TB - 29. kapitola

Překlad: Verča

Delilah

Od rána jsem se snažila třikrát dovolat Brodymu, ale každý hovor šel rovnou do hlasové schránky. Nakonec jsem se uchýlila k napsání mu sms, než jsme s Michaelem natočili spot s Payton Mara. Po skončení se mi sms neukázala jako odeslaná. Starost uvnitř mě rostla z mnoha různých důvodů.

„Všechno v pořádku?“ Zeptal se Michael na zpáteční cestě na letiště.

„Promiň, ano,“ zalhala jsem. Tak nějak. „Nemám ráda létání. Jsem nervózní už několik hodin předtím.“ Byla to pravda, ale nebylo to to, co mě zaměstnávalo.

„Myslím, že naše sedadla jsou vedle sebe. Moje ruka je ti k dispozici pro držení. A mačkání, pokud budeš potřebovat.“

Přinutila jsem se k úsměvu. „Děkuji. Ale většinou bych spíš potřebovala stěrač slin než ruční-držák.“

Pohlédl na mě bokem a pak se jeho oči opět obrátily k silnici, takže jsem mu vysvětlila. „Beru si Xanax, to mě celkem dost srazí.“

„Ah. Stěrač slin, teda. I když jsem se těšil, že budu mít záminku držet tě za ruku.“ Tato cesta mi ukázala, že byl Michael milý chlápek, což jsem si i myslela; nebyl špatný chlap. I když, byla jsem ráda, že jsem s ním nešla ven. Dokud nepřišel Brody, nikdo nerozbušil mé srdce jako o závod. Brody si provrtal cestu do mého srdce, aniž bych viděla, jak se to stalo.

Michael a já jsme se vrátili do klidu, když mi zazvonil telefon v kapse. Brodyho jméno blikalo na obrazovce.

„Ahoj. Snažila jsem se ti dovolat celý den. Je vše v pořádku?“

„Promiň. Byl jsem v nemocnici, a můj telefon byl vypnutý.“ Zněl vyčerpaně.

„To je v pořádku. Jen jsem měla strach. Jak je Marlene?“

„Ne moc dobře. Opakují CT, takže jedu domu a dám si rychlou sprchu a převleču se. Měla mrtvici.“

„Pane Bože. To je mi líto.“

„Díky. Udržují jí naživu přístroji. Ale nedávají nám moc nadějí, že druhé CT vyjde lépe než to první. Má krvácení do mozku a není dost silná na operaci.“

„Nevím co na to říct. Co můžu udělat?“

„Není nic, co by kdokoliv mohl udělat. Lékaři dělají vše, co mohou, a stále si nejsou jistí, zda to bude stačit.“

„Jsem na letišti v Miami. Měla bych v sedm přistát. Budeš tam celou noc?“

„Jo. Pravděpodobně tam znovu zůstanu přes noc. Zítra brzo ráno mám cvičení, a dneska už jsem jedno vynechal. Nejsem si jist, jak se věci budou vyvíjet, ale chci zůstat tak dlouho, jak to půjde. Trenér s tím bude v pohodě, pochopí to, když mu to vysvětlím osobně.“

„Mohla bych ti přinést večeři nebo k ní přijít posedět, aby sis mohl dát malou pauzu.“

„Děkuji. Ale jsem v pohodě, kotě.“

„Kéž bych měla šanci vidět se s ní dřív. To jak si o ní mluvil.. vím, že pro tebe hodně znamená.“

„Jo. Je skvělá. Víc rodina, než většina mé skutečné rodiny. Říká se, že krev je hustší než voda, ale to neznamená ani hovno. Každý potřebuje vodu k životu.“

„To je krásná myšlenka. Měl bys jí to říct, Brody. Dokonce i když  její oči nejsou otevřené. Možná, že tě slyší.“

„Víš co? Máš pravdu. Je spousta sraček, které jsem jí měl pravděpodobně říct dřív.“

„Jsem si jistá, že ví, jak se cítíš, ale dostat z tebe ty slova, pomůže vám oběma.“

„Díky, kotě.“

„Doufám, že to dobře dopadne.“

„Já taky.“

Za normálních okolností, bych si vzala půlku prášku na krátký let. Místo toho jsem si vzala celý. Kromě mé pravidelné předletové nervozity, jsem byla znepokojená z návratu domů. Chtěla jsem být oporou pro Brodyho, pokud by mě potřeboval. Naneštěstí jsem brzo zjistila, že jsem nebyla jediná, kdo se chystal utěšovat.