Away - 26. kapitola

Překlad: Clarissa

Jason přichází s vysvětlením, proč se choval tak, jak se choval. A bude to pekelně žhavé „vysvětlování“ ;-) :-D :-D

Hezké čtení, holky a děkuju za komentáře....

Clariss

„AHOJ KRÁSKO,“ uslyšela jsem za sebou jeho známý hlas. Nepohnula jsem se, a pokračovala jsem v ležení s mýma očima zavřenýma. Slyšet to slovo kráska mě jenom ještě víc zmátlo.

Včera jsem nebyla nic, dneska ráno jsem mu nestála dokonce ani za pozdrav, a teď večer na mě znovu volal přezdívkou. Má hlava byla zahlcená.

„Je tohle místo obsazené?“

„Ne,“ odpověděla jsem tiše.

Slyšela jsem ho, jak si sedl vedle mě, a šumění tašky, kterou položil dolů do trávy.

„Už jsi tady pěkně dlouho.“

„Jak tohle víš?“ zeptala jsem se ho, zvědavá na to, jestli mě sledoval nějakou špionážní kamerou nebo ne.

„Ten obchod je přímo tady v ulici. Viděl jsem tě.“

„No, je to pěkné místo na přemýšelní,“ řekla jsem mu.

„Je to moje oblíbené místo na přemýšlení,“ řekl tiše, když se jeho tělo pohnulo v trávě. „Podíváš se na mě?“

Pomalu jsem otevřela oči, abych ho viděla, jak se nade mnou sklání. Jeho pohled byl šťastný, jeho rty zvlněné do úsměvu. Byl to úplně jiný kluk než včera.

„Ahoj ty,“ zašeptal, jeho ruka odhrnujíc pryč uvolněný pramen vlasů z mé tváře.

„Ahoj.“

„Přinesl jsem večeři,“ řekl, když zvedl tašku vedle něho.

„Díky, ale já myslela, že dneska večer jdeš na večeři k babičce?“ zeptala jsem se.

Pokrčil rameny. „Pro jednou to můžu vynechat.“

Vytáhl tašku, když jsem se posadila, překřižujíc mé nohy pod sebe.

„Krájený salát,“ řekla jsem překvapeně.

„Trošku jiný než 'jako obvykle',“ řekl. „Proč jsi potřebovala jít sem přemýšlet?“

Podívala jsem se dolů na svůj salát, když jsem použila svou vidličku, abych postrkovala hlávkový salát sem a tam, snažíc se vyhnout jeho otázce.

„Musíme hrát hru, abych z tebe dostal nějaké odpovědi?“

„Ne, nic důležitého. Jen jsem přemýšlela o věcech, nic zvláštního.“ Byla jsem taková lhářka. To bylo všechno, co jsem tyhle dny dělala. Nenáviděla jsem to.

„Hmmm.“ To bylo všechno, co mi odpověděl. Jeho pohled zamířil zpátky dolů na jeho jídlo, můj pohled udělal to samé.

Čím déle jsme seděli, tím více se mraky zatahovaly. Vypadalo to, že se blížila bouřka.

Nabrala jsem sousto, když se vítr zvedl, hýbajíc mou vidličkou ke straně, než jsem si stihla dát salát do úst. Viděla jsem, jak se Jason začal culit, když natáhl jeho ruku k mé tváři. Mé tělo zamrzlo, když jsem ucítila to teplo jeho prstů na mé tváři. Nemohla jsem si pomoct a na okamžik jsem zavřela oči, vzpomínajíc si, jak moc jsem milovala ten pocit z jeho doteku. Pátravě jsem otevřela oči a viděla jsem, jak bříškem jeho palce otřel něco z koutku mých rtů.

Pomalu oddálil jeho ruku z mé tváře, nechávajíc mě pocítit znovu chlad. „Měla jsi trochu dresingu u pusy,“ řekl tiše.

Vítr se znovu zvedl a pak z oblohy spadlo několik kapek. Zůstala jsem sedět a pozorovala jsem drobné kapky dopadat na mé tělo. Ani on nevypadal, že by se chtěl pohnout, když jsme tady oba seděli a dojídali své jídlo.

Ačkoliv já už jsem dál jíst nemohla; můj žaludek se trhal na malé kousky, když jsem nepřestávala přemýšlet o Jasonovi. Byla jsem zmatená, frustrovaná, a musela jsem vědět, co jsme byli, pokud jsme vůbec něčím, po tom všem, byli. Nedokázala jsem dál snést, že jsem to nevěděla. Jeden den mě málem ulíbá k smrti, způsobujíc, že se svět kolem mě rozpadá, a pak mě další den ignoruje jako pohromu. A dneska večer je samý úsměv a bere mi dech, když se jeho ruka dotkla mé tváře. Teď už padalo více kapek z těch tmavých hrozivných mraků, které se vznášely nad našimi hlavami, rozhodně už to nebyly drobné kapičky.

„Jsi připravená odtud vypadnout, zlatíčko?“ zeptal se mě, otírajíc si pryč ten déšť, co mu padal do tváře.

Tohle všechno bylo potvrzení, které jsem potřebovala, ve vteřině, kdy mi řekl zlatíčko to mé srdce potřebovalo vědět, já jsem to prostě potřebovala vědět. Dala jsem svou misku se salátem do tašky a stoupla jsem si, Jason udělal to samé. I když jsem se nepohnula, moje tělo mi to nedovolilo. Misto toho jsem cítila těžké dešťové kapky dopadat na mou pokožku, když se úder hromu prohnal městem, způsobujíc, že jsem zavřela oči, když zaburácel skrz mé tělo. Vypadalo to, že bouřka byla přímo nad námi.

„Co to děláš? Pojď honem!“ zařval na mě.

Moje vlasy byly teď úplně promoklé, stejně tak jako Jasonovo; naše oblečení vypadalo, jako bychom právě skočili do bazénu. Moje srdce bušilo s každou vteřinou, která proběhla. Buch. Buch. Buch. Otevřela jsem své chvějící se rty; tohle bylo ono.

„Řekni mi, že to cítíš Jasei. Že cítíš, že tvé srdce hoří pokaždé, když se k sobě přiblížíme. Že se nesnažíš ani myslet, protože všechno, na co chceš myslet je, jaké by to bylo, kdyby se naše rty znovu dotkly, vědíc, že by to bylo přesně jako zemětřesení, jako poprvé. Že všechno uvnitř tebe ti říká, že je to moc rychlé zamilovat se takhle hodně do někoho, koho jsi právě potkal. Že to nemůže být skutečné, i když tvé srdce na tebe křičí, že to tak je. Zatraceně Jasei!“ Křičela jsem, když déšt smáčel můj obličej. „Řekni mi, že to taky tak cítíš.“

„Ano. Cítím tohle všechno, každý zatracený kousíček z toho. Od prvního dne mě máš, vlastníš mě, mé myšlenky, mé všechno. Nedokážu na tebe přestat myslet. A ani nechci.“

„Tak, co se stalo včera a dneska ráno Jasone? Kvůli čemu to sakra bylo?“

„Měl jsem strach. Bál jsem se toho, co by se stalo ve chvíli, kdy odejdeš. Věděl jsem, že se s tím nedokážu smířit. Takže jsem si myslel, že když nám dám nějaký odstup, že by to mohlo být pro nás oba snadnější, ale není. Spletl jsem se. Tak zasraně jsem se spletl. Pokud do toho jdeš, pak do toho jdu i já, ale budeš připoutaná ke mně navždycky, protože moje srdce by nezvládlo, kdybych tě teď ztratil, zlatíčko,“ řekl, když na něj stále padal déšť, smáčejíc každý kousek jeho těla.

„Jdu do toho Jasei, už jsem do toho šla,“ přiznala jsem.   

Přes jeho obličej se roztáhl obrovský úsměv, když udělal tři velké kroky a stál přede mnou. Jeho ruce uchopily moje tváře, když jeho vlhké rty našly ty mé.

„Omlouvám se, tak moc se omlouvám,“ říkal skrz polibky, které byly jako kdyby naše rty po nich hladověly.

„Neomlouvej se, jen už to znovu nedělej, prosím,“ řekla jsem proti jeho rtům.

„Nikdy znovu, přísahám,“ řekl, tisknouc naše rty ještě více k sobě, prohlubujíc ten polibek, po kterém jsme oba toužili.

Netrvalo to dlouho, než naše vyjadřování lásky zastavila další rána hromu, šířící se městem, následovaná jasným světlem blesku, až příliš blízko, aby to bylo příjemné. Křičela jsem jako holka, když on popadl naše věci a mou ruku, abychom utíkali. Myslela jsem si, že jsme mířili k náklaďáku, ale vzal nás do opuštěné budovy za námi. Šli jsme okolo k zadnímu vchodu, který byl odemčený a vedl nás do budovy. Byla tma, ale stále jsme mohli dost vidět, zvlášť když blesk znovu uděřil, rozsvěcujíc místnost. Byla tu lavice a pár stolků okolo a koberec položený na podlaze.

Nemohla jsem si pomoct a všimla jsem si našich promočených těl od lijáku venku. „Jsme promočení,“ řekla jsem, dívajíc se na něj.

„Jenom trošku. Počkáme tady, než skončí ta bouřka. Počkej tu vteřinku.“ Viděla jsem ho přejít ke skříni, jen aby se vrátil se zapálenou svíčkou a usměvem na jeho tváři, tím, který jsem tak ráda viděla.

„Kde to jsme?“ zeptala jsem se ho, snažíc se přijít na to, čím tahle budova kdysi byla.

Odložil svíčku na stůl vedle něj, když kráčel blíž ke mně. „Je to stará knihovna. Přestěhovali ji na nové místo. Nikdo tohle místo ještě nekoupil, takže v současné době jsem ho používal jako moje místo na přemýšlení. Když se zhorší počasí, chodím dovnitř, i když to místo venku miluju.“

„Teď už to dává větší smysl, ale proč je tady pořád ten nábytek?“

„No,“ řekl, když se loudal ještě blíž ke mně. „Ten člověk, který to přestěhoval, koupil všechno nové, takže tu prostě všechno nechali.“

„A zůstaly tu nějaké knížky?“ zeptala jsem se.

„Pojďme se podívat.“ Vzal mě za ruku, když nás táhl pryč od zadních dveří, a popadl hořící svíčku ze stolu.

Vyšli jsme ze zadní místnosti a šli jsme tmavou halou, a konečně zpět k otevřenému prostoru zaplněnému řadami a řadami polic na knihy tak vysokých, že dosahovaly skoro až ke stropu. Když jsme se zastavili před jednou z uliček, podíval se Jason zpátky na mě.

„Co?“

Tiše se uchechtl. „Jsi v pořádku?“

„Jo, vlastně je tohle doopravdy zábava,“ odpověděla jsem.

„To si taky myslím,“ řekl.

Přitáhl si mou ruku a kráčeli jsme řadou polic na knihy. I když se zdály být prázdné, nepřestávali jsme hledat. Odložil svíčku na prázdnou polici a šel se podívat na konec.

„Je tam něco?“ zeptala jsem se.

„Ne, vezmi svíčku; podíváme se na druhou stranu.“

Udělala jsem, oč mě požádal a popadla jsem svíčku, následovala jsem ho na konec uličky, a pomalu ho sledovala k další. Odložila jsem svíčku a dívala jsem se na police; nezůstaly tam žádné knihy. Měla jsem tušit, že budou všechny pryč, ale pořád to byl dobrý a zábavný způsob, jak vyplnit čas, zatímco jsme čekali, až přestane bouřka. Rozhlédla jsem se kolem a najednou jsme si uvědomila, že Jason už nebyl vedle mě nebo ani za mnou. Volala jsem jeho jméno, ale on neodpovídal.

„No tak, Jasei. Tohle není vtipný,“ řekla jsem, začínajíc pomalu panikařit.

„Já jsem tady,“ zaslechla jsem slabý šepot z uličky vedle mě.

Rychle jsem tam přešla a viděla jsem jeho stín, kráčející zpátky ke mně. „Co to děláš?“ zeptala jsem se

On se na mě podíval. „Hledal jsem pro tebe knihu,“ řekl tiše.

„Odešel jsi. Vystrašilo mě to,“ řekla jsem mu, v rozpacích z mého strachu, že jsem byla sama v téhlé tmavé, prázdné knihovně.

„Já jsem přímo tady.“ Natáhl svou ruku. Ve stejnou chvíli, kdy jsem uchopila jeho ruku, zaburácel hlasitý hrom tou starou budovou, způsobujíc, že se všechno v mém těle napnulo. Křičela jsem jako malá holka a skočila jsem Jasonovi do náruče.

„Jsi v pořádku. Mám tě,“ šeptal do mého ucha, když jsem se ho držela. Jeho ruce klouzaly dolů po mých zádech k mému pasu, uklidňujíc můj otřes z bouřky.

Svíčka ve vedlejší uličce dokázala sotva prolomit tu temnotu, která nás obklopovala, ale mohla jsem jasně vidět jeho oči. Vždycky budu schopná vidět tyhle oči. Přišpendlily moje, když se mé ruce pozvolna pohybovaly nahoru po jeho hrudi a kolem jeho krku. On udělal pomalý krok blíž, hýbajíc s námi tak, že má záda byla teď opřená o polici. Jeho ruce opustily můj pas, aby se opřely o polici za mnou. Moje hruď se pohybovala nahoru a dolů stejně rychle jako ta jeho, a bylo to jako kdyby naše těla byla synchronizovaná. Řekla bych, že jsme oba všechno cítili. Každého motýlka, který poletoval z našich břichách, každý nádech a výdech, a každý kousek sebekontroly, který se ztrácel čím déle naše těla zůstávala v téhle pozici.

Nemohla jsem si pomoct a olízla jsem si rty. Strašně jsem chtěla mít jeho rty na mých, potřebovaly mít znovu na sobě tu Jasonovu chuť. Bylo to, jako kdyby ta bouřka teď zuřila uvnitř nás, připravená se rozpoutat. Další hlasité zaburácení hromu kolem nás, a pak, bylo to tady. Jason zavrčel, když jsem naklonila záda, abych se k němu pevněji přitiskla.

Jeho pohled sledoval, jak mé zuby kousaly do mého spodního rtu, a jeho rty ihned vyhledaly moje. Na zlomek vteřiny se objevil náraz blesku, osvětlujíc tu řadu polic kolem nás. Naše jazyky se ihned propletly, líbajíc zoufale, jako kdyby to byl nás první polibek.

Klouzala jsem rukama z jeho krku, a z jeho paží, až dokud jsem nedosáhla k jeho dlaním, umisťujíc do nich mé. On je pevně sevřel, když odtáhl své rty od mých a začal jemně umisťovat polibky dolů po mém krku a do křivky mého ramene. Lehce jsem zasténala, milujíc ten pocit jeho vlhkých rtů na mé pokožce. Jeho sevření se upevnilo, když se jeho tělo tvrději přitisklo k mému, ale jeho zuby jemně kously do mého ucha. Chtěla jsem se rozpustit do louže přímo tady na podlahu. Otáčejíc mou hlavu k němu, mé rty byly připravené ochutnat z něj víc. Políbila jsem ho a pak, jako kdyby uvnitř mě uděřilo něco divokého, jsem ho kousla do spodního rtu. Jeho odpověď zavrčením způsobila, že každý puls v mém těle uháněl jako o závod. Putovala jsem mými rty dolů po jeho krku, ale nejdřív jsem si užívala pocit jeho strniště na mé jemné tváři. Když jsem došla k jeho krku, on se pohnul trochu dozadu. S mými dlaněmi pořád pevně sevřenými v jeho, jsem ztuhla, neschopná pokračovat v líbání jeho krku.

„Tohle není vtipný,“ řekla jsem, můj hlas chraplavý.

On se naklonil blíž, jeho stisk mých dlaní byl pořád pevný. „Cassandro, já nevím, jestli budu schopný tohle zastavit, takže musím držet tvoje ruce sevřené v mých, kde jsou v bezpečí.“

Pomalu jsem zavrtěla hlavou. „Nechci tě o to prosit. Nic jsem nikdy v mém životě nechtěla víc. Dávám ti tohle, a chci, aby sis to vzal a nikdy mi to nevracel. Chci tě, Jasone.“

Jeho oči se zavřely, a s těžkým vzdechem pustil mé ruce, aniž by cokoliv řekl. To říkalo víc, než jakákoliv slovní odpověď, kterou mi mohl dát. Usmála jsem se a rozeznávala jsem jeho úsměv, když oknem probleskl blesk. Umístila jsem své ruce na jeho hruď a pomalu ho odstrčila, kráčejíc pomalu uličkou kolem něj. Ohlédla jsem se přes rameno a viděla jsem jeho zmatení, než jsem zašla za roh. To bylo přesně to, co jsem chtěla. Stáhla jsem si boty a umístila je doprostřed uličky. Rychle jsem si přetáhla své mokré tričko přes hlavu a nechala jsem ho vykukovat z police. Kráčela jsem cestou k další uličce, nechávajíc mé šortky na další polici, dělávajíc tak cestu z mého oblečení snadnou ke sledování. Pomalu jsem si stáhla každé ramínko mé podprsenky z mých ramen, a pak jsem ji pověsila na konec poslední police. Když jsem došla doprostřed uličky, stála jsem nedbale s mýma rukama překříženýma přes má prsa.

Mé srdce bušilo jako o závod, když jsem na něj čekala. Viděla jsem špičku jeho boty objevit se za rohem, když konečně došel na začátek uličky. Nesl mé boty, tričko, šortky a podprsenku, když kráčel blíž ke mně.

„Ty mě právě teď ničíš,“ říkal bez dechu.

Dokázala jsem si jen skousnout ret a usmát se. Nevěděla jsem, co se mi to stalo, ale bylo více než jisté, že to byl Jason. On mě přinutil chtít ho tak, jak jsem nikdy předtím ve svém životě nic nechtěla. Donutil mé vnitřnosti, aby po něm  zuřily touhou. A čím déle jsem nad tím přemýšlela, tím více jsem byla roztoužená. Rozpletla jsem své ruce a nechala je padnout k mým bokům. Moje prsa byla teď plně odhalená. On upustil mé oblečení na podlahu, když kráčel ke mně. Přitiskl své tělo těsně k mému. Vlhkost z jeho trička proti mé odhalené kůži na mých prsou mi způsobila husí kůži. Díval se mi hluboko do mých očí, skoro jako kdyby si něčím nebyl jistý.

„Já nemám kondom, Cassie.“

Dívala jsem se do jeho rozpačitých zelených očí a poskytla jsem mu upřímnou odpověď. „Myslela jsem si to, ale to nevadí Jasone. Já vím, že jsem čistá. Pokud mi řekneš, že jsi čistý, věřím ti. Nemuselo by ti to dávat smysl, ale být s tebou, tímhle způsobem, to je to pravé. Věřím ti a chci tenhle důvěrný okamžik mezi námi.“

Jeho oči prohledaly moje, než odpověděl v jemném šepotu. „Přísahám, že jsem čistý. Tohle je to pravé, že jo?“

Moje srdce bušilo jako o závod, protože jsem věděla, co přicházelo. Bylo to, jako bych do toho znovu šla jako panna, až na to, že tentokrát to bylo s klukem, který pro mě znamenal víc, než by se kdy dozvěděl. Tentokrát bylo tohle výjimečné. Jemně jsem kývla hlavou. „Ano. Víc, než si myslíš.“

Když se ke mně přitiskl blíž, mé oči se zavřely, když jsem si vychutnávala ten pocit jeho těla na mém. Zvedl svou ruku k mé tváři, pomalu jí pohnul dozadu a zapletl své prsty do mých mokrých vlasu, než přitiskl jeho rty tvrdě k mým. Otevřela jsem svou pusu, vítajíc jeho jazyk; byla jsem kvůli němu tak netrpělivá. Přitiskl své tělo k mému ještě tvrději, způsobujíc, že bylo nemožné přemýšlet o ničem jiném než o jeho těle na mém. Jemný vzdech zaduněl v mém hrdle, když jsem ucítila jeho tvrdost na mém stehně. Když jsem přerušila polibek, netrpělivě jsem mu přetáhla tričko přes hlavu, a hodila jsem ho na rostoucí hromadu mokrého oblečení. Na jeho tváři se objevil sexy úsměv, než si jeho rty znovu našly cestu k mé pokožce, sledujíc cestičku od mé brady k mému uchu.

„Ty jsi tak sexy,“ zašeptal, než uvolnil jeho ruku z mých vlasů.

Husí kůže, kterou mi právě způsobil, byla příliš viditelná, když se jeho rty zvlnili ke straně.

„Ty také,“ zašeptala jsem se.

Uculil se, když mi dal ruce kolem pasu a odtáhl mé tělo od police.

Mé ruce zápolily s jeho přezkou opasku. Konečně pochopil náznak, odsunul mé ruce, odepnul svůj pásek, a rozepl své kalhoty. Odkopnul své boty a pomalu stáhl jeho kalhoty k podlaze a odkopnul je stranou.

„Teď jsme na tom stejně,“ řekla jsem tiše.

„To se brzy změní,“ řekl.

Když mě zvedl, jako kdybych byla hadrová panenka, přejel mi třes po celé mé páteři. Hodila jsem mu své ruce kolem jeho krku a omotala mu nohy kolem jeho pasu, když mě pomalu nesl doprostřed uličky.

„Chystám se tě položit dolů. Nepouštej se,“ řekl mi.

Držela jsem se ho pevně, potřebujíc, aby pochopil, že bych ho nikdy nepustila. Měl by to vědět lépe. S jednou rukou pod mým zadkem a druhou rukou na mých zádech, mě pomalu ale jistě pokládal na podlahu. Jeho rty se okamžitě ocitly na mé chvějící se pokožce, toužící po jeho doteku, jeho lásce. Umisťoval polibky od mého krku k mému břichu, až k okraji mých krajkových kalhotek. Jeho prst přejížděl přes jejich okraj, posílajíc mé tělo do žhavého šílenství. Škádlil mě tím a věděl to. Zavřela jsem oči, užívajíc si ten lehký dotyk na mé kůži. Vyšlo ze mě jemné zasténání, když jeho prsty něžně zatahaly za krajku, lechtajíc mé nohy, když mi stahoval kalhotky dolů a potom pryč. Otevřela jsem své oči, abych ho viděla, jak nade mnou klečí.

„Teď už na tom stejně nejsme,“ řekla jsem sexy hlasem, který byl nakřáplý pravděpodobně proto, že jsem tak nervózně chtěla víc.

„To je problém,“ řekl tiše, když se jeho rty zvlnily nahoru. Bože, já se chystala rozpadnout přímo tady, bez nějaké jeho pomoci. Mezi jeho senzačními rty zvlněnými do sexy úsměvu, jeho nádhernýma očima zasahujíc mě mrknutím pokaždé, když měl něco za lubem, nebo jeho něžným dotekem, jsem si nebyla jistá, jestli jsem to byla schopná ještě déle vydržet.

„Tohle je vážný problém,“ řekla jsem, dávajíc mé ruce na jeho hruď, když jsem se rychle zvedala.

Když se zakláněl, nechala jsem jednu ruku na jeho hrudi a plazila se po něm, až dokud úplně neležel na podlaze a já se nad ním celá nevznášela. On přejel rukama nahoru po mých nohách, až dokud dokonale nesevřely můj pas, stahujíc mě dolu, dokud se naše rty ještě jednou nespojily. Mé mokré vlasy splývaly kolem nás, až dokud je jeho ruka neodhrnula dozadu, držíc je na místě, nutíc tisknout naše rty k sobě ještě pevněji. Nemohla jsem si pomoct, ale cítíla jsem se potěšeně, když mu uniklo zasténání, jak jsem pokračovala v pohybu sem a tam přes jeho tvrdé vzrušení mezi mýma nohama. Teď kdo škádlil koho? Mé rty se odpojily od jeho, aby ochutnaly jeho kůži, dělajíc mu to samé, co dělal on mně, až dokud jsem nedošla k okraji jeho boxerek. Ty musely jít okamžitě dolů. Když jsem se posadila, abych to napravila, jeho ruce sevřely má stehna. Putovala jsem svými prsty podél gumy jeho boxerek, a těšilo mě, že jsem mu tím způsobovala husí kůži po celém jeho těle. Pomalu, krok za krokem, jsem mu stahovala boxerky níž a níž, až zůstal úplně nahý. Nemohla jsem si pomoct a dívala se na jeho tělo po tom, co jsem odhodila jeho boxerky na mé kalhotky. Posadil se a uchopil můj pas, přitahujíc si mě k sobě blíž.

„Jsi si jistá, že tohle chceš?“ šeptal, když oběma rukama chytil můj obličej.

Dala jsem mu ruce přes jeho. „Jsem si tím jistá tak moc, jako jsem si nikdy dřív ve svém životě ničím jistá nebyla.“

„Já taky.“ Pustil můj obličej, vzal mou ruku a přitáhl si ji k jeho rtům, umisťujíc mi na ni jemný polibek.

Naklonil se se mnou a dal mi ruku za záda, pokládajíc mě na podlahu.

„Ty jsi tak nádherná, Cassie,“ řekl, když jeho pohled putoval po mém vzrušeném, nahém těle.

Omotala jsem mu nohy kolem jeho pasu a ruce dala za jeho hlavu. Nemohla jsem už déle čekat; Potřebovala jsem ho teď. On pochopil náznak a jeho studená ruka překryla mé horké, bolestivé místo. Jemně jsem zasténala, když jeho prsty lehce vklouzly dovnitř. Nebude to trvat dlouho, protože každý záchvěv uvnitř mého těla mě přiváděl blíž a blíž k mému dychtivému uvolnění. Jeho druhá ruka něžně masírovala má napjatá prsa. Jeho strniště mě škrábalo na krku a jeho zuby něžně kousaly mé ucho, nutíc další sténání z mého hrdla. Moje ruce vklouzly do jeho vlasů, svírajíc je pevně, protože jsem byla blízko a cítila jsem to.

„Jasei....“ zasténala jsem, připravená na to, aby on pokračoval rychlejí a tvrději, ale on to neudělal. Přestal, vytahujíc jeho prsty rychle ven.

„Ššššš,“ řekl, věnujíc mi ten zatracený sexy úsměv, který mě jen ještě víc nažhavil.

Odtáhl se a přesunul se dokonale mezi mé nohy. Položil si ruce po každé mé straně a mé nohy obejmuly jeho tělo. Jeho rty vyhledaly mé, když do mě pomalu vklouzl. Bylo to jako kdyby jeho klíč našel perfektní zámek, do kterého zapadal, naplňujíc každý kousek mě, jako kdybychom byli pro sebe navzájem stvořeni.

„Oh můj Bože,“ sténala jsem, když se začal pohybovat dovnitř a ven.

On zůstal tiše, když si jeho rty nárokovaly mé. S každým něžným tahem, který udělal, mi ta extáze tvořící se uvnitř mě projížděla žílami, zasahujíc každý citlivý nerv v mém těle. Chtěla jsem sténat, křičet a řvát Jasonovo jméno, ale nemohla jsem. Jeho rty zakrývaly mé, ani jednou je neuvolnily, dokonce ani, aby se nadechl. Uchopila jsem jeho krk, jak jsme pokračovali v pohybu našich těl tam a zpátky, hltajíc se navzájem, až dokud ta intenzita, která se tvořila, nebyla až moc. Blížilo se to, ten konec a ten orgasmus, na který bylo mé tělo tak připravené. Nebyla jsem připravená tento okamžik s ním nechat odejít, ale ty pocity, které se tvořily potřebovaly uvolnit, potřebovaly uvnitř mého těla vybuchnout. Naše dýchání bylo těžší a polibky byly hladovější, jako kdybychom na sobě lpěli, oba se přibližujíc blíž, vědíc, co na nás čekalo na konci. A jako záblesk blesku, který předtím osvětlil oblohu, to udeřilo do mého těla, proudíc to skrz každou mou žílou ve mně. Byl to každý okamžik, od toho okamžiku, když se objevil u mé nehody, po tancování pod hvězdami, k našemu prvnímu polibku, a všechno to nahromadění mezi tím zuřilo v mém těle, když nade mnou orgasmus převzal kontrolu. Cítíla jsem, jak se nade mnou Jaseovo tělo chvělo, když jsme oba nechali svá uvolnění, aby převzaly kontrolu, až dokud se naše těla do sebe vzájemně nezhroutila. Mé nohy a ruce spadly k mým stranám, když skrz mě rychle proudily ty euforické pocity. Jeho dýchání se pomalu vracelo k normálu, ale jeho srdce stále bilo rychle, když se položil na mou hruď. Pomalu nadzvedl své tělo, vznášejíc se nad mým, ale já nechtěla opustit ty záchvěvy, které stále proudily mým tělem jako následné otřesy při zemětřesení.

On se dlouze zhluboka nadechl a zavřel oči. „Páni, Cassie. Tohle bylo...“ Odmlčel se.

Natáhla jsem svou ruku a dala mu ji pod bradu, přitahujíc si jeho obličej dolů k mému. „Já vím, Jasei. Já vím,“ oddychovala jsem těžce, než jsem mu věnovala jemné polibky mými oteklými rty.

Položil své tělo vedle mého, přitáhl si můj pas k němu a má záda k jeho hrudi, a leželi jsem tady, zatímco mě houpal ve svém náručí. Oba jsme byli klidní a uvolnění, stejně jako to počasí teď, když bouřka pominula.

„Jak často je tady bouřka?“ zeptala jsem se ho a hladila jsem ho prsty přes jeho ruku položenou kolem mého pasu.

„Proč?“ zeptal se tiše.

„Protože si tohle musíme zopakovat pokaždé, až bude bouřka, ale i ve všech ostatních chvílích mezitím.“ Škádlila jsem ho, ale ne doopravdy, protože by bylo více než v pořádku si to s ním opakovat.

Tohle nebylo jako sex s Parkerem nebo dokonce s mým ex-přítelem. Jejich styl byl lajdácký a rychlý, zatímco tohle bylo silné. Bylo to významné. Tohle byl ten druh sexu, který berete pomalu. Nechcete, aby to skončilo, protože by vám chybělo být uvnitř, cítít všechno, co ta druhá osoba cítila. Tohle bylo milování. Konečně jsem rozuměla tomu, co to znamená.

„To se tak prostě stane, že je tady hodně bouřek,“ zašeptal mi do ucha, když jemně lechtal můj bok, kvůli čemuž jsem se smála.

„Ještě lepší,“ odpověděla jsem.

Vzájemně jsme se drželí tak dlouho, co se zdálo být jen jako pár minut, než jsme si uvědomili, že slunce už zapadalo.

Popadli jsme své mokré oblečení a oblékli jsme si ho, než jsme vyšli z opuštěné budovy. Ještě naposledy jsem se podívala na knihovnu, která teď měla navždy zvláštní místo v mém srdci, než mi Jason pomohl nastoupit do náklaďáku.

Dal mi pusu na mé rty a rychle na mě mrkl, než zavřel dveře. Tenhle muž mě měl, celou.

Nemyslela jsem si, že bych někdy teď byla schopná odtud odjet, opravené auto nebo ne. Byla jsem jeho, jak on řekl, a já nedokázala snést, že bych ho taky ztratila. Konečně jsem měla ve svém životě něco, co dávalo smysl. Kde se všechno ostatní kolem mě vymykalo kontrole, on byl můj střed, má rovnováha. Uchopila jsem jeho ruku, když jsme jeli domů. Nebyl to můj domov, ale kdekoliv on je, je to teď můj domov.

*****

Nemohla jsem usnout, zase. Moje mysl a moje tělo byly zpátky v knihovně s hromy, blesky, polibky, sténáním, vrčením, se vším. Nemohla jsem přestat si přehrávat ten večer v mé hlavě. Bylo to jako znovu prožívat každý okamžik. Rozhodně jsem nedokázala usnout. Zahlédla jsem, jak se rozsvítil můj telefon, zaslechla jsem ho zavibrovat na nočním stolku vedle mě, a nemohla jsem si pomoct a byla jsem nadšená. Moje srdce už vědělo, kdo to byl.

Nemůžu spát.

Já taky ne.

Chceš přijít sem dolů a ležet se mnou?

Nemusel se ani ptát. Nic jsem si nepřála víc, než být dnes večer omotaná v jeho náruči. Odhodila jsem deku a vyklouzla jsem z postele, oblékla jsem si jógové kalhoty, a tiše jsem opustila pokoj. Plížila jsem se dolů po schodech a otevřela jeho dveře, našlapujíc po špičkách k jeho posteli. Byla tma, ale to nevadilo, nemusela jsem nic vidět. Jeho ruce mě stáhly do jeho postele, a já si nemohla pomoct a smála jsem se, když to udělal. Přitáhl si mě k sobě, přitulíc si mé tělo k tomu jeho teplému.

„To je lepší,“ řekl.

„Skoro,“ řekla jsem, když jsem si stáhla své škrtící jógové kalhoty, odhazujíc je vedle postele, a propletla jsem své nohy s jeho. „Teď je to mnohem lepší,“ řekla jsem.

„Dobrou noc,“ zašeptal mi do ucha.

„Dobrou, Jasei,“ odpověděla jsem, než jsem opřela svou hlavu o jeho hruď a podruhé jsem usnula v jeho náruči.