SF - 22. kapitola

Překlad: Tanulka

Beck

Kurva, do prdele, kurva, do prdele.

Chodím z jedné strany vstupní haly policie na druhou stranu. Mladý policista mající službu se na mě opatrně dívá a jsem si jistý, že je to docela podívaná. Mumlám si pro sebe nadávky, neustále vytahuji telefon a ověřuji si čas, i když jsou nad recepcí velké nástěnné hodiny.

Když jsem se probudil, viděl jsem, že Sela není v posteli. Nevolal jsem její jméno, ani neprohledával byt. Poznal jsem to podle toho ticha ve vzduchu a děs se tlačil na mou hruď. Udělala to, šla se na policii přiznat. Okamžitě jsem jí volal, ale nebrala to. Pak jsem zavolal Douga a řekl mu, že se sejdeme na policejní stanici Sausalito. Byl jsem si jistý, že je tam.

Jsem na ni teď tak naštvaný, že bych ji tu nejraději nechal shnít. I poté, co se mnou odmítla mluvit. Ale myslím, že by byla škoda to udělat a teď musím přijít na to, jak ji z té o šlamastyky dostat.

Do prdele, kurva práce, do hajzlu.

Vstupní dveře na stanici se otevřou a vidím vcházet Douga, který vypadá dost odlišně oblečený v tmavých džínách, mikině a keckách. Jeho vlasy jsou na jedné straně uhlazené a na druhé, řekněme, že potom, co jsem mu zavolal, spěchal z domu tak, že zapomněl použít hřeben.

Zvednu bradu a podívám se na něho. On mi dá na vědomí, že si musíme promluvit v soukromí a zamíříme ven. Než jdu za ním, podívám se směrem k policistovi.

„Jdu na chvilku ven. Musím mluvit s detektivem Denningovou, až bude hotová.“

Kývne na mě a dívá se úplně zmatený událostmi, ke kterým dnes ráno došlo. Jsem si jistý, že se nikdy nesetkal s někým, kdo přišel a přiznal se k vraždě.

Doug mě čeká pár kroků ode dveří, opřený zády o světle červené cihly venkovní budovy. Je něco po sedmé ráno a začíná se zvedat ranní provoz, ale my stojíme na chodníku.

„Říkal jste mi do telefonu, že se Sela přiznala k zabití JTho,“ říká Doug začátkem konverzace.

Přikývl jsem a jsem si jistý, že Doug podle mého podrážděného výrazu ve tváři vše ví. „Jo…je tam právě teď. Snažil jsem se s ní mluvit, ale nechce mě vidět.“

„Udělala to?“ Ptá se a podle tónu jeho hlasu mohu říci, že nečeká, že bych něco přiznal, ale nemohu se držet zpátky.

„Ano,“ řekl jsem mu na rovinu a on sebou trhne překvapením, opírajíc se o budovu.

„Zabila JTho?“ Ptá se. „A vy jste si nemyslel, že byste mi to měl říct na obranu proti Vašemu obvinění?“

Podrážděně se na něho podívám, zda tento muž někdy pocítil sílu lásky nebo potřebu chránit tak, jako já.

„Tak nějak jsem spoléhal na to, že ji tím vlastně chráním,“ říkám mu suše. „Vydat Selu nepřipadalo v úvahu.“

„Řekněte mi, co se stalo. Potřebuju vědět pravdu, abych mohl přijít na to, jak z toho ven,“ říká a není pochyb, že v jeho hlase je pokárání.

Zhluboka se nadechnu, abych mohl začít s krátkou verzí příběhu. „Zavolal Sele, aby přišla k němu domů. Chtěl, aby mu pomohla mě přesvědčit, abych ho nechal v Cukřence. Rozzlobil se a napadl ji. Škrtil ji. Ona vzala nůž na dopisy a bodla ho v sebeobraně.“

Doug zploští rty a říká mi tím „To je nejvíce absurdní, neuvěřitelný příběh, který jsem kdy slyšel.“

„Teď udělejte něco, abyste jí pomohl,“ lusknu na něj.

„Becku, nemohu zastupovat Selu,“ říká a to mě překvapuje. „Jsem zavázaný Vám a zastupovat jí by byl konflikt. Ale řekněte mi vše od začátku, abych mohl přijít na to, jak to použít ve Vašem případě.“

„Dougu,“ vrčím na něj frustrovaně. „Nepotřebuji pomoct. To Sela. Potřebuju, abyste něco udělal.“

Ach jo…nakonec už to znělo jako žebrání.

Kývne, vsune prst do kapsy a vytáhne telefon. Proletí prstem přes kontakty a někoho vytočí. Když je hovor spojen, říká: „Kerry, tady Doug Shriver. Mám někoho, kdo se na policejním oddělení Sausalito přiznal k vraždě ze sebeobrany a bude potřebovat ostrého právního zástupce.“

Chvíli poslouchá a pak se ke mně obrátí s dotazem: „Předpokládám, že peníze nejsou problém?“

Zavrtím hlavou. „Zaplatím jakékoliv poplatky, stejně tak kauci.“

Přiloží ústa k telefonu a říká: „Slyšel jsi to? Dobře. Brzy se uvidíme.“

Když se odpojí a strčí telefon do kapsy, říká: „Víte, ten příběh nezní moc věrohodně. Bude to pro jejího právníka těžké…JT se na ni rozzlobil v jeho vlastním domě a snažil se jí zabít, protože mu odmítla pomoci přesvědčit Vás.“

Odfrkl jsem si, poškrábal se na zadní straně krku a podíval se na něj upřeně.

„No, je tu toho víc.“

„Jako?“

„JT ji před deseti lety znásilnil,“ řekl jsem mu. „Byla pod vlivem drog a teprve nedávno si uvědomila, kdo to byl, když ho viděla v televizi. Chystala se jít na policii, aby ho identifikovali a usvědčili podle vzorků DNA, které byly z jejího případu, ale nejdřív jsme ho chtěli dostat z Cukřenky. Měli jsme plán, kterého jsme se snažili držet.“

„Počkat,“ říká Doug a zvedne ruku. „JT znásilnil Selu i Caroline?“

„Byl nemocný kurva, co na to můžu říct?“

„Ale jeho DNA se neshodovalo s jejím znásilněním,“ poukazuje na fakt.

„Jo, dobře, to nás tak nějak včera u soudu překvapilo,“ nadával jsem. „Neměl jsem moc možnost o tom se Selou mluvit, ale nejlogičtější vysvětlení je, že DNA bylo od jejího dalšího útočníka. Tím, že byla omámená, tak si toho moc nepamatuje.“

„Útočníci?“ Ptá se Doug s odporem.

„Byli tři. Myslela si, že JT byl ten, kdo zanechal na ní vzorek, ale patrně se mýlila. Musel to být jiný z nich.“

„Je nějaká šance, že by se mýlila i v identifikaci jeho?“ Ptá se váhavě, ale je to něco, na co jsem se ptal už sám sebe a vím, že zatraceně stejně tak i Sela.

Vrtím hlavou a říkám neústupně. „Ne. Očividně si z té noci pamatuje jeho tetování a to bylo dost výrazné. Ale víc než to, poznal ji. Když ji dusil, tak se jí přiznal, že si ji z té noci pamatuje. Do té doby jsme si mysleli, že ji JT nepoznal. Měla tmavší vlasy, když se před několika měsíci setkali, ale mýlili jsme se.“

„Takže kvůli tomu ji napadl,“ řekl s předpokladem. „Nemohl riskovat, co by mohla udělat.“

„Jsem si jistý, že dokonce zjistil, že jsme se snažili ho dostat z podniku, než půjde na policii,“ řekl jsem mu. „Věděl, že se mu všechno rozpadá. Dluhy z hazardu, mojí nabídku peněz mohl stěží odmítnout, a že Sela přišla znovu do jeho života, nebyla náhoda. Upřímně, mohl bych dokonce argumentovat, že ji tam JT vylákal s úmyslem ji zabít.“

„To je konečně něco, o co se můžu opřít,“ souhlasí.

„Takže je to dobrá obrana?“ Ptám se, vracejíc se tak k důvodu, proč jsem ho sem zavolal. I když ji nemůže zastupovat a věřím, že na cestě je stejně dobrý právník. Ale potřebuji to vědět.

„Je to její slovo proti jeho,“ říká Doug. „Jaké důkazy může přednést, co může říci?“

„Nic,“ přiznávám těžce. „Nůž na dopisy a oblečení, co měla na sobě, jsou pryč.“

Zvedne ruku. „Nechci o tom nic vědět. To by ze mě dělalo potenciálního svědka proti Sele.“

Sakra, sakra, sakra.

Stává se to strašně složité. Děsím se, že z toho neexistuje žádná cesta ven pro nikoho z nás.

„Becku,“ říká Doug tiše, aby si získal mou pozornost. „Sela se přiznala, aby odvrátila obvinění od Vás. Víte to, že jo?“

Přikývnu na souhlas. „Nechtěl jsem to. To je důvod, proč jsem jí řekl, aby to nedělala.“

„Dobře, Kerry Suttenson je skvělý právník. Jeden z nejlepších. Udělá vše, co bude moci, aby Sele pomohla. Já teď na základě jejího přiznání podám návrh, abyste byl zproštěn obvinění, ale je to jedna ku miliónu.“

Než mohu odpovědět, dveře od stanice se otevřou a detektiv Denningová vystrčí ven hlavu a podívá se na nás. „Pane Northe, pane Shrivere, pojďme si promluvit o tom, co se děje.“

Následujeme ji, když nás vede k malé kanceláři, která nese její jméno v mosazi na přední straně dveří. Jdeme dovnitř a jsem překvapen, že je tam i ADA Hammondová, která se dívá jako kočka, která právě snědla kanárka.

Vejdeme do malého prostoru, když nás Denningová pobídne. Ona za námi, ale nejde. Zavře za námi dveře z venku. Takže zůstaneme v té malé místnosti s návladní o samotě.

„Jen jsem chtěla, abyste oba věděli, že slečna Halstead bude okamžitě obviněna z vraždy prvního stupně a spiknutí za účelem vraždy,“ říká stroze. „Tím se mění obvinění proti panu Northovi na spiknutí.“

„Co to má znamenat?“ Ptám se, obrátím se na Douga, který touto zprávou nevypadá překvapen.

Ale ještě předtím, než mi může odpovědět, Hammondová řekne: „Vaše přítelkyně je roztomilá, pane Northe…domnívá se, že svým přiznáním stáhne obvinění z vás. Vše, co je mi jasné, je, že jste v tom jeli spolu, ale i v případě, že tomu tak nebylo, necháme to na porotě.“

Otevřu ústa, abych řekl něco v tom smyslu, že ne každá fena kouše, ale Doug mi položí ruku na předloktí, čímž mi říká, abych držel hubu.

„Slečno Hammondová, dočasně zastupuji slečnu Halstead jako advokát, jen dokud se nedostaví její právník. Rád bych jí okamžitě viděl a zůstanu s ní, než přijede Kerry Suttenson.“

Podívá se na Douga pobaveně, ale přikývne. „Jasně, detektiv Denningová vás k ní zavede a předpokládám, že zítra ráno u obžaloby uvidím všechny vaše tváře. To by měla být zábava, pánové.“

Hammondová se k nám znovu otočí a já se musím držet, abych na ni neskočil, nesrazil ji k zemi a neuškrtil ji. Chci ji sevřít, dát ruce na její hubený krk a škrtit ji, dokud nebude úplně červená a pak modrá. Chci, aby se obávala hrozící smrti a viděla výraz v mých očích, že ji nezachráním a pak se chci sehnout a zašeptat jí: „Vidíš ty děvko. To je to, co cítíš, když umíráš. A teď mi řekni, pokud bys měla v ruce nůž na dopisy, nebodla bys mě, abys dostala alespoň jednu kapku vzácného kyslíku?“

Zatímco o tom sním, vidím, že jde ke dveřím a zavírá je za sebou, dává Dougovi a mě pár okamžiků soukromí.

„Takže jsme v tom spolu?“ Ptám se.

„Vypadá to tak,“ říká „že je to jedna – nula pro ně. Dostanou dvě sousta najednou. Zatímco budou přesvědčovat porotu o tom, že jste v tom byli společně, budou spokojeni s tím, když jeden z Vás bude odsouzen.“

„No není to kurva kus šmejda,“ říkám a pak okamžitě toho slova lituji.

Je to příliš hrubé pro kultivovaného gentlemana, jako je Doug, který se usilovně snaží mi pomoci.

„Já vím, co myslíte, Becku, ale musím je předstihnout. Jestliže vystoupíte a budete svědčit proti Sele, je pravděpodobné, že by to pro Vás bylo lepší.“

„K tomu nedojde,“ řeknu okamžitě.

„Také jsem si to nemyslel, ale bez ohledu na to jsem Vám to musel říci,“ říká laskavě. „A jsem si jist, že to není naposledy, kdy na to upozorňuji.“

„Řádně zaznamenáno,“ říkám.

„V pořádku,“ říká a položí mi ruku na rameno. „Můžete jít domů. Sela se dnes domů nedostane, ale nevidím důvod, proč by jí soudce Reyes neudělil stejné podmínky kauce, jako dal Vám. Tak jděte domů, připravte si nějaké peníze, které použijete na její kauci…taky bude zítra k soudu potřebovat něco hezkého na sebe.“

Přikývl jsem, cítím v tomto okamžiku naprosté vyčerpání a bezmocnost. Doug otevře dveře a jdu za ním ven. Denningová čeká na opačné straně chodby a pokývne k Dougovi, aby ji následoval. Vrátím se do prostoru recepce, ven z policejní stanice, přes ulici, kde jsem pár bloků odtud zaparkoval.

Jakmile jsem v autě a zařadím se do hustého provozu, volám Dennisovi.

Je nejvyšší čas.

Podle mých hrubých výpočtů by měl být v Panamě a právě teď je pravděpodobně na lodi a rybaří, takže nejsem překvapen, když se ohlásí jeho hlasová schránka.

Jsem si jistý, že policie bude ověřovat moje telefonní hovory, protože budou ověřovat moje alibi na den JTho smrti.

„Dennisi, tady Beck. Potřebuji, abys mi ASAP zavolal. Sela a já jsme ve velkých problémech. Potřebujeme pomoct.“

Zavěsím, protože vím, že mu můj vzkaz vyrazí dech. Jsem si jistý, že si užívá pěknou dovolenou, pije pivo s kamarády a myslí si, že JT je uprostřed převodu svých vlastnických práv Cukřenky a že Sela už má dávno po rozhovoru s policií o jejím násilníkovi.

Bude zatraceně překvapen.

Nechci jet domů, jak mi Doug navrhl. Jedu do Belle Haven, protože musím mít bezprostřední a důležitý rozhovor s Williamem Halstead, Seleniným otcem. Sela bude brzy ve zprávách a on se to nepotřebuje dozvědět z těch keců v televizi.

Byl plně zapojen do toho, co se děje. Volal jsem s ním před časem, když volal Sele. Vím, že mu nic nedlužím, ale on mě plně podporoval a důvěřoval mě i Sele, když jsme mu řekli, že nemáme nic společného s JTho smrtí.

To, co se chystám udělat je nesmírně obtížné.

Orientuji se v dopravní špičce, zhluboka se nadechnu a vytáčím Williama na jeho mobilní telefon. Sela mi na něho dala číslo a není to tak dávno, ale zatím jsem mu nikdy nevolal, takže nepozná moje číslo.

Jsem vděčný, když odpoví na třetí zazvonění.

„Tady Beck,“ říkám mu. „Za prvé, musíte vědět, že Sela je v pořádku, ale stalo se něco špatného a musím s Vámi mluvit.“

„Kde jsi?“ Ptá se energicky, aniž by ze mě tahal nějaké informace.

„Můžu u Vás být asi za hodinu,“ řekl jsem mu. „Jedu ze Sausalito.“

„Předpokládám, že mi to nechceš říct po telefonu, protože slyším v tvém hlase, že je to opravdu špatné. Sejdeme se ve Starbucks v Millbrae, je to na Broadwayi. Můžeme tam být oba za půl hodiny.“

„Dobře,“ řekl jsem.

„A Becku…přísahej, že je v pořádku…“ Ptá se bázlivě.

„Fyzicky ano,“ řekl jsem mu popravdě. „Ale je v nějakých potížích a to bude ta zpráva pro tebe. Musím ti to vysvětlit.“

„Kurva,“ nadává a to je poprvé, co ho to slyším říkat. „Dobře…jeď rychle. Brzy se uvidíme.“