TD - 26. kapitola

Překlad: Marťa

Příštích čtyřiadvacet hodin jsem byla posedlá zprávou, kterou jsem zaslechla z Graysonova záznamníku. Snažila jsem sebe samu přesvědčit, že jsem špatně slyšela jméno budovy, číslo bytu ivšechno to ostatní. Snažila jsem se přemluvit, že to celé byla jen součást propracovaného snu, ale stejně jsem věděla, že to, co jsem slyšela, byla pravda. Poznala jsem, že vztah mezi Graysonem a mnou byl zkalený lží a klamem.

Toužila jsem se s Graysonem v úterý potkat, abych si s ním mohla promluvit, ale jeho program byl plný schůzek. V 10:30 se měl setkat s Mitchem. Tato schůzka se přetáhla i přes 12:30, kdy měl domluvenou schůzku se Serenity. Sledovala jsem, jak každých pár minut přechází před kanceláří a dává najevo své podráždění nad tím, že se tolik plýtvá jejím časem.

A konečně, ve 13:00 se Graysonovy dveře otevřely a já otočila hlavou, abych viděla, jak se loučí s Mitchem, a pak zdraví Serenity. Vypadal naprosto úžasně. Neměl sako. To pravděpodobně viselo na opěradle jeho kancelářského křesla. Všechno ostatní bylo typicky graysonovské: naleštěné boty, manžetové knoflíčky na rukávech košile, uhlazené vlasy, rovná kravata i zabijácký úsměv. Tím po mně střelil, když si všimnul, že se na něj dívám. Moje instinktivní reakce byla se také usmát, což jsem udělala, než jsem si uvědomila, jak se náš vztah za poslední den změnil.

Za tu dobu moc důvodů k úsměvu nebylo.

Měl tušení, že jsem vnikla do jeho kanceláře? Nevrátila jsem něco na své místo?

„Omlouvám se, že jsi musela čekat,“ řekl Grayson Serenity. „Mám asi třicet minut, než budu muset vyrazit na staveniště.“

„To je v pořádku,“ usmála se. „Je jen potřeba schválit tyhle návrhy. Vím přesně, co se ti líbí,“ zavrněla. Zvedla jsem oči v sloup.

Grayson jí stroze přikývl, a pak jí pustil do své kanceláře a dveře přitom nechal pootevřené. Bylo to promyšlené gesto, ale měla jsem toho k přemýšlení víc, než jen to, že je se Serenity sám ve své kanceláři.

„Cammie, potřebuju, abyste dnes večer zůstala déle. Kvůli tomu soutěžnímu projektu jsme s několika projekty pozadu,“ řekl Alan a vrátil tak mou pozornost k našim stolům.

„Mohu zůstat déle, pokud to bude potřeba,“ nabídl se Peter, čímž přitáhl můj pohled.

Věnovala jsem mu malý úsměv a v duchu jsem Alana posílala do horoucích pekel.

„Dobře,“ souhlasil Alan, než zvedl telefon a vytočil číslo.

Zbytek dne jsem byla tak zabraná do své práce, že jsem málem vyskočila z kůže pokaždé, když se dveře Graysonovy kanceláře otevřely. Nakonec se, kolem třetí odpoledne, rozloučil s Beatrice a odešel na staveniště. O několik minut později mi zavibroval telefon.

Grayson: Musím na schůzku až dolů do Malibu. Možná tam budu muset zůstat na noc, podle toho, jak pozdě skončíme.

Cammie: Ok. Hodně štěstí.

Grayson: Kéž bys byla se mnou.

Neodepsala jsem mu zpátky. Chtěla jsem mu říct o té zprávě v hlasové schránce, ale to bych se musela přiznat, že jsem se vloupala do jeho kanceláře, a pak bych mu taky musela říct o mém návrhu do soutěže. Hrudník se mi stáhl, když jsem přemýšlela o té hoře lží, která mezi námi vyrostla. Nepřemýšlela jsem natolik dopředu, abych si uvědomila, jak dalece může jedno rozhodnutí ovlivnit celý můj život.

Místo oho, abych o tom pořád přemýšlela, vrhla jsem se do práce. Peter se mnou dnes večer zůstal v práci déle, tak jsme si objednali jídlo z lahůdek přes ulici. V kanceláři bylo ticho a já ignorovala svůj telefon pokaždé, když začal vrnět. Plánovala jsem, že se vyspím se a zítra budu mít čistou hlavu. Vždycky to tak bylo.

***

Můj plán nefungoval.

Druhý den ráno jsem stále cítila, jako bych byla v oku tornáda. Tím, že jsem se vloupala do Graysonovy kanceláře a odeslala svůj návrh, jsem uvedla do pohybu události, které jsem nebyla schopná zastavit. Neměla jsem tušení, jak to chodí, ale předpokládala jsem, že bych měla od výboru, který má na starost projekty pro město, dostat potvrzení o tom, že můj návrh obdrželi. Posedle jsem kontrolovala email v naději, že mohli použít mou soukromou emailovou adresu, kterou jsem jim na sebe dala, ale ani ve středu ráno jsem ještě žádnou zprávu neobdržela.

Seděla jsem u svého stolu, znovu a znovu načítajíc svůj email a modlíc se, že tam nakonec najdu zprávu od výboru. Nic. V instrukcích psali, že nás kontaktují nejpozději do středy a potvrdí přijetí našich projektů.

Byla jsem královsky napnutá.

Když se lidi začali trousit do kanceláře, zůstala jsem sedět u svého stolu s děsem nahlodávajícím mé břicho. Měla jsem v telefonu pět zpráv a tři zmeškané hovory.

Všechny byly od Graysona a já se na ně odmítala podívat, dokud nezjistím, jak chci, aby to mezi námi pokračovalo.

V 8:00 vešel do kanceláře Grayson s pronikavým pohledem upřeným na mě. Snažila jsem se ho ignorovat tím, že se zaměřím na svou práci, ale on mou snahu naprosto ignoroval.

„Pojďme,“ řekl a vytáhl mou židli tak, že jsem byla nucená vstát nebo spadnout na zem.

„Přestaň,“ zasyčela jsem vědoma si všech přítomných pohledů upřených na nás.

„Ne. Jdeme. Mluv se mnou. Už mám toho ticha dost.“

Jeho hlas mě varoval, že ho nemám dráždit, ale stejně jsem si nemohla pomoct. Jak se opovažuje řídit mi život? Přesně to jsem totiž z toho záznamníku slyšela. Měla jsem právo požadovat odpovědi přímo na místě a nařknout ho z toho, že je arogantní stalker, ale v tu chvíli jsme byli vyrušeni.

„Musím s vámi dvěma mluvit,“ vyprskl Alan zpoza mě ještě jedovatěji, než obvykle.

Graysonovy modré oči střelily, plné varování, ode mě k Alanovi. „Teď mám práci, Alane.“

Alan zavrtěl hlavou. „Na tohle si čas uděláte,“ řekl a připlácl na můj stůl kus papíru. Písmo bylo malé, ale poznala jsem, že je to email. Těsně předtím, než list zvedl Grayson, jsem v horní části stránky zachytila emailovou adresu projektového výboru.

„Graysone, nech mě to vysvětlit…“ začala jsem, než mě přerušili.

„Co se děje?“ Zeptal se Peter, když dorazil ke svému stolu, nevědíc o tom, že právě vstoupil do vosího hnízda. Za ním stála, s malým úšklebkem, Hannah, která celé scéně přihlížela. Bylo zřejmé, že chtěla být do celé show zasvěcená.

Chystala jsem se jí vynadat, když zvedla zelený poznámkový lístek. Byl to přesně ten lístek, který mi zmizel před několika dny od stolu. Vykulila jsem oči a ona se ušklíbla, složila lístek a nechala ho sklouznout do své kapsy.

To ona se vplížila do mého pokoje a ukradla Graysonovu adresu? To by znamenalo, že o mém návrhu věděli všichni. Perfektní. Můj nejhorší nepřítel, alias spolubydlící, měla můj život ve svých rukách.

„Co se děje, Alane? Co to znamená?“ Vyštěkl Grayson, čímž měvrátil zpátky k současnosti a ke kusu papíru v jeho ruce.

Alan praštil pěstí do mého stolu, až jsem nadskočila. „Povím vám, co to znamená. Absolventka Barbie se chtěla stát slavnou, tak podala svůj vlastní zasraný návrh jménem naší firmy.“

Zírala jsem z jednoho na druhého, sledujíc, jak se můj svět hroutí. Věděla jsem, co v tom emailu bylo. Věděla jsem, že budu za své činy pykat, ale právě teď se mi nedostávalo slov.

Grayson si třel rukou bradu a zmateněse na mědíval. A pak zuřivě, když jsem Alanovu obvinění nedokázala odporovat. Kotkem oka jsem sledovala ostatní spolupracovníky posílené nadějí, že uvidí nějakou akci.

„Je to pravda, Cammie?“ Zeptal se Grayson, když třásl ve vzduchu kusem papíru.

Sevřela jsem rty a mlčela.

Alan ukázal na email. „To je email od projektového výboru, že naše firma přišla o možnost předložit návrh městského parku. Každá firma může předložit jen jeden návrh, a přesto se stalo, že od ColeDesigns obdrželi dva návrhy. Co sis sakra myslela? Chápeš, co tím právě naše společnost ztratila? Šlo o nabídku v hodnotě milionů dolarů, nemluvě o tom, že by jméno naší firmy bylo zveřejněné v několika tištěných i elektronických architektonických časopisech po celé zemi.“

Grayson zvedl ruku, aby umlčel Alanovo lamentování.

„Ty jsi předložila svůj vlastní návrh, Cammie?“ Zeptal se smutně, ale přesto s nadějí v očích. Chtěla jsem mu říct, že ne, ale nemohla jsem.

„Ano,“ připustila jsem a cítila, jak mi z ramen zmizela ta obrovská tíha provinění. „Předložila.“

Grayson zmačkal papír v pěsti a na okamžik pevně zavřel oči.

Když je opět otevřel, jeho pohled byl plný zklamání. „Proč?“

Ukázala jsem na Alana. „Kvůli tomu, že si ani nevyslechl mé nápady a věděla jsem, že dokážu vymyslet něco lepšího. Jeho návrhy byly na hovno a všichni se příliš báli něco říct. Tak jsem předložila návrh na vlastní pěst.“

Grayson hodil zmačkaný papír přes celou místnost.

„Hloupá holka,“ odplivl si Alan.

Grayson po něm střelil varovným pohledem. „Alane, to stačí. Pojďme do mé kanceláře, zavoláme na výbor.“

Otočili se a odcházeli pryč, aniž by mi věnovali pohled. Grayson se na mě ani nepodíval, tak jsem si nebyla jistá, jestli mám jít s nimi nebo ne, a tak jsem ztuhla a sledovala, jak mizí za Graysonovými dveřmi.

„Mít poměr se svým šéfem není dost, aby ti to prošlo, že ne, Cammie?“ Zeptala se Hannah dost hlasitě, že jí slyšelo nejméně tucet kolegů.

„Drž hubu, Hannah,“ řekla jsem, popadla kabelku a namířila si to směrem ke schodišti.

„Myslím, že bys měla spát raději s Alanem,“ zavolala za mnou. „Nebo možná s celým konstrukčním výborem!“

Neobtěžovala jsem se otočit, ale slyšela jsem za sebou Peterův hlas.

„Nemáš co na práci, Hannah? Proč jsi ještě tady?“ Zeptal se.

Jsem si jistá, že mu něco odsekla, ale byla jsem příliš zaneprázdněná otevíráním bočních dveří ke schodišti, než abych jí slyšela. Obklopilo mě ticho a já se opřela zády o studenou betonovou zeď a zůstala tak dalších deset minut. Nejen, že jsem jednala za Graysonovými zády, taky jsem diskvalifikovala celou firmu. Nemluvě o tom, že Hannah právě všem vyslepičila, že Grayson a já máme tajný románek.

Začala jsem dnešní den, jako další bezejmenný architekt začátečník. Teď jsem byla Cammie, dívka, která spí se šéfem a je tak hloupá, že ohrožuje pověst celé společnosti. Stála jsem tam a nadávala sama sobě, když se otevřely dveře. Připravila jsem se, že to bude Grayson, ale místo se na betonu ozval klapot jehlových podpatků. Vzhlédla jsem a uviděla vstupovat dveřmi na schodiště Serenity.

„Myslela jsem si, že jsem tě sem zahlédla jít,“ řekla a vytáhla krabičku cigaret z její malé taštičky. „Kouříš?“

Zavrtěla jsem hlavou a pozorovala jsem, jak pokrčila rameny a zapálila si sama.

„Obvykle sem chodím dát si pauzu, ale v poslední době jste mi s Graysonem tohle místo vzali,“ řekla a zírala na mě koutkem oka.

Polkla jsem. Celou dobu o mě a Graysonovi věděla a nic neřekla.

Proč?

„Je v téhle budově dovolené kouřit?“ Zeptala jsem se, abych změnila téma a potvrdila své podezření.

Ukázala na zeď, kde měl být detektor kouře. Místo něj tam byl malý světlý kroužek betonu, kde původně detektor býval, než ho někdo odstranil.To ona ten detektor sundala ze zdi.

„Věř mi, že tuhle budovu pár cigaret nepoloží,“ řekla a dlouze si potáhla.

Opravdu jsem její logiku nechápala, ale nebyla jsem v pozici, kdy bych si potřebovala dělat další nepřátele.

„To byla pěkná pitomost, co jsi udělala, hm?“ Řekla a snažila se mi dívat do očí.

Protočila jsem očima a sevřela své ruce pevněji. Poslední věc, kterou jsem v tuhle chvíli potřebovala, byla přednáška od slečny Interiérový design 2015.

„Uvědomuješ si, kolik kreténských chlapů v našem oboru pracuje?“ Zeptala se.

Zasmála jsem se, zaskočená její otevřeností.

„Než jsem se stala hlavou interiérovou designérkou, pracovala jsem pro vrtošivého starého muže jménem pan Winters. Věděla jsem, že mám lepší cit pro design, než on, ale také jsem věděla, že jednoho dne odejde a budu to já, kdo bude mít v našem oddělení poslední slovo. Pracovala jsem pro něj dlouhé čtyři roky a mnohokrát snila o tom, co teď děláš ty, ale věděla jsem, že bych se nikdy nikam nedostala.“

Naštvala jsem se. „Kde jsi byla před několika dny?“

Zasmála se, potáhla si znovu z cigarety a vyfoukla kouř směrem ode mě, dolů po schodišti. „Byl tvůj návrh lepší, než Alanův?“ Zeptala se.

Okraje úst se mi zvedly. „Tisíckrát lepší. Jeho návrh je tak mimo realitu, že to snad víc ani nejde.“

Přikývla a položila si ruku přes prsa, aby si o ni mohla opřít loket druhé ruky, ve které držela cigaretu.

„Potom, pokud tě vyhodí, nebudeš mít žádný problém najít si jinou práci,“ řekla s pohledem upřeným do mých očí. „Ale doporučení bych po Alanovi nechtěla.“

S tím odhodila nedopalek na betonovou podlahu, vklouzla zpět do kanceláře a nechala mě tam stát s tou bombou, kterou mě chtěla rozptýlit.