TTA - 19. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Arey

Seznamte se s Persephone Knoxovou…

RYAN

S Reidem zíráme na zchátralou budovu a zarazíme se.

„Tady žije?“ zavrčí Reid a rozhlédne se po ne zrovna pěkné čtvrti. Okolní domy jsou staré a neudržované, s hnědou trávou a pokryté odpadky. Samotná budova nevypadá tak špatně, až na pár rozbitých oken.

„Ne nadlouho,“ opravím ho a snažím se uklidnit. Jdeme dovnitř a po schodech do třetího patra. Výtah je mimo provoz. Zaklepu na dveře, chvíli počkám, než znovu zaklepu. Dveře se otevřou a tam stojí. Naše malá sestřička. Po ramena dlouhé blonďaté vlasy, hnědé oči a drobná postava. Vypadá roztomile, jako andílek. Do té doby, než otevře pusu.

„Kdo sakra jste?“ zeptá se drze a očima těká mezi mnou a Reidem.

Otevřu a zavřu pusu, obrátím se k Reidovi o pomoc. „Musíme si promluvit,“ řekne Reid.

„Mám si dojít pro zbraň?“ zeptá se znuděně Persephona. Skloní pohled a začne si kontrolovat nehty.

„Nemáš zbraň,“ řeknu jí. Alespoň doufám, že ne.

„Mohla bych mít zbraň,“ řekne v obraně.

„Jsi Persephona Knoxová?“ zeptám se, abych se ujistil, že je to opravdu ona.

„O co jde?“ zeptá se podezíravě.

„Jen si chceme promluvit,“ řeknu a snažím se usmát, aby se cítila dobře.

„Podívejte, vím, že jsem tady ta nejvíce sexy kočka, ale nejsem do,“ rozhodí energicky rukama, „čehokoliv, čeho se tato dvojitá návštěva týká.“

Reid vydá dávicí zvuk a já si projíždím rukou přes tvář. V tomhle prohlášení je všechno špatně.

„Co?“ zeptá se a pokrčí rameny. „Hodně čtu. Vím, co jsou dnešní lidé zač.“

Dobřeeee. To je kurva trapné. „Ne, my jsme tady z úplně rozdílného důvodu, než si teď myslíš,“ koktám.

Tváří se zamyšleně. „Chcete jít se mnou zachraňovat zvířata?“

Do prdele. „Jak je tohle rozdílné oproti sexu?“

Usměje se. „Pro mě to zní sakra rozdílně.“ Je to oficiální. Moje sestra je ujetá.

Reid přeruší náš podivný a trochu znepokojující rozhovor. „Jsme tady kvůli tvému otci.“

„Táta je flákač,“ řekne a nervózně si pohrává s rukávy bílého trička. Trochu znejistí, ale snaží se to rychle zakrýt.

„To víme. Je to i náš otec,“ tiše doplním. Chvíli je ticho.

Vypadá zaujatě, ale pořád trochu pochybovačně. „Dokaž to.“ Reid vytáhne řidičák a ukáže jí ho. Oba nás sleduje. Chci říct, že se na nás opravdu dívá a pak otevře dveře. Jdeme dovnitř a posadíme se na nově vypadající růžovou pohovku. Posadí se naproti nám a povzdechne. „Začněte od začátku.“

A to uděláme. Řekneme jí všechno až do chvíle, kdy jsme dostali dopis.

„Takže mám za bratry starší dvojčata,“ řekne a zkřiví rty.

„Myslím, že jo,“ řekne Reid a trochu se usměje.

„Řekni nám něco o sobě,“ řeknu s touhou, dozvědět se víc.

Pokrčí ramenem. „Neviděla jsem tátu od doby, co jsem byla malá. Máma zemřela před několika lety. Teď jsem studentka, studuju práva. Na částečný úvazek pracuju v kavárně.  To je všechno.“

I když jsem s tím neměl nic společného, tak si nemůžu pomoc a cítím hrdost. Studuje a pracuje, aby z ní něco bylo. „Dobře,“ řekne tiše Reid a vím, že to cítí stejně.

„Takže, je čas sbalit tvé věci a připravit se na odchod,“ snaží se nedbale říct Reid, ale selže.

Zasténám a sevřu si kořen nosu.

„O čem to sakra mluvíš?“ zeptá se a posadí se zpříma.

„Co se Reid snaží říct je, že můžeš žít s námi. Máme dostatek místa a vlastníme bar, kde můžeš pracovat, chceme se o tebe postarat a dohnat ztracený čas,“ snažím se vysvětlit.

„Jo, tak to si nemyslím,“ řekne a postaví se. Univerzální náznak Je čas jít. „Ráda jsem vás kluci poznala a ráda vás budu mít ve svém životě, ale nestěhuju se.“

„Ale…“ začne Reid, dokud nezachytí tvrdohlavý výraz Persephone.

Zašklebí se. „Mám za to, že jste oba zvyklí dostat, co chcete, ale tentokrát ne.“

„Fajn, můžeme tě teď pozvat na oběd?“ zeptám se, protože jí ještě nechci opustit.

„Jasně, ráda,“ řekne s úsměvem. „Jen když vyberu místo.“

„Platí,“ řekneme s Reidem najednou, podíváme se na sebe s úlevou a vezmeme ji na oběd.

*****

„Musíme si dát skutečné jídlo,“ řeknu po tom, co jsme vysadili doma Persephonu.

„Souhlasím, fakt. Myslím, že nás tam vzala záměrně,“ řekne Reid a zírá na silnici.

„Určitě jo,“ nadávám. Oči měla nezbedně rozzářené, když nás sledovala objednávat si z nabídky pro králíky. „Pravděpodobně ani není vegetariánka.“ Zavrčí Reid na souhlas. Podíváme se na sebe a začneme se smát. Ta holka je číslo.

„Cítím, že hubnu,“ řeknu. „Přál bych si, aby se k nám přestěhovala. Sakra, můžeme jí v naší budově zkusit najít byt.“

„Nakonec jí přemluvíme,“ řekne přesvědčeně.

Nejsem si tak jistý. „Zdá se, že Tvrdohlavá je její prostřední jméno.“

„Proč si myslíš, že nás za ní poslal?“ zeptá se náhle Reid.

Pokrčím rameny. „Možná, protože nemá žádnou rodinu.“ Z toho, co nám Persephone řekla, byla sama s matkou. Nemá nikoho blízkého a není v kontaktu s nikým z matčiny strany. Takže to vypadá, že jsme jí zůstali jen my.

„Možná se cítil provinile,“ řeknu a podívám se z okna. Možná, opravdu jen možná, cítil trochu výčitky za všechno, co za ty roky udělal. Alespoň se teď o Sephii můžeme postarat, tak není sama.

„Jak by mohl,“ zavrčí Reid, zjevně nechce diskutovat o našem otci.

„Jsem zasraně vyčerpaný,“ řeknu, abych změnil téma. „Jdeš do posilovny nebo domů?“

„Se Summer se potkáme v posilovně,“ řekne a soustředí se na cestu. „Chceš, abych tě vysadil doma nebo u baru?“

„Bar.“

„Vážně jsem rád, že jste to s Taiyou vyřešili,“ řekne Reid.

„Já taky,“ vydechnu. Víc, než si může někdo kurva představit.

„Takže jste to vyřešili?“

„Jo, vyřešili.“

„Dobře,“ řekne tiše. „Všechno, co se stalo?“

„Jo,“ odpovím.

Reid mě vysadí a já zamířím do baru, usměju se, když uvidím známou tvář. „To je dost, že ses ukázal,“ řeknu Dashovi a sednu si vedle něj.

„Věř mi, po měsíci, který jsem zažil, si zasloužím nějaký čas na oddych,“ řekne a zatočí sklenicí, než se napije.

„Co si dáš, šéfe?“ zeptá se Jade. Vypadá trochu znuděně.

„Nic, díky Jade,“ řeknu a zaměřím se zpátky na Dashe. „Něco, s čím ti můžu pomoct, chlape?“

Sevře rty. „Ne, ale díky za nabídku.“

Dash je moc hrdý. Nezeptá se a ani nepřijme žádnou pomoc. „Jde o sestry? Víš, že kdykoliv můžeme dát na ty mladší pozor.“

Jeho fialové oči se setkají s mými. „Nejsou to ty mladší, které dělají potíže. Doufám, že nikdy nebudu mít dceru; to je vše, co říkám.“

„Kolik je té potížistce?“ zeptám se.

„Patnáct. Jsem jediný, koho poslechne, takže se snažím být doma, jak to jen jde.“ Dash vypadá unaveně a vyčerpaně.

„Dej mi vědět, jestli budeš potřebovat pomoc. Jsem si jistý, že by se jí Taiya se Summer ujaly.“

„To je vážně skvělý nápad, díky.“

„Bez problému.“

„Slyšel jsem o tobě a Taiye. Že prý zažíváte něco jako líbánky,“ řekne a začne se uculovat.

„Díky, to je pravda,“ řeknu a rozhlédnu se po baru, kde je jen pár zákazníků. Několik štamgastů a několik neznámých. „Zastav se u nás, když budeš mít čas. Sakra, přiveď s sebou tu smečku.“

Dash přikývne, jako že to zváží. „Dobře.“

„Potřebuješ se odreagovat?“ zeptám se a kývnu ke dvěma ženám u stolu. Cítím se trapně, když si uvědomím, že jsem už s jednou z nich byl.

Dash se zasměje. „Ne, díky. Sbírat zbytky po tobě – nezájem,“ odmítne mou nabídku. Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy viděl Dashe s holkou. Vím, že se zajímal o Summer, ale od té doby jsem neviděl, že by ho zaujal někdo jiný.

„Jak víš, že se jedná o zbytky?“ zeptám se zamračeně.

Dash se zasměje, dopije zbytek pití, než odpoví. „Mohl bys tenhle bar přejmenovat na Knoxovy kundičky.“

Ošiju se, jsem rád, že tohle nemůže slyšet Taiya. „Dobrý, vážně dobrý, Dashi,“ zamumlám a přejedu si rukama po tváři.

„Je to pravda,“ řekne s úsměvem, díky kterému se mu na tváři objeví dolíčky, ze kterých ženské kolem omdlévají.

„To je minulost,“ odporuju, vstanu a jdu za bar. „Jak je v práci?“ Dash je mechanik a má vlastní dílnu.

„Dobře,“ odpoví. Naliju mu další pití a posunu ho k němu. Zavibruje mi telefon, tak ho vytáhnu z kapsy a podívám se.

Jak to šlo? – Taiya.

Opravdu dobře. Všechno ti řeknu, až přijdu domů. – Ryan.

Schovám telefon a zamířím do kanceláře. Čas pracovat.