TD - 33. kapitola

Překlad: Marťa

Čekala jsem další dva týdny, než jsem zavolala Brooklyn. Počítala jsem dny a tvrdošíjně věřila, že čím déle vydržím, tím víc se stanu nezávislou. Nakonec jsem se, ve chvíli, kdy jsem uslyšela její hlas, v slzách zhroutila.

„Nerozumím jejich jazyku. Nevím, jak používat metro. Nesnáším většinu lidí v tomhle pitomém hostelu. Můj spolubydlící se dva týdny nesprchoval. Víš, jak páchne někdo, kdo se dva týdny nekoupal?!“

Blábolila jsem dál a dál a Brooklyn mi jen tiše naslouchala. „Myslela jsem, že Paříž je tvůj sen?“ Zeptala se tiše.

Popotáhla jsem. „Taky jsem si to myslela. Opravdu jsem si myslela, že budu šťastná. Štěstí je pro mě zřejmě nedostupný cíl.“

Zahučela a dumala, co mi odpovědět. „Byla jsi v LA šťastná?“

Ani jsem se nad její otázkou nemusela zamýšlet.

„Samozřejmě, že jsem tam byla šťastná, ale to bylo proto, že jste kontrolovali každý okamžik v mém životě a Grayson za mě zčásti všechno platil. Nikdy jsem nenarazila na něco, co by pro mě bylo výzvou. Jak bych mohla nebýt šťastná?!“

„Počkej,“ přerušila mě. „To mluvíš o Graysonovi? Jen proto, že byl tvůj šéf, neznamená, že ti dláždil cestu.“

Zasmála jsem se krutým, sarkastickým smíchem.

„Ale ano, přesně to dělal.“

Řekla jsem jí o všem, co Grayson udělal, o všech emailech, které jsem našla a způsobu, jakým jednal za mými zády. Vyžívala jsem se v tom, že si o tom můžu s někým promluvit, i když to bylo tak negativní. Za poslední měsíc a půl jsem neměla nikoho, s kým bych si popovídala. Byla jsem sama, ztracená ve svých myšlenkách. A s chlapem, o kterém jsem přemýšlela. Dobrý. Špatný. Ošklivý. Krásný. Nemohla jsem na něj přestat myslet.

„Víš, tohle se podobá tomu, co se stalo mě a Jasonovi. Když se to mezi námi zkomplikovalo, opustila jsem Montanu a věci mezi námi nechala nedořešené. Měla jsem zůstat a vyslechnout ho. Stejně, jako jsi měla zůstat ty a vyslechnout si Graysona.“

Ušklíbla jsem se a otřela si zbytek slz z tváří. „To není stejné. Odešla jsem, protože jsem chtěla. S Graysonem to nemá nic společného. Snila jsem o odchodu do Paříže a věděla jsem, že kdybych ho neopustila, nikdy bych se sem nedostala.“

Zasmála se. „Takže to nesouvisí s tím, co jsi zjistila noc před odjezdem? Nevadí ti, že jsi odjela do Paříže a on tam nejel za tebou?“

Polkla jsem, protože jsem věděla, že až budu sama, opravdu se ponořím do svých pocitů.

„Víš, je mi dobře. Ve skutečnosti jsem si, co jsem tady, na Graysona sotva vzpomněla. Zdá se mi, jako by se to stalo už dávno.“

„Takže si nemyslíš, že jsi měla zůstat a na vašem vztahu pracovat?“

„To jsou dvě různé otázky, Brooklyn. Upřímně, nemyslím si, že existuje nějaký způsob, jak by to mohlo mezi ním a mnou fungovat. Pokud se naše cesty znovu v budoucnu střetnou, ráda ho uvidím. Pozdravíme se a on mi představí dívku, se kterou chodí.

Spoustou věcí si nejsem jistá, ale odchod a nový začátek se mi jeví, jako správná věc.“

„Mluvíš o tom všem tak klidně,“ řekla s nedůvěrou v hlase.

Pokrčila jsem rameny, i když to přes telefon nemohla vidět.

„Tak proč jsi plakala?“ Zeptala se.

Kousla jsem se do rtu ve snaze udržet své emoce na uzdě. „Myslím, že jsem si uvědomila, že nejsem ten člověk, za jakého jsem se měla. Chtěla jsem být pohodová holka, která může cestovat po Evropě a poznávat svět. Byla jsem tady měsíc a půl a myslím, že jsem udělala obrovskou chybu.“

„Takže se vracíš domů?“ Zeptala se váhavě.

„Nejsem si jistá.“

„No, mám něco, co by tě mohlo přesvědčit…“

„Co?“ Moje opojení z představy, že jedu domů do Los Angeles, bylo prakticky hmatatelné.„O co jde?“

„Jason mě minulý týden požádal o ruku.“

„CO? TO SI ZE MĚ DĚLÁŠ LEGRACI? Necháš mě vylívat si srdce o Paříži, zatímco ty zažíváš něco takového? Pošli mi fotku prstenu. Ne, počkej. Řekni mi, jak to udělal. Ne, počkej, už jste si vybrali datum?“

Zasmála se. „Dobře, uklidni se, ty podivínko. Termín jsme ještě nevybrali, ale víme, že nechceme čekat dlouho. Bylo to takové jednoduché. On a já jsme spolu seděli na balkóně jeho domu a psali – víš, o kterém mluvím?“

Snažila jsem se vzpomenout si na Jasonův ranč, který jsem před několika měsíci navštívila. V podstatě vypadá, jako horská chata přesunutá do montanského lesa. Byl to úžasný dům a balkón, o kterém mluvila, byl jeho ústředním bodem.

„Ano, vzpomínám si, jak vypadá.“

„No, psali jsme tam píseň a on se najednou postavil a klekl si na jedno koleno. Prsten měl u sebe v kapse už měsíc a snažil se vymyslet, jak mě co nejlépepožádat. Když jsme venku psali, řekl mi, že nebyl okamžik, který by se mu zdál správnější. Věděl, že na ten balkón a dům máme mnoho společných vzpomínek a myslel si, že by bylo dobré přidat ještě další.“

„Doprdele. J-fresh je tak romantický! Vybrala sis dobře, sestřičko. Teď mi pošli fotku prstenu, nebo tě zabiju.“

Zasmála se.

„No vlastně, než zavěsím, je tu ještě jedna věc. Jason a já jsme si mysleli, že zásnubní večírek by mohl být za měsíc nebo tak nějak. Chtěla jsem tě požádat, jestli bys mi nepomohla s přípravou, vzhledem k tomu, že budeš moje družička, ale protože jsi na druhém konci světa, asi to nebude možné.“

Trhla jsem sebou, když jsem v jejím hlase uslyšela bolest. Odjela jsem a nechala v LA všechny své povinnosti. Moje starší sestra – alias jediná rodina – se vdávala a já ji opustila. Věděla jsem, že bych tam měla být s ní a pomáhat jíplánovat svatbu, ne být přes půl světa daleko.

Kousla jsem se lítostivě do rtu a promluvila jsem.

„Ne. Ne. S plánováním ti můžu pomoct, i když jsem tady. Najdu nějaké pozvánky na internetu a odkazy ti pošlu emailem, aby sis mohla vybrat ty, které se ti líbí.“

„A myslíš, že do té doby přiletíš?“ Zeptala se. Myslela jsem na svůj bankovní účet a na to, jak málo na něj přibylo od mého nástupu na učitelský post.  Výplata mi stačila na to, abych si zaplatila stravu a ubytování, ale od příchodu do Paříže jsem si na účet neuložila ani desetník. Kdybych jela domů na zásnubní párty, byla šance, že už bych neměla dost na to, abych se vrátila zpět do Paříže.

„Nejsem si jistá, ale dám ti brzy vědět,“ odpověděla jsem, protože jsem nechtěla, aby si dělala naděje.