Winter - 20. kapitola

Překlad: CimFam

Creep

Luke

Přehrávám si, jak se mne ptala na tu otázku, když odjíždím. Jsme?Jsme kamarádi, Lukeu?Pokaždé, když slyším její hlas v mé hlavě, je mi špatně. Samozřejmě, že jsem kamarádi; ví, kdo jsme. Ona ví, někde hluboko, že jsme více než to, ale popírá to. Rozumím proč. Chápu to, vždycky jsem to chápal. Pro Avery představuji příliš moc bolesti a žalu. Ale pro mne znamená něco jiného. Myslím, že jsem se vzdal naděje, že se jednoho dne vzbudí a já už nebudu Luke, ten policajt, který pracoval na případu sebevraždy/vražd mého otce. Možná budu Luke, díky kterému je všechno lepší nebo Luke, ten kluk, do kterého jsem se zamilovala nehledě na všechno kolem.

Nikdy jsem se jí neměl ptát, jestli je ta zpráva od jejího kluka. Pokaždé, když pomyslím na toho kluka, se kterým byla U O’Flanagana, chci praštit do zkurvené zdi. A to jsem se už se zdmi pral. Nikdy nevyhraju.

Vážně to bylo příšerné, že zaváhala, když jsem se jí zeptal, jestli chce, abych s ní zůstal v nemocnici. Jako vážně to bylo příšerné. Viděla jsem, jak si to rozmyslela, když jsem odcházel, ale už bylo příliš pozdě. Spáchal jsem to, že jsem odešel a ani jeden z nás nepotřeboval, aby ta situace byla ještě víc trapná. A ona odešla dovnitř, aby se potkala s tím Noahem – nedokážu uvěřit, že jsem jim tenkrát vážně koupil večeři. Co to do pekla se mnou je? – a nikdy jsem se nezašel podívat za Morgan.

Neviděl jsem tu holku od té doby, co jsem na ni narazil ve Williamsburgu, kde se mne držela tak pevně, jako bych byl jediná věc, která ji držela v realitě. Když se vrátím do bytu, mám v plánu projít Maxovou složkou až do posledního detailu, najdu Colea jak sedí na mém prahu, jeho pouzdro na kytaru má opřené o zeď vedle něj. Ten chlap se úšklíbne při pohledu na můj překvapený výraz a ví, přesně co si myslím, aniž bych to musel říkat.

„Pokud bych ti býval zavolal,“ řekne, „řekl bys mi, že máš moc práce.“

„Mám moc práce,“ povím mu. Otevřu dveře do bytu a nechám je za sebou otevřené, takže mne může následovat dovnitř. „Co se děje, Cole?“

Tmavé vlasy, tmavé oči, hodně tetování. Ten chlap cvičí stejně často jako já. Když nás lidé poprvé potkají, většinou si myslí, že jsem bratři. A Cole je pro mě jako bratr. Mám ho rád, jako bychom byli stejné krve. Pereme se taky stejně, jako bychom byli stejné krve. Hodí sebou na gauč a zaměstnává se tím, že vyndává svou kytaru z pouzdra. „Přišel jsem, abych si s tebou konečně promluvil, člověče. Potřebuju, aby ses podíval na to, co nám poslalo MVP.“

Už to vidím – stoh papírů pod Coleovou kytarou, stejně tlustý jako telefonní seznam.

„Oni poslali smlouvu?“

„Jen něco, co bys měl zvážit.“ Cole začne brnkat na kytaru – „Highway to Hell“ od ACDC. Zašklebím se na něj, protože to byla první písnička, kterou jsme kdy spolu hráli, když jsme na sebe natrefili před dvěma lety na večeru otevřeného mikrofonu (do klubu, restaurace přijde kdokoli, kdo si chce zahrát/zazpívat a tak i učiní).

„Nemám čas si to celé přečíst, Cole.“

„Pak jak ti to mám převyprávět? Nabízí nám roční smlouvu. Víš, co to znamená?“

„Co to znamená?“

„Znamená to, že si můžeš na dvanáct měsíců vzít volno v práci a přijít na tuhle celou věc s rockovou hvězdou. A neříkej mi, že nemůžeš,“ řekne a ukáže na mne prstem. „Prozkoumal jsem tu sračku. Můžeš si vzít volno na celý rok a pořád se pak vrátit do práce se stejným platem, stejně nízkou pozicí strážníka, jestli vážně chceš. Nahrajeme s nimi jedno album, a pokud se nám nebude líbit, můžeme jít každý svou cestou.“

„A jaký to má smysl? Promhrám celý rok, jen abych se pak vrátil k policii?“

„Protože, kreténe, MVP si uvědomí, že jsme úžasní s tebou i bez tebe. A ty si uvědomíš, že bez téhle sračky nedokážeš žít. Takže všichni vyhráváme. Můžeme prodloužit smlouvu a pak se posunout k světové slávě.“

„A co když si v práci nechci vzít roční volno?“

Cole mi ukáže křížek. „Nabídli nám úplné zachování našich uměleckých práv. Dali nám šestiměsíční okno v Paramountu. Většina nováčku dostane několik týdnu, a pokud nevytvoří mistrovský kousek, vykopnou je. A nejen to, řekli, že se můžeme vybrat a zvolit, s kým chceme pracovat. Naše volba producenta. Naše volba hostů, pokud je chceme. Nikdo jiný takovou nabídku nedostal, Lukeu. Nikdo kromě nás. A vše co musíš udělat je nám dát rok tvého života. Dlužíš mi rok, chlapu. No tak.“

Pokud by na mě křičel a řval, bylo by jednodušší se naštvat a nakopat mu zadek. Ale nekřičí ani neřve. Je na sto procent chladný, klidný a rozvážný. Vážně to chce – cítím, jak to z něj vyzařuje jako elektřina. A dlužím mu rok. Nerozruším se příliš často, ale když ano, je to on, na koho se obrátím.Seškrábal mne z podlahy, když se to počítá. Vysvléknu si bundu, hodím ji na gauč a sednu si vedle něj. Podá mu jeho obyčejnou akustickou kytaru. Není mnoho lidí, kterým by Cole Rexford věřil s jeho miláčkem. Přejedu prsty po strunách a zahraju úvod k „Creep“ od Radiohead. Cole se začne smát.

„Beru to tak, že si myslíš, že moje taktika je pokoutná?“ zeptá se.

„Ale ne.“ Zavrtím hlavou a ušklíbnu se. „Myslím, že jsi Mary Zasraná Teresa.“ Pokračuju ve hraní a broukám si melodii.

„Říkali, že můžeš napsat cokoli. Nebudou do toho zasahovat,“ řekne mi Cole. „A představ si ty zasrané ženské, Reide. Ježíši. Byl jsi zavřený ve své věži jako zkurvená Rapunzel, která se příliš dlouho bojí spustit své vlasy dolů. Musíš si zajistit nějaký ocas.“

Tohle není poprvé, co jsem tohle od Colea slyšel. Je přesvědčený, že pokud začnu myslet penisem, na pomoci mé komunitě mi už nebude záležet. Budu víc jako on. A Cole Rexford se více zajímá o šukání komunity než o pomoc. Nemá ponětí, co to znamená být zamilovaný do jiného člověka. Zaměním verš „Přeju si, abych byl výjimečný“, který většinou zpívá Thom Yorke za „Nechci šukat ocasem“ a okamžitě pokračuji s „jsi takový patolízal (Creep). Jsi magor.“

Cole ostře vydechne a hodí si nohy na stolek. „Je to zase o ní? O té holce, Iris?“ Možná jsem mu o ní řekl nebo neřekl po jednom vystoupení, když se mi nějaká kočka s falešnými kozami snažila nacpat ruku do riflí. Ale nikdy jsem mu neřekl, že si změnila jméno. Asi je to tak nejlepší.

„Tohle není o Iris. Tohle je o tom, co si myslím, že bych měl dělat se svým životem, Cole. Chci pomáhat lidem.“

Podívá se na mne zboku a jedno hnědé oko se zúžilo ve skulinu. „Chceš zabránit, aby se děly ty špatné sračky. Kvůli tomu, co se ti stalo, když jsi byl dítě.“

Jen zavřu oči a moje prsty teď bezcílně hrají ty akordy, jejíchž zvuk se mi líbí.

„Ale nemůžeš tomu zabránit. To musíš vědět, že jo? Lidí si dělají příšerné sračky navzájem každý den v týdnu. Nejsi nějaký zasraný superhrdina z jednoho z těch tvých komiksů, kámo. Špatné věci se tady budou pořád dít, bez ohledu, jestli jsi policajt nebo ten kluk, který zpívá v rádiu.“

Jen se usměju. Usměju se, protože to nechápe. „Já to vím, Cole.“

„Pak mi to slíbíš? A žádné kraviny tentokrát, ano? Slib mi, že o tom popřemýšlíš. Jeden rok, Lukeu. Jeden rok tvého života. To je vše, o co žádám.“

Kývnu hlavou přímo do rytmu, který brnkám, oči mám pořád zavřené a přemýšlím. „Dobře, chlape. Dobře. Slibuji, že o tom popřemýšlím.“