TGGS - 30. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

ASHER HART

Když se Pick vrací domů, rozhodnu se, že jsem skončil s nejistotou. Pokud tomu Pick říká dospělost, tak jako dospělý zavolám Remymu. Kromě toho chci se svým kamarádem zase zabíjet zombíky.

Ale když vytáhnu z kapsy telefon, právě zvoní. Na obrazovce je Stickovo jméno a zakřením se.

„Čau nulo,“ řeknu a uleví se mi, že s ním zase mluvím.

„Právě jsem ti chtěl volat.“

„Jo?“ zní překvapeně a musím se smát.

„Sakra, že jo. Jdu do práce až v pět a zajímalo mě, jestli by sis nechtěl zahrát Call of Duty.“

„Jistě. Zajímalo mě, jestli se uvidíme, protože…pro tebe něco mám.“

Kývnu a mávnu rukou, jako kdyby mě při tom měl vidět.

„No, tak přijď.“

O 10 minut později klepe na mé dveře a podle mého nadšení byste řekli, že čekám dámskou návštěvu. Ale je mi to jedno, otevřu dveře a uleví se mi.

„To je pro tebe.“ Když jsme dole v mém bytě, Stick mi podává malý hnědý papírek. Zvědavě na něj zvednu obočí a netrpělivě se usměje. „No, tak si to vezmi. Není to otrávené, přísahám.“

Rozložím papír a nakouknu dovnitř.

„Co to, sakra, je?“ Nevěřím tomu, že mi dává krabičku kondomů se slovy: „Použij nás, prosím“.

„A taky jsem pamatoval na to, aby nebyly z latexu.“ Remy je na sebe pyšný, tak se na něj nedůvěřivě podívám.

Povzdychne si, jako kdybych měl být šťastnější. „Tímto ti dokazuju, že souhlasím, abys měl sex s…kýmkoli.“

„Jen ne s tvou sestřenicí,“ musím dodat a zní mi to trochu hořce, takže doufám, že si nebudu muset strčit botu do pusy, abych to mezi námi nezhoršil. Ale taky jsem trochu doufal, že mi dovolí, abych s Elisou pokročil.

Ale ne. Samozřejmě.

Zamračí se a pokrčí rameny. „Jo. Jen ne s ní.“

Chci se mračit a hádat, ale…tímto ke mně Stick natahuje ruku. Je to trochu divné, ale chce mi to vynahradit, tak to přijmu.

„No, tak díky,“ řeknu a hodím krabičku na postel. „Takže, chceš něco pozabíjet?“

Uvolní se a s úlevou usměje. „Jistě.“

***

„Takže…Dugger Murphy, co? To se mi k Pickovi nehodí.“

Přestal jsem počítat, kolik lahví Angry Orchard jsem vypil, když Remy skončil s malou invazí nepřátel, která nás obklopovala.

Sakra, byl v tom opravdu dobrý.

„Já vím, že?“ Položím před něj pití, když se posadí.

Odfrkne si a zakření se na mě: „Bože, tvoje máma měla špatný vkus na jména.“

Střelím zombíka do hlavy a sejmu ho.

„Sakra, neviděl jsem ho.“ Remy frustrovaně zatne zuby. „Gracias.“

S nevolí přijmu jeho vděčnost. Rozesměje mě, jak soutěživý je a jak nesnáší, když něco nestihne, nebo má přijmout pomoc.

Beru to lhostejně. „Mmm hmm.“ Ale ukáže na mě prostředníček a musím se zasmát.

„Takže ten chlápek, co vlastní autoservis a kdo Picka zaměstnával, je nakonec jeho děda? To je šílené.“

„Jo, tak šílené, jako to, že můj šéf je můj bratr.“ Nezmínil jsem, že na Picka trochu žárlím, že objevil nového člena rodiny, který jej má rád, necítí k němu odpor, nebo mu neříká, jak špatný jeho život byl. Ale pak si připomenu, že mám novou rodinu v Pickovi, že? Takže už nejsem sám.

„Hej, zapomněl jsem se zeptat. Budeš dělat DJ na té svatební hostině? Bude to příští sobotu ve Forbidden.“

„Příští neděli? Myslíš jako za osm dní, příští neděli?“

„Jo. Myslel jsem si, že Eva bude chtít hodně plánovat, ale asi jsou připravení a nechtějí to zdržovat. Takže, co na to říkáš? Jsi jediný, komu věřím, že zvládne ovládat zvukový systém.“

„Já?“ Podle hlasu poznám, že je poctěn. Odkašle si a nakonec mi odpoví o trochu klidněji.

„Dobře, jistě. To není problém. Jak to Pick zvládá?“

„Plánování svatby?“ krátce se na něj zamračím. „Jako bych to věděl.“ Nebo se staral.

„Ne.“ Odfrkne si a mávne rukou. „Jak, ty víš, zvládá šok z toho, že se toho za jeden den tolik dozvěděl. Setkal se se strýcem, pak dědou. Jak to zvládá?“

Podívám se na něj. „Nevím. Připadal mi v pohodě. Proč?“

„Ach, Ježíši.“ Remy převrátí oči. „Jste takoví heteráci. To je fakt. Bojíte se spolu mluvit o citech.“

Zarazím se. „Na co bych se jej měl, sakra, asi tak ptát?“

„No sé.“ Stick si povzdychne, jako kdybych byl nemožný.

„Třeba jestli byl bien. Jestli si o tom chce promluvit.

Jestli-“ (No sé – nevím. Bien – zda byl rád)

„Určitě se o to postará Eva. Nepotřebuje, abych jej objímal, nebo plácal po hlavě.“

Koutkem oka vidím, jak se na mě Remy dívá. „A co ty?“

Co? „Co já?“

„Nemáš Evu, která by tě objala a promluvila si s tebou.“

Nedůvěřivě se na něj podívám. „Jo a nejsem ten, kdo se dnes poprvé setkal s dědou.“ Potvrdilo se mi, jak mnou má matka opravdu opovrhovala.

„Jo, ale znova jsi viděl svého strýce a to jsi jej neviděl…jak dlouho? A celé ráno jsi strávil s Pickem, když tě to ještě před měsícem tak strašně děsilo.“

„Kriste,“ zasténám. „Řekl jsem ti toho příliš.“ Když se ušklíbne, převrátím oči.

„Můj strýc se mi do života neplete a Pick…já nevím…líbí se mi, že je můj bratr.“

„Opravdu?“ Remyho to potěšilo. „To je skvělé.“

„Jo, od chvíle, co mi řekl, že hledal Polly a věděl, co se jí stalo, jsem nebyl tak vyděšený.“

„Když mluvíme o tvém otci –“

„Ne.“ Zvednu ruku, přeruším jej a povzdychnu si. „Od té chvíle v baru jsem ho neviděl.“

Remy je chvíli potichu, než řekne: „No, myslím, že tě pronásleduje. Dává na tebe bacha.“

Samozřejmě, že ano. „Jak jsem ti řekl, seru na něj. Když se bude držet zpátky a neuvidím jej, bude to v pohodě.“

„Ale co když –“

„Sticku.“ Ostře se na něj podívám. „Nestarám se o něj. Nemá důvod po mně jít. Ví, že mu nepomůžu najít drogy, nedám mu dávku a asi zapomněl, že existuju. A to je dobře, sbohem a zaplať pánbůh za to.“

„No, já budu dál paranoidní a dohlížet na něj.“

Zavrtím hlavou, i když si myslím, že je to od něj milé.

„Klidně. Tímto a do příště jsi můj oficiální bodyguard.“ Udělám na něj prsty kříž a odfrkne si.

„Kříž? Proč?“

Ušklíbnu se. „Nevím. Prostě mě to napadlo.“

Zasměje se. „Jsi tak divný.“

Když vrtí hlavou, chce se mi taky smát. Baví mě jej škádlit a říct, že je idiot, který se do mě strašně zamiloval, ale asi jsem si na to zvykl.

„Myslíš si, že je to divné? No, věděl jsi…“ Vzpomenu si na něco, co jsem četl tu noc, kdy jsem nemohl usnout, protože jsem měl strach o naše kamarádství a zeptal jsem se: „že kluky kastrovali, aby neměli v těle tolik testosteronu a jejich –“

„kloubní spojení nebylo tak tvrdé, takže rostli déle a měli více žeber, aby mohli zpívat s větší silou. Ano, to jsem věděl.“

Šokovaně otevřu pusu. Sakra, jak to věděl? Mrknu a nejsem si jistý, jestli jsem ohromený, nebo naštvaný, že se znova…ukázal.

Než se rozhodnu, zazvoní mi telefon.

Odhodím ovladač, začnu jej hledat a vím, že Remy zvládne hrát i bez mé pomoci.

„Je to Pick,“ řeknu, zamračím se a zajímá mě, co se děje. Potřebuje si promluvit o citech a těch kravinách? Nevím, co s tím, ale kvůli Pickovi se o to pokusím.

„Co je?“ zeptám se jej.

„Chlape.“ Pick si dlouze povzdychne. „Ježíši, Ashere. Neuvěříš tomu, ale volala mi Reese. Masonova máma umřela…před hodinou.“

„Co?“ narovnám se na gauči. „To je šílené. Co se stalo?“

„Já nevím. Neznám podrobnosti. Ale řekla, že je Mason strašně nešťastný. Vyzvedli jeho sestru Sarah a taky na tom není dobře. Jdeme k nim.“ Odmlčí se a dodá: „Uvidíme se tam?“

„Ehm…jistě. Jo, budu tam co nejdříve.“ Zavěsím a dál se dívám na telefon, když mumlám: „Do prdele.“

Remy přestane hrát, posadí se a tváří se ustaraně. „Co se děje:“

„Můj kamarád Mason…“

„Z baru? Jo.“ Kývne a naznačí, abych pokračoval. „Co je s ním. Je v pořádku.“

„Ne. Vlastně ano, je. Ale jeho máma…kurva, právě umřela.“

„Páni.“ Stick se stáhne a mrkne. „Co se stalo? Autonehoda?“

„Nevím. Pick to neví a Reese mu to neřekla.“ Vstanu, cítím se dezorientovaně a rozhlížím se po pokoji. „Musím jít. Kondolovat a já nevím, sakra…být po ruce, kdyby cokoli potřebovali.“

Najednou se mi udělalo zle. Uviděl jsem matčiny mrtvé oči, které se dívaly do prázdna. Co kdyby Masonova sestra viděla matku umřít?

„Hej. Jsi v pořádku?“ Remy mě chytne za paži a vrátí do přítomnosti.

„Jo, jsem v pohodě,“ zamumlá.

„Jen jsem si na něco vzpomněl. Mason a Sarah jsou podle Picka dost rozrušení. Zajímá mě, jestli tam byla. Co viděla.“

Remy se do mě zavrtává pohledem. „To, co jsi viděl,“ řekne tiše: „když tvá matka umřela?“

Odfrknu si a vrtím hlavou. „Všechno,“ řeknu a ani si to neuvědomím. Stick to ze mě vždycky vytáhne.

„To muselo být strašné. Mluvil jsi o tom s někým?“

Podívám se na něj. „Jo. Jistě. Asi 20x s policisty, právníky a soudci.“

„Myslel jsem s psychiatrem.“

Odfrknu si a podívám se na něj.

„Myslíš si, že by si strýc mohl dovolit dát peníze na něco takového? Jo, mysli znova.“ Stan si myslel, že mi toho dal dost, když mě nechal žít v jeho přívěsu. Nevynaložil na mě víc, než musel, a když jsem jej občas požádal o peníze, abych si něco koupil.

„Měl jsi požádat o pomoc. Není dobré –“

„Sticku.“ Zvednu ruku, aby sklapl. „Stalo se to před lety. Myslím, že je to za mnou. A vím, že bys byl rád, kdybych se ti otevřel, ale jdu za kamarádem, abych tam pro něj byl.“

Rozhlédnu se po místnosti a připadám si úplně ztracený a nejsem si jistý, co mám dělat, takže mě Remy chytne za paži.

„Zavezu tě,“ řekne tiše.

Vydechnu a připadám si žalostně, protože jej potřebuju. Strašně mě ovlivnilo to, co mi Pick zavolal. To mě překvapilo. Tak kývnu na jeho nabídku a zamumlám: „Ok. Díky.“

Nedělá z mého přijetí jeho nabídky problém, vezme mi klíče, peněženku, telefon a ukáže ke dveřím. Protože mi to pořád nemyslí, bez ptaní jdu za ním.

Ale když otevře dveře, zasyčí: „Kurva. Jídlo. Potřebujeme jídlo.“

Podívám se na něj a zamračím se: „Co?“

„Však víš.“ Luskne prsty a mávne rukou. „Když umře milovaný někomu, kdo je ti blízký, přineseš mu jídlo třeba dušené maso se zeleninou a tak.“

Zvednu na něj obočí. „Jsi praštěný, pokud si myslíš, že i vzdáleně vím, jak to udělat.“

Remy se zasměje. „Nemusí to být dušená zelenina. Prostě…cokoli. Snaž se být nápomocný.“ Pak se rozzáří.

„Když umřela matka Velkého T, všichni jim nosili různé jídlo, ale Jorge, jeden ze starších, mu přinesl papírové talíře, ubrousky, umělohmotné misky a takové kraviny. Byly to ty nejpoužívanější věci. A vždycky jsem si říkal, že když neumím vařit, tak bych přinesl právě tohle, kdybych navštívil rodinu, které někdo umřel.“

Vydechnu. „Tak dobře. Zastavíme se v obchodě a koupíme papírové talíře.“

O půl hodiny později klepeme na dveře. Otevře nám Eva, a když mě vidí, rozzáří se.“

„Ashere.“ Přitáhne si mě do pevného objetí a mumlá mi do ucha, jak moc bude pro Masona a Reese znamenat, že jsem přišel. Pak ukáže na kluka za mnou.

„Ach! Ahoj.“ Představím jí Remyho a on na ni zamává, než nás následuje do kuchyně, kde se Reese a Pick domlouvají, komu mají zavolat kvůli pohřbu.

„Podívejte se, koho jsem našla za dveřmi,“ řekne Eva.

Reese se na nás podívá, a i když je rudá v obličeji, usměje se. „Ashere. Moc ti děkuji, že jsi přišel.“ Obejde stůl a obejme mě.

Poté jí podám tašku s nákupem.

Nakoukne dovnitř a rozzáří se. „Ach! Díky. To je tak milé. Bude se to hodit víc, než cokoli jiného.“

Podívám se na Remyho a chci mi poděkovat, ale jen do mě šťouchne loktem a zašeptá: „Chtěl jsi říct: Nenízač.“ Takže se otočím k Reese a pokrčím rameny.

„To není problém. Takže…?“

Nejsem si jistý, na co se mám ptát? Ale Reese se ke mně nakloní a tiše zamumlá: „Předávkovala se.“

Jsem šokovaný. „Masonova máma? Sakra. Nevěděl jsem, že…“

„To ne. Ne tak docela. Asi měla už dlouho problém s léky na předpis. Brala si prášky Sarah, aby zvládala…život. Ale přestala s tím dlouho předtím, než jsem ji poznala. Mason mi o tom neřekl, než jsme se přestěhovali na Floridu. Ale asi poslední dobou, je to pár měsíců…se to začalo dít znova.“ Zavrtí hlavou a začne plakat. „Našla ji Sarah. Zavolala nám, ale nedokázala říct ani slovo.“

„Sakra,“ zamumlám a je mi Sarah líto.

„A Mason…můj bože.“ Brečí ještě víc. „Pořád telefonuje, volá právníkům a sociálním pracovnicím, aby byla v naší péči a nepřestal myslet na to, co se stalo. Nemyslím si, že na to vůbec chce myslet.“

Neviním jej. Než můžu cokoli říct, nebo nabídnout pomoc – prostě cokoli – objeví se dvě malé děti. „Mama, Tata,“ volají na své rodiče.

Je to má neteř a synovec, běží k Evě s Pickem a vrtím hlavou. Jsou tak roztomilí a mají štěstí, že mají rodiče, kteří se o ně starají, nepředávkují se, neopustí je, a kteří je prostě…milují.“

Pak se objeví ještě další návštěva: Noel a jeho rodina, Quinn se Zoey a malým dítětem v náručí.

Reese vezme Zoey J.B., z náruče a odpoví, že v tuto chvíli potřebuje trochu roztomilosti, Brandt se rozhlédne po kuchyni a zeptá se: „Je tady Sarah?“

Reese se bolestně zatváří, když chová dítě.

„Ano, ale mrzí mě to, Brandte.“ Zavrtí hlavou. „S nikým nemluví. Ani s Masonem. Je strašně rozrušená.“

Brandt se tváří rozhodně. „Můžu ji i tak vidět?“ Mám pocit, že si najde způsob, jak ji navštívit, i kdyby to zakázala.

Ale přikývne. „Samozřejmě. Je v našem pokoji.“

Odejde, když Aspen a Quinn předávají jídlo Evě, která ho dává do lednice. Když se objeví Mason, je bledý, ztrhaný a zdrcený, začnou jej holky objímat a kluci mu smutným kývnutím projeví lítost.

Julian a Skylar, křičí a běhají po kuchyni, takže si je Pick vezme a řekne: „Vezmu je domů. Zvonilko…zůstaň, jak dlouho bude třeba, buď se svou sestřenkou. A zavolej, až budeš chtít jet domů.“

Chci se nabídnout, že ji zavezu domů, aby se nemusel vracet, protože je tady Remy autem, ale Remy zvedne ruku.

„Ach, můžu je pohlídat. To není problém. Pokud je tady pokoj, kde můžeme zůstat.“

Reese mi položí ruku na rameno. „Moc ti děkuju, Sticku.“ Pak se na mě podívá. „Mohl bys mu ukázat kancelář? Jsou tam dětská DVD a hračky.“

Kývnu a pomůžu Remymu vzít Eviny neznabohy.

Když cestou do kanceláře míjíme Masonův pokoj, uslyším přivřenými dveřmi Brandtův hlas a nakouknu dovnitř.

„To bude v pořádku,“ mumlá, když si lehne za Sarah a pohladí ji po vlasech. „Žít s tvým velkým bráchou nebude špatné. I pro mě to bylo lepší. Uvidíš.“

Sarah ho chytne za tričko a pevně stiskne.

„Prosím…neopouštěj mě.“

„Nikam nejdu,“ ujistí ji Brandt. „Zůstanu tady s tebou.“

Remy do mě šťouchne a tiše mi tím naznačí, abych neposlouchal cizí rozhovory, ale když přijdeme ke kanceláři, zakření se a řekne: „No, jestli to nebylo to nejroztomilejší, co jsi kdy viděl. Myslím, že jsem se do něj právě zamiloval.“

Zakřením se a zavrtím hlavou. „Ano, Brandt dospívá.“ Pak se rozhlédnu po pokoji, který je připravený pro Skylar a Juliana. Když uvidí hračky, začnou si hrát.

„Nevadí ti, že je budeš hlídat?“

„Hlídával jsem mladší bratrance a sestřenice. Zvládnu to.“ Šťouchne mě ke dveřím. „Běž za kamarády.“

Kývnu a ještě řeknu: „Díky, Rem. Jsi opravdový kamarád.“