsem ti dát šanci, abys tohle použil jako výmluvu.“

„O čem to mluvíš?“

„Nechci, aby ses naštval nebo se dokonce se mnou kvůli tomu hádal, ale já jedu dneska s tebou.“

Nakrčil obočí, když se na mě podíval, zavírajíc šuplík, ze kterého právě vytáhl džíny. „Kam dneska se mnou jedeš?“

„Na dialýzu,“ odpověděla jsem, kráčejíc k jeho posteli, abych si sedla.

On vrtěl hlavou a otočil se, aby stál ke mně úplně čelem. „To rozhodně ne.“

Zatímco byl jeho hlas určitě nešťastný z toho, co jsem mu řekla, já si nemohla pomoct a zírala jsem na něj, jak stál přede mnou. Jeho nahá hruď a přiléhavé tmavě modré boxerky mě tak rozrušovaly. Nemohla jsem si pomoct a tiše se zahihňala, když se můj pohled zaměřil na jeho ranní vzrušení.

„Co je na tom vtipného?“

Vstala jsem z postele a přešla jsem k němu. „Nic, jen se běž osprchovat.“ Mrkla jsem na něj a mířila ke schodům.

„Ty nepojedeš,“ vykřikl.

„Cokoliv říkáš, Jasei,“ zakřičela jsem zpátky a zamířila jsem nahoru.

Rozhodně jsem měla v plánu s ním jet, ať už s tím souhlasil nebo ne. Otevřela jsem dveře na vrchu schodiště a mířila jsem k hlavním dveřím. Vzala jsem si další sadu klíčů, které nechával viset u vchodu a vyšla jsem ven, abych na něj čekala v jeho náklaďáku.

„Co to děláš?“ zeptal se, když otevřel dveře jeho náklaďáku, s jeho hlavou vrtící sem a tam zjevným nesouhlasem.

„Jedu s tebou. Podpořím tě, a z tohohle náklaďáku nevystoupím.“

„Seš umíněná,“ zasyčel, když si sedl na sedadlo řidiče a zavřel za sebou dveře.

„Učila jsem se od toho nejlepšího,“ řekla jsem.

„Jseš si tím jistá?“ zeptal se, když nastartoval náklaďák se znepokojeným výrazem na jeho tváři. Bylo to, jako by nikdy neměl nikoho, kdo by tam chtěl být pro něj, o čemž jsem ale věděla, že to nebylo možné. On měl podporu všech kolem něj.

„Ano. Přestaň se vyptávat a prostě jeď. Já neodcházím. Jak jsem ti řekla, máš mě,“ řekla jsem a natáhla jsem ruku k jeho tváři, hladíc dlaní jeho strniště. „Jsem v tom s tebou.“

Zavřel své oči. Naklonila jsem se přes to prázdno mezi námi a dala jsem mu polibek na rty, překvapujíc ho, protože náhle otevřel oči. Přitiskl své rty pevněji na moje a polibek mi oplatil, než s námi vyjel z příjezdové cesty a zamířil do nemocnice.

***

Trish nebyla nikde poblíž, když jsme prošli skrz hlavní dveře a mířili jsme po chodbě, která vedla k pokoji s dialýzou. Chodba ve mně nevyvolávala dobré vzpomínky. Ve skutečnosti jsem popadla Jasonovu ruku a pevně se jí držela, až dokud jsme nedošli k tomu pokoji.

„Tady ho máme,“ řekla starší paní, když jsme otevřeli dveře a vešli dovnitř.

Pustila jsem Jasonovu ruku, když se přivítal s tou paní objetím. „Colleen,“ řekl, když se od ní odtáhl. „Tohle je Cassandra.“ Usmála jsem se, když si mě k sobě přitáhl.

„Cassandro,“ řekla, natahujíc svou ruku ke mně. „Tolik jsem toho o tobě slyšela.“

Natáhla jsem k ní svou ruku a potřásla jsem si s ní. „Ráda vás poznávám, Colleen. Omlouvám se za to.....“

Zvedla svou ruku nahoru, přerušujíc mě. „Není třeba, Cassandro. Plně to chápu. Pro každého je těžké tohle zvládnout.“

Vděčně jsem se na ni podívala. „Děkuju.“

„Trvala na tom, že pojede dneska se mnou,“ řekl jí Jason.

„Ano, to jsem udělala. Jsem tady, abych ho podpořila,“ řekla jsem Colleen.

„Jsi šťastný muž,“ řekla Jasonovi, když kolem něj procházela.

On se na mě podíval a naznačil mi rty 'děkuju ti' než zamířil za Colleen. Sledovala jsem, jak mu kontrolovala váhu, krevní tlak a teplotu. Byl neuvěřitelný. Tohle všechno tady. Třikrát týdně bylo pro někoho příliš, muset tohle dělat. Cítila jsem pichlavou bolest ve své hrudi, když jsem pomyslela na všechen ten čas, kdy mi říkal, že musel běžet na pochůzky. Při představě toho, jak tady seděl sám jsem se málem rozbrečela.

„Cassie?“ slyšela jsem jeho hlas, jak na mě volal. Podívala jsem se na něj. „Jsi v pořádku?“

„Jo, promiň.“ Musela jsem přestat být myšlenkami jinde.

„Mám pro tebe židli, tady přímo vedle Jasona,“ řekla mi Colleen, když končila s nastavováním Jasona v jeho křesle, které bylo vedle toho obrovského přístroje.

„Děkuju,“ řekla jsem a sedla jsem si na židli vedle Jasona.

Sledovala jsem Colleen, jak připojovala dvě hadičky k jeho paži. Zavřela jsem oči, vzpomínajíc si na to, když mi říkal o té jizvě. Jasně, nebyla tam náhodou. Byla tam záměrně a určitě pro jeho dialýzu.

„Vše připraveno, Jasone,“ řekla mu, než odešla pryč.

Bylo toho na mě moc. Ten přístroj byl obrovský. Byly tam hadičky vycházející z něj a velká obrazovka monitorujíc ho, když krev proudila skrz ty hadičky. Snažila jsem polknout ten knedlík v mém krku, když jsem sledovala ten monitor na přístroji.

„Neboj se toho,“ řekl, přerušujíc mé myšlenky.

„To se lehce řekne,“ odpověděla jsem. „Kvůli tomuhle se s tebou Anna rozešla? Protože se nevydržela na tebe takhle dívat?“

Zavrtěl hlavou, když jeho pohled vyhledal můj. „Ne. To vůbec ne, zlatíčko. Ona se se mnou rozešla, protože nevydržela, že jsem se od ní držel zpátky, protože jsem byl takový. Byla sobecká, a i když mi roztrhala srdce na kusy, jsem za to teď vděčný, protože s ní jsem se cítil jako bych byl nemocný a křehký. Kdo by se chtěl takhle cítit? Ty se na mě díváš, jako že jsem silnější než jakýkoliv jiný člověk, kterého jsi kdy potkala, jako že jsem tvůj hrdina.“

„Protože ty jsi, Jasone. Ty jsi ten nejsilnější člověk, kterého znám. Nedokážu si ani představit, že bych si procházela tím, čím ty a pořád si zachovávala úsměv na tváři. Ty jsi hrdina, Jasone.“

„Dobře, jestli v tom budete vy dva pokračovat, tak si vybrečím oči,“ řekla nám Colleen, když přišla až k Jasonovi. „Ale vidím, co jsi říkal Jasone. Ona za to stojí,“ řekla Colleen, než přešla na druhou stranu místnosti, aby si prohlédla nějaké tabulky.

Bylo na čase změnit téma; nepotřebovali jsem dneska nikoho rozbrečet. Urovnala jsem se na své židli a podívala jsem se na Jasona. „Ještě jednou ti děkuju, že jsi dovolil Mel přijet, a že jsi nás vzal na večeři.“

„Bylo pěkné, potkat tvou druhou polovinu,“ řekl. „Ona je pro tebe skvělá kamarádka. Nic, co bych čekal, ale nějakým zvláštním způsobem to funguje.“

„Její rodiče, zatímco já je mám ráda, protože jsou přesným opakem těch mých, jsou součástí toho problému. Oni se vůbec o svou dceru nezajímají. Proto šla na vysokou na úplně opačnou stranu státu.“

„To je příšerný,“ řekl.

„Jo, ale ona je silná a odolná holka a má mě. Abych ji ujistila, že vím, že je úžasná. Nikdy ji nezklamu.“

„Ty jsi tak skvělá kamarádka,“ řekl. „Co jste vy dvě dělaly včera před večeří? Včera jsem se vás na to zapomněl zeptat.“

„Musela jsem jí říct o tobě a to je něco, co už nikdy znovu nechci dělat. Trochu chápu, proč ti to trvalo tak dlouho.“ Dala jsem mu omluvný pohled. „Pak jsme mluvily o dítěti a potom jsme jely do obchodu, kam jsi nás vzal, když jsi mi koupil ty boty. Ona chtěla jedny černé.“

„Aha, už u tvých kamarádek odstartoval nový trend. Podívej, co jsem udělal,“ měl škodolibou radost.

Hravě jsem na něj protočila oči. „O těch botách jsme, mimochodem, mluvily celou dobu. I když jsme spolu telefonovaly, osobně je to vždycky jiné. Můžeš doopravdy vidět to dojetí a nadšení ve tváři toho druhého. Byla to více než potřebná návštěva. Potom jsme jely zpátky a  na chvilku navštívily tvoji mámu, a pak jsi nás přijel vyzvednout na večeři. Mimochodem, omlouvám se za ten rozhovor u večeře.“ Krčila jsem se, když jsem pomyslela na její pusu a ty věci, které řekla. Ona vždycky rozdává příliš mnoho informací.

Zasmál se hrdelním smíchem. „Bylo to nesmírně zábavný. Obzvlášť jsem si užíval její komentáře o jejích ex-přítelích a jejich přezdívkách.“

„Ona má talent na slova a stane se, že někdy neví, kdy přestat, ale myslí to dobře. Vím, že někde pro ni existuje skvělý chlap; jen ho ještě nenašla.“

Nemohla jsem si pomoct, ale cítila jsem, jak se mi v břiše rozletěli motýlci, když jsem myslela na toho muže, kterého jsem právě našla. Byla jsem tak šťastná, že jsem ho měla ve svém životě a při pomyšlení, že jsem ho ani nehledala.

„Na co myslíš?“ zeptal se mě něžně.

Obrátila jsem svůj pohled zpátky k němu a lehce jsem zavrtěla hlavou. „Na nic důležitého.“

„Měl bych si dělat starosti? Je tohle pro tebe příliš?“ zeptal se znepokojen tím, že bych ho mohla opustila.

„Nebudu ti lhát, Jasone. Je to trochu moc, ale určitě si nemusíš dělat starosti. Takže, co tady děláš ty čtyři hodiny?“

Ztěžka si oddechl a naklonil hlavu, jeho nádherné smaragdově zelené oči se dívaly tak spokojeně, když se na mně díval. „Tak, někdy píšu dopisy, někdy hraju s Colleen karty. Ty čtyři hodiny utíkají rychle.“

„Počkej s těmi dopisy. Komu je píšeš?“ zeptala jsem se, zvědavá na jeho tajného adresáta.

„Žárlíš?“ zeptal se a jeho rty se zvlnily nahoru. „Chtěla bys, abych ti napsal dopis?“

„Ano! To bych strašně moc ráda.“

„A kam bych měl ten dopis poslat?“ zeptal se, když na mě vyklenul obočí.

„Nejsem si jistá adresou. Co kdybys mi ten dopis prostě nechal na mém kufru? Můžeme jen předstírat, že mi ho pošťák doručil.“ Smali jsem se oba mému škádlení.

„To můžu udělat,“ řekl, kývajíc hlavou.

„A kdy ten dopis dostanu?“ zeptala jsem se ho.

„Tohle pro tebe bude čisté mučení. Když nebudeš vědět, kdy přijde, tak budeš jen sedět a trápit se tím, že jo?“

„Ty seš hajzlík,“ zasyčela jsem.

„Dostaneš ho brzy. Mám speciální plány pro tvůj dopis.“ Mrkl.

Cítíla jsem se jako malé dítě čekající na Vánoce. Bude to stát veškerou mou trpělivost, abych se dokázala sebrat a jen neseděla a nečekala na 'pošťáka', až doručí ten dopis na můj kufr. Bylo to čisté peklo, co dělal, ale nemohla jsem si pomoct a nemilovat tohle mučení, kterému mě vystavil.

Těch pár hodin uteklo. Přesně jak řekl Jason, čas plynul rychle. Když jsem protáhla své ruce do vzduchu, vylekalo mě protivné pípání. Rozhlížela jsem se kolem sebe, abych zjistila, odkud přicházelo a uvědomila jsem si, že to byl ten dialyzační přístroj.

„Oh můj Bože, tvůj přístroj pípá. Jasone, co se děje? Jsi v pořádku?“ panikařila jsem; doslova jsem panikařila. Nevěděla jsem, jestli bych zvládla, kdyby bylo něco špatně.

„Klid,“ říkal klidně. „Ten přístroj mi jen říká, že jsem hotov. Nic není špatně.“ Jeho rty se zvlnily do strany v pobavení, když mu unikl potlačovaný smích.

„Ani v nejmenším mi tohle nepřijde vtipný.“

„Máš pravdu. Není to vtipný. Je to roztomilý.“ Jeho pohled přešel z mého ke Colleen, která přicházela k Jasonovi.

„Tak jaké bylo tvé poprvé, Cassandro?“ otočila Colleen svou hlavu směrem ke mně, když čekala na mou odpověď.

„Bylo to,“ řekla jsem, než jsem se odmlčela, snažíc se přijít na ten správný způsob, jak popsat, jak jsem se cítila, „nejdřív těžké, ale Jason to zlepšil. On přeměnil něco, co bylo tak děsivé do příjemného čtyřhodinového rande.“ Podívala jsem se na Jasona a blýskla po něm sexy mrknutím. Jeho tváře se začervenaly. Nikdy nebudu mít dost toho, když ho vidím, jak se červená tímhle rozkošným odstínem růžové.

„Je přesně taková, jaká jsi říkal, že je,“ řekla Colleen, když končila s Jasonem.

„Jo, myslím, že si ji nechám,“ řekl. „Jsi připravená?“ Podíval se na mě, když se zvedl z křesla.

„Jistě, jsem,“ odpověděla jsem, když jsem vstala a šla k němu. „Mám pro vás plány, pane.“

Podíval se na mě se zvědavým pohledem v jeho očích. „Oh, máš jo?“

„Tyhle ne, ale ano, mám plány,“ řekla jsem, uchopujíc jeho ruku, když jsme odcházeli z nemocnice.

„Vezmeme to hezky v klidu, protože býváš po dialýzách hodně unavený.“

„Jak jsi na tohle přišla?“

„Tvoje máma mi to včera řekla. Vzpomínám si na ty chvíle, kdy jsem si myslela, že je s tebou něco jinak, a teď už vím, proč. Byl jsi jen unavený, a dobře jsi to skrýval, jenom abys věděl.“

„Bylo to těžký, věř mi. Jen jsem nechtěl plýtvat časem kvůli únavě. Chtěl jsem strávit a užít si s tebou každou chvilku, kterou jsem mohl.“

„Tahle odpověď se mi líbí, Jasei. Tak, dneska odpoledne budeme odpočívat a dáme si odvetu ve Scrabblu. Jen my dva,“ řekla jsem mu. „Ale pokud znovu vyhraju, uvědom si, že se oficiálně stávám mistrem Scrabblu.“

Jeho hlava se zaklonila, když se smál hrdelním smíchem. „Tak tohle budeme muset zjistit.“

Nastoupili jsme do jeho náklaďáku a odjeli z nemocnice. Najednou jsem si uvědomila, jak se moje dvě návštěvy pohotovosti nemůžou nikdy vyrovnat těm návštěvám, které on musí třikrát týdně absolvovat kvůli dialýze. Nemohla jsem uvěřit, že jsem si vůbec stěžovala na to, že jsem nebyla první na řadě.

Cítila jsem, jak uchopil mou ruku, když jsme jeli domů. „Děkuju, že jsi šla dneska se mnou. Myslím to taky vážně. Nikdy nebudeš vědět, jak moc to pro mě znamená, Cassie.“

Jeho hlava se otočila mým směrem, a na tváři měl výraz, který jsem nikdy dřív neviděla. Byl vřelý a vděčný, zasahujíc až do hloubi jeho duše. Cítila jsem to v tom, jak jeho ruka držela mou tak pevně, že se dálo, že už jí nikdy nepustí. A já nechtěla, aby ji pustil. Mé silné pocity se upevnily, když ten úsměv zůstal na jeho tváři, jakmile ji otočil zpátky k silnici.

„Na té další budu taky. Jak jsem řekla, jsem v tom s tebou,“ řekla jsem mu, svírajíc jeho ruku pevněji.

Sevřel mou ruku pevným stiskem. Nemusel nic říkat. Již jsem věděla, jak vděčný byl. Co nevěděl, bylo, jak vděčná jsem byla já jemu.