TGGS - 29. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

ASHER HART

Myslím, že jsem to posral.

Nikdy jsem se neměl ptát Remyho, jestli mě dá dohromady s jeho sestřenicí. Nebyl jsem si jistý, jestli je to tím, že nevěří, že to s ní myslím vážně, nebo protože mě má rád on sám. Ujistil mě, že to není ani jednou z těchto možností, ale vím, že v tom něco je.

Jako když vám žena řekne, že je to v pohodě, ale nebyla v pohodě.

Celé to bylo divné, jako bych mluvil s holkou. S ostatními chlapy jsem se nebál, že ublížím jejich pocitům, nebo jak se cítí. Nikdy to nebylo takové drama. Prostě toho druhého nakopnete do prdele, když vás nasere, nebo mu řeknete, aby si nasral. A o pět minut později jste zase kamarádi.

Ale s Remym Curranem je to jinak. Nebyl jsem si jistý, jestli je to tím, že je gay, ale je to už tři dny a pořád je to mezi námi divné.

A já tomu taky nepomohl. Byl jsem namíchnutý, že mě tak neústupně zarazil a nejen, že mi odmítl pomoct s holkou, kterou jsem chtěl víc, než…asi jinou holku, kterou jsem kdy dřív viděl – i tu holku v tričku Inkubusů – ale řekl mi, že nechce, abych se k ní vůbec přibližoval, takže to nemůžu zkusit ani na vlastní pěst. Je to na hovno. Právě on ví, že jsou mé záměry opravdu čestné. Nestalo by se, že bych ji ošukal a odkopl. Chtěl jsem ji opravdu poznat.

Osel.

A jestli je to tím, že mě chce pro sebe, s tím bude muset taky přestat. Mám ho rád. A asi se za těch pár týdnů stal mým nejlepším kamarádem, ale nezměním orientaci, ani kvůli němu.

Nemůžu si pomoct, mám rád ženy. Sakra. Celé mě to sere. Chci, aby to celé drama skončilo.

Chybí mi být s ním. Je zábavný, soutěživý a máme toho hodně společného, takže si máme o čem povídat a vím, že se na něj můžu spolehnout s čímkoli. Je to perfektní kamarád, až na to, že chce mého ptáka. Ale to dokážu přehlédnout.

Za těch pár dní jsem několikrát vzal telefon, abych mu zavolal a šli ven, ale zarazil jsem se. Protože se mi taky vyhýbá. Hned po čtvrteční zkoušce odešel bez šaškování, jako obvykle. Vždycky jsme v pátek po koncertu zůstali v klubu. Ale po koncertu šel domů, protože jej prý bolela hlava.

Choval se jako holka.

Kdybych jej neznal, přísahal bych, že je holka.

„Dnes jsi tichý.“

Otočím hlavu od okénka a podívám se na Picka.

Už mě unavuje sedět na sedadle spolujezdce. Musím si koupit auto, abych mohl taky řídit. Nevím, jestli je to nedostatkem sexu, ale mám pocit, že se mi koule mění na vaječníky. Sedím tady, stresuju se kvůli kamarádství s druhým klukem a jsem rozrušený, protože nemůžu mluvit s nějakou holkou. Chce se mi hlasitě prdnout nebo říhnout, abych si dokázal, že jsem chlap.

„Jsem v pohodě,“ zamumlám a okamžitě si uvědomím, že jsem vytáhl tu ženskou větu,Jsem v pohodě. A tak jsem rychle dodal: „Potřebuju si zapíchat.“

Pick se zasměje. „Po tom, co se na tebe ženské vrhají, bych si myslel, že s tímhle problém mít nebudeš.“

„Jo, ale chtějí jen zpěváka z kapely. Prostě…jsem se přes tohle už dostal. Člověk snese jen několik bezvýznamných jednorázovek, než chce…“ ani to nedořeknu. Zní to tak chabě i mně a kromě toho kluci o takových věcech nemluví. Nejen že jsem to řekl Stickovi, ale už i Pickovi. Co to se mnou, sakra, je?

„Ach…můj chlapeček dospívá.“

Zamračím se na Picka a nejsem si jistý, co tím myslí.

„Co?“

„Je to náznak, že jsi dospěl, když jsi připravený přestat s rozséváním a usadit se se ženou.“

Dospělost? Co. Tak to je? Protože si připadám jako bezradné dítě. Ale dospívání zní lépe, než to, že se ze mě stává holka.

„Jsi neklidný a nervózní, že? Cítíš se osamělý a připadáš si směšně, protože odmítáš jisté věci, které jsi předtím neodmítal?“

Sakra. Jak to ví?

Jsem ohromený, že ví, jak se cítím, a usměje se. „Prošel jsem si tím. A jsem zatraceně rád, že jsem našel svou Zvonilku.“

„Jsi šťastný bastard,“ zamumlám a zamračím se.

A zasměje se. „Já vím, že?“

Zastaví před autoservisem, narovnám se a zapomenu na své problémy.

Přijeli jsme k mému strýci. Je to jediný rodinný člen, se kterým jsem v kontaktu, i když je to tři nebo čtyři roky, co jsem ho navštívil…nebo zavolal. Co máma umřela, a můj otec byl zatčen, úřady se zajímaly o další rodinné příslušníky z matčiny strany, ke kterým bych mohl jít. Ale nikdo nechtěl Pollyino crackové dítě, kromě jejího staršího bratra Stana.

Nebyl to milující a pečující typ. Popravdě na mě málo dohlížel. Co začal pracovat pro nákladní společnost, byl pryč celé dny. Největší zájem projevil, když se zeptal: „Jak to jde?“ když mě uviděl. Ale nikdy mě neuhodil, ani na mě neřval. Prostě se někdy objevil. Kdyby nebylo jej, šel bych do pěstounské péče, a kdo ví, kde bych skončil.

A protože byl Stan Pollyin bratr, byl taky Pickův strýc. Takže když jsem se Picka zeptal, jestli chce poznat Stana, byl pro. A proto jsme dnes tady.

Návštěva šla tak, jak jsem předpokládal, až na malé překvapení.

Nevolal jsem dopředu. Nerad zvedal telefon, tak jsem se o to ani nepokoušel. Takže se zarazil, když vyšel z přívěsu a spatřil mě.

„Ashere? Jsi to ty? Sakra. Jak dlouho to je? Konečně ses zakulatil. Myslel jsem si, že do konce života budeš jako párátko. Tak pojď dál. Kdo je to?“ ostražitě si Picka prohlížel, než se na mě podíval.

„Jsi na chlapy, nebo co?“

Ježíši. Strýc s tím začal taky.

„Ne. To je Pick. Patrick Ryan. On, ehm…no, je taky tvůj synovec.“

Stan si se zamračením prohlédl Pickova tetování, piercingy, pak se podíval na mě a zamračil se. „Co?“

Když jsem mu vysvětlil, jak Polly nechala Picka v porodnici a jak jsme zjistili, že jsme příbuzní, Stan se poškrábal ve vousech.

„No, sakra. Neuvědomil jsem si, že to dítě přežilo. Předpokládal jsem, že Polly potratila.“

„No…“ pokrčím rameny. „Ne.“

„Rád vás poznávám.“ Pick k němu natáhne ruku, Stan se vyleká, jako kdyby nevěděl, co má dělat a nakonec mu také podá ruku.

„Máš Ruddickovu bradu,“ zamumlá Stan zamyšleně.

„Nepřišli jsme jen proto, abys jej poznal, ale přišli jsme zjistit informace o jeho tátovi, aby znal i stranu svého otce.“

„Tvůj otec je mrtvý,“ řekne Stan a zašklebí se. Díky bohu, že jsem to Pickovi řekl, takže se nevylekal. Náš strýc se neobtěžoval s decentností a ani ji neznal.

„Neznal jeho opravdové jméno. Bylo to Chaz.“

„Jo,“ zamumlá Pick. „To mi Asher řekl.“

„Ani tak toho moc není; nepil,“ vyhrkne Stan. „Nechodil jinam, než do autoservisu na Bullview Road, kde pracoval.“

Pick najednou zpozorní. „Myslíte Murphyho autoservis?“

„Jo.“ Stan luskne prsty. „To je ono.“

Pick se tváří divně. „Sakra,“ zamumlá ohromeně.

„Co?“ musím se zeptat. „Slyšel jsi o něm?“

Otočí se ke mně, ale dívá se skrz mě. Má roztažené zorničky a otevřené rty.

„Pracoval jsem tam,“ řekne.

Proto znal Murphyho autoservis. Pick mi řekl, že majitel je tam už 40 let, takže si pamatuje zaměstnance jménem Chaz.

Když jsme vystoupili z Mustangu, následoval jsem Picka ke dveřím, odkud jsme slyšeli řvát z rádia hlas Luka Bryana. Pick kopl do páru bot vykukujících zpod Chevy.

„Čau. Je tady Murph?“

Boty se pohnuly a vysunovaly, než jsme uviděli tvář umazaného zaměstnance.

„No čau. Marnotratný syn se vrátil. Vrátil ses, abys s námi zase pracoval, Picku?“

Pick trochu zavrtí hlavou. „Jen jsem si přišel promluvit s Murphym.“

Mechanik nakloní hlavu na stranu. „Je v kanclu.“

„Díky, chlape.“

Pick jde dál, tak za ním pokračuju. Dveře do kanceláře jsou otevřené, a i když je venku chladno a na stole se ve větru kroutí papír. Muž, který sedí za stolem je hubený, vyšší s udělanými rameny. Na špičce nosu má brýle a čte si něco z tabulky.

Pick zaklepe na rám dveří a zavolá: „Čau, Murphy. Máš chvilku?“

Starší muž vzhlédne a překvapeně zvedne šedivé obočí.

„Čau! Jestli to není Patrick. Pojď dál, kluku. Pro tebe mám chvilku vždycky.“

Pick jde do kanceláře, takže se vejdu za ním. Otočí se na mě a pak na bývalého šéfa. „Vlastníš to tady dlouho, že?“

„Příští léto to bude 40 let, proč se ptáš? Chceš to ode mě koupit? Sakra, řekni rozumnou cenu a budu o tom přemýšlet. Co?“

„Ach.“ Pick se zasměje a mávne rukou. „Ne. Mám dost starostí s klubem, natož abych se vrtal zase v autech.“

Murphy se usměje a opře se. „Miloval jsi vrtání se v autech, jestli si to pamatuju správně.“

„Je to tak pořád. Ale jen na svém. Nechci se tím živit.“

„Tak co tě tady přivádí, když nežádáš o práci, nechceš mě odkoupit a staráš se jen o svá auta?“ podívá se na mě a opře se ještě víc do křesla, jako kdyby o mě přemýšlel.

„Chceš, abych jej najal?“ Když se podívá na mé ruce, odfrkne si. „Nezdá se, že by měl někdy za nehty kolomaz.“

„Ne. On…“ Pick se na mě podívá. „Je to můj bratr. Pomáhá mi někoho najít, zavedlo nás to tady k jednomu tvému zaměstnanci…pracoval tady před 25 až 26 lety.“

Murphy se zatváří divně, než se narovná a najednou jej to zajímá. „Hm?“

„Jo.“ Pick si utře ruce do stehen. „Jen vím, že se jmenoval Chaz a byl postřelen tady, nebo někde poblíž z auta.“

Murphy zvedne roztřesenou ruku k puse, když se upřeně dívá na Picka. „No, sakra,“ zamumlá a zamrkne pár slz.

„Pamatuješ si ho?“ zeptá se Pick tiše, ale jde k němu, protože si jasně Murphy Chaze pamatuje.

Murphy si odkašle a řekne: „Chaz je zkráceně Charles. Charles Edward Murphy…Junior.“

Pick se roztřeseně nadechne, podívám se na něj, ale upřeně se dívá na bývalého šéfa. „Chceš…chceš tím říct, že byl tvůj syn?“

Murphy přikývne a řekne: „To byl. Proč se na něj ptáš?“

Bratr se na mě otočí a myslím si, že je příliš ohromený na to, aby promluvil, tak se na Murphyho pokusím usmát.

„On…no, právě jsme zjistili, že moje máma, Polly Ruddicková, byla taky Pickova máma.“

„Můj bože,“ zaskřehotá Murphy a pořád si Picka prohlíží.

„Myslel jsem si, že jsi mu podobný. Když jsi přišel poprvé a hledal práci, viděl jsem v tobě tolik z Chaze. Asi i proto jsem tě najal bez prověření tvého jména, ale…nikdy jsem nesnil o tom, že ty bys byl to dítě.“

Pick se roztřeseně nadechne, zavrtí hlavou a zeptá se: „Takže jsi věděl…věděl jsi, že moje matka byla těhotná s Chazem –“

Odmlčí se, když Murphy přikývne. „Jistě. Žili na hromádce v mé garáži, když tě čekala. Každé ráno chodila do kuchyně a vaříval jsem jí skvělé snídaně, abys byl silný.“

„Věděl jsi, že porodila ten samý den – “

„Ano,“ řekne a přikývne. „Trvalo mi to pár dní, než jsem tě začal hledat. Polly zmizela, ale dovolili mi, abych se na tebe podíval přes okno.“

„A nic jsi…“ Pick vrtí hlavou a tváří se šokovaně. „Nechtěl sis mě vzít do opatrovnictví?“

Murphy se tváří provinile, než uhne pohledem.

„Sakra, Picku. Právě jsem ztratil syna. Žena mi umřela už předtím. Snažil jsem se postarat sám o sebe; nedokázal bych se postarat o kojence.“

Oba s Murphym sledujeme, jak to Picka zničilo. Ale hlasitě polkne a kývne. „Chápu to, Murphy. Muselo to být těžké.“

Jako kdyby si Murphy uvědomil svou chybu, zatváří se provinile.

„Řekli mi, že ti najdou opravdu skvělou rodinu, která se umí postarat o dítě. Myslel jsem…věděl jsem, že to bude pro tebe to nejlepší.“ Váhavě se usměje. „A sakra, podívej se na sebe teď. Dopadl jsi skvěle.“

Pick zamumlá: „Jo. Prostě skvěle.“

Kopnu špičkou boty do podlahy a chci se kousnout do jazyka, protože nechci Murphymu říct, že Pick nebyl v pohodě…po mnoho a mnoho let. Ale Pick nechce, aby to věděl, protože by to jinak řekl sám. Není to na mně.

„Je to pro mě útěchou,“ řekne Murphy. „Máma tě strašně moc milovala.“

Vzhlédnu a starý muž se na Picka příjemně usměje.

„Byla mladá – sakra, oba byli příliš mladí, ale ona zvlášť. Ale…nezáleželo na tom. Mluvila, snila a představovala si den, kdy přijdeš. Byla by skvělá matka, kdyby Chaz…“ Murphy si odkašle. „Pojmenovali by tě Dugger.“

„Dugger?“ zamumlá Pick a trochu se na mě ušklíbne. „Dugger Murphy.“

„To je hezké.“ Zvednu na něj palce, protože mu určitě neřeknu, jak naše matka pojmenovala mě.

Pick se pak otočí na svého dědu.

I když se zasměju, snažím se nežárlit.

Tak moc chci Pickovi říct, jaký dar je to, že jej matka milovala. Protože mě nikdy nemilovala. Nenáviděla mě a často mi to říkala. Ani bych nespočítal, kolikrát mě vinila z toho, jak moc si přála, abych umřel a nesnášela Millera Harta, že ji přinutil, aby si mě nechala a jak chtěla svého chlapečka zpátky. Vždycky jsem věděl, že Picka milovala, ale slyšet to od jeho dědy, bolí ještě víc.

„Myslím, že jsme tady skončili,“ řekne Pick a šťouchne do mě loktem. Pak kývne na svého šéfa…dědečka. „Murphy, díky, že jsi mi to řekl. Musím…musím o tom chvíli přemýšlet a asi se vrátím, abychom dohnali…věci, kdyby ti to nevadilo.“

Murphy okamžitě přikývne a usměje se. „To bych rád. Díky.“

Když se Pick otočí, aby měl prostor, přemýšlel, nebo cokoli jiného, jeho děda se na mě podívá. Dlouze mrkne a řekne: „A ty…máš matčiny oči.“

Láskyplně se usměje, jako kdyby to bylo něco, na co bych měl být pyšný.

Kývnu a stisknu rty, aby si myslel, že se usmívám, když si vzpomenu na to, jak Polly nesnášela, že mám její oči. Skoro tak moc, jako nenáviděla mě.